Pozor! Pohádky nejsou vhodné pro děti

Já jsem se ale rozhodl se zpětně podívat, jestli jsou tyto pohádky pro děti opravdu vhodné a nejsou spíš odstrašující. Dospěl jsem k šokujícvím objevům, že pohádky našeho dětství jsou nejen plné násilí, ale také nemožných věcí a údajně kladné postavy se často chovají tak, jak bychom se v reálném životě opravdu chovat neměli.

Jako první jsem si vzal na mušku moji oblíbenou Červenou karkulku. Hned na začátku absolutně nezodpovědná Karkulčina maminka pošle svoji malou dcerku k babičce přes les. Já bych tedy rozhodně svoje dítě do lesa (zvlášť, když vím, že tam řádí zlý vlk) nepustil.
Karkulka v lese potká mluvícího vlka. No, veškeré moje znalosti z biologie tímto byly rozbity, netušil jsem, že se vlk může také naučit mluvit, není to přece papoušek. Každopádně hloupá Karkulka mu ukáže cestu k babičce, čímž jí a sobě podepíše ortel smrti. Vlk dorazí do chaloupky a spolkne babičku. Zde jsem na chvíli zapochyboval, jestli Karkulka nepotkala náhodou hada, protože jedině ten dokáže v celku sníst potravu několikrát větší než on.
Následuje nesmyslná pasáž, jak si vlk, nemajíc prsty, nasazuje brýle, čepec a spokojeně usíná. Nikde nebylo zmíněno, že by Karkulka měla šedý zákal nebo nějakou jinou oční vadu, ale přece každý musí rozeznat, jestli to, co leží v posteli, je vlk nebo babička. Ať to bylo jakkoliv, vlk po krátkém interview spolkl i Karkulku (jak se mohou vlézt dvě osoby do jednoho žaludku???). Naštěstí se nablízku vyskytuje hodný myslivec, který bystrým okem zhodnotil situaci a poznal, že babička s Karkulkou jsou ve vlkovi. Nejsem si jistý, jestli krvavá scéna, kdy myslivec páře vlkovi břicho je vhodná pro naši mládež...
A dostáváme se opět k další katastrofě, co se týká znalostí z biologie. Dívka i babička s úsměvem skáčou z vlkova žaludku v celku (!) a v klidu si s myslivcem povečeří buchty, které Karkulka donesla. Nikde není zmínka, že by se umyly nebo si alespoň opláchly ruce.

Když si to shrneme: Hrubé neznalosti biologie, krvavá scéna, nezodpovědní rodiče a žádná hygiena. Pěkná to inspirace pro naše děti.

*

Pokračujeme dál: Taková Perníková chaloupka, to je něco, co se absolutně vymyká mé představě ideální pohádky pro děti. Úvod klasika, jako v předchozí, děti se nezodpovědným rodičům ztratí v lese. V jiné verzi dokonce utečou z domova, což nabádá děti k podobnému činu, pokud se jim doma nebude líbit. 
Zhruba desetiletý Jeníček si klidně vyleze na nejvyšší strom v lese. Pokud budeme předpokládat, že by na to měl fyzické schopnosti, je opravdu dobré říkat našim dětem, že pokud se v lese ztratí, tak mají lézt na vysoké stromy? 
Inu, Jeníček s Mařenkou se vydali za světýlkem a našli chaloupku, co byla celá z perníku. Tedy, viděl jsem už mnoho stavebních materiálů, ale perník...nehledě na to, že v domě se vyskytovala pec, takže perníkový komín musel být hodně připálený a smrdět. Hladového Jeníčka nenapadlo nic jiného, než začít perník okusovat. Hm, ta spojistost s drogami je evidentní, dejte si perník děti...
Navíc, když konečně najdu po dlouhém bloudění v lese domeček, tak bych jako první zaklepal na dveře a nedal se do požírání omítky.
Paní Jagové se samozřejmě nelíbilo, že jí někdo ojídá barák, tak obě děti šoupla do klece, přičemž nedbala na Jeníčkovu trapnou výmluvu, že jí perníček olupuje větříček.
Pro děti je následující pasáž až zbytečně brutální. Nejen, že si je zavře babička do klece, ale také do nich cpe hlava nehlava cukroví. Závěr je ale nejhorší ze všeho. Šťastný konec by měl být ten, že děti utekly a ne že paní Jagovou upálili v peci. Nevinná dětská duše si pak vezme k srdci, že upalování je běžný způsob řešení problémů a v budoucím životě může mít sklony k sadomasochismu.

Takže další shrnutí: nebezpečné lezení po stromech, navádění k užívání drog, přílišné pojídání sladkého jídla a upalování živých majitelů domů. Není nad pěknou pohádku. *usměje se*

*

Jako poslední zkritizuju Sněhurku. Začátek opravdu nemá chybu. Metrosexuální královna se chce ve svém mluvícím zrcadle ujistit, že je nejkrásnější. Zrcadlo má nejspíš v sobě zabudovanou nejnovější sledovací technologii a odpoví jí, že Sněhurka je krásnější. Ta asi také má podobné zrcadlo, nějak navzájem propojené, aby si předávaly informace o kráse svých majitelek. Každopádně královna, které táhne na padesát, nedokáže uznat, že o třiatřicet let mladší Sněhurka prostě vypadá lépe a vyhodí ji z baráku. 
Milé děti, stane-li se vám, že se někde ztratíte ve městě, jděte nejlépe na policejní stanici nebo se někoho zeptejte kudy máte jít. Neberte si příklad ze Sněhurky, kterou jako první napadlo, že se vydá do lesa. V lese totiž čeká myslivec, který vám má vyříznout srdce.
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Po přečtené této pohádky se tam bude bát jít veškerá naše mládež.
Ale myslivec byl dobrák a Sněhurka se dostala do domku nějakých podivínů. Nepochopil jsem, proč se sedm lidí s růstovou vadou shromáždilo v jednom domě a pracovali jako horníci. Asi se kvůli svému syndromu cítili vyloučení ze společnosti.
Ti Sněhurku mile přivítali a udělali si z ní služku. Královna se skrz svoje moderní zrcadlo dozvěděla, že Sněhurka žije a přišla k ní s otráveným jablíčkem.
Opět se obracím k dětem: Až u vašeho domu zazvoní evidentně podezřelá osoba a bude vám nabízet nějaké pochybné produkty, neberte si je. I kdyby to byl Horst Fuchs. Nebo dopadnete jako milá Sněhurka, se kterou to po prvním ukousnutí fláklo o zem.
Nejde mi do hlavy konec. Jablko bylo otrávené a jed se musel Sněhurce rozpustit v žaludku a kolovat do celého těla. Nevím, zda to zasáhlo CNS nebo chytla infarkt, každopádně určitě by jí nepomohlo to, že by ji náhodně kolemjdoucí princ vyrazil kus toho jablka z hrdla. 
Ale hlavně, že vše skončilo dobře, tentokrát bez zbytečného násilí.

Závěr? Mluvící zrcadla by se ještě dala přežít. Ale hluboká neznalost toho, co chemikálie provedou s lidským tělem, se nedá tolerovat. A také není pravda, že si svoji životní lásku dívka může najít i po smrti.

***

Co dodat? Rozhodně nemůžu říct, ať dětem nečtete pohádky a také nemůžu říct, ať tento článek berete vážně.
Vždyť právě pohádky dodávají kouzlo nejen Vánocům, ale i celému dětství. Bez pohádek by to prostě nebylo ono, dávají nám alespoň na chvíli zapomenout na stres okolo nás a dokáží vyčarovat úsměv na tváři úplně každému.