Výprava za jiskrou Ohnivce

Už je to několik dlouhých týdnů, kdy se havraspárská výprava v čele s madam Ginevrou vydala do lesa, aby získala jiskru Ohnivce a zažehla oheň v krbu kolejní místnosti. Byla výprava úspěšná, našli havrani, co hledali, a jak vlastně probíhaly přípravy na den D?

Výpravě za jiskrou Ohnivce předcházelo mnoho příprav a času stráveného v laboratoři, čehož se s neutuchajícím nadšením zhostil náš alchymista Zyair. Připravil veškeré polotovary, lektvary a všechno, co bylo třeba, aby mohl někdo, kdo do laboratoře chodí míchat maximálně zhušťovadlo, nebo zelené kartičky/bláto, umíchat tenhle jedinečný letkvar. Někdo, kdo do laboratoře sotva trefí a při přípravě kartiček často zapomene, kde skončil. A ano, mluvím o sobě. Jednoho klidného dne mi přišla sova od slečny kolejní, kde mi sdělila nabídku na umíchání lektvaru Slza ledův. Dle předchozího popisu, jak se v laboratoři orientuji, si dovedete představit můj úlek a černý scénář, kdyby se mi to nepovedlo. A co víc, kdyby se to nepovedlo, kde bych lovila přísady a kolik by mě moje chyba stála. Prý je za to magík, dodala slečna Ari. Aha? Jo? To musím, aha za pět zkušeností. Opět mi to začalo v hlavě šrotovat. Po opravdu dlouhé chvíli na přemýšlení jsem s třesoucí se rukou naškrábala odpověď. Ke svému velkému údivu jsem do toho šla.

Netrvalo dlouho a v sovinci mi přistáli veškeré potřebné tentononci od Zyho, který mě odkázal na recept, který jsem si dokonce i přepsala na pergamen, abych si postup mohla odškrtávat. Dala jsem si hodně záležet, aby byl text opravdu čitelný, protože v takovou chvíli by se mi můj škrabopis asi příliš neosvědčil. Nezbývalo nic jiného, než se odhodlat a vyrazit se vším náčiním a přísadami do laboratoře. Dny ubíhaly a já měla přísady i recept stále před očima na stole ve svém pokoji. Proběhlo několik pokusů, kdy jsem byla pár kroků od laboratoře, ale buď jsem s křikem utekla, nebo jsem musela utíkat za křikem havráňat, takže se žádné míchání nekonalo.

Během mých neúspěšných pokusů, takových, které ani nezačaly (nemyslím výbuchy), byl oznámen termín výpravy a mně nezbývalo už nic jiného, než se naladit na správnou vlnu, najít vhodnou hodinu, koncentrovat se a pustit se do díla. Řádně jsem se na to oblékla.

Koho by napadlo jít do laboratoře v bílém? No, někoho, kdo tam obvykle ani nepáchne, že… Ale lacláče by se za pracovní oděv považovat daly, ne? Nuže, jakmile bylo vše kolem připraveno a nikdo kolem (příliš) nekřičel, vzala jsem do ruky pergamen s postupem a dala se do díla. A to byly panečku nervy! Každý řádek jsem si poctivě odškrtávala, abych se náhodou někde neztratila. Fajfka vypada spíše jako křivka na EKG, jak moc se mi klepala ruka. A tak jsem krůček po krůčku pokračovala, až jsem byla posledních pár kroků k očekávanému zdárnému konci, takže jsem si dovolila poslední tři kroky nefajfkovat a dokončit to jako profík. Nebylo cesty zpět, všechny ingredience byly v kotlíku, tak nezbývalo než odhalit výsledek. Slila jsem lektvar… a on se podařil!

Zvládla jsem to. Mohla jsem uvěřit svým očím, když jsem viděla výsledek? Ne! Budu si to chtít někdy zopakovat? Ani náhodou! Tahle pocta mi stačila jednou, jsem za ni moc ráda, ale víckrát ne. Ať se stresuje zase někdo jiný, mně to v pokročilém věku už nedělá dobře. Lektvar byl na světě, ale postrádal tak nějak jiskru. A to doslova.

Poslední, co nás dělilo od tepla v Havraspárské věži, byla jiskra Ohnivce, kterou jsme mohli získat jedině úspěšnou výpravou do Zapovězeného lesa. Ta byla s madam Ginevrou naplánována na 17. října . Měli jsme tak po delší době průvodcovskou změnu. Sraz byl jako obyvkle ve Velké síni a výpravy se účastnilo sedmero havranů, těch ze studentských řad.

Chvíli nás zdrželo počítání, jelikož jsme měli člena navíc, a tak se ho madam Ginevra chystala vyprovodit z les. To nakonec nebylo třeba, jelikož netrvalo dlouho a osoba navíc byla v tu chvíli nejen tělem, ale i duchem nepřítomna. Jakmile nás tedy bylo sedm, neotáleli jsme a rovnou vyrazili k lesu. Cestou jsme dostali tradiční instrukce a pokyny o bezpečném chování v lese. A následně jsme se dozvěděli, co je cílem naší výpravy. Vydali jsme se hledat ohnivá kuřata, která se měla vyskytovat nedaleko lesní brány. Kratší vzdálenost jsme rozhodně během sychravého podzimního dne vítali.

Cesta se nesla v klidném duchu, nikde žádné děsivé zvuky, na což nejsme příliš zvyklí, ale klidně by to tak mohlo být častěji. Za doprovodu kvílejícího zpívajícího dua “M” – Magnuse a Meningitidy, jsme málem přeslechli pípání a kokrhání. Vydali jsme se tedy vstříc zvukům, čím méně kolem nás bylo porostu, tím blíž jsme jim byli, až jsme se ocitli na mýtině. Té dominoval vysoký oheň a kolem rejdila kuřata, slepice a kohout.

Zvířata v plamenech nevypadají nijak v bolestech, spokojeně pípají a kvokají. Oheň jako by byl součást jejich existence.

Zatímco si Magnus chtěl jednu, nebo ideálně všechny slepičky odnést s sebou do hradu, ostatní se se zaujetím rozhlíželi kolem. Netrvalo dlouho a zmerčila nás hlava hejna, která okamžitě zavelela seřadit formaci. Své rozpoložení nám dal kohout jasně najevo výhružným hrabáním. Všichni účastníci výpravy na postoj zareagovali krokem zpět a úklonou, někdo se zpožděním, protože se nepřestával rozplývat na ptactvem. Madam Ginevra před kohoutka nasypala zrní, díky kterému jsme získali jeho důvěru, a to i přesto, že jakmile se k němu zobákem přiblížil, tak zob vzplanul a zbyly mu akorát tak oči pro pláč. Zklamání netrvalo dlouho a slepičí cirkus se opět spustil. Paradoxně právě znovu nastalý chaos nám odkryl jednu obzvlášť velkou bytost, která jako by byla oheň sám.

Když se na Ohnivce upnuly zraky všech přítomných, zapomněli jsme na chaos kolem nás a věnovali pozornost čistě jemu. Ohnivec si elegatně vykračoval mezi křepčícími slepicemi. Zatímco moji spolužáci spekulovali o zraněních, která by tvor způsobil, věděla jsem, že přichází ta chvíle, kdy se budu muset chopit iniciativy a stanout tváří v tvář ohni. A zatímco si opět jeden nejmenovaný člen chtěl tzv. Plamínka odnést do koleje a ostatní souhlasně přitakávali, že pak by nebyl potřeba plápolající krb, jsem se v úklonu vydala k Ohnivci. Skupinově jsme k němu vyslali prosbu o jiskřičku, nedostali jsme ji však hned. Dal si chvíli načas, upřeně si nás prohlížel a nad celou situací dumal. Nakonec přikývl na souhlas a já se přiblížila na vzdálenost ruky.

Jakmile jsem jiskru sebrala, chaos kolem nás utichl a slepice už nebyly v obležení plápolajícího ohně. Pouze Ohnivec zůstal ve stejné podobě, jako když jsme ho poprvé zahlédli. Uctivě jsme se uklonili, poděkovali a už jsme jen pozorovali, jak od nás kráčí směrem k ohni uprostřed mýtiny, kde následně zmizel.

Pak už jsme se naplno věnovali slepicím, které u nás byly v cuku letu a zobali zrní, které tam zbylo. Od madam Ginevry jsme dostali další pytlíčky se zrním, na které jsme hejno lákali zpět směrem k hájence. Cesta zpátky se díky ptačímu doprovodu nesla v uvolněném duchu a uplynula velmi rychle. Jakmile jsme došli na školní pozemky, bez varování se pod námi otevřela trhlina a my propadli do Velké síně. Na nic jsem nečekala a běžela jsem do kolejní místnosti s lektvarem obsahujícím i tu poslední přísadu – jiskru Ohnivce.

Plna napětí a očekávání jsem se přiblížila ke kolejnímu krbu a použila výsledný lektvar. A světe div se, očividně jsem svou část udělala správně a oheň v krbu začal hořet! Projela mnou obrovská vlna úlevy, radosti a samozřejmě horka! A od toho večera jsou havrani opět v teplíčku Havraspárské věže.

**

Perličky z výpravy

(Ilustrace: Nicole Landin)

*

Hlavy ví, co mají říct před začátkem výpravy.

Hlava 5: No tak ať vás nic nesní, haha!
Meningitida Epidemica: My bychom nikomu nechutnali. *mrkne na hlavu*
Hlava 2: To si nemyslím. *zazubí se*
Meningitida Epidemica: *těžce polkne*

*

Veršování místo běhu?

Ginevra de Naga: Pravidla lesních vycházek: Prosím, držte se pohromadě. Když řeknu, ať utíkáte zpět, budete utíkat zpět.
Brianag Mac Coileáin: Teď je asi na trénink běhu pozdě, co? *přemýšlí, že měla více obíhat famfr hřiště*
Ginevra de Naga: Budete muset sázet na to, co už umíte.
Magnus Sigursur: *přemýšlí jestli umí běhat rychle*
Meningitida Epidemica: *přemýšlí, jestli jí pomůže veršování*

*

Povinná večeře před každou výpravou!

Najezte se před tou výpravou, už tak těch děsivých zvuků je v lese až až!

Brianag Mac Coileáin: *odkašle si, aby zamaskovala kručení v briše*
Nicolette Marique Leroy: *zachytí podivný zvuk a otáčí se kolem* Pššt, Bri, něco jsem slyšela!
Brianag Mac Coileáin: To jsou určitě slyšiny, NiC!
Meningitida Epidemica: Já to slyšela taky! Znělo to jako dromedár...

*

Když to myslíš dobře a spíš uškodíš...

Nicolette Marique Leroy: Trochu kosa..
Meningitida Epidemica: Trochu dost...
Nicolette Marique Leroy: *kouká na svoje vrstvy a pak na holé paže Týdy* To věřím. *přiblíží se k ní a přes ramena jí přehodí svoje šálo*

Odbočíte na křižovatce vpravo k řídnoucímu lesu. Všimnete si, že studenti stojící v těsné blízkosti nositele slzy ledův vyfukují obláčky jak moc zima kolem nich je.

Nicolette Marique Leroy: Ehm, tak to ti moje šálo asi moc nepomůže... *odskočí od Týdy*

*

Slza sem, slza tam…

Meningitida Epidemica: My máme už slzu?
Ginevra de Naga: No.. očividně ano, bez ní se toho moc dělat nedá.
Meningitida Epidemica: Aha, to jsem ale nováček... *směje se*
Brianag Mac Coileáin: A až se v té zimě rozbrečím, tak těch ledových slz bude ještě víc.

A navazující pěvecký battle Týdy a Máni.

Magnus Sigursur: *rozhlíží se kolem sebe a pobrukuje si*
Meningitida Epidemica: *doufá, že si Máňa nepobrukuje Slzu*
Magnus Sigursur: V zádech, zem lehce mrazí.. *zpívá si pro sebe*
Meningitida Epidemica: ♫ Špína je velmi relativní pojem ♫ *snaží se překřičet Máňu*
Magnus Sigursur: Stěny stále blíž a blíž, dech slábne. *pokračuje a koukne na Men*
Meningitida Epidemica: ♫ Někdo je čistej, i když páchne třeba hnojem ♫ *zesiluje a kouká na Máňu*
Magnus Sigursur: V hlavě mý se bouří hlas. *zazpívá hlasitě Men do uší*
Meningitida Epidemica: ♫ Někomu nepomůžou mejdla ani louhy ♫ *oplácí*
Magnus Sigursur: *koukne na Men* Zbyde z bouře jen vzpomínka hloupá. *zpívá dál a připojí malý taneček*
Meningitida Epidemica: *vzdává souboj, protože ji bolí v krku*

*

Fénix z wishe

Brianag Mac Coileáin: Oooo, to je takový lowcost fénix *mrkne na mdm. Gin a vzpomene si na ta slova*
Ginevra de Naga: Na lepší nezbylo.. *zamrmle*

*

Oheň pálí!

Meningitida Epidemica: *píše si "nesahat na všechno, co jde"*
Brianag Mac Coileáin: A jéjé!
Magnus Sigursur: Ochic ouuu au... Asi nemám sahat na to, co není moje. *zasměje se s bolestí v očích*
Brianag Mac Coileáin: *kouká na ty popáleniny* No, tak snad to stálo za to. *zasměje se*

*

Když máš hlad, nejsi to ty.

Meningitida Epidemica: *ujídá zrní*
Magnus Sigursur: *koukne na Men*
Brianag Mac Coileáin: Meni je slípka? *směje se*
Meningitida Epidemica: Meni má hlad! A můžeš za to ty, protože jsi mluvila o těch kuřatech!

A zase to házení ptáků do jednoho pytle.

Brianag Mac Coileáin: I když pták jako pták. Havran nebo slepice… asi budeme mít nové kolejní zvíře.
Nicolette Marique Leroy: Haha, to už je motto Havraspáru… Pták jako pták. *směje se*
Meningitida Epidemica: Slépkospár, ano prosím.

*

Jak je možné, že se na zemi rozplácnou i havrani…

PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácl Magnus Sigursur
PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácla Míša Hrušková
PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácla Nicolette Marique Leroy
PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácla Brianag Mac Coileáin
PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácla Summer Night
PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácla Nikola Walker
PLUMP Ve vzduchu se otevřela trhlina a z ní se na podlaze rozplácla Meningitida Epidemica

Annya Liddle: Bude pršet... létají nízko.
Brianag Mac Coileáin: Uííí *profrčí trhlinou a dopadne na zem*
Nicolette Marique Leroy: *zamotaná v šálu se snaží vyškrábat na nohy*
Doubravka z Borové: Asi padají z hnízda.

***

Závěrem bych chtěla nejprve poděkovat slečně kolejní, že ve mně vložila důvěru s mícháním výsledného lektvaru a že jsem to mohla dotáhnout až do konce a zapálit krb. A samozřejmě za nás všechny děkujeme madam Ginevře za výpravu za Ohnivcem!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář