Nováčci à la Zakázaný les

Začátek nového školního roku a havraspárské vedení se rozhodlo, že poztrácí, ehem, ponaučí pár nováčků, jak se správně chovat v lese. Po několika minutách strávených proklínáním madamé Monny za námi přišla pochybná osoba s havranem na rameni a předlouhým seznamem v rukách. Vyvolalo se pár obětí v čele s naším kolejním a primusem, kteří měli představovat večeři pro pochybné obyvatele lesa, a vyrazilo se.

Při příchodu do lesa se rozjela debata na téma „vlasy seschlých hlav“, které tam chudinky civěly zaražené na kůlech. Naše milovaná prefektka Eli se od hlav radši držela dál – přeci jenom, co kdyby ji nějaká z nich kousla – zato Zendaer zjevně projížděl rodinné album, protože polovina z „chudinek hlav“ byla evidentně podobná jeho příbuzenstvu. Odnesla to i tetička Niam, budiž jí hlava lehká.

Krátce jsme byli poučeni, že v lese se nežere, tedy nejí, nepije a hlavně neposlouchá. Tedy poslouchá. Zatímco všichni přikyvovali a tvářili se inteligentně – a že jim to šlo! – moje maličkost se rozhodla zpestřit si den šťoucháním párátkem do jedné z obětí nezdařené výpravy. Nato nás pár hlav okřiklo, zahalená osoba nás popostrčila hlouběji do lesa a šlo se vstříc smrti, ehem, tedy našemu budoucímu osudu. Aby řeč nestála, začalo se polemizovat o pohlaví zahaleného „muže“. Někdo tvrdil, že je to přeoperovaná lesnice (děkujeme Tomášovi za příspěvek do diskuze), někdo, že nás chce zase sníst. Jak se ukázalo, identitu ani pohlaví jsme nezjistili, i když bylo pár odvážlivců, co se snažili nahlédnout zakuklenci pod hábit. Kdo ví, co mu tam straší.

Co by to však bylo za výpravu, kdybychom na ní nenašli pár starých děravých  ponožek. Opravdu celý pár. Moje ponožka však vzala za své, když byla pohozena do křoví blízko cesty. Tomáš poznamenal, že taky musím sebrat každý fujtajbl. Evidentně nečekal, že druhý fujtajbl sebere on.

Když jsme trochu zaneřádili les, ozval se líbezný zpěv vycházející z úst našeho kolejního ducha, Šedé dámy. Ne, Tomáši, opravdu to nebyl úpějící pan řídící, kterému někdo sebral kachničku. Šedá dáma si prozpěvovala velice smutnou a srdcervoucí písničku, které nikdo z nás samozřejmě nerozuměl. Nebyl by to však klacek (a Midar), aby nepřerušil dojemný song mrtvé osoby hlasitým zapraskáním. Duch leknutím zmizel a všichni havraspárští probodli pohledem svého kolejního velitele. Ten na oplátku zabil pohledem klacek, který byl už tak mrtvý, když ho kolejní zlomil svou botou vedví. Padlo několik návrhů, co se siru kolejnímu provede, nakonec všichni s tichým mlčením odsouhlasili návrh, že ho pošlou do kolejky bez večeře.

Vrátili jsme se zpět na cestu a co bychom to byli za kolej, kdybychom nepotkali Sedmero. Ti gentlemansky slétli k nám – přeci za nimi nebudeme šplhat do větví – a hodnotícím pohledem sjeli z jedné večeře, tedy nováčka, na druhého. Po pečlivém prozkoumání, kdy se pohledy dorozuměli, že asi nebudeme vhodným chodem na jejich stůl, se nám rozhodli položit pár otázek o naší koleji. Někdo začal kňourat (já), někdo se ke kňourání přidal (Lalwen) a jiní div nejásali radostí (Lilien). Prostě výprava k pohledání.

Po nezdařeném hereckém vystoupení, kdy se pár z nás snažilo předstírat, že otázky a hádanky by byly naše smrt, se Sedmero pustilo do prozkoumávání našich (občas trochu dutějších) hlav.

Po zdárném přezkoušení všech (mě v tu chvíli, kdy jsem schytala otázku, vypadl internet, takže jsem tam byla za blba), včetně kolejního, jsme byli poctěni darem v podobě již druhého pokusu navázat kontakt s krásnou Šedou dámou. Ta tentokrát zůstala v naší společnosti – Midar raději překontroloval zem a nejbližší okolí, jestli se tu nepotulují zlé a zákeřné větvičky, které by mu chtěly překazit rande s dámou – a dokonce nás přivedla do spárů Satyra.

Ten se pokusil okouzlit (samozřejmě, že ne s nečistými úmysly) dívky hrou na flétnu. Ale to sami určitě znáte, nebyla by to obyčejná flétna a obyčejný satyr, aby to polovinu děvčat nedonutilo k tanci. Některé se vznášely jak víly (Elysion), některé předváděly něco jako tanec (Lalwen) a některé spíš připomínaly rozbitou loutku (moje maličkost). K tanci se přidali i velevážený pan primus, který svou neohrabaností připomínal vyvrácený strom v tornádu. Když už začalo pár dívek odpadávat, náš průvodce požádal satyra, aby přestal hrát, přeci jenom jsme neměli přestávku a měli jsme pokračovat v cestě. Tu nám však svým tělem zahradil satyr, požadující jako mýtné novou flétnu. Po sáhodlouhém přesvědčování, že harmonika pro něj bude lepší, flétny přeci jenom už vyšly z módy, se jeho pozornost přesunula k jednomu jménu. Ne, nebyl to Midar, ani Justin a už vůbec ne moje jméno. Bylo to oslňující jméno naší krásné a půvabné madamé lesnice, Monny, se kterou by si vyrazil nejeden chudák žijící v lese. Na jeden malý okamžik jsme se s kolejním přeměnili na dohazovače a různě jsme mu podsouvali rande s hlavní průvodkyní, když v tu ránu se Tomáš proměnil na… no, ani to nedokážu vyslovit. Prostě na něco, co mělo, byť jen vzdáleně, připomínat tančící Monny. Satyr se zděsil při pohledu na nováčka a radši vzal do zaječích.

Mezitím se z Lalwen stala zahradnice a rozkrtkovala celý palouček. Po krátkém pokárání ze strany zahaleného starce jsme došli do cíle naší výpravy. Konečně. Došli jsme k… studánce. Jestli jste čekali nějaké vzrůšo, tak to čtete špatný článek. Šedá dáma, která stála opodál a radši se do našeho debatování se satyrem nemíchala, nám ukázala tajemství studánky. Nebyl tam sice schovaný poklad, zato tam o život zápasila bublinatka, která se tam dostala čistým omylem. Tedy, všichni jsme v to doufali.

Nikomu se však do vody, která nevypadala zrovna nejčistší, nechtělo. Po úvaze, koho tam tedy shodíme, se nakonec našel jeden odvážlivec (a pošetilec), který by se do studánky odvážil strčit nejen ruku, ale i hlavu, krk, trup a nohy. Prostě by tam skončil celej.

A kdože byl tímto odvážlivcem? Tomáš Veverka Brouček, který se s pomocí zahalence potopil do studánky pro bublinatku. Zakuklený silák přežil v pořádku, přeci jenom držel Tomáše za nohy, zato náš chrabrý nováček si odnesl pěknou svědivou vyrážku, která mu naskákala po celém těle. V jeho blízkosti se nikdo ani neodvážil dýchat, co kdyby tu nelichotivou image získal taky.

Pospíchali jsme do hradu, abychom oběť – a možná budoucí oběd – předali Monny. Nebyl by to však náš primus, který se při běhání tvářil jako by hrál v reklamě na deodorant, nezranil o větev. Ta ho rázem nejen připravila o zbytky důstojnosti, ale také mu nadělila zranění v podobě zlomené nožičky. Chudáček.

Kvůli zdržení, vyvolaného Justinem, ho průvodce čapnul do náruče a odnesl na školní pozemky. To se neobešlo bez nějakého toho zabrblání ze stran přítomných dívek, které nikdo neodnesl ani na zádech, ani v náručí.

Nakonec jsme však přeci jenom zdárně a aspoň trochu v celku doklopýtali na mýtinku k hlavám, které si neodpustily pár jedovatých poznámek na naši adresu.

Výpravu tedy můžeme označit za celkem úspěšnou, vrátili jsme se v plném počtu a dva členové si dokonce odnesli i suvenýr v podobě zranění a nemoci. Lesu zdar!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář