Vánoční exkurze do redakce CD

Vánoce jsou čas zázraků, kdy se poodhalují věci tajemné, občas se ukáže i něco, o čem jste dosud neměli ani ponětí... A stejně tak se tyto Vánoce pootevírají i dveře Corvinovské redakce... Tak jestli chcete, pojďte se mnou. Ale pšt, ať je nevyplašíte!

Pomalu a obezřetně vcházíte do redakce. Ocitáte se v prostorné místnosti, která je přes svou velikost přeplněná stohy papírů, útržků, poznámek a fotek, brků všech druhů, barev a velikostí, lahviček s inkoustem a především více či méně náhodně rozmístěných bidýlek. Na první pohled si ani nevšimnete těch všech modrých duší, zavalených pod hromadami zbrusu nových výtisků Corvina, usrkávajících ve spěchu redakční čokoládu a cpoucích si do pusy plné hrsti sušenek...

Procházíte opatrně místností, snažíte se neudělat sebemenší hluk, abyste náhodou nevyrušili pilné žurnalisty z práce. Velmi brzy ale přijdete na to, že i kdybyste jim přímo u ucha odpálili bombu hnojůvku, vůbec by si toho nevšimli - tak jsou koncentrovaní na své články, které všichni samozřejmě hledí dokončit včas do nejbližšího vydání.

Přesto pokračujete dále přinejmenším potichu, přece jen - náhoda je blbec, mohl by jim upadnout brk a v tu chvíli by vás uviděli... a co pak!

*

Nu, vítám vás, milí návštěvníci, u nás v redakci. *usměje se na vás obrýlená redaktorka* Pokud chcete, pojďte tedy potichounku za mnou, tudy - k bidýlku té nejhlavnější osůbky, kterou tu lze najít, naší šéfredaktorky Lilien Emity Meissed. Nejspíše ale najdeme její nejvýše posazené bidýlko prázdné - ano, stoprocentně někde pobíhá, cykluje mezi jednotlivými redaktory, uděluje za dokončené články sušenky či naopak zamračený pohled přes půlměsícové brýle, které tady v redakci téměř nesundá. Nu což, třeba na ni narazíme později na naší exkurzi, a nebo si budete muset počkat na některý z jejích četných čtivých článků, kterými přispívá do každého vydání.

*Zklamaně pokrčíte rameny a následujete svou průvodkyni hlouběji do nitra redakčního šumu.*

Posuňme se o půl stupínku níž - tady je bidýlko zástupkyně šéfredaktorky - skvělé Morgany Pepper. Vidíte ji? Ne? Nojo, to bude tím, že - stejně jako Lili - je Morgan pořád v jednom kole! Pokud zrovna nezastupuje, tak sedí u korektorského stolečku a snaží se najít i ty nejmenší chybičky, které se v článcích schovávají. Teď si s největší pravděpodobností odskočila do mudlovského světa, ale přesto má mnoho povinností, které opravdu nemohou počkat. Tak se nezlobte, třeba se tu také ještě objeví.

*Ani trošku se nezlobíte. Hlavou vám jen probleskne myšlenka, do které hospůdky spolu dámy zašly na kafe, usmějete se a pokračujete dál.*

Radši mě následujte kousek dál - vidíte? U tohohle bidýlka jsou nachystané hotové články, které ač napsané přepečlivými redaktůrky, přesto vyžadují ještě několikeré přečtení, protože přeci jen - víc očí víc vidí a vlastní chyby se hledají nejobtížněji. Á, tady už přichází majitel onoho bidýlka - náš modromodrý primus Justin Angel Sane, na jehož bedrech nyní leží převážná část zmíněné korektury. Už se na svém bidýlku pohodlně usadil a pustil se do čtení článků. Tak pojďme, nebudeme ho rušit...

*Zvědavě nakukujete primusovi přes rameno, toužíte zahlédnout alespoň jednu chybičku v jinak perfektním článku, ale nemáte šanci. Nejen proto, že vaše průvodkyně vás nemilosrdně táhne dál.*

Ano, račte sem, k bidýlku dalšího muže v redakci. Jeho bidýlko je obklopeno všemi možnými i nemožnými barvami, fotografickým přístrojem a dalšími vymoženostmi nezbytnými pro ilustrátorský post. A ten zastává náš jediný a jedinečný James Watfar. Právě smolí obrázky do dalšího vydání, jak si můžete všimnout, a jde mu to pěkně od ruky.

*Chvíli sledujete Jamesovo mistrovské umění, kterým dává články do finální podoby, ale z tranzu jste vytrženi okolostojícími zvědavci, kteří vás táhnou opět o kus dál.*

Chápu, že byste jeho grafické umění chtěli sledovat déle, ale čas kvapí, a bidýlek, tedy lidí, podílejících se na Corvinovi, je ještě spousta, proto raději pojďme dále, k o něco nižším bidýlkům, na kterých hnízdí redaktoři. To jsou takoví ti řadoví pěšáci, ovšem s vytříbeným talentem a inspirací vnuknutou téměř od samotné Roweny, kteří do Corvina přispívají pravidelně. V redakci už jsou jako doma a stejně jako výše zmínění vlastní prudce inteligentní havraspárský safírový brk, kterým se patřičně honosí na veřejnosti - obvykle je bez něj nepotkáte ani v jiných částech hradu.

*Vidíte, jak se vaše průvodkyně nenápadně dme pýchou a teprve teď si všimnete safírového brku, kterým se teď zcela nenuceně poškrábe na nose.*

V současnosti máme redaktorů 5 a tady vidíte jejich bidýlka, některá obsazená, některá ne. Jedno z nich patří Annie Reprobate, další naší prefektce Eliah Tailesové, tady pak sedí Sophi Ariadne Shirová, támhle Nemesis Snow Whiteová, a já mám tu čest obývat zase tohle bidýlko. Jé, já se ani nepředstavila - tak tedy pozdě ale přece, já jsem Helenia Kukková.

Ještě bych ale ráda zmínila šestou držitelku safírového brku, kterou je, nyní zmražená, Katelyn Auster, která se svou šikovností neztratila nikde.

*Nejistě se usměje a vede vás dál k protější stěně rozlehlé místnosti.*

Mno a jistě jste zaregistovali řadu těchhle ne příliš pohodlných či vybavených bidýlek tady po straně - ty jsou pro další žurnalisty, kteří nepotřebují tolik polštářů jako redaktoři, protože se v redakci tak moc neohřejí. Jsou to takoví redaktoři-čekatelé, kteří buď o safírový brk usilují, nebo třeba jen rádi píší, ale nemají zase tolik času. A je tu i pár takových, kteří přispívají opravdu jednou za čas, zkrátka když se jim to hodí. Teď jsou momentálně prázdná, ale jinak se na těchto bidýlkách usazují dámy Cecília de Chevruse, Katia Josephines, Caitlin Galbraith, Sarah Sophie Stone, Linn Rose Lairová, Anita Blakeová, Baziii von Schlegels, Madidess Leevian, Nicole Landin, Nicolette Marique Leroy,  a pánové David Lopez, Ywoush Pesce a Tomáš Veverka Brouček. *na chvilku se zamyslí* Snad jsem na nikoho nezapomněla... Ach ano, sem tam se tu objeví i ne tak dávno modrá fialka Monny von Schatz. *usměje se*

A nesmíme vynechat nedílnou součást našeho Corvina - Módní patrolu! Bez té by žádné vydání nebylo kompletní, i když patrola vychází o něco častěji než pravidelné výtisky našeho časopisu. Její sídlo je támhle *ukáže k nejbližšímu rohu místnosti* vidíte ten stůl se spoustou židlí? A tu poličku za ním s připravenými fotoaparáty? Není jich tam mnoho, protože většina "patrolářů" je má na krku a slídí po hradě ve snaze najít nějaký extra model, který by se měl exkluzivně zveřejnit. Na stole zato vidíte několik nachystaných patrol k vydání a dále také různé módní katalogy a podobně. Tuto speciální rubriku mají pod palcem slečna šéfredaktorka a její zástupkyně, přispívá do ní spousta redaktorek a žurnalistek.

Tak, a to by bylo tak asi všechno. Co říci závěrem naší exkurze... Snad jen, že teď už možná tušíte, kdo všechno na těch skvělých, úžasných a nekonečně modrých článcích, které čtete, nechává ruce, oči a v neposlední řadě také svou duši. Tak pojďte, doprovodím vás k východu.

*Usměje se spokojeně na vás všechny, že jste to vydrželi až do konce a vede vás zpátky ke dveřím. Tam se otočí a zatváří se tajemně.*

Až všichni projdete zpátky ven do obyčejného světa, dveře redakce za vámi opět pevně uzavřu. Kdo ví, jestli se ještě někdy pro veřejnost otevřou... Ale ještě před tím - nějaké otázky či vzkazy pro naši redakci? *obrátí se s nadějí v hlase přímo na vás*

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář