Vánoční posezení u krbu

„Je to opravdu tak. Každým dnem přibývá další vrstva oblečení a to, co v poslední době nejlépe vyklíčilo a začalo kvést, jsou sněhové vločky, bíle pokrývající celé školní pozemky, špičky hradních věží, tašky šikmých střech, okolní les. Přichází zima a s ní pomalu i Vánoce. Pro mě čas nejkouzelnější ze všech kouzelných, ať už kvůli mrazivému počasí, vánoční výzdobě, vůni cukroví, dárkům či samotné atmosféře. Hodně lidí říká, že Vánoce jsou obdobím stresu a hektična, pro mě jsou to naopak svátky klidu a doby vhodné k zamyšlení. O čemkoliv, o komkoliv...” *přiloží polínko do krbu a otočí se na Eliah*

„Já se snažím si ten chaos vybrat už měsíc předem, ale stejně se nikdy plašení na poslední chvíli nezbavím. Ale ono asi i tohle k těm Vánocům už patří. Všimla jsem si, že Příčnou ulici navštívily prosincové trhy, můžeme potkávat fialové s nějakým tím teplým alkoholickým nápojem v rukou, jak příjemně hřeje ze všech stran těla. Hrozná privilegia, my mladí můžeme jen závidět. A co Ty? Máš už nakoupené dárky? Mnoho lidí rádo vsází na ručně vyráběné. Jsem si vzpomněla, když jsme si udělali ten malý vánoční kolejní sraz a Dianka nám vyrobila krásné papírové sovičky.”

„Byly nádherné... I já patřím mezi ty, kteří mají rádi dárky ručně vyráběné a s originálním nápadem. Ideální je, když takový nápad mám pro své dárky, ale to se moc nestává - záleží jak u koho, viď? Nějaké dárky tedy mám a dokonce už jsou předány, nad zbytkem ještě visí otazník. Velmi často to nechávám na poslední chvíli, já než si vzpomenu, že už jsou ty Vánoce za rohem.
Když jsi mluvila o tom vánočním kolejním srazu, jak tyto vánoční akce vnímáš Ty? Pro mě znamenají jedinečnou příležitost vidět se s lidmi v této nejkouzelnější atmosféře, což na podstatě havraspárského srazu ještě v mnohém přidá. Tento rok byl i něčím novým, jakési napnutí z většího dárku, který jsme pro havránky připravovali my. Byl opět úžasný.”

„Mám hrozně ráda předvánoční akce. Ať první plesy, adventní koncerty, nebo i ty zmíněné srazy. Všichni si mohou postěžovat, jak mají promrzlé nožičky, ručičky, jak se těší na léto, a stejně všichni víme, že si zimní náladu nechceme nechat ujít ani v nejmenším. Myslím, že na tento sraz budu vzpomínat ještě hodně dlouho.” *mrkne od ohně na přítele vedle* „Ano, ať na tu hru, nebo na tu úžasnou atmosféru kolem. Zrovna nedávno jsem vzpomínala, jak magické byly ty časy, kdy jsme jako děti netušili, že dárečky neschovává maminka pod postelí. Avšak i když to hmotné od malého děťátka nedostaneme, myslím, že nám nosí to nejkrásnější. Právě tu atmosféru kolem.” *přistrčí křeslo blíže k ohni*

„Je Ti zima? Můžeme přiložit. Tohle je častý důvod, proč lidé nemají rádi zimu, myslím tím roční období. Rádi se válejí v horku na pláži, nemusí na sebe nabalovat tuny vrstev oblečení...Ale já nevím, mně se to líbí. Co nemám rád, to jsou rychlé přechody mezi podzimem a zimou, kdy se rychle ochlazuje a člověk na to není zvyklý. Nicméně potom? Procházky, kdy pod botami křupe sníh, ať je zamračeno či jasno, každý takový pohled má něco do sebe. Zima a mráz, to jsou šedivé zamračené vzpomínky a myšlenky, v kterých vidím velkou romantiku. Zároveň je to vděčná doba, kdy můžeš v obklopení mrazivých nálad svému nejbližšímu “podat ruku”, kterou ho zahřeješ u srdce.” *s těmito slovy přiloží do krbu další polínka a mrkne*

„Nebo mu strčit sníh za šálu,” *zašklebí se* „Přijde mi, že často lidé přemýšlejí o Vánocích, ale tam jejich myšlenky končí. Takový omezený pohled, avšak hned po Vánocích je další významná část roku. Začíná nový rok, nová éra života, nové předsevzetí. Jsme plní odhodlání změnit velké věci, chceme něco dokázat sobě i druhým. Lidé čím dál více žijí předvánočním shonem a na uvažování o novém roku mají najednou jen pár chvil. Nebo máš opačný názor? Možná je lepší tolik neuvažovat a prostě vstoupit.”

„Máš pravdu, cukroví, dárky, stromeček, zdobení, úklid. To jsou typické příznaky vánočního shonu, ale Nový rok už nikdo moc neřeší. Je těžké odpovědět, co je lepší. Já osobně v době přelomu roku přemýšlím o hodně věcech. Zajímavé je, že se většinou ani nejedná o předsevzetí, a pokud, tak jsou spojená se školou. O čem přemýšlím, to jsou všemožná filosofická témata, různé zvláštní nápady na realizaci a podobně. Co se ale týče letošního roku, na nějaké předsevzetí to asi bude, nebo alespoň na pokus říct si, co by se změnit mělo. Než ale nějaké hlouposti jako například hubnutí (a to mimochodem zrovna nepotřebuju), tak spíše nějak vylepšit své dosavadní Já.” *pousměje se na přítelkyni* “Jak to vnímáš Ty?”

„Toť otázka. Asi bych odpověděla podobně jako ty. Mně by se tedy určitě hodilo pár kilo shodit.” *sklopí hlavu ke svému velikému pupku* „Do teď jsem zatím spíše přemýšlela o vstupu do nového roku této naší koleje. O nových cestách, pokusech, směru. Je mnohem lehčí uvažovat o interních věcech a ne o sobě. Ale dost filosofování a všeho toho mo(u)drého tlachání. Napsal sis dopis pro Fleutýnku? Už víš co Ti přinese? U nás doma je tento rok Fleut nějak tajemná. Většinou aspoň naznačí, ale tento rok ani ťuk. Žádný dárek pod postelí, žádné prořeknutí.”

„Napsal, napsal. Dříve jsem měl v hlavě dlouhé seznamy až na zem, ale kupodivu čím víc roky přibývají, tím kratší seznam je. Pak to končí tak, že vlastně vůbec nevíš, co chceš. Člověk toho chce tolik, můžou to být drobnosti, ale pak se nad tím zamyslí a zjistí, že žádná z těch věcí není taková, která by vyčnívala pro vánoční dárek. Díky tomu nemám žádné speciální přání. Sama víš, jak je složitá otázka tří přání. Považuji Fleutýnku za chytrou, do dopisu jsem napsal, aby mi přinesla to, co bude považovat za vhodné a co si ona myslí, že bych měl dostat. Zda to bude hmotná věc či nějaké jiné překvapení do Nového roku, to se nechám překvapit. Překvapení to koukám bude i pro Tebe, o co sis požádala? A když jsme u těch dárků, pamatuješ si své nejkrásnější Vánoce, případně nejhezčí dárek, jaký jsi kdy k Vánocům dostala?”

„No, vždy jsem měla tři přání a ta se mi splnila během tohoto roku. Takže co se přání týče, jsem taková vycuclá studnice. Samozřejmě, různé drobnosti tu jsou. Třeba ta kravata s puštíky! Nejkrásnější dárek, to je těžká otázka. Hrozně mě těší takové ty dárky darované srdcem. Takové dárky zůstanou ve vzpomínkách navždycky. Pochybuji, že po deseti letech a deseti nových košťatech si budu pamatovat to, které jsem dostala letos. Ale ať tak nebo tak, jsou to dárky, Vánoce, a ty by si člověk měl užít. I přes tuto úděsnou zimu.” *vhodí další polínko a zachumlá se do modrého pláště*

„No, nebudu vyzvídat, co za dárek to bylo, takové je nejlepší si nechávat pro sebe. *usměje se na ni a postřehne, jak se klepe* Docela se opozdilo a krb taky pomalu vyhasíná, tak toho už necháme, nechci, abys byla nemocná. Kdybys měla pocit, že jde nálada v tomhle období ke dnu, vzpomeň si na lidi kolem sebe, sníh, atmosféru, nenech se ovlivňovat negativními náladami, to mají někteří v oblibě. Veselé Vánoce přeju!”

„I já Tobě. A dobrou noc.”

*nechají plápolat zbývající plamínky a komnata se ponoří do ticha*