Vánoční tradice
Tradice mě vždycky přitahovaly. Je to něco, co vydrželo několik desítek, někdy i stovky, let, a přesto to nevymizelo, předávané z generaci na generaci v mírně upravené podobě. Proto, jako všechny starodávné věci, mají v sobě něco tajemného, co se dá odhalit jen jeden jediný den v roce – právě na Štědrý den. Těch tradic je mnoho a není možné udržovat všechny, ale bylo by pěkné, kdybychom se alespoň jednou za rok oprostili od obyčejů a udělali něco zvláštního.
Takovou nejznámější tradicí je zlaté prasátko. Člověk ráno vstane, zamíří k lednici a pak si vzpomene (nebo mu to někdo připomene), že pokud chce vidět zlaté prasátko, nesmí do večera jíst. Je to docela krutá tradice pro hladové žaludky, zvlášť, když se připravuje ryba a vzduch je provoněný cukrovím. Největším zklamáním pak je, kdy člověk nevydrží a nenápadně něco sní s vědomím, že zlaté prasátko uvidí až další rok.
*
Jinou obdobnou tradicí je pak kapr na vánočním stole. Tuhle tradici ctí většina lidí a na jejich štědrovečerním stole kapr nechybí. Já tuhle tradici obzvlášť nemám ráda, protože kapři jsou roztomilá stvoření a proto je nejím (navíc nechutnají absolutně nikomu z rodiny), takže míváme řízky nebo jinou rybu. Ale to docela dost lidí v mém okolí.
*
Jednoznačně nejkrásnější tradicí je zdobení vánočního stromečku. Někdo ho zdobí až 24. ráno, jiní jsou zastánci dřívějšího zdobení, aby si stromeček více užili. Někteří chtějí umělý, jiní živí, někteří ho zdobí sušenými pomeranči a jablky a jiní klasickými ozdobami – tady opravdu záleží na představivosti. Stromek však má každý, kdo slaví Vánoce – ať už malý nebo velký.
*
Lití olova je tradice, o které se sice ví, ale v podstatě nikdo olovo nelije – je to totiž náročné na přípravu. Roztaví se kousek olova nad plamenem a nalije se někam do vody. Podle tvaru ztuhlého olova se pak věští budoucnost.
*
Další krásnou tradicí je pouštění skořápkových lodiček, kterou jsme snad zažili všichni. Do skořápky od vlašského ořechu se připevní svíčka, zapálí se a vypustí se do vany. Existuje spousta výkladů o tom, co to znamená, když se lodička potopí, drží se okraje nebo třeba dělá akrobatické skoky – nejlepší je na této tradici je však očekávání, jestli se tentokrát popálíte nebo nepopálíte voskem (žertuju, samozřejmě očekávání, co vaše lodička bude dělat).
*
A poslední tradicí – koledy. Kdo z nás si někdy – ať už ve škole či doma – nezazpíval nebo alespoň neposlechl nějakou vánoční koledu? Jsou jich kvanta a všechny jsou krásné a navozují hezkou vánoční atmosféru.
***
Tradic samozřejmě existuje více, uvedla jsem jen ty nejznámější. Nejlepší na tradicích je asi to, že… jsou to tradice. Jsou tajemné. :)
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno: