Pouť je tady!

Dámy a pánové, přistupte blíže,
co zřete, mnozí z vás dávno nespatřili,
sám mistr Koloděj, v jásotu, veselí
přijíždí, bychom vás s poutí seznámili!

Palačinky létájí, kotlíky bublají, dámy nad pouťovými srdci áchají. “Ale no tak, prosím vás, nestůjte tak daleko! No ano, vy! Ták, výborně, a ještě vy se trošku šoupněte… skvěle!“ Duchové se pod stoly v síni krčí, by vyhnuli se zvuku frkaček a hlasitého smíchu. Jen málokdo zůstává nepolapen byť jediným vláknem pavučiny či kapkou lepkavého zeleného slizu. Pouťové veselí opět proniklo mezi jindy tolik chráněné bradavické zdi a skřítky stojící frontu pro antidepresiva u pana Matta dnes potkáme dvakrát tolik. „Milí studenti, profesoři i jiná bradavická veteši, vítejte u Kolodějovy obří pouti!“

Bylo to dne 4. srpna, v ranních dopoledních hodinách, kdy se k nám poprvé z dáli doneslo tlumené praskání a věhlasný skřípavý smích pana Koloděje. Jen několik hodin trvalo, než se svými maringotkami málem porazil Dobytou věž a vyřešil krátký spor s Ďáblem, když se jeho testrálové zatoulali k jámě. Poté, co připevnil poslední balónek k propůjčenému obrovi (jiní tvorové s balónky uletěli, za jejich nalezení bude vyplacena odměna dvaceti žetonů) a připevnil terče ke střelnici, propukl ten správný pouťový chaos.

Nadšení prváci, ulepení zmrzlinou od hlavy až k patě, starší chlapci, schovávajíce pod hábitem nejedno pouťové srdce, se vydávali hlavní cestou k Prasinkám a zpět. Jen Koloděj s potěšeným šklebem ve tváři stál u své pýchy jako přibitý a pohazoval si s cinkajícím měšcem žetonů. A tak, jelikož nám z té hromady čokolády už bylo docela špatně a u stánku máme vystříleno všechno, co jen jde, jsme se této příležitosti chopili a v mžiku mu položili pár zvídavých otázek:

***

Corvinus Declaratio: Krásné odpoledne, pane Koloději! Tak, jak se vám zatím letos daří? Doslechli jsme se, že jste měl ze začátku nějaké potíže.

Pan Koloděj: I vám, i vám, mí milí studentíci! Co to tu máte? *pohlédne k rychlobrkům a redaktorským bločkům* Jo ták, to jako se mnou mluvíte do těch vašich tisků! Inu, příjezd byl opravdu na mé poměry o něco komplikovanější, ovšem nepotkalo nás samozřejmě nic, co bychom nezvládli. Jednou, když jsem tuhletu oblíbenou pouť vezl směrem ke Kruvalské škole, jsme problémy měli o dost podstatnější, to mi věřte! *mrkne a dodá šeptem* Dodnes ještě necítím pravou půlku pozadí, jak nám to draci „zpříjemňovali“.

*

Corvinus Declaratio: Ale to je vskutku nemilé! *soucitně zamrká a připíše si do bloku jen pár zběžných poznámek* Ovšem, když jsme u těch všedních potíží, mezi hradními zdmi se už léta zvědavě šeptá taková kuriózní otázečka. Všechny by nás opravdu zajímalo, jak je vlastně možné (když k nám pochopitelně přijíždíte v horkých letních dnech a tyto maringotky staršího typu se ochlazujícími kouzly zrovna nepyšní), že vaše pouťová zmrzlina jednoduše neroztaje?

Pan Koloděj: Ano ano, to je mi prosím zajímavá otázka. *zašklebí se po tom, co mu neujde poznámka o maringotkách* Jakožto správní kouzelníci a vřelí fanoušci mojí pouti, jistě víte, že žádné z našich sladkostí nejsou upravovány ani nijak jinak ovlivňovány kouzly. Kouzelný je na nich jen talent našeho předního cukráře, díky čemuž pak dobroty nabývají oné lehké a neodolatelné chuti. Totiž když do jídla cpete moc kouzel, nikdy z toho nic tak dobrého nevzejde, však víme. *zamrká lišácky* A tím se tedy vracím k vaší otázce, tedy problematice mé zmrzliny. Tu povětšinou převážíme zvlášť v takovém zatěsněném vozíku, kde jsou spolu se severními horskými trolly, jejichž dech je tak ledový, že se o naši mraženou pochoutku postará. Ke trollům poté za odměnu připevňujeme balónky, jak jste si mohli letos všimnout. *pokyne pyšně rukou tam, kde se ve větru naklání stoh barevných balónků*

*

Corvinus Declaratio: Ach táák! To máte opravdu důmyslné, to vám povím. *přikývne uznale za stálého škrábání rychlobrků* Stejně tak jako tu vaši rozmanitou zvěř okolo - testrálové, kluběnky a mám pocit, že pár prváků si svěřovalo něco o třaskavých skvorejších. Ó, to by nás opravdu zajímalo, jak jste k tomuto živoucímu bohatství vlastně přišel?

Pan Koloděj: Eh, no. Jak bych to jen dost dobře vyjádřil. *zašklebí se nervózně a podrbe se na zátylku* Řekněme, že kdybych vám to pověděl, musel bych vás na místě zabít. *uchechtne se s náznakem nepovedeného vtipu*

***

Poté, co nám pan Koloděj svěřil tato poslední zmatená slova, jsme z něj už nevypáčili zhola nic. Ačkoli bylo v pravém poledni okolo stánků pusto a prázdno, jak se většina studentů mačkala na obědě ve Velké síni či prostě jen utíkala před přímým sluncem, Koloděj se nám, prý pro velké množství práce, stále dokola vyhýbal za neustálého mumlání si pod vousy. Z toho jsme zachytili jen něco jako „já to těm studentíčkům nedaruju“ a „co když tu maj nějaký ministerský dítko“.

Tímto ale náš zpravodaj ještě rozhodně nekončí! Co bychom byli za pořádný plátek, kdybychom naší redaktorskou lupou neprozkoumali každičký aspekt této veliké události. A tak vás tedy čeká, zejména mezi dámami značně populární, i malé módní okénko! Jelikož možnost si na sebe naházet ty nejztřeštěnější doplňky nejkřiklavějších a neladících barev máme jen jednou do roka, pojďme se pěkně podívat na náhodné speciální výtvory letošního léta. Prosím, přivítejte toho nejznalejšího kritika naší proslulé módní patroly!

***

Na kouzelnické fotografii před vámi se zjeví tradiční módní molo, jaké jednou za čas spatříte při čaropřehlídkách. Lehkým krokem, jaký se lze naučit jen u věhlasné madam Monny na její Kouzelnické houte couture, se k vám blíží a proměňuje jeden pouťový model za druhým. Sem tam se kolem něj na zlomky zjevují reklamy, které si lze za cenu v řádech galeonů zakoupit na patřičné adrese Corvina Declaratio.

„Ach, nikdo jiný, nežli Elizabeth Evansová! Upravdu úžasná kombinace zelené a zelené, za tu bych se nestyděl snad ani já, jak z ní pomalu pálí oči! A ještě více bonusových bodů za tu čelenku… áá, ano ano. Už to chápu, no samozřejmě! Slečna na to samozřejmě kápla, shreckovský obleček. No úžasné, ú-žas-né! Akorát tedy, věrohodněji by to vypadalo, kdyby nám slečna kapku pojedla, takové vyhublé to je na tu zelenou příšeru!“

*

„A kdopak je toto?! Ach, tak dle informací nějaká Vivai-…Viviana Lairová! Inu, vskutku originální kousek, řekněme. Ty balónky a veselá čelenka si určitě zaslouží body plus, ovšem slečno, to je vše? Působí to na mě tedy nějak až moc chytře a uhlazeně, a to snad i na havraspárské periodikum! Notak, vážení, nebojte se odvázat! Trendy se nesou v barvách a vzorech a obecné nesladěnosti, chce to vtipnější brýle a pořádného plyšáka, knížky vůbec nejsou moderní, prosimvás!“

*

„Tak a přichází náš poslední model, konečně pánský kousek, Teodorik Valdorius! Tak tomu, dámy a pánové, říkám třešinka na závěr! Impozantní, perfektní, úžasné, zkrátka magnifique! Z takových pánu si vezměte příklad, já to říkám pořád. Neobyčejně obyčejná kombinace čehosi chlupatého kolem krku s originálními brýlemi, frajerská košile s frajerskými keckami a kolodějovská čelenka, která je v tuto chvíli úplně nejvíc in! Výborné zakončení, hřeb našeho módního večera. Milí pánové, milé dámy, děkuji za pozornost, módním trendům zdar a zase brzy na viděnou!“

***

No řekněte, nejsou naši módní experti vskutku mistři svého oboru? Ovšem tímto už jsme nakonec tuto výjimečnou letní událost prozkoumali do posledního hlučného koutu a jediné, co nám zbývá, je nenápadně, v důkladném maskování, projít ta nejfrekventovanější místa a poptat se na pouť hradního obyvatelstva. Myslíte, že bývá rok od roku nadšenější, nebo je to časem fakt nuda? Budou mít spolužáci podezření na kolodějovská techtle mechtle, když se jim nebude dařit, či se to letos obejde bez nich. Kdo je zvědavý, nechť stárne s námi:

***

Corvinus Declaratio: Copak si myslíš o letošní Kolodějově pouti, jak si ji užíváš? Máš také nějaké podezření, že se pro lepší výnos kouzelník rozhodl na střelnici podvádět, a proto se nám tak špatně střílí? A jaké je tvé skóre získaných pouťových srdcí či přebytečných papírových růží?

Tydynka Flyová: Pouť se mi líbí, každoročně. *úsměv* Jelikož magíky už mám všechny, tak si zastřílím pro radost a nasbírám oblíbené věci, takže nemám nějaký přebytek papírových růží, mám spíš od každé jednu a pouťová srdce přeci hned sním, kdo by je skladoval! *rozesměje se*

*

Eliah Tailesová: Tenhle rok jsem se rozhodla na pouti konečně dát všechny magíky, a konečně se mi to podařilo! Všeobecná spokojenost. Ale kolik nervů to stálo. Střelnice opravdu nepřeje, a nemám ráda toho pána tam. Mám špatnou mušku, ale vystřílet 500 žetonů, a až u posledních 20 konečně žlutou růži? Buď mi to posunoval, a nebo opravdu nevidím dobře. Bylo to na prášky. Díky tomu mám nyní v majetku neuvěřitelný nepořádek, a jen s nadšením čekám, až to všechno zmizí. Navíc jsem se stala během pouti oficiálně prefektkou, a většinu nenapadlo nic příjemnějšího, než mi věnovat jedno srdce, nebo modrou růži. Při takovém dárečku potěší mnohem víc ta slova kolem. Přesto mi těchto pár dárků jako jediných bude líto, protože si stojím za tím, že dárky se nesmí prodávat a vyhazovat. Když už jsem si magíky odbila, tak pouť může klidně zmizet, aspoň bude čisto a v síni trošku dýchatelněji. *pousměje se*

*

Nena Campbell: Při začátku Kolodějovy pouti jsem byla ve Finsku, takže jsem bohužel nestihla nasbírat dost žetonů, ale naštěstí se na hogu našel jakýsi hodný člověk, co mi jich 120 odprodal (docela draze sice, ale co si počnu...). Vystřelila jsem si úplně všechno, takže jsem naprosto spokojená *usměje se* Musím uznat, že přebytků bylo nesnesitelně, takže jsem hromadu věcí vyházela. *znovu se zazubí* Jediné, co mne na pouti mrzí je skutečnost, že jeden magík jde splnit jen lidem ve třetím a vyšším ročníku, takže ho jako jediný nemám. *posmutní* Jinak se mi ale pouť líbila a těším se na ní opět příští rok. *dodá a znovu se usměje*

*

Esperanza Milagrosa: U Merlinových gatí... Kolodějova pouť - no já tam chodím už jen tak z nicnedělání, magíky mám už dávno udělané, takže jen tak utrácím žetony. A ze začátku jsem se na střelnici měla dobře, pořád mi něco padalo do ruky. Ale je pravda, že když jsem to zkoušela tento týden párkrát, tak nic moc. Růží mám asi 5, srdce jsem spíše dostala.
Já už se chodím na pouť jen dívat *úsměv*

*

 

Abadaskar Revne: No... Je skvělá. Docela dobře mě ale štve ta střelnice. Jaksi se mi zdá, že mě ten človíček šidí... Mé skóre pouťových srdích je nula a pouťovích růží jen jedna, dost slabota no.

*

Madeline le Ros: Letošní pouť, jelikož byla moje první zde na hradě, mě vcelku fascinovala - nikdy jsem nic takového nezažila a moc se mi to líbilo. Bohužel jsem si místo všech růží prozatím vystřelila mnoho a mnoho různých zbytečností, jako 6 krát točobruč a další věci, a růže mám zatím dvě, což mi připadá, jako by si pan kouzeník ze mě dělal srandu a s terči mi hýbal. Protože mnoho žetonu padlo na nepovedené pokusy i když jsem se snažila sebevíc.

*

Hexley Poppler: Ha! Já si na letošní pouť naprosto nemůžu stěžovat! *zašklebí se* Kromě toho, že po vyčerpání svých žetonů získaných za studium, jsem nějakou náhodou obratem obdržela tu stejnou sumu ještě jednou, *usměje se andělíčkovsky* jsem získala snad všechno, co šlo! Až na ty růže, bohužel jsem vystřílela jenom DVĚ modré, narozdíl od žlutých, zelených a červených, kterých mám tolik, že to ani spočítat nedokážu. *zasměje se*

*

Andrew Uroboros: *chvíli se řehní, ale pak se uklidní a vychrlí na slečnu redaktorku odpovědi* Za prvé, Kolodějova pouť není špatná, ale chybí mi nějaký kolotoč nebo horská dráha, kde bych si mohl pořádně zajezdit (případně vodní skluzavka...v letošních vedrech by se byla hodila). Za druhé, podezření, že by na střelnici podváděli, jsem neměl. Naopak... dostal jsem toho pokaždé takovou hromadu, že jsem to ani unést nemohl. Nakonec jsem to z ryzí dobroty srdce vrátil Kolodějovi zpátky (nikdo jiný to totiž nechtěl). A skóre srdcí? 8:13...osm jsem jich poslal a třináct dostal. Co se růží týká, tak jsem měl asi pět modrých, nějaké tři žluté, tři fialové, asi dvě zelené, ovšem pouze jednu červenou, na kterou jsem dlouho čekal...

*

Lilian Isabella Rorrs: No tedy, já už si poutě moc neužívala, protože většinu magíků z ní se mi povedlo získat už loni. Navíc co je to za pouť bez kolotočů? Jinak ale byla samozřejmě stejně podařená, jako loni. *mrkne* Co se podezření týká, tak to jsem nepojala. Možná by tazatel neměl vytvářet fiktivní teorie, ale spíš si ověřit vlastní mušku. Zdá-li se mu, že je střelnice nějak očarovaná, tak asi jen v jeho případě, protože u mě je to co střela, to výhra (proto už to raději nedělám, víc plyšáků a růží a nesmyslů už se mi nikam nevejde).
Na to, kolik jsem získala srdcí a růží vám ale odpovědět nemohu. Co se toho prvního týká, tak vám do toho nic není, a u toho druhého bych nemohla být přesná, protože jsem spoustu růží rozdala, jelikož mi přišlo zbytečné, držet je všechny u sebe (navíc ti, co mě znají osobně z nějakého srazu vědí, že strkám své růže do ruky každému). *zasměje se*

*

Anna Barberová: Inu, pouť se mi letos líbí, i když, možná je to jen můj pocit, ale přišla letos docela pozdě, tak si ji neužívám tolik, protože druhou půlku léta mám celkem plný diář. *kření se a ukazuje redaktorce modrej tlustej deník* Každopádně, když už se ke Kolodějovi dostanu, tak toho pořádně využiju. Je pravda, že mám letos nějákou špatnou mušku, ale možná ty štíty prostě zmenšil! Stejně mám nejraději štěstíčka *usměje se*

*

Elizabeth Gibsonová: Tak vzhledem k tomu, že tohle je vůbec první pout, kterou jsme tu zažila, nemám s čím porovnávat. *usměje se* Ale musím říct, že je to úža! Takové příjemné zpestření jinak pro mě nudných prázdnin - to víš, vytíženost prefektky a hrotičky k tomu. *zasměje se* No, mně se ani nezdálo, že by podváděl, spíše, že já mám špatnou mušku. A skóre, no... já to ani nepočítám, ale jestli by někdo něco chtěl, tak já se toho ráda zbavím. *smích* Protože mi některé věci lezou už trochu krkem, jsem schopná snést už jenom nostalgického pejska, u kterého lituju, že mi zmizí. *dodá smutně*

*

Brianag Mac Coileáin: Letošní pouť jsem brala spíše jako zábavu, jelikož jsem si magíky nasbírala již v minulé pouti. Většinu svých žetonů jsem tedy štědře rozdala a udělala tak radost ostatním. Ale pár jsem si jich samozřejmě nechala, abych se taky pobavila. Takže jsem zašla na střelnici nebo koupila štěstíčko. Bylo mi v celku jedno, co jsem vystřelila, ale samozřejmě jsem se nad tím rozčilovala, jelikož se mi výhry na střelnici vyhýbaly! Drtila jsem je, přemlouvala, snažila se je přechytračit, ale bohužel je to kouzelnické, takže jsem to musela nějak přežít a spokojit se s tím, co mi střelnice vydá. A samozřejmě toho koloděje podezírám. Je to obyčejný vyděrač. Tak! Celkem jsem si vstřelila 3 růže, takže jsem spokojená a srdíčky jsem taktéž byla obdarována. Za což velice děkuji!

*

Ignacius Horak: Už tu moc nebývám, čekám prakticky jen na smazání - u koloděje sem si párkrát vystřelil, něco málo mi přišlo sovincem a ted tu mám hroznej mumraj. *zasměje se* Střílí se špatně každej rok, jsou šikmý terče. *úsměv* Je to prostě pouť a koloděj je obr, musíš to tak brát.

*

Felicitas Frobisherová: No, když o tom teď tak mluvíš. *zamyslí se* neměla jsem letos moc žetonů, ale je pravda, že se stane, že se ze tří střel netrefím ani jednou... že by to měl očarované? Na pouť jsem se letos moc nedostala, takže mám jednu fialovou, jednu žlutou a jednu modrou růži, pak nějakýho králíka, brýle, kotlík slizu, ne to vlastně bylo štěstíčko... takže to zas asi tak hrozné není.

*

Caitlin Galbraith: Moje myšlenky! Ano, letos mi opravdu přijde, že trefit se na střelnici je mnohem těžší. Ovšem Rowenědíky už mám všechny "střílící" magíky pochytané z loňska, kdy se mi třeba opravdu velmi šťastlivě podařilo sestřelit všechny růže hned během pár prvních výstřelů.
Ale jinak jsem si pouť celkem náležitě užila *úsměv* Hlavně masivní bitky s palačinkami/prachem/práškem/kdovíčímještě ve Velké síni stály za to. *zasměje se*

***

Nu, tak jste to viděli. Z vyčerpávajících odpovědí všech barevných i nebarevných docela vyplývá, že Kolodějova pouť je rozhodně velikánská událost, které stojí za to se účastnit. Ať jste velcí nebo malí, bohatí či chudí, Koloděj pro vás, ať už to je či není podivínské individuum, nějakou tu papírovou růži za kloboukem vždycky mít bude.

Tak vám tedy, za celého Corvina Declaratio, přejeme, abyste si ještě pár dní s poutí v Prasinkách, než nás posadí do školních lavic, pořádně užili a vám, co máte ještě volné žetony, hodně štěstí na střelnici!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář