Halloween: Dýně i v zrcadle!

Halloween je po roce opět zde a s ním se proměnil celý hrad. Pan ředitel oprášil výzdobu z loňského roku, na Příčné ulici je k vidění nová kolekce a ve sklepení nás čeká i nějaká ta speciální stvůra.

Ovšem pozor! Jako každým rokem jsou tu i Dýňové bomby. No víte, ta věc, co v mžiku letí proti vám, BLIK a máte místo hlavy krásnou dýni.

Proto se dnes podíváme na Dýňovou módu a trochu si zhodnotíme různé „modely“. Pozvala jsem si dokonce Vrana, havrana, který je k tomuto hodnocení nejpovolanější. Tímto mu tedy děkuji, že se s námi podělí o svůj názor.

Vran: Och, není vůbec za co, ctěná dámo. Když jde o módu, vždy rád přidám znalecký pohled. Koho tam máš jako prvního?

Tak tedy, jdeme na to, jak říká pan havran. Prvního bychom si mohli prohlídnout pana kolejního, Midara Kilahima.

Jak je vidět, pan kolejní se na dnešní den opravdu vymódil. Zvolil kousky z minulé Halloweenské kolekce a k tomu Klobouk z Obludária. Nějaká ta dýně navíc ho nejspíš nemůže rozhodit, co říkáš Vrane?

Vran: Já ti nevím děvče, ten klobouk mu na té dýni moc nesedí, je tak nějak nakřivo a jakoby tou dýní prorůstal. Pak bych také vytknul ten výraz, ale to asi díky tomu šoku. Ovšem rád bych mu pochválil košili, ta mu sekne! A ten kebuláček dodává trochu té roztomilosti!

Já osobně bych ještě poukázal na kolejního ředitele Mrzimoru, tedy na profesora Matthewa Whitecrowa.Ta dýně mu hezky sedí na hlavě, a když nebudeme zkoumat to vydrbané kolečko, tak myslím, že mu to i docela sluší.

Ano, to máš pravdu. Profesorovi ta dýně pěkně ladí s kolejním oblekem. A dokonce je skoro tak kulatá, jako jeho Velké kulové.

*

Ale pojďme dál, mám tu dnešní oslavence, podívej tady Oliver McCollin a Andrew Uroboros. Myslím, že oběma ta dýně sekne. Přeci jen, obou je kus chlapa a…

Vran: Zadrž, zadrž drahoušku. Myslím, že se příliš necháváš unést jejich sexy tělem! Uznávám, že McColinovi v té košili vynikají břišní svaly a Uroboros má zas pěkné… no dejme tomu že ty kalhoty mu opravdu seknou. Ale podívej na McColinovu přilbu, tu by si příště měl sundat, pokud chce po hradě chodit s dýní na hlavě. A Uroboros by zase mohl našetřit na nějakou modernější lucernu, která mu k té dýni bude lépe ladit.
A teď mi sem prosím dej nějakou dívku, nebo si budu myslet, že upřednostňuješ chlapy!

*

Oběma samozřejmě přejeme všechno nejlepší k narozeninám!

*

Fajn, snad jsem tolik neřekla. *snaží se zamaskovat svůj záměr a už loví další obrázek*

Tak co bys řekl na Evelinu van Eyck? Ta myslím nikdy nezklame!

Vran: Máš pravdu, slečnu van Eyckovou jsme měli možnost vidět v ledasčem, nedivím se, že jí vidíme i v rozkvetlé dýni! Musím vyzdvihnout to, jak jí dýně pěkně sedí v tom bílém kožíšku – ten se teď na podzim určitě musí hodit! Ale i zbytek jejího oblečení je prostě bravurní. Z ní by sis měla vzít příklad.

*

No jo pořád, ale teď se prosím soustřeď na ostatní, já jsem tu v pracovním. *snaží se Vranovi vecpat další obrázek, aby si přestal všímat jejího oděvu*

Vran: Moje milá, máš se ještě co učit. Ale dobrá, koho mi to ukazuješ dál? *podívá se na obrázek* Ach, to je přece dušice Magrápa Česneková! Tak duší kráse se zajisté nedá nic vytknout a ta dýně krásně levituje ve vzduchu. To se nejspíš slečna Česneková cítila na chvíli i trochu hmotně ne? *ani nečeká na odpověď a pokračuje* Každopádně dýně jí opravdu rozveseluje a myslím, že čelenka té dýni prospívá!

*

Souhlasím, Magrápa nevypadá tak bledě a určitě si to užívá. Ale teď se podívej, poznáváš tu dívku?

Vran: Je mi nějak povědomá, ale pod tou dýní vypadáte všichni stejně! *postěžuje si*

To je, milý Vrane, zelená prefektka NaSaŠí Jackson!

Vran: Já si říkal, že v ní vidím nějakou zelenost! Tak schválně, co na ní říkáš ty. To by mě zajímalo!

Já? Já bych určitě pochválila tu dýni se šálou! Protože dýně jsou náchylné a tak potřebují teplo. A zajisté má NaSaŠí super nohy v těch bílých kalhotách, tuším, že se jím říká Skinny Jeans kopre…

Vran: Ano, to je všechno moc hezké, ale ještě bys taky měla dodat, že ty pracovní rukavice se k tomu zrovna moc nehodí a stejně jako u Uroborose, bych doporučil obměnit tu lucernu. Ale jinak ano, vcelku povedené.

Nicméně, moje modrá, já se musím rozloučit, čas tlačí a práce mnoho. Takže se budu muset rozloučit jak s tebou, tak se čtenáři. Bylo mi ctí tu říct několik málo slov.

***

Dala jsem tedy Vranovi za pravdu a rozloučila se s ním. Nyní se loučím i s vámi, naši věrní čtenáři. Budu ráda, když nám do komentářů přispějete nějakým vlastním „dýňovým úlovkem“ a zase za rok se můžeme těšit na další dýně navíc.