Serge Renine o společném bydlení s Ansí

Domluvil jsem si další rozhovor s budoucím majitelem nemovitosti, aneb právě teď přinášíme druhou část rozhovoru o společném bydlení jediné čistě upíří rodinky našeho hradu. Posaďte se a věříme, že se vám náš rozhovor zalíbí.

Bylo něco kolem sedmé večerní. Pomalu jsem pozavíral okna ve své pracovně, zkontroloval zamknuté dveře a zamířil si to ke krbu. Tohle cestování není jedno z mých oblíbených, přesto se musí uznat, že je vcelku rychlé. Přehodil jsem přes sebe plášť vyhrazený právě pro tuto příležitosti, nabral jsem hrst Letaxu a vhodil jej do krbu. Přitáhl jsem si plášť k tělu, nasadil kapuci a pevným krokem vstoupil do nazelenalých plamenů.

"Hostinec U Tří košťat," nezaváhal jsem ani na vteřinu. Svět se se mnou povážlivě zatočil a už už jsem prolétal několika krby. Po chvíli jsem však už vylézal v důvěrně známém hostinci. Svlékl jsem si plášť, pověsil jej na hřebík na zdi a kývnutím jsem pozdravil usměvavou Rosmertu.

"Johne, jako obvykle?" zeptala se spíše řečnicky a už mi točila pořádný tupláček toho nejlepšího máslového ležáku v dalekém okolí. Pohledem jsem přelétl tak z poloviny zaplněný hostinec a svého kolegu jsem našel téměř okamžitě. Samozřejmě. Jeho oblíbený stůl. Přímo uprostřed hostince, na místě, kde jej nikdo nemůže přehlédnout. Já měl raději více soukromí, ale on je tu dnes pánem. Ke stolu přichází i Rosmerta a pokládá k mému místu velkou sklenici.

"Dám si ještě jeden vyprošťovák," dodám, když vidím v ruce kolegy malou placatku. No, asi jsem s tím měl počítat, když jsem si domlouval rozhovor se dvěma upíry. "Dáš si taky něco?" podívám se na kolegu a ten mě překvapí přímou odpovědí k Rosmertě. "Přineste mi ostružinové víno, Rosmerto," poručí si jeden z tradičních nápojů tohoto lokálu. Zajímavá kombinace, pomyslím si.

Posadím se ke stolu, upiju ležáku a jako správný štamgast si rukávem otřu pěnu u pusy."Tak co, jak si žijete v té vaší kryptě?" ptám se neformálně. "Je ta velká vlhkost a chladno právě tím důvodem, proč se hodláte stěhovat do většího?"

"V jaké kryptě, Johne, co to plácáš?" okamžitě se trochu útočně ohradí Serge. "Jako bys nevěděl, že dole v podzemí hradu máme luxusní apartmán. S velkou manželskou rakví v předsíni. Velice efektní," dodá zmírněným hlasem a rychle si upije ze své placatky. Asi na uklidněnou.

"Efektní? Nerozumím, jak to myslíš?" ptám se, protože tohle mne zaujalo.

"To je jednoduché, Johne. K nám jezdí spousta příbuzných z Karpat a prostě... je potřeba jim ukázat nějaký ten styl. A taková zdobená manželská rakev, to je přesně to, co je zaujme," dodá pochlebovačně Serge. "Nemusí je samozřejmě zajímat, že máme ještě pohodlnou postel. Ono spát v rakvi? To je vážně strašně nepohodlné." Tomu docela věřím, já bych si to nedal. Ani přes slibované polstrování. Ty stísněné prostory a tak. Nic pro mne.

Serge si upil ostružinového vína a trochu se mu povolil jazyk. "No, drahé polovičce hlavně vadí ti sousedi, víš. Když se ti po chodbě prohánějí samí kostlivci, tak to není dvakrát příjemné," naznačil zostra jejich situaci a zamumlal, že o tom já můžu houby vědět, když bydlím v tom malém podkroví na Příčné. "Ty budeš mít srub, my mlýn z Karpat! A ať si tetička Háta říká, co chce, stylové to bude!"

"Mě teda jen zaujalo, že ty tomu říkáš luxusní apartmán a Ansí krypta." Špitl jsem s náznakem strachu v hlase, nechtěl jsem jej rozčílit ještě víc. Naštěstí se Serge usmál, asi vycítil, že tady to je pro mě tenký led. "To je otázka vkusu, kolego," dodal. To mi dalo trochu pevnější půdu pod nohama, tak jsem přispěchal s další otázkou.

"Kdo bude v mlýnici tím hlavním? Kdo se stane pánem domu? Budeš to ty, nebo to bude jako v každé jiné domácnosti a pánem domu bude madam manželka?" zkusil jsem s úšklebkem nakousnout ostřejší téma. Serge mě okamžitě sjel pobaveným pohledem.

"Tak to je ale podlá otázka, Johne!" zvolal na celý hostinec, až se po nás otočilo několik dalších hostů. S omluvným gestem jsem naznačil, že si laskavě mají všímat vlastních pohárů. "Já bych řekl, že si oba pojedeme to svoje. Pár hádek o barvu nábytku a pak si najdeme každý svůj kout. Jsme docela sehraný pár, tuhle ustoupí jeden, pak manželka vytáhne pánev..." pokrčí rameny. "No, znáš to," dodá rozpačitě.

Já jsem nedokázal potlačit rýpnutí. "O pánvičce se zmínila i Ansina, vidím, že máte jasně rozdělené povinnosti!" přisadil jsem si. Serge se nervózně usměje, trochu se ke mně nakloní a zeptá se potichu: "A co ještě má drahá, dokonalá a úžasná manželka povídala?"

"Už jen to, že většinou má ona tu větší pánvičku," dodám a do očí se mi derou drobné slzy smíchu. Serge na to reaguje s vědomým pokývnutím, očividně trochu rozhozen. To mi vyhovuje, jsem trochu na koni zase. Tak ještě pár otázek a zkusím nakousnout téma financí. "Ale když jsme ale u toho nábytku. Už jsou nějaké plány na to, jak bude vypadat váš osobní mlýn zevnitř? Jak si to tam zařídíte? Předpokládám,že to bude něco v temnějším stylu," zkusím odvést téma úplně jinam.

"No, to je pravda.," obličej Serge se rozzáří, očividně uvítal změnu tématu. "Hm, hm, já bych rád něco temnějšího. S drahou polovičkou se celkem shodneme na temně modré... Možná si pracovnu doladím zelenou a temně rudou. To teprve uvidíme. Zatím mě ten nepříjemný personál do obchodu s nábytkem nepustil, takže detaily budeme dolaďovat později," odpoví zaníceně.

Já si tedy pomyslím, že tam na můj vkus má poněkud více toho "my". Víc než by bylo zdrávo. Zkusím to na sobě nedat tolik najevo a přátelsky prohodím:

"No, zaslechl jsem, že byl personál vyměněn, na značný počet stížností." Na to mi však Serge chladně odvětil.

"Nejsem si tak docela jistý, jestli je lepší protivný personál, nebo zdvořilý ramenatý chlapík. Je docela tuhý v kostech, tak krev moc dobrá nebude."

Právě jsem si upíjel z tupláku a po pravdě mi trochu zaskočilo. Serge to samozřejmě pobavilo, na tyhle fórky on má talent.

"Vybrali jste si mlýnici, která je dle reakcí ostatních velmi pěkným sídlem." měním rychle téma. "Nebojíš se toho, že vás někdo přebije v cenové aukci? Myslíš, že bude přihlédnuto k tomu, že vaše cena bude dvojnásobná než jiného zájemce? Do jak vysoké částky jste ochotni až zajít?"

"Víš co, jediný, kdo by mohl dát více než my, je Nekro a Leti. Za ta léta, co nám Nekro dělá souseda, jsme už přišli na jistý způsob dohody - buď ustoupí, nebo si bude muset promyslet, jak vzbudit z mrtvých sám sebe. No a Leti? Předpokládám, že ta má trošku jiný vkus," odpoví mi hodně sebevědomě. Je vidět, že to má dobře propočítané, chlapské myšlení.

"Chápu, chápu," pokyvuju hlavou, "vše je to o nelidské domluvě. To je rozumné řešení. A můžeš říci našim čtenářům, jaký názor máš na tuto dvojitou cenu nemovitosti?"

"Ty jsi ale podlý novinář, Johne," zamumlal si Serge. Samozřejmě tak, abych to slyšel. To mi samozřejmě udělalo radost, a tak jsem ze slušnosti a s širokým úsměvem poděkoval. "Tak samozřejmě se mi to nelíbí, vidím v tom i pár háčků pro generace budoucí. Ruce mám však svázané, takže mi nezbývá než zaplatit. Ten luxus, abych mohl bydlet se svojí ženou, si rád dopřeju," polichotí své manželce. Otázka, kdy jej ten optimismus přejde, že?

"To je romantické, opravdu. Navíc žijeme jen jednou, že. I když... každý jinak dlouho," narazím na upíří dlouhověkost. To se setká s lehkým úsměvem a Serge kývne na Rosmertu, aby nám ještě přinesla pití. Dopiju tedy svůj ležák a sklenici položím na pevný dubový stůl.

"To podle toho Johne, to podle toho," začne tajemně, ale při mém absolutně nechápavém pohledu rychle dodává: "Například můj prastrýček Vlad už zemřel nejméně dvacetkrát. A pokaždé to byla stylová smrt, to se hned tak nevidí." No, proč ne. Upíři si na styl vcelku potrpí, neubráním se myšlence.

"Pak tu máme další romantickou věc, vztahující se k mlýnu. Je v plánu v budoucnu uvést mlýn do plného provozu? Mlít mouku, prodávat ji do školní kuchyně? Láká tě tahle tvrdá práce?" zkusím položit stejnou otázku, jako jsem položil jeho drahé polovičce. Serge se ale vševědoucně usměje a nenechá se vyvést z míry. "A měla by? Vypadám snad jako někdo, kdo pracuje rukama? Pokud bychom o něco takového stáli, možná zaúkolujeme skřítky."

"Praktické řešení, vskutku. Máš představu o svých sousedech? Koho by sis přál? A jak myslíš, že bude reagovat na to, že vedle něj bydlí dva krvežízniví upíři?" přestanu si brát servítky a ošklivě se mi to vymstí.

"To už bude jejich problém myslím," konstatuje suše. Pak se mu zlověstně zaleskne v očích. "Nebo ty se snad zaobíráš tím, co řeknou sousedi, že vedle nich bydli čokl, co očůrává o úplňku jejich plot? Já si myslím, že s lidmi vycházím velice dobře. Člověk, se kterým moc dobře nevycházím, většinou nevydrží moc dlouho," upozorní případné budoucí sousedy. Přesně v ten moment, jak to tak bývá, přinese Rosmerta další várku pití.

"Ale, no tak kolego!" okřiknu letitého kamaráda s rudnoucími tvářemi. Serge mi však skočí do řeči. "Ale Johne, buďme realističtí," dodá šibalsky a mrkne na Rosmertu. Ta jen zakroutí hlavou, s úsměvem od ucha k uchu položí nápoje na stůl a vrací se k baru.

"Slyšel jsi už pověsti z vašeho okolí? Naproti přes řeku je rybárna, která není na prodej. Pověsti tvrdí, že se v jezeře utopila rybářova dcera a poté i rybář a nyní tu straší. Co říkáš na takové sousedy?" hodlám přejít nepříjemné téma další otázkou.

"Vážně?" ptá se mě, očividně tedy neslyšel nic. "No, to je zajímavé...," zadumá se na chvíli. "Tvoje drahá polovička říkala, že aspoň budou historky na případné návštěvy rodiny. Plánujete do našich končin přivést více... vašeho druhu?"

Serge se při této otázce rozesměje. "A kolego, vy byste si do domu dobrovolně nastěhoval tchýni? Můj limit je týden!" dodá výhružně.

"Nebudu se raději ptát, co se stane s návštěvou poté. Myslím, že je nejvyšší čas zakončit náš rozhovor. Máš ještě něco, co bys vzkázal našim čtenářům?" ptám se na poslední, takovou oddechovější otázku.

"Rád bych upozornil veškeré studentstvo, že přístup na ášs pozemek je pouze na vlastní nebezpečí. A všechny hosty samozřejme rádi uvidíme!" usměje se Serge zářivě.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář