Letní seminář Honorov 2012

Opět se rok sešel s rokem a další Letní seminář, tentokrát ten v roce 2012, byl tu. Do Honorova se znovu sjelo obyvatelstvo všech barev ze všech koutů republiky a náramně si to tam užilo. Vše, co se dělo v Honorovském sídle, se zajisté v brzké době dozvíte v Denním věštci, ale já bych vám přeci jen chtěla shrnout tento povedený Letní seminář z trochu soukromějšího pohledu modrých.

Letní seminář se konal jako tradičně v Honorově, kde započal 13.srpna 2012 a trval krásných pět dní.

Vše bylo skvěle zorganizováno hlavními organizátory Larrie Larstonovou a Johnem Werewolfem. Ale nesmíme zapomenout ani na profesorku Silvii Honorovou, díky které jsme měli kde spát a co jíst. Děkujeme tedy všem těm, kteří se i sebemenším přídělem zapříčinili o organizaci tohoto skvělého semináře, a už teď se těšíme na ten příští.

Ještě podotknu, že téma letošního semináře znělo:

„NAŽIVO“

Co přesně si pod tím představit, se zajisté dovtípíte vy sami. Ale nyní už začínáme s líčením Letního semináře.

Pondělí

V pondělí se modří, tak jako většina ostatních, vydali na cestu. Někteří dříve, někteří později. Někteří se sešli tam a ostatní zase onam. Ale největší tlupa se sešla na nádraží v Brně, kde jsme jako první zakotvily Já(Lilien) s Eliah. A po tom, co jsem si pořídila klobouk a Eli modré tkaničky do bot, si nás odchytila Baziii a mihl se nám tam pan kolejní p.Míďa, který uháněl směr Honorov.

(Eli a Baziii na nádraží)

*

(Málá a Velkej: Magnólia a David)

My jsme ale čekaly dál a dočkaly se Leelee. A pak už se to nahrnulo, jako bychom tam rozdávali něco zadarmo. Katelyn, David, Magnolie, Isa, Morgan, Nicolette a Justin. Po veselém shledání jsme ještě chvíli řešili všemožné modré důležitosti a pak společně nastoupili do vlaku směr Honorov. Ač to bylo mudlovskou cestou, nikomu z nás to nevadilo. Než jsme se nadáli, už jsme stáli před Honorovským sídlem a klepali na vrata. Když nám konečně otevřeli, vypuklo pozdvižení, představování se a několik důležitých otázek ze stran pana ředitele. S tím, že jsme byli jako modří kompletní, jelikož už tam byly Hex s Cass.
Poté, co jsme prošli těmito otázkami, vydali jsme se na průzkum Honorova, ale především jsme se museli zapsat u hlavních organizátorů. Po chvilkovém rozkoukání nás svolala Larrie a vydali jsme se do parku, kde jsme čelili kletbě Silencius, několikrát si zazávodili jako jednorožci a poté si zkusili pantomimu.
Když jsme se vrátili, dali jsme si chvilku nějakého toho povídání, a pak se velká tlupa modrých s Pískomilem vydala na nádraží do Sokolnice, aby vyzvedla zapomenuté spacáky z vlaku. Čekání se chvíli protáhlo, ale nakonec jsme se opět vrátili do Honorova a mohli si dát večeři – výborné tousty!

(Cesta po kolejích: Justin, David Pískomil)

*

(Mezi vlaky: Eli a Justin)

*

Poté, co nám trochu vytrávilo, mohli jsme se zúčastnit přednášky profesora Midara (a) Kilahima. Přednáška byla zaměřena na hůlkobranu. Několik kouzelníků si mohlo zkusit vybrat hůlku. A jak? Inu, stačilo mávnout a Pískomilova reakce už vám řekla, jestli je to ta pravá. Když měl každý své párátko, mohlo se začít s výukou.
Po výuce jsme si, my modří a Pískomil, posedali ve „Velké síni“ s kytarou a zpěvníky a pěli o stosedm. Prostřídali jsme mnoho hitů, ale za celý letňák se zajisté největším stala písnička Lojza a Líza a jistý pán na P. Mezitím druhá skupinka hrála Bang. Ale kdybyste si chtěli myslet, že toto byl poslední program a my se pak uchýlili do postelí, tak to se mýlíte. Večer jsme byli vytaženi do parku a museli najít vejce, které Smrtijedi ukryli. Nakonec jsme ho nalezli u hřbitova, kde už jsme jen podstoupili hromadné foto. Ale je pravdou, že někteří se dobře proběhli a pak už se jim dobře spalo, hned po dalším kole nějakého toho zpívání.

*

Úterý

V úterý ráno tři nadšenci, Justin, David a Pískomil, vyrazili na slíbené běhání a ti normální zůstali ve spacácích a ve spánku čekali na snídani. Jaké bylo naše překvapení, když nás ještě před snídaní vytáhl pan ředitel na rozcvičku. Nechci vidět ty dokumentace!
Přišla za námi organizátorka, Larrie Larstonová, a každému z nás vrazila jeden papírek, na kterém byl kouzelný tvor. Ten měl vydávat jen své zvuky a dělat svou podobu, a tím najít svého partnera se stejným zvířátkem. Takto utvořené dvojice, tvořené tak, aby nebylo hned jasné, kdo s kým bude, se vydaly do parku. Jejich úkolem bylo zachránit hrad, do kterého mají volně přístup Smrtijedi. Několik Smrtijedů běhalo i po parku a ve chvíli, kdy se člověk učil nazpaměť nějaké heslo, se ho snažili zmást. Nakonec skoro všichni dokončili svou misi, pokud jim to pan ředitel stále nekazil (!), a mohli jsme spokojení a vyčerpaní vyrazit zpět do „hradu“.
Po hře se utvořila tak „atypická“ kolečka na letních seminářích a modří začali debatovat. Všude kolem pobíhali studenti a hledali kolejní místnosti, KNP a kuchyni, které byly někde na našem hradě skryty. Havraspárští vzali úkol s moudrostí pro ně tak chytrou, že na všechna místa poslali pana kolejního Midara, který jim papír přinesl a oni se jen podepsali. Komnatu Nejvyšší Potřeby do té doby nikdo nenašel, avšak díky malé okličce a vyčůrané taktice to byli právě modří, kteří podepisovali první.
Na oběd zamířila převážná většina lidí do nedaleké hospůdky, která se projevila jako velmi příjemnou, s jedinou vadou na kráse. Kofola se nosila až po jídle a jistě chápete, jak vážný nedostatek to je. Po obědě jsme započali čarotrávení a psychickou přípravu na odpolední program. Poté všichni s nadšením očekávali druhou přednášku, tentokrát pana Nicholase McElena na téma Parapsychologie. Pan profesor rozjel zajímavou přednášku, škoda jen, že většina studentů byla unavená z předešlého programu, a tak zakempila na karimatce a trochu si zdřímla.
Další na programu bylo studium. Naším úkolem se stalo složit co nejvíce závěrečných zkoušek u všemožných profesorů z různých předmětů. Cílem bylo se stát hrotičem s největším počtem složených zkoušek. Program to byl rozhodně zábavný, například zkoušky z takové magie krásy, magie lásky, nebo snad lykantropologie. Obdiv zaslouží ti, co složili zkoušky z kryptologie, která se stala nejobtížnější zkouškou za nejvíce bodů.
Po večeři se větší část havraspárských a jednoho žlutého vydala do parku spolu s kytarou, zpěvníky a nějakou tou ochucenou minerálkou. Nedostatek minerálky způsobil, že jsme se vydali směr občerstvení u bazénu, - to se k nám přidal zbytek modrých - kde se nám zalíbilo hlavně díky boxovací ruce a fotbálku. Bohužel byla zima neobvyklá na letní dny, a tak jsme se postupně vydali zpátky, dříve či později.

*

Středa

Poté, co jsme se ráno zkulturnili, prodělali další šílenou rozcvičku šíleného mága a pořádně se nasnídali, dali jsme se do trávení. Když vtom se začala Velká síň zalidňovat a nakonec přišel i pan ředitel. Všichni jsme se děsili, že zas bude něco velice pohyblivě náročného. Naštěstí nám pan ředitel pouze dovolil nahlédnout do „obyčejného“ dne ředitele školy. Musím říct, že to byl krásný relax.
Ale aby se neřeklo, že jsme se celý den jenom váleli, vytáhli nás organizátoři do parku. Byli jsme rozděleni do dvou týmů a v každém jsme si měli zvolit 3 střelce, věž a 2 koně. Král byl automaticky ten, který si vybíral družstvo. Král naváděl své střelce se zavázanýma očima a koně, které tvořili dva lidé tak, aby dostali z hracího pole co nejvíce protihráčových „figurek“. Po náročných partiích šachu následoval oběd, opět v restauraci a po trávicím oddechu, kdy jsme se jen tak poflakovali po Honorově, byly na řadě Prasinky a Kolodějova pouť. Musím říct, že to bylo něco!  Projít si naživo ďáblovou (ředitelovou) jámou byl opravdu velký adrenalin. Ale mohli jsme si také vystřelit vlastní růži či nějaké ty pochutinky, kde jsme v roli Koloděje mohli vidět profesora Serge Renine. Zahrát si nějaké ty partie U Čmouda či U dobyté věže, vyluštit čaroku či navštívit silácký ring u Ked Looben a Midara Kilahima. Užit si dovolenou s C.A. PARTem, anebo se slečnou von Schatz? Dále jsme si mohli vyzkoušet brigádničení u hlavního organizačního dua; Larstonová & Werewolf. A v neposlední řadě jsme mohli navštívit letovou plochu u slečny Elizabeth Lextrové anebo si zajít pro nějaký ten „doping“ k Rosmertě, tedy pardon, k Felisce.
Ale tím to nekončilo, po večeři nás totiž čekalo konkláve. Několik dotyčných se „zdrželo“ na houpačce a z plna hrdla zpívalo a smálo se. Možná i trochu rušili konkláve, ale to se po nějaké době změnilo. Někdo se přemístil ke konkurenci madame Rosmerty, někdo zůstal na konkláve… no prostě každý si mohl vybrat, kam se „ztratí“. Já osobně jsem dělala posluchače na konkláve, ale donesly se ke mně zprávy i odjinud, kde se děly zajímavé věci! Modrá skupinka se setkala s fialovou a už to jelo! Ve zkratce snad jen řeknu, že Havraspárské vedení nezahálí a už teď sbíralo body pro svou kolej. Ale nechtějte po mně, abych řekla, jak… To do seriozního časopisu prostě nepatří… *směje se*

*

Čtvrtek

Po večerním vyčerpání z konkláve a kolejních záležitostech z koupaliště se ani ti tři nejodvážnější nevydali běhat, jen slabou odvahu jsem musela projevit já (Eliah) s Justinem, protože nám brzy ráno začínala služba. Po ospalé snídani začala kreativní část, kdy někteří mohli vyzkoušet své umění s papírem u madam Ked Looben, budoucí sochaři si vyzkoušeli tvorbu postaviček, na které dohlížel pan Serge Renine, někteří si šli vytvořit svou škrabošku na večerní ples. Pro zájemce pan profesor Filius pořádal přednášku Kouzelnická francouzština. Nakonec se vytasil pan Midar se svými kouzelnickými aktivitami, a tak proti sobě stanuly tři skupinky v boji pantomimy, kreslení a popisu. Po odpočinkovém dopoledni jsme se přesunuli k jídlu, kde už na nás čekala usměvavá obsluha. Odpoledne nás organizátoři vypakovali z Hradu, ať si jdeme hrát. Musela se připravit Velká Síň na závěrečnou slavnost. Hlavní plán byl zahrát si famfrpál, který byl ale zrušen pro nechuť běhat a potit se, když byli všichni voňaví na slavnost. Místo toho jsme si znovu zahráli kouzelnické šachy. Po parku madam Monny poházela papírky se jmény všech účastníků letního srazu a každý mohl, ke komu chtěl, napsat pár slov. Po programu jsme se vydali do zadní části hradu, kde jsme měli přichystané slavnostní oblečení na slavnost. Dámy narychlo dokreslily obličeje, kluci vytáhli své skoro nefungující spreje, poslední úpravy a mohlo se jít slavit. Když jsme byli vpuštěni do místnosti, kde ještě odpoledne banda rozcuchaných balila své věci, spadla čelist nejednomu člověku. Na stěnách balonky a pár výtvorů od pana Paštičky z Prasinek, hradní zástava, kolejní vlaky, znaky, koleje a hlavně. Jídlo!
Všichni se vzorně postavili podél zdi, se škraboškami i bez, a vytáhli slova hymny, která byla rozdávána. Každý si zvolil melodii a začal zpívat jak se mu zachtělo. Poté nastoupili organizátoři, kteří předali ceny za všechny seminářové hry. Většinu z nich vyhrála Esperanza Milagrosa, avšak ani ostatní se nenechali zahanbit. Po vyhlášení všech soutěží si vzal slovo pan ředitel Nimrandir se svým dramatickým proslovem. Nejdříve předal ovce, kterých bylo letos požehnaně. Potom přišlo na řadu předávání poháru, který připadl Nebelvíru. Převzala ho paní kolejní ředitelka Betelgeuse Orionis a prefektka Emily Smith. Slovo si vzal Nicholas McElen a přišla chvíle, kterou očekávalo mnoho lidí. Larrie Larstonová a John Werewolf odešli z Hradu, kterému toho oba tolik věnovali. Proto jim chtěli obyvatelé našeho malého společenství na jejich poslední cestě také něco malého věnovat. Došlo k předání knihy, ve které byly výtvory pro tyto dva kouzelníky. Poté předali dvě přáníčka, puštíka a vlka, z tvořivých rukou madam Looben, a jako poslední se dostali na řadu havraspárští se svým hudebním dárkem. Ráda bych popsala to, co potom nastalo, ale omlouvám se, na to i mé redaktorské já nenachází sil. Možná zkuste požádat někoho nezúčastněného. Něco tak silného se nezažívá každý den, hlavně je to něco nepopsatelného a já jsem jen ráda, že jsem mohla být součástí té skupinky, která stála naproti těm dvěma modrým, a mohla jim zazpívat a věnovat pár slov. Po předávání se sezení rozpustilo, kdo chtěl, tak šel Larrie a Johnovi poděkovat osobně, ostatní se pustili do jídla. Přišlo na řadu focení, kde byli modří první, asi protože zabrali nejvíce času. Hned po focení se přemístili ke stolům s jídlem, takže si lze snadno domyslet, jak stůl vypadal. Po vyfocení všech kolejí se mohla spustit tombola, kterou dal dohromady pan modrý kolejní Midar (Kilahim se předpokládám neúčastnil). Tombola to byla určitě velmi zajímavá. Stojí za to jmenovat svíticí tužky, použitelné na mnoho způsobů, obrazy, čokoládové žabky a nebo náušnice a malování, které shrábli převážně kluci. Jako vrchol tomboly byl obraz z ruky Katelyn Auster, na kterém byla Sefrenie z Ylary. Novou majitelnou se stala Isabella Anne Swan a my ostatní můžeme jen závidět.
Po tombole už přišla konečně ta správná piškotéka, kterou již skoro tradičně dídžejoval Dj Piškotek, alias nejúžasnější David Lopez. Na piškotéku bohužel zůstala pouze malá část, avšak užili jsme si to přesto parádně. Všichni v očekávání čekali na půlnoc, kdy se měl havraspárský primus Justin Angel Sane stát cetilým, a když se tak stalo, tak mu všichni běželi přát, opusovat ho, no prostě ráj pro muže. Na drobnou oslavu se vypilo vín… další minerálka a mohlo se ještě chvíli tančit. Ještě než začali všichni umírat a odpadat, uspořádala se dlouho plánovaná svatba dvou nezletilých, primuse a prefektky. Až ve chvíli, kdy se dostal Justin do spárů Eliah, se mohlo jít spát. Což se samozřejmě z větší části ještě nešlo.

*

Pátek

I nastalo to, čeho jsme se celou dobu báli. Konec a loučení. Těch pět dní uteklo ještě rychleji než voda v potoce a nám nezbylo nic jiného, než se navrátit do té nehezké reality, která nás v nejbližších hodinách měla opět rozdělit. Někteří odjeli brzy ráno, někteří v průběhu dopoledne a někteří se ještě trochu zdrželi. Ale loučící chvíle nezměnila nic na tom, že se muselo všechno pouklidit a dát alespoň zhruba do původního stavu, aby nás madame Silvinka zase příště pozvala. V tento den také zazněly poslední písně, které modrou skupinku provázely celý Letňák.
Netřeba povídat, že po obědě došlo i na nás a i my jsme se vydali vstříc loučení a návratu.

***

Jak sami vidíte, opět jsme si z Letního semináře, tentokrát konajícího se v roce 2012, odnesli spoustu skvělých zážitků. Poznali jsme nové tváře a s těmi staršími jsme se opět shledali. Myslím, že ten, kdo tam nebyl, už si teď snaží zarezervovat volný termín na ten další, aby mu nic z toho neuteklo.

---

Pozn.: Pokud byste se chtěli vyjádřit k Letnímu semináři, není nic jednoduššího, než napsat své pocity do komentářů.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář