Primus a největší Roweňák aneb Kluci vládnou koleji!

James Watfar a Justin Angel Sane, neodlučitelná dvojka, která spojila své síly a ukázala celému hradu, kam až chtějí dojít. Nemusím připomínat, že výše zmíněné úspěchy jsou úspěchy právě těchto dvou.

Tito dva si našli tiché temné místečko v KNP, kde se oddávali vzrušujícímu rozhovoru. Inu, jak jinak slavit. Chcete vědět, o čem se asi tak mohli bavit? Čtěte dál, třeba se dozvíte věci, o kterých jste nikdy ani nesnili.

Než však zveřejníme samotný rozhovor, měli bychom o těch dvou něco málo říci. Je vždy hrozná otrava takový text vymýšlet, proto se nám chlapci popíšou sami, ano? Takže s kým máme tu čest?

*

James Watfar: Nemám ve zvyku se příliš vychloubat, sebechvála je mi v podstatě cizí. Vyzdvihl bych jen to nejdůležitější. Ač je můj život geniálního a všemi obdivovaného studenta prost oficiálních funkcí či postů, obléhám již řadu let důležité místo v zasedacích komnatách havraspárské koleje. Dá se říct, že místo nejdůležitější, neboť zmíněné uskupení prakticky držím pohromadě a morálně pozvedám. Pyšnit se mohu také nevídanými úspěchy studijními, což jistě dosvědčí prakticky všichni profesoři, pro které jsem byl v mnoha případech téměř smyslem a vrcholem celé jejich učitelské kariéry. Dále vládnu nebývalými schopnostmi hned ve dvou kreativních oblastech, a to v oblasti literární a grafické. V obojím vynikám měrou nepřekonatelnou, dalo by se říci přímo těžko představitelnou. Mimo to jsem, shodou okolností a umu, nejbohatší student ze všech bohatých studentů. Asi 250x bohatší než průměrný student. Nakonec o sobě mohu zmínit několik drobnějších vlastností a skutečností, které jsou však všeobecně známy. Jedná se například o mou averzi k mudlům. Jsem také těžce alergický na lidskou hloupost. Rád a hojně kritizuji, k čemuž se váže má další vlastnost – mám vždycky pravdu. V poněkud stručné formě by byla tedy má osoba shrnuta.

Justin Angel Sane: Nedělejte z primuse takovou vědu, přeci jen je to jeden z dalších postů, které jsem ještě neměl. Za chvíli asi půjdu na jiný. Co na sebe vykecat? Mým prvním úspěchem byl vstup do zasedačky a první oficiální post - famfrpálový kapitán. Chvilku na to jsem se stal prefektem a potom ještě Správcem obrazárny, kterého držím doteď. A abych nezapomněl, jsem Mistr šachu. Kdo četl minulý rozhovor se mnou (a moc jich, bože div se, nebylo), pamatuje si mé ambice na pokoření nejvyšších cílů. Už mi zbývá jen pokladník a kolejní. Snad někdy. Co ještě skromně o sobě povědět? Jako primus si vyberu krásné havraspárské dívky jako tělesnou stráž. Jsem sportovně, hudebně, literárně, poeticky a tak všeobecně nadaný, nezadaný, mladý, plný elánu, hnědozelené oči a tak. A hlavně, jsem první havraspárský primus po osmi letech, ha!

*

Ehm, ehm, možná byla chyba nechat je popsat se. Nedělejte si však o nich špatný obrázek, jsou úplně jiní, jen jim skromnost nedovolí říci pravdu, že, Ouzele? No, raději půjdeme na jejich soukromý rozhovor. Hezké čtení!

*

Justin Angel Sane: Ahoooj! Konečně jsme se tu sešli sami dva v KNP, po takové dlouhé době trochu soukromí na... nějakou smysluplnou konverzaci, co říkáš?

Pamatuješ si ještě na školní slavnost? Viděls, jak všem spadla čelist, když zjistili, žes získal Cenu Roweny? Jaký jsi měl pocity? Byl jsi určitě smutný, žejo!

*

Justin Angel Sane: No tyjo, všem spíš padaly slzy smutku nad Katelyn a nikdo si mě naštěstí moc nevšímal. Ale co povídat, překvapením jsem opravdu nepřekypoval, o takové události člověk samozřejmě ví dopředu. A ty si děláš srandu, ale ten smutek je tady víc na místě, než bys čekal, ty slzy toho byly důkazem. *ušklíbne se* Ale jen přitakám, pocitů byla spousta, taková "cena" se nevyhrává každý rok. No a obecně teď budu ještě víc namyšlenější a tak vůbec...

Mluvíš o "částech", kdy hrozilo zaznění tvého jména, jaké další části máš na mysli? A vážně jsi nečekal, že bys Cenu získal ty? Kdo jiný byl tak vidět? Vím, že jsi od přírody skromný, ale všechno má své meze!

James Watfar: To je pravda, proto se ptám, sám jsem celou událost viděl trochu rozmazaně. Škoda jen, že tě Katelyn nepřekvapila. Mohl jsi třeba omdlít a odlehčit atmosféru... v každém případě, trochu namyšlenosti si jistě zasloužíš. Jestli ti na ni zbyde čas. Ale zpátky ke mně. Mám na mysli pochopitelně část, v níž se oznamovaly výsledky Sedmiboje. V té zaznělo mé jméno hned dvakrát! Že získám Cenu Roweny z Havraspáru, jsem vážně nečekal. Tedy, tajně jsem po ní toužil, protože větší výkon už v Havraspáru podat nedokážu, ale nikdy by mě nenapadlo, že tento na tak vzácné ocenění stačí. Myslím, že bylo vidět více pracovitých lidí... i když, ano, na mne je samozřejmě vždycky nejhezčí pohled. A ještě bych tě rád poopravil, moje skromnost žádné meze nemá.

A ještě bych se rád kousek vrátil. Říkal jsi, že pro tebe jmenování do nové funkce nebylo překvapením. Musel jsi o něm tedy vědět a souhlasit. Jak se ti rozmýšlelo, jak dlouho ses rozmýšlel a čím tě nakonec Katelyn přinutila? Násilím, nebo kouzly?

*

James Watfar: No vidíš, skok z okna, to by byla velice zajímavá reakce. Myslím, že můžeme být rádi, že je Katelyn natolik zdatnou kouzelnicí a souhlas z tebe dostala. A nadcházejícího ročníku se nemusíš vůbec bát, vždyť svou kolej znáš. Vzornější a pracovitější lidi na hradě nenajdeš... Tvoje otázka je ovšem těžší, musím si vzpomenout, co všechno se mi povedlo udělat. Bylo toho tak nepřeberné množství... dokonce snad dvě věci. Jednak zmíněný Sedmiboj a pak jsem se připletl k hromadě kolejních soutěží, konkrétně k celým dvěma. A to ještě ne k celým těmto soutěžím. Těžko říct, jestli byl tím rozhodujícím právě Sedmiboj. Ale určitě díky němu pan kolejní zahlédl mé jméno na hradní úvodce a viděl, že tam vypadá opravdu dobře...

No, teď, když víme, že jsi byl přesvědčen a že ses rozhodl správně, zdrž se prosím na chvíli ještě u těch svých obav. V těch se přímo vyžívám *nadšeně si přisedne blíž, aby mu neuniklo jediné slovo* Čeho se konkrétně ve své nové funkci nejvíc obáváš? A co považuješ za vůbec největší výzvu, když je máš tak rád?

*

James Watfar: Čeká tě opravdu spousta těžké práce, vůbec ti ji nezávidím. Ale jsem si jistý, že všechno zvládneš. Musíš, vsadil jsem si na tebe tři galeony. A kolej ti jistě bude ve všem nápomocná... snad se taky poštěstí najít trochu toho času. Ano, ocenění pak přišlo ještě jedno, a opět naprosto nečekané. Nemůžu říct, čeho si víc vážím... jestli si rozházet Sedmero nebo kolejního a primusku. Cena Roweny pro mne vždy byla něčím nedosažitelným, absolutním vrcholem všech cen. Cenu Sedmera jsem už kdysi dávno získal, ale letos je pro mě velice vzácná už jen proto, že jsem měl možnost letos Sedmero skutečně dobře poznat. Z obou cen jsem nadšený. *usměje se poupraví si připíchnutý modrý řád*

Když ses tak hezky svěřil s obavami, na co se naopak nejvíc těšíš? Je i něco, z čeho vůbec strach nemáš a nemůžeš se dočkat, až na to dojde? Funkce s sebou jistě přináší i příjemné povinosti.

*

Justin Angel Sane: Jo, máš pravdu, taky jsem dřív Cenu Roweny považoval za něco nedosažitelného. Proto jsem si také říkal, že Den D bude asi poslední magík, kterého kdy získám... Nejvíc se těším na to, že jako primus budu moct všem rozkazovat a říkat, co mají dělat. Už si konečně nemusím připadat blbě a v rozpacích! Ale ne, hele, momentálně jsem fakt spíš vyděšený těmi povinnostmi a zodpovědností. Myslím, že ty příjemné dopady primusování si plně uvědomím až ve chvíli, kdy se bude odznak blýskat na hrudi někoho dalšího. Těším se hlavně na to, že pokud se mi bude dařit, lidi to ocení a toho si budu hodně vážit... bože, už někdo někdy o tomhle mluvil v budoucím čase? Nicméně jako cílevědomý člověk je hodně příjemné vidět, že jsem na poli studenta dosáhl naprostého vrcholu. Tedy, ještě mi zbývá pokladník, však si to pamatuješ!...

Bavili jsme se okrajově o Sedmiboji, jak náročný pro tebe ten sedmi-, nebo spíš čtrnácti-úkolový maraton byl? Uvažoval jsi někdy o tom, že to vzdáš? Kdyby ti někdo řekl před samotným Sedmibojem, že skončíš druhý, co bys mu odpověděl? Být jen kreativní část, vyhrál bys, jak moc tě takový fakt štve?

James Watfar: Já doufám, že příjemné dopady poznáš dřív, než s dalším primusem... Vidíš, máš za sebou vlastně už téměř všechny funkce, jaké student může mít. To na postu primuse jistě přijde vhod. Jen už teď lituju ostatní modré, snad si rozkazy moc nezamiluješ... Sedmiboj byl maratonem skutečně nesmírně náročným. Především na čas a křehké nervy. Ale vzdát jsem se nikdy nechtěl, nenapadlo mě to ani jednou. Když už se někdo do takové soutěže dostane, je škoda dobrovolně odcházet a zahazovat šanci. Jen jsem doufal, že nebudu muset přeskočit některý z kreativních úkolů. Naštěstí jsem nemusel. Člověku, který by tipoval druhé místo, bych patrně neřekl nic. Ono se za třeskutého smíchu špatně mluví. Konkurence je na našem hradě strašně silná, zvlášť v kreativitě. Že jsem vyhrál kreativní část, ale ne Sedmiboj, mě neštve vůbec. Ba právě naopak. *usměje se*

Před chvílí jsi tak trochu naznačil, čeho bys chtěl ve své nové funkci dosáhnout. Už víš, jak na to? Odkoukal jsi něco od bývalých primusek, dávají ti soukromé lekce vedení, zahrnuješ je otázkami? Nebo si s vedením poradíš úplně po svém?

*

Justin Angel Sane: Musim ještě jednou zpětně pogratulovat, protože druhé místo je skvělé a nejlepší v kreativní části? Jak jinak, že... Primusky o(d)koukávám už několik let a upřímně se nedá říct, že by to dříve bylo kvůli plánování této kariéry. To koukání mi prozradilo, že být primusem se může stát opravdu jen šílenec. Ale ne, ono to nějak půjde. Sám si s tím určitě neporadím, s Katelyn už jsme se pustili do důkladného výcviku, bez kterého to zkrátka nejde. Primus má tolik, i skrytých, povinností, že sám ani ještě nevím, co všechno mě čeká. Ptáš se, jestli vím, jak na to. To nejdůležitější, co vím, je fakt, že bez koleje to nezvládne sebešikovnější primus. Kolej musí spolupracovat v příjemné atmosféře, teprve pak se dosáhne dobrých výsledků. Takže uvidíme, jak to dopadne.

Ale co ty, jak to bude s tebou? Jakou aktivitu plánuješ do školního roku po prázdninách? Bude to další útok na nějakou cenu, nebo budeš zase obyčejný líný James?

*

Justin Angel Sane: Ale no tak, nemůžeš spát! Já budu mít taky málo času, tak je spojíme a bude ho dvakrát víc! Nějaké konkrétní cíle, jak bych kolej změnil, nemám a třeba ani mít nebudu. Víš, když ti kolej šlape parádně, není proč něco zásadně měnit. Samozřejmě dojde k oživení, ale nemám v plánu překopat celou podstatu Havraspáru. Podstatu, kterou jsem i já tvořil, byl bych blázen, kdybych teď od toho upustil. Ale podrobnosti nepovím...

No, už jsem se tě ptal na šest otázek, tak tento zvídavý dotazník zakončím symbolicky otázkou sedmou. Doteď jsi těžil z toho, že jsi v očích všech byl ten líný a nikomu nevadilo, když jsi neměl moc práce. Když se naopak nějaká naskytla, všechny jsi překvapil. Nemáš pocit, že sis tímhle rokem tuto image zkazil? Lidi už mají očekávání.

James Watfar: To bude myslím opravdu nejlepší, Havraspár je skutečně vytvořen geniálně... Máš pravdu, tento rok jsem si pověst zničil naprosto a úplně. Ale na druhou stranu, nic mi nebrání znovu si ji vydobýt. Skutečně to byla výhoda, zatímco jiní dělali první poslední, já většinou skoro nic... Pak má taková výjimečně pro jednou odvedená práce hned daleko větší hodnotu, přesto že sama o sobě za moc nestojí. Pořád ale věřím, že ti, kteří mě k práci nutí, stále žádná očekávání nemají a všechno vidí střízlivě, protože ví, jak těžké takové nucení je.

Tak, když se ti povedlo tak hezké číslo, nemůžu zůstat pozadu. Tedy, rovněž po sedmé - možná budu trochu předbíhat, ale jak vidíš svou kariérní budoucnost? Nebo aspoň, jak bys ji vidět chtěl? Zaútočíš někdy na funkci samotného kolejního? Nebo máš ambice mnohem vyšší? Přece jen, málokdo dokázal nasbírat tolik úspěšně vedených postů.

*

Justin Angel Sane: Žádné vyšší ambice prozatím nemám. Tou aktuální ambicí je úspěšně přežít tento rok, pak se uvidí. Jsem v pátém ročníku a je tu, a to docela velká, šance, že se z něho opět nevyhrabu, protože zkrátka na NKÚ nemusí zbýt čas. A i kdyby byl, stále by mě čekaly minimálně další dva ročníky, než bych případně zfialověl. Nemá podle mě smysl dívat se až tak daleko do budoucnosti, jak jsem řekl, nejdůležitější je teď přežít aktuální rok, který bude největší zkouškou v mém životě. Pak se necháme překvapit. Tak to je všechno, díky za uvolňující rozhovor, někdy si to musíme zopakovat! A na závěr mi ještě něco pověz, já rozhovor začal, ty ho ukonči, haha!

James Watfar: Jistě takovou zkouškou projdeš. Třeba z ní vyvázněš i v původním stavu a překvapení se dostaví příjemné. Asi to bude doopravdy všechno, na co bych se rád zeptal. Taky já tobě děkuju, myslím, že jsme tu vzácnou chvilku soukromí využili přímo dokonale. Už teď se těším na příští příležitost. A na závěr ti určitě něco povím, ale rozhovor ukončím ještě předtím. Nemusí v něm být úplně všechno, že ano. Tak tedy, děkuji, rád jsem setrval ve chvíli příjemného povídání.

***

Čas nám nepřejícně poskočil vpřed, setkání končí. Jistě, každý čtenář konec tohoto literárního skvostu opláče, dost možná se také při těchto řádcích zhroutí. Je vskutku těžké uvěřit, že nám byla dopřána jen tak krátká chvíle v novinářském ráji. Dost možná teď šéfredaktorka na čas zmizí pod hromadou sov, důrazně žádajících pokračování. A s největší pravděpodobností nyní tento časopis strhne do hlubin tiskařské černi veškeré hradní rekordy v počtu čtenářů. Ale život umí být krutý, musíme se s tím smířit. S pocitem, že s námi hrad obývají osobnosti výše zmíněné, nám to zajisté půjde o mnoho lépe.