Anketa: Srazy pod lupou

Výjezdní semináře, tedy srazy. Jak je to s nimi? Proč na ně vlastně jezdíme, a proč se jim raději vyhýbáme? V Corvinu Declaratio proběhla nedávno jistá anketa, kde jsme se vás na to ptali. Nyní je načase, abychom si onu anketu trochu shrnuli.

Srazy jsou pro mnohé z nás něco, bez čeho si už Hogwarts nedokážeme představit. Scházíme se jak v malém, tak ve velkém počtu, či zajdeme jen s někým na kafe. Prostě jinak řečeno, někteří z nás si našli mezi obyvateli hradu dobré přátele. Ale jsou tu i tací, jež na sraze nikdy nebyli či jezdí jen výjimečně. Podívejme se tedy všem těmto „typům“ na zoubek a schválně, jestli se v jejich jednání naleznete i vy.

Ankety se zúčastnilo celkem 41 čtenářů a zde se můžete podívat, jak anketa dopadla:

*

Teď už se můžeme vrhnout na menší rozbor těchto možností. Pokud dovolíte, začnu možností, která je mi jako srazovému "vymetači" nejbližší.

*

… jezdím často a povětšinou si to užívám

Myslím, že sem bychom mohli zařadit hodně srazových stálic a nemusím při tom zabíhat jen mezi ty hogově starší. Mnoho nových tváří se již na srazech ukázalo a přineslo do našich řad mnoho nového. Lidé, kteří patří do této podskupiny, jsou povětšinou velmi známí a mnoho lidí je schopno vzpomenout si na nějaký ten sraz s nimi. Jedním z takových je i náš havraspárský primus, a tak jsem mu položila jednoduchou otázku. Otázku, která by vám mohla přiblížit srazy z pohledu někoho, kdo na ně jezdí rád a kdo si je umí užít. Třeba se v jeho slovech najdete i vy anebo vás alespoň trochu utvrdí v tom, že by bylo dobré někdy na takový sraz vyrazit.

Corvinus Declaratio: Víme o tobě, že se často objevuješ na srazech. Pověz nám tedy, proč na srazy jezdíš a podle čeho si vybíráš, na který pojedeš a na který ne?

Justin Angel Sane: Pokud na nějaké srazy jezdím, pak je to Praha či okolí Prahy, dál takové klasické akce jako letní seminář v Honorově. Pravdou je, že v posledních letech jsem chodil spíš na pražské srazy čistě havraspárské, i tak se ale dá říct, že jich v tom poměru je velká část, protože oproti době před cca 5 lety je teď srazů minimum. Na prvním sraze jsem byl, když mi bylo 13 let, a už v té době mě to chytlo. Na hradě jsem poznal ty nejchytřejší a nejchápavější lidi, kteří mým životem prošli, takže je jasné, že jsem s nimi chtěl zůstat v kontaktu. A jak to udělat líp, než právě pomocí srazů? *usměje se* V této době už jsou pro mě někdy cennější soukromější setkání s těmi nejbližšími, ale do toho například havraspárské srazy počítat můžeme.

*

Tak tak, nevím jak vy, ale já s Justinem souhlasím. Nezáleží na tom, zda jsou srazy ve větším okruhu lidí nebo jen ty soukromější. Jde o to, že člověk opět uvidí ty tváře, na kterých mu záleží a na druhou stranu potká obličeje, které se mu do života mohou dostat taktéž.

Ovšem, když už o tom mluvíme, mnohdy je to se srazy trochu složitější, a tak se na ně lidé nedostanou příliš daleko od domova, pojďme se tedy podívat na možnost, kdy lidé jezdí na srazy pouze v okolí bydliště.

*

… jezdím, ale jen v okolí bydliště

Mnoho z těchto lidí má srazy opravdu rádo, ale z nějakých důvodů prostě dál, než v okruhu svého bydliště, nejezdí. Důvody mohou být různé. Jsou příliš malí, nemají peníze, rodičům by to vadilo či mají z takových dálek strach. Ať tak či onak, je skvělé, že takoví lidé jezdí/chodí alespoň tam, kam můžou a užívají si srazy co nejvíce. Takovým človíčkem je i červený prefekt, který se tento rok podílel na organizaci mnoha srazů, čímž dokazuje, že na srazy chodí opravdu rád.

Corvinus Declaratio: Jsi často vídán na pražských srazech. Proč nejezdíš i někam dál? Nebo se teprve na nějaké delší cesty za srazy chystáš? A když už jsme u srazů, můžeš nám prozradit, proč vlastně na srazy chodíš a kdy jsi chodit začal?

Oliver McCollin: Nejezdím nikam dál z jednoho prostého důvodu - rodiče nedovolí. Ač je mi vůči některým dalším lidem dost let, mým rodičům se to prostě nelíbí. Ačkoli bych se občas někam rád podíval! Na delší cestu se skutečně chystám... přesněji se chystám na Letňák 2013! A moc se na něj těším! A na srazy chodím proto, že mám lidi z Hog moc rád, jsou milí přátelští a prostě... na sraze člověk pozná i lidi, se kterými se předtím skoro nebavil! Nebo i vůbec nebavil a skoro ani netušil, že existují. *směje se* A začal jsem v loňském říjnu při Claudově srazu.

*

Bingo! Oliver mi připomněl jednu důležitou věc, která je na srazech opravdu výborná, a to, že nezáleží na tom, jak moc se s ostatními znáte z hradu. Stačí chvilka a pohled na ta jména, která vídáte v online sloupečku, se naprosto změní. Jednou se změní k lepšímu, podruhé může i k horšímu, záleží na jednotlivcích. Ale na srazech můžete najít člověka, který se dosud vašim očím skrýval, a udělat si z něj opravdu dobrého přítele.

Další z možností, které se nacházely v anketě, je takové to oživení běžného života a upozornění na svou maličkost.

*

… jezdím občas, aby ostatní věděli, že ještě žiju

Tuto možnost vidím převážně tak, že člověk srazům nepodlehl v takové velké míře, aby musel vymetat každý sraz, ale že i on se sem tam podívá na staré známé a popovídá si s těmi novými. Avšak je tu i další možnost, a to ta, že na srazy prostě příliš často nemůže, a tak se snaží alespoň někdy. Myslím, že takový případ je i má téměř kolegyně, tedy šéfredaktorka Lví tlapou.

Corvinus Declaratio: Každý z nás potřebuje někdy vystrčit nos z brlohu a ukázat se světu. Jak je to s tebou? Děláš se výjimečnou tím, že jezdíš na srazy jen někdy anebo proč to?

Kirsten Woodová: Jezdím jenom občas, a to hlavně proto, že oblast, kterou s mudly obývám, by se dala nazvat "koncem světa". Cesta na větší srazy se pak moc nevyplácí, ale jednou za čas je dobré se s přáteli vidět, probrat nejnovější události, vnímat kouzelnickou atmosféru celým tělem a preventivně si tím udržovat zdravou psychiku. *usměje se*

*

Další skvělý postřeh, srazy nám umí připomenout, kdo vlastně jsme, a tak nám zachovávají „zdravý rozum.“ Otázkou je, co si vlastně jednotlivci pod zdravým rozumem představují.

Avšak jsou tu i lidé, kteří na srazy z nějakých důvodů nejezdí, a tak jsme se pokusili vyzdvihnout ty největší problémy, které zde ještě nezazněly, a první ze „záporných“ možností si probereme možnost strachu.

*

… nejezdím, mám z nich strach

Strach z neznáma, lidí, dálky či z nezapadnutí. Strach může mít mnoho podob a ruku na srdce, trpíme jím všichni. Nejednomu z nás se klepala kolena, když jsme se odvážili na svůj první sraz, ať už to mělo jakýkoliv důvod. Člověk, kterého jsem poprosila o odpověď, je na to ten pravý. Jelikož umí z každé dotěrné otázky prostě vybruslit s elegancí sobě vlastní, ač i on nějaký sraz absolvoval, nyní se jim spíše vyhýbá. Ten, jež se minulý rok vydal skrz na skrz sedmibojařskou arénou promluvil o svém strachu.

Corvinus Declaratio: Ošemetná otázka, vím, ale mohl bys nám odpovědět, proč máš ze srazů strach? Co tě na nich děsí?

James Watfar: Je to vcelku jednoduché. Zkrátka kolem sebe vidím, co to s lidmi dělá. Kupříkladu slavné havraspárské srazy, na vývěsce, když primus lže a prefekti slibují, to vypadá krásně, skoro kouzelně. Pak se ovšem zvěřinec sejde - koleje nemají ve znaku zvířátka jen tak pro nic za nic - a svět se chvěje v základech. Skupina jindy milých, chytrých a pracovitých modrých spolužáků počíná terorizovat město, a to město o libovolné velikosti, jelikož jim žádné není dost velké. Mudlové před nimi musí ustupovat, doprava kolabuje… a někdo z nich si to všechno cynicky fotí. Pak, znaveni výtržnostmi v ulicích, zaplní srazová skupinka nejpřilehlejší lokál, aby v něm dovršila zhýralost sobotního odpoledne. Pravda, často tvrdí, že míří do čajovny, aby se udělali před světem hezčími a intelektuálně vyspělejšími. To ovšem jen v případě, že už splnili povinné dva tři soudky a hodlají se na zbytek dne ponořit do dýmů těžko říct čeho, ale v každém případě něčeho nezdravého. A když sraz končí, odebere se několik přeživších do soukromí, kde pokračují v tradici římských císařů, též nehledících na mravnost. Nevím, kolik z vás vidělo primuse při… ehm. Zkrátka, chce-li si někdo zachovat duševní zdraví a zásady slušného života, musí nad srazy jen kroutit hlavou.

*

Čekali byste od něj něco jiného? Já tedy ne. *směje se* Nenechal se zahnat do kouta, otázka se ho nikterak nedotkla a ještě k tomu dokázal položit na záda nejednoho čtenáře, tedy spíše účastníka srazů, že. To je Watfar a my jdeme raději dál.

Podívejme se nyní na ty, jež ve srazech brání rodiče.

*

… nejezdím, nemám to povolené od rodičů

Rodiče, co si budeme namlouvat, to jsou prostě do jisté životní etapy páni našeho života, a především ti mladší tak mají díky nim na sraz omezený či dokonce zakázaný přístup. Někomu by se to mohlo zdát nespravedlivé a mohl by to mít rodičům za zlé, ale zase na druhou stranu jsou rodiče ti, co to s námi vždy myslí dobře, a často nevkládají důvěru do něčeho, co jim není blízké, co neznají, či co by mohlo být pro jejich ratolesti nebezpečné. Proto není divu, že nás často nechtějí pouštět někam, kde se odehrává setkání jakýchsi lidí z internetu. Někdy jde třeba jen o tu dálku, ale pořád to nemění nic na tom, že o nás mají prostě strach. Horší je varianta toho, kdy nás rodiče takovými zákazy trestají či schválně omezují, ale to už je zase jiná stránka věci, kterou bych tu nerada moc rozebírala. Proto se ještě podíváme, jak na moji otázku odpověděla žlutá prvačka.

Corvinus Declaratio: Rodiče jsou lidé, kteří se o nás starají a mnohdy na nich záleží, jestli nám něco povolí či ne. Jaký je tvůj názor na to, že nemůžeš na srazy? A znáš důvody, proč ti to rodiče nechtějí povolit? A pokud je znáš, dokážeš je pochopit?

Aria Mondgomery: No, na srazy nejezdím proto, že jsem tu nová a rodiče jsou taky trochu problém. Přeci jen tady někde blízko, kde bydlím, se moc srazy nekonají, takže je to i daleko a mamka se bojí. Asi aby sem se neztratila, a přeci jen tu může být i nějaký "úchylák". Neříkám, že tu nějakého znám, ale… *směje se*

*

Tak to vidíte, to jsou prostě rodiče. Snaží se nás uchránit od toho „zlého“, a ač by se nám to někdy mohlo zdát nespravedlivé, hold někdy si musíme uvědomit, že rodiče se musí poslouchat. 

Následně jsou tu lidé, kteří srazům nikterak nepodlehli…

*

… nejezdím, nevidím v tom žádnou zábavu

Takové lidi nemusí srazy bavit, nemají na ně čas nebo prostě jen nechtějí spadnout do toho srazového kolotoče. Není vysloveně nutné na srazy jezdit a tito lidé to vědí. Možná se na srazu sem tam na pár minut objeví, ale nepřehání to. Mnoho lidí z této skupinky jsme třeba bohužel ani neviděli. Takovým člověkem, který na srazy příliš nejezdí, je i jedna z těch starších modrých, dívka, která se jako jedna z prvních zapsala na zkoušku KOZA.

Corvinus Declaratio: Na srazech moc vídat nejsi. Proč se na nich neukazuješ? Máš snad dojem, že by tě to na nich nebavilo? Nebo proč?

Queti Sylie: Náhodou, já jsem se za své studium ukázala už asi na pěti. *usměje se* Ale opravdu jen ukázala, vždycky na chvíli cestou odněkud/cestou někam/na krátkou návštěvu v rámci jiné akce (třeba staré Pragocony)... Ty chvilky mě vždycky bavily i registraci do školy jsem vyplnila po pár hodinovém setkání s lidmi z Hogu na letňáku na Žvahově 2005. *usměje se* Ale dělám kromě Hogu ještě tisíc věcí a kdybych byla na srazu dýl, třeba bych zjistila, že nutně potřebuju na další, to bych nestíhala, a pak by mi to bylo líto… Anebo by mě to tolik nebavilo a to by mi bylo taky líto, že to není takové, jak jsem si představovala a že jsem tam byla zbytečně a mohla jsem místo toho… Takže si Hog nechávám jako online zábavu a v reálu mám jiné věci.

*

I takto může někdo nahlížet na srazy. Myslím, že Queti se v této „škatulce“ našla. Nechce dávat svůj čas něčemu, kde nemá jistotu, že jí to bude bavit, času má málo a nechce riskovat, že by jí srazy bavily a ona se ponořila do toho srazového presu.

A vše zakončíme podskupinou těch, kteří na srazu ještě nebyli, ale určitě by na nějaký chtěli.

*

… se brzy chystám, ač jsem na žádném ještě nebyl/a

Sem bychom mohli zařadit ve větší míře ty hogově mladší, jelikož ti neměli příliš moc šancí na žádný sraz jít a vždy se najde nějaký, který se nebojí přijít. A tak se na to připravuje a těší se, až konečně bude mít šanci na nějaký jet. Ale zajisté se tací najdou i mezi těmi staršími, kteří buď dosud neměli čas či „odvahu“ se nějakého srazu zúčastnit.

Corvinus Declaratio: Srazy, o tom jsi zatím slyšela jen z vyprávění. Ale víme o tobě, že bys na nějaký sraz ráda. Můžeš nám povědět, co tě na tom láká? Nemáš třeba z takového srazu strach?

Cecília de Chevruse: Na srazech pořádaných lidmi z Hogu jsem ještě nikdy nebyla. Ne, že bych neměla čas, příležitost, nebo peníze, ale spíš mi chybí sebevědomí. Jistota, že mě ostatní přijmou. Už jsem byla na blogerském sraze, ale to bylo něco trochu jiného. S lidmi jsem se znala už více než rok přes internet a také se na blogu dost odhaluji. Na srazech mě láká asi možnost seznámit se s lidmi a udělat si o nich svůj názor. Přes internet se vytváří dost těžce a také, je fajn vědět, kdo napsal tohle a tamto a srovnat si to s tím, jestli se mi to k dané osobě hodí... *směje se* Strach… No, jsem extrovert, takže se do společnosti hrnu a nevadí mi. Spíš mám vždycky strach, že ostatní nepřijmou mě. Přece jenom bývám nejmladším účastníkem. *usměje se*

*

Lépe bych to asi říct nedokázala. Cecilka nám ukazuje, že i na svůj věk to má v hlavě srovnané. A my se jen můžeme těšit, až jí na nějakém srazu poznáme.

***

Tak to vidíte, i takové srazy se dají rozškatulkovat, a to jsme si řekli jen nějaké případy. Možná jste se v nich našli v jednom či ve více případech, ač tak či tak, každý z vás má nárok na své rozhodnutí a my jen srazoví maniaci můžeme jen doufat, že vás na nějakém srazu uvidíme.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář