Osovnost: Hlasujte v prvním kole!

První kolo Osovnosti je za námi a již probíhá kolo druhé, které naleznete ve Lví tlapou. Ovšem na nás ještě zůstává, abychom zpustli hlasování a našli tak vítěze prvního kola. Pomozte nám a hlasujte pro sovu a majitele, kteří vás nejvíce zaujali! Pokuste se svými hlasy zvrátit veškeré výsledky, každý hlas může rozhodnout!

Vypracovaných úkolů nám přišel opravdu velký počet, jen pár jedinců svůj úkol bohužel neodeslalo. Po vyhlášení prvního kola se nám přihlásila ještě jedna soutěžící a to Esperanza Milagrosa. A jelikož už jste všichni určitě zvědaví na výtvory všech soutěžících, nebudeme se zdržovat planými řečmi a hned se na vše podíváme.

Adrian Collet - Tom

*

Anet Small Witch - Oštěp

Rodokmen

Oštěp= syn Afrodity a Kandyse, sourozenec Rosemary, a vnuk Letce 041...

*

Annie Reprobate – Huhu

*

Any Dawson - Jsem*úžasná*modrá*slečna!

*

Bilkis Blight - Shaak Ti

*

David Lopez - Rychlopes

Jméno sovy: Rychlopes
Jméno majitele: David Lopez
Druh sovy: Sovice zlatosrstá
Stáří: 1,5 roku

Fotografie sovy: Foto
Nejlepší soví kamarád: Na hlavu poražená Sandra Smartová
Oblíbené jídlo: Pařížští červi se speciální kanadskou soví omáčkou
Nejlepší zážitek: Nevím, čím to bylo, ale Rychlopes es snad zamiloval do byvší profesorky Tatokalan Watanky. Jednou jsem vzal svoji sovu na nákupy do Příčné, ať si vybere, jaký zob bude chtít. Potřeboval jsem se ještě stavit na něco do Krucánků a kaňourů, kde stála madam Tatokalan a Rychlopes jí přiletěl na hlavu a za žádnou cenu nechtěl přiletět zpět. Pak ji začal strašně láskyplně klovat a mně připadalo, že ji má raději než mě. Tatokalan to vzala s humorem, ale měla co dělat, aby mi sovu vrátila. Asi to pro ni byl nejlepší zážitek, nikdy jsem ji neviděl tak šťastnou.

Nejnáročnější cesta: To jsem jednou posílal dopis kamarádovi, který chová testrály. To kvůli závodům, on pořádá ilegální Velkou cenu testrálů, ale to sem nepatří. Chtěl jsem si na jeho testrála vsadit, jenomže jsem nepočítal s tím, že moje sova proletí zrovna přes jejich území. Ještě že má tak bystré reakce a stačila se neviditelným útočníkům vyhnout. U něj doma se po ní ještě sápala odnož z ďáblova osidla, ale Rychlopes je chytrý a nedal se. I tak z toho byl dost otřesený a nějakou dobu jsem ho musel nechat odpočívat.

Rodokmen

Otec: Kočkopes, rodiče otce: Zartha a Sirius
Matka: Kalipso, rodiče matky: Jedoděj a Drachna

Co vám o sobě ještě zahoukám?
Předně jsem hrozně milá sova, která má ráda každého, kdo jí nabídne pařížského červa. Tím si mě navždy získáte. Nemám rád lidi, co mě hladí proti peří, ty co na mě posílají kouzla a mám alergii na hůlky vyrobené z dubu. Nejradši si lítám kolem astronomické věže, kde občas pozdravím pana Nicholase, který u sebe vždy nějakého červa má. Můj majitel o tom neví, tak mu to nikdo nevyhoukejte. Už tak prý tloustnu, i když já sám se cítím ve výtečné formě. Jsem rychlý, ale rád lenoším, což mi často můj pán vyčítá. Často tak musí použít nějaký pamlsek, abych se uráčil letět s dopisem.

*

Elennar Hollkin - Gomen nasai

Co vám o sobě ještě zahoukám?

Kdo jsem? Jsem hrdá sova. Hrdá na svůj původ, na svoji zemi i na svojí paní. Duší jsem samurai. Svědčí o tom i moje rozsáhlá rodina v Japonsku. Vyrůstal jsem na Okinawě. Pro můj druh je to nezvyklé prostředí. Náš rod vychoval jeden významný samurai. Nebyl to zrovna lidumil, ale o moje prarodiče se staral dobře. Byl na ně velice přísný a vštěpil jim smysl pro povinnost, která se u nás dědí z otce na syna. Moji rodiče vyrůstali v chovu jeho syna, který byl mírumilovnější, ale v boji byl vždy vítězem. Měl jsem ho rád. Když jsem vyrostl, naše zahrada mi byla už malá. Požádal jsem svého pána, jestli nemohu odejít. Chtěl jsem vyletět až ke slunci a podívat se, kam na večer uléhá. Zasmál se mému bláhovému mládí a nechal mě jít.

Dlouho jsem cestoval na západ za svým snem. Mnohé jsem vytrpěl. Však po jedné srážce s havranem jsem si poranil křídlo a padl k zemi. Málem to byl můj konec. Poslední zrna života mi zbývala, když vtom se objevila krásná čarodějka, která mě zachránila. Jmenovala se Kate Resea a byla jediná, kdo rozuměl mému jazyku. Nebýt jí, tak bych dolétal.

Několik měsíců jsem u ní žil a zotavoval se. Zranění rychle odešla a byl čas jít zas dál, ale kam? Připravil jsem se zase na cestu širou plání za sluncem. Najednou z čista jasna vrazila do našich dveří nějaká rozcuchaná osoba s šílenstvím v očích.

„Kate, potřebuji sovu. Rychle! Hlavně ať je spolehlivá!“

Tak jsem se nabídl. Nakonec se ukázalo, že ta osoba byla docela příjemná, ačkoli roztržitá kouzelnice zaměstnaná ve škole čar a kouzel. V té době jsem nevěděl, že to bude moje budoucí paní Elennar Hollkin. Donesl jsem odpověď na její dopis a tím to začalo. Dala mi odměnou moučného mola a byl jsem její. Každý samurai má svoji slabinu. Ta moje jsou mouční moli a červíci. Tím si mě má paní získala.

*

Eliah Tailesová - Just Another Owl In The Wall

*

Elizabeth Gibsonová - Marlene

Co ještě zahoukám? No, nevím, možná jenom tohle: HůHů!

*

Esperanza Milagrosa - Poselství

Co vám o sobě ještě zahoukám?

Húúú… stačí takhle? +sovácky se usměje+ Inu, já toho moc nenapovídám, jsem spíše introvertní. Ráda létám lovit myšky a vždycky je daruju nějakému sovímu kamarádovi. Já mám totiž nejraději obyčejné zrní, hlodavce si dám jen málokdy. Dalo by se říci, že jsem takový soví vegetarián. Húúú… co ještě, tak třeba, jestli jste viděli ten hezký rodokmen, co mám, tak jste si možná všimli, že všichni v rodině jsme se narodili v březnu. A nikdo z nás není schopen říct, proč tomu tak je. Ale už je to nějakou tu generaci taková rodinná zvyklost. A samozřejmě ráda létám s poštou, to je jasné, húúú.

*

Hekatea Centaurix - Athénka

*

Meggie Ufíková - Jízdenka

Zahoukání (klikni!)

*

Michael Jones - Luna

Co vám o sobě ještě zahoukám?

Pocházím z Islandu, kde jsem se před mnoha lety vylíhla. Honosím se titulem von Pařát, který si vydobyl už můj praprapraděd Pepek Pařát, za služby dánskému králi, pod jehož nadvládou tehdy Island byl. Jsem samozřejmě spřízněná i s dalšími slavnými sovími rody, jako von Sova nebo de Syczech a moje babička, jako osobní sova prince z Walesu užívala titulu "The owl of Wales".
Hmm, ještě vám zahoukám, jak to bylo s tou soutěží jedlíků:

Letím směle jako blesk,
když zahlédnu zvláštní lesk,
Talíře ze stříbra, příbory ze zlata,
u nich je pupkáč, praskaj' mu kaťata.

Zavolám Petera, zavolám Richieho,
letíme na jídlo, letíme na pivo.
Vezmem stůl útokem, začneme hodovat,
Ten kdo sní nejvíce, ten bude bodovat.

Jím jako šílená, zapíjím colou,
po sobě nechávám, paseku holou.
Poslední koláček, poslední lok,
od teďka nejím, tak aspoň rok.

Vítězství vykoupím velikou cenou,
do dálných končin resty mě ženou,
jak dopis doručit pánovi mám,
když tady z přecpání sotva houkám?

No, takhle nějak to bylo, doufám, že jste se pobavili. No a jak mi sovy říkáme: „Huíí, houu huuů, híí hůůů houú hííu.“

*

Patricia Baloure - Krídlana

Čo vám o sebe ešte zahúkam?

Moje meno je Krídlana. Som Sova múdra a bývam v sovinci Patricie Baloure na škole Hogwarts, spolu so šiestimi spoluhúkajúcimi. Dnes vám zahúkam môj životný príbeh.
Narodila som sa Doride a Ralfonzovi u milujúcich chovateľov sov. Bolo tam dobre, o  všetky sovy sa príkladne starali, ale napriek tomu tu bolo jedno mínus – po dosiahnutí dospelosti predali tie sovy, ktoré si nenašli partnera. Dôvody boli jednoduché, nie je partner = nie sú deti = roznášate listy alebo ste maznáčik. Ale vrátime sa ku mne... Ako malé sovičky vyrastajú, narastá im perie, ale to iste všetci viete. Mne perie rástlo všade, len nie na krídlach. Nehanbila som sa za to, bola som len iná, ale nikto, okrem mojich rodičov, ma nebral vážne. Ako som rástla, zvykla som si na to, až kým neprišiel deň, keď som mala začať lietať. Bez peria sa letieť nedá, a tak bolo rodičom jasné, že ak mi pierka nedorastú, nebudem môcť ani roznášať listy. Báli sa tiež, že ma nikto nebude chcieť ani ako maznáčika, a to by som zostala navždy opustená v obchode. O pár mesiacov prišiel ten deň, bola som dospelá. Krídla som mala stále holé, žiadna zmena. Za pár dní, keď sa u nás nazbieralo zopár sov, ktoré chceli roznášať poštu, prišli ľudia s klietkami, na ktorých boli štítky s  nápismi „Velkoprodejna Mžourov - ptáci všeho druhu“. Nebála som sa, rozlúčila som sa s otcom a plačúcou mamou a hrdo som nakráčala do jednej z klietok. Cesta netrvala dlho. Zaniesli ma do obchodu a kúzlom mi zväčšili klietku. Nebolo to zlé, mala som tam všetko, čo som potrebovala. Mala som tam aj malú hojdačku, vyskočila som na ňu a začala som sa jemne húpať. Po chvíli som zaspala a prebudila som sa až v noci. Noc som strávila zoznamovaním so sovami vo vedľajších klietkach. Krátko po svitaní ma majiteľ obchodu nakŕmil, tak ako aj ostatné sovy a  otvoril obchod. Žiadny zákazníci neprichádzali, až pokým nepadli 2 hodiny poobede. Do obchodu vstúpilo drobné hnedovlasé dievča, prváčka na neďalekej škole pre kúzelníkov. Pri každej sove (naozaj pri každej jednej) zastavila, zapišťala niečo v zmysle že je roztomilá a išla ďalej. Pri mne sa ale zastavila dlhšie. Obzrela si moje krídla, moje typické „okuliare“, ktoré má každá Sova múdra, zahľadela sa mi do očí a  povedala mi, že si ma vezme a postará sa o mňa. Požiadala o mňa predavača a dala mu peniaze. Vzala si ma v klietke do rúk a prešla aj zostávajúce sovy, aby pri nich pišťala, že sú zlaté. Dievča si ma odnieslo do školy Hogwarts, kde ma vypustila do svojho sovinca, medzi vtedy ešte len 3 sovy, s ktorými som sa rýchlo spriatelila. Patricia, moja nová majiteľka, ma pomenovala Krídlana, pre moje krídla. Po niekoľkých týždňoch šťastného života u Patricie, sa stal zázrak. Začali mi na krídlach vyrastať pierka! A nie len také obyčajné pierka. Všetky sovy, a aj ľudský znalci sov potvrdili, že sú neobvykle sfarbené aj jemné na dotyk. Patricia ma postupne naučila lietať a navštívila som aj mojich rodičov.
Toľko o mojom živote šťastnej sovy. Dúfam, že sa Vám môj príbeh páčil.

*

Petr Soukup - Semtele

Co vám o sobě ještě zahoukám?

Co bych vám o své sově ještě zahoukal?Možná bych vám mohl říci jak vzniklo jeho  jméno.Neušlo mi,že se všude vychloubá,že to jméno se k němu absolutně nehodí.Nebyla to vždy pravda.Když jsem ho dostal od svého  kamaráda k narozeninám.Nesl ho v proutěném košíku takže to vypadalo jako ten dárkový košík co v něm jsou bonbony a čokoláda.Samozřejmě tam nesmí chybět ani flaška(čeho?to si radši domyslete sami).S nesmírným potěšením jsem košík vzal a nakoukl dovnitř.Když jsem spatřil malinkého tvorečka krčícího se v rohu kulatého košíku,pocítil jsem zával zklamání.Sovu už jsem měl.Sice starého puštíka,ale pořád sloužil dobře.Tak na co NOVOU sovu.Tahleta dokonce vypadala,že si ani neumí spočítat svá pera.Dokonce jsem pochyboval,že TO umí létat.Jen co jsem však tvorečka vyndal z košíku prudce rozepjal křídla a uletěl z mé ruky na mou postel.Hned jsem si uvědomil na pravidlo číslo jedna:,,Nikdy nepodcenujte sovy!!!“Sedl jsem si na postel vedle sovy,která teď očividně dostala hlad a zobákem mi ožužlávala prostěradlo.Pořád ve mně byl trapný pocit,že jsem zapoměl první pravidlo a tak jsem si pro sebe řekl:,,Jsem tele,“ sovička přestala svačit prostěradlo,napřímila se,otevřela zobák a zcela zřetelně vyslovila:,,Semtele“a tak začal její maraton.Od rána do večera a z večera do rána opakovala furt pořád dokola slovo:,,semtele,semtele,semtele,“ a tak jí to jméno zůstalo.

*

Safira Xerow Parker - Patronče

*

Samantha Ulvenová - Jurášek

Co Vám o sobě ještě zahoukám?

Hůhů, och to je těžká otázka. Když po mě Sam chtěla nějaké informace, aby mohla napsat tento dopis za mě, opravdu jsem nevěděl, co ještě jí povědět. Však ona mě zná lépe, než moje soví maminka a co by ještě chtěla více vědět?

No pokud byste mi chtěli posílat nějaké úplatky, abych vám taky někam zaletěl, tak číslo mého bidýlka v Bradavicích je 1158, takže už víte, kde mě najdete, hůhi. Samozřejmě, moje Samička bude mít přednost, ale ta mě vždycky nevyužívá, tak než abych seděl na bidýlku, raději Vám někam zaletím a pak se pořádně naperu vašimi úplatky. Jídlo je totiž moje skoro největší slabost. Někdy si i majitelka stěžuje na to, kolik toho projím, že je horší mě živit než šatit. To samozřejmě moc nechápu, ale ona má vždycky pravdu.

No a co dál? Proč mě zvolit za nejlepší a nejúžasnější sovu Hogwarts? No protože jí přece jsem a navíc jsem věrný a moje krásné oči učarují nejen sovice, ale i čarodějky!

Takže pro mě hlasujte a volte mě, to je to nejlepší, co můžete udělat!

Hůhí, s pozdravem Váš

Jurášek

*

Jostein Lauierová - Faramir

Co Vám o sobě ještě zahoukám?

Jostein a Farami se potkali jednoho deštivého dne v Prasinkách. Přesněji řečeno ve Velkoprodejně Mžourov.

Jostein si do prodejny šla koupit jídlo pro své sovky. Byla ale neopatrná a vrazila do jedné klece. Uvnitř byla sova, která okamžitě začala na protest hlasitě houkat.

Jostein se jí okamžitě začala omlouvat, a v tu chvíli si uvědomila, že kouká na krásnou sovu.

Byl to Faramir.

Jostein tak zaujal, že si sním hned začala povídat, a přišlo jí, že Farami má takový lidský kukuč. Okamžitě se do něj zakoukala.

A Faramirovi se Jostein taky moc líbila. Koukal na ní nadšeně a pobaveně zároveň, protože mu přišlo, že je hrozně nešikovná.

Ale i přes to, že se Jostein Farami moc líbil, nebyla schopná si ho v tu chvíli koupit, protože měla málo peněz. A protože se styděla, ani se prodavače nezeptala, jestli by jí sovu odložil.

Tak tedy odešla z obchodu, aniž by koupila to jídlo pro své sovy.

Druhý den však byla Jostein zase v Mžourově. A zase okukovala Faramira. Povídala si sním.

Když po půlhodině odešla – tentokrát na jídlo nezapomněla – skoro brečela zlostí, že si neřekla o to, aby prodavač Faramira odložil.

Třetí den se však už Jostein odhodlala a poprosila prodavače o to, aby jí Sovu odložil.

Prodavač jí ale mohl slíbit jen týden odkladu. Bál se asi, že na to Jostein zapomene a už si pro něj nepřijde.

A tak začal kolotoč soutěží a prodávání maličkostí. Až si nakonec vydělala. Stihla to v den posledního odkladu.

Když si Faramira kupovala, usmívala se od ucha k uchu, měla velkou radost. Cítila se moc dobře a vypadalo to, že i Farami je rád, že už má majitele

A tak začal jejich společný život.

Avšak, asi měsíc po koupi Faramira se stala zajímavá věc. Přiletěla Jostein do sovince totiž sova, která neměla u nožky dopis. Chvíli se rozhlížela a najednou hup, a seděla vedle Faramira a tulila se k němu.

Jostein zjistila, že sova je kluk. Bylo to ale zvláštní. Velice zvláštní. A Jostein nevěděla co dělat, protože sova vypadala, že se jí pryč nechce. Dobře se s Faramirem bavila.

Josteinka proto trochu pátrala, až nakonec zjistila, že sova je bratr od Faramira.

A tak se rozhodla, že si sovu nechá. Byla to hlavně postarší sova, a tak nechtěla, aby byla sama.

Sovičku pojmenovala Boromir. A Borobir jí stále věrně slouží, stejně tak i  Faramir.

*

Nebelbrach Mechacha - Nebelbrachův ne příliš rychlý, ale spolehlivý expres

Rodokmen

Nejstarší známý člen mého rodu se jmenoval Merlinův Expres. Patřil kouzelníku Merlinovi, teda patřila. Šlo o samičku. Byla to sova nenápadná. Tento druh je dnes na hradě běžný, v oněch starých dobách však byl velmi vzácný. Málokdo se mohl chlubit sovou, která je téměř neviditelná a středně rychlá. Merlin samozřejmě mohl. Mé příjmení Expres pochází z těchto dob.

Neumím přesně vyjmenovat všechny své předky, protože… u nás sov je to obtížné. Mater certa, pater incertus est (matka jistá, otec je nejistý) u nás platí více než u kteréhokoli jiného živočišného druhu. Víme, ze kterého vajíčka jsme se vylíhly, ale netušíme, kdo to vajíčko oplodnil. Proto mohu s jistotou říci jen tolik: mezi mé předky patří Merlinův Expres, Duknův Expres, Razův Expres, Milonův Expres, Faciův Expres, Katulvin Expres (jediná z mých předků, která patřila ženě), Rudolfův Expres, Vlez mi na záda Expres, Velký bratr Expres, Nesmyslný Expres, Sibiřský Expres, Láskyplný Expres, Velmi neobvyklý Expres, Co na mne čumíš Expres, Láskyplný Expres a další, jejichž jména se nezachovala. Fakt, že jsem sova postarší, nesouvisí s mým věkem, je to jméno druhu. Naším znamením je, že vypadáme velmi staře, což je jen zdání. Žádná z nás není starší dvaceti let. Ve skutečnosti však jsme velmi spolehlivé, byť nikoli nejrychlejší, a velmi tolerantní. Sneseme vedle sebe v sovinci i takové hrůzy, jako jsou kalous křiklavý nebo puštík chrapouš.

Nejvíce si rozumím s Nebelbrachovým náhradním Poslem. I ona je sova postarší. Pátrala jsem, ale nevypátrala, zda náhodou nejde o mou příbuznou. Údajně měl čaroděj Nostradamus v 16. století sovu se jménem Nostradamův ne příliš rychlý, ale spolehlivý Posel. U nás sov se však rodokmeny fakt dělají těžce.

*

Nerys Heliabel Ghostfieldová - Spontánnost

*

Nena Campbel - Snaživé Hádě

Co bych Vám o sobě já houkla?

Já...no, mám se skvěle samozřejmě, ale spíš bych Vám ještě zahoukala něco málo k mojí sově. určitě jste si všimli, že na ní není vůbec nic zvláštního na první pohled-obyčejná sova, k dostání za docela dobré peníze na Příčné, dokonce ani nijak extra zbarvená není. Tak proč si o ní myslím, že je fakt nejlepší? No protože je! Ehm...přišla jsem k ní na svém prvním uvítacím zmijozelském večírku za nějakou soutěž, už ani nevím, co to bylo, ale právě proto jsem na ní pyšná. Zvláštností téhle sovičky je to, že místo aby houkala, tak vydává takové neartikulované divné zvuky, které bych popsala jako něco mezi mňoukáním a skřípáním. V tom samozřejmě také spočívá její hodnota, protože to neumí jen tak někdo. A jako poslední zajímavost bych zmínila, že je to neobvykle nenažraná a vybíravá sova-jak jste se mohli dočíst už u formuláře. Když má opravdu špatnou náladu, tak jí nepotěšíte ničím jiným, než teplým krvavým masem. Jinak je ochotná žrát i  myši, potkany a všelijakou podřadnou havěť. Sovám zdar!

*

Samantha McRoses - Štvorlístok

***

Prohlédli jste si všechna dílka pečlivě? Máte mezi nimi svého favorita? Ano? Tak již neváhejte a hlasujte v anketě, třeba zrovna ten váš vyvolený vyhraje v 1. kole!

Hlasovat můžete do páteční půlnoci 28.12.2012.

Všem soutěžícím děkujeme za skvostné práce a těšíme se s nimi při dalších kolech naviděnou!

Nyní však utíkejte otevřít Lví tlapou, kde už na vás čeká 2. úkol.

Se všemi se loučí

James a Lilien

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář