Tajemství kuchyně aneb co se děje za tajným vchodem!

Není to tak dávno, co se na hradě objevil tajný vchod do hradní kuchyně...

A jelikož je tajný, neprozradíme, kde se nachází. Ale jakmile vchodem projdete, narazíte na zeď, na které visí mnoho obrazů, a jen správná kombinace ohmátnutých obrazů vás propustí až do kuchyně. Někteří hladovci ztroskotali právě na tom, že nenašli správnou kombinaci. A že jich bylo! A jak to vím? Inu, když musím cestou do kuchyně překračovat ty kostry, tak se nedivte, že si toho všímám!

Ale ne, nebojte, to já jen tak plácám, samozřejmě tam žádné kostry nejsou; zatím v kuchyni, ani při cestě do ní, nikdo nepřišel k tam velkému úrazu. Myslím, že byly hlášeny jen malé oděrky, když se pár studentů rozhodlo bušit do zdi, aby je pustila bez rozluštění obrazového kódu.

Jakmile projdete otvorem ve zdi, dostanete se do temného tunelu, ze kterého jde strach, ale ten, kdo má hlad, ho prostě musí překonat, jinak má smůlu. A myslím, že to ještě nikdo nevzdal, ale abych řekla pravdu, tak daleko moji informátoři nečmuchali.

Ale můj skřítek šmíráček se jednou v noci schoval za tunelem a číhal na nějakou tu perličku z kuchyně. Čekal jenom chvíli, když se otevřel tajný vchod ve zdi a do tunelu vkročilo slunce našeho hradu, ředitel Nimrandir Elénére! Rázoval si to přímo do kuchyně a když vkročil, jako by se svět v kuchyni zastavil. Všichni skřítci se vyrovnali do řady. Tedy až na jednoho, který vykročil k panu řediteli a optal se ho, co bude dnes v noci chtít doručit do svého pokoje. Člověk by řekl, že si pan řídící objedná kávu, aby mohl pracovat na některém ze svých projektů a neusnul při tom, a nebo naopak něco, co mu spánek přivolá, například mátový čaj, ale to ne! Objednal si toho jako pro celý regiment vojáků, ani nevím, co všechno... A já se tedy ptám, pořádal pan ředitel u sebe nějakou párty, nebo je to takový "noční žravec"? No kdo ví, ale myslím, že šmíráčka vyšlu do brlohu pana řídícího...

Ale zpět ke kuchyni!

Jakmile projdete tunelem, ocitnete se v kuchyni, kde se na vás sesype několik skřítků se stříbrnými táci, na kterých je nějaká ta pochutina, většinou zelenina nebo ovoce. Ale když nebudete mít na nic z toho chuť, můžete odejít, a nikdo na vás nebude házet talíře s jídlem- žádné plýtvání totiž nestrpí!

Vždy, když kuchyni navštívím, jsou skřítci velice usměvaví. Nevím, jestli je to lidmi, a nebo se usmívají na všechny, ale myslím, že tato stvoření to nerozlišují. Ráda se za nimi chodím pobavit, jsou velice přátelští, určitě s nimi někdy prohoďte pár slov, vědí tolik věcí!

A nakonec jsem si vyhlédla zástupce všech barev a optala se jich na jejich zkušenosti s kuchyní.

Marguerita  Laux

Marg sice našla vchod do kuchyně, ale dál se již nedostala, proto má trochu jiné otázky nežli ostatní:

Corvinus Declaratio: Našla jsi už kuchyň (v rámci tajemství neříkej kde) Jestli ano,  jak dlouho ti trvalo, než jsi ji našla? Jestliže ne, děláš něco pro to,a by jsi ji našla?
Marguerita: Já jsem ji našla omylem dneska v noci. Jsem prostě klikla a  najednou jsem někde byla. Nakonec mi bylo řečeno, že jsem se dostala před kuchyň. *směje se* Ale radost obrovská! Jinak jsem čekala, až se z toho stane veřejný tajemství, ve kterým bude, kde je. Hledala jsem ji jen první den.

Corvinus Declaratio: Jak si představuješ kuchyň? Myslíš, že je tam něco neobvyklého?
Marguerita: Představuji si ji jako stůl a na něm jídlo. A že všichni skřítci jsou někde schovaní. Udivilo mě, že jsou skřítci v její představě schovaní, a  tak jsem se musela optat, čím to je. A dostala jsem tuto odpověď: "No, v mé představě totiž nejsou vidět."

Corvinus Declaratio: Myslíš si, že jsou v kuchyni mílí skřítci, nebo máš ze setkání s nimi strach?
Marguerita: Pokud mi nebudou brát jídlo od pusy a budou mi nosit samý mňamy mňamy, tak jim neublížím... A jich se nebojím, jsem přeci kouzelnice!

Corvinus Declaratio: Těšíš se, až se do kuchyně dostaneš a pošmákneš si na něčem? Co by ti Skřítci měli připravit dobrého, aby tě potěšili?

Marguerita: Segedínský guláš. *směje se* Ale teda nějak to neřeším, protože na kuchyň zapomínám a jen jdu kouknout do sovince, jestli mi nepřišly peníze...

***

A nyní už otázky pro ty, kteří již došli až ke skřítkům a pochutnali si na nějaké té dobrotě.

Corvinus Declaratio: Našel/a jsi už kuchyň? Jestli ano,  jak dlouho ti trvalo, než jsi ji našel/a? Jestliže ne, děláš něco pro to,aby jsi ji našel/a?
Linn Rose Lairová: Ano, našla jsem už kuchyň. Trvalo mi to dlouho, začala jsem hledat ode dne, kdy jsem přijela z dovolené, protože jsem o kuchyni nevěděla a  docela mě štvalo, že ostatní o ní ví. Pak jsem se doslechla, že vchod má být v... (ne, neprozradím kde, jen hledejte) a zkoušela jsem všemožné věci. Kombinaci jsem pak objevila v knize. Jak dlouho mi to trvalo? Dlouho.

Nicholas McElen: Ano, kuchyni se mi už podařilo najít. Tajně jsem šel za jednou mojí kamarádkou z koleje a díky ní jsem zjistil cestu.

p.p. George McBrave: Ano, kuchyni jsem našel, ale trvalo mi to velmi dlouho.

Alex Preskot: Ano našel... Hm, během pár dní, i když nečekaně, jelikož jsem natrefil na skupinku obrázků.

Innela Craenová: Ano, našla, nejdříve jsem dostala nesprávnou nápovědu, ale díky Derryce z  Mrzimoru vím, kde kuchyně je.

*

Corvinus Declaratio: Co si myslíš o vstupu do ní? Líbí se ti obrazová místnost? Nebo se ti na ní něco nezdá? A co tunel, nebojíš se v něm?
Linn: Vstup do kuchyně? Rozhodně pěkný. Ale líbilo by se mi, kdyby se dodržel vstup do kuchyně jako v HP, ale... Nejsme v HP, máme vlastní kouzelnický svět. A tunel? Jistěže se v něm bojím! Jsou tam shnilé myši a slizcí pavouci. Obrazová místnost celkově je pěkná, líbí se mi propracování jednotlivých obrazů.

Nicholas: Obrazová místnost je přímo úžasná - tolik krásných obrázků... Ale těch s  ovocem a zeleninou by mohlo být více (protože maso nejím).

p.p. George: Obrazová místnost je úžasná, ale náročná. Však vy-víte-proč. Tunel je tmavý, ale z kuchyně doléhá spoustu světla.

Alex: Jistě všude plno jídla. Jen rozluštit kód, ale když máš dobré známé... Tunel je trochu děsivý, zdá se mi tam málo světla, ale jakmile narazíš na skřítky, je vše v pohodě.

Innela: Vstup se mi líbí, je zajímavé, jak je vymyšlena, a správná kombinace obrázků dělá kuchyni tajemnější.

*

Corvinus Declaratio: A co skřítci, jsou na tebe milí? Povídáš si s nimi někdy? Nebo jenom "zblajzneš" nějakou tu pochutinu a odejdeš?
Linn: Skřítci? Jsou roztomilí, vždycky mi něco donesou. Jenže já jsem na sladké a oni mi nosí jen ovoce a zeleninu. Uá! Jinak si s nimi povídám, třeba o tom, že by mohli zpestřit jídelníček. Ale pokud nemám čas, tak jen poděkuji a uteču a pak z toho mám výčitky.

Nicholas: Se skřítky si úžasně rozumím. Občas sice mají velmi napilno, zvláště v  hodinách jídel, ale jinak jsou velmi přátelští společníci.

p.p. George: Skřítky se mnou nemluví od té doby, co jsem jim snědl okurku. Vždy se na mě jen šklebí a někdy mi dokonce nechtějí nic vydat.

Alex: Skřítci jsou úžasní, vždy mi nabídnou spoustu ovoce nebo zeleniny. Myslím, že jsou málo mluvní, teda aspoň já moc zkušeností s nějakým tím dialogem nemám.

Innela: Skřítci jsou milí, jasně, že si s nimi popovídám u nějaké té zeleninky.

*

Corvinus Declaratio: Získal/a jsi už nějakého magíka?
Linn: Nezískala, bohužel. Ale snažím se. Skřítkové jsou ochotní, ale už by to chtělo nějakou tu chilli papričku.

Nicholas: Víš, já toho moc nesním, takže magík se ještě ke mně nedostavil, ale věřím, že za několik dní snad ano.

p.p. George: Ještě ne, ale pracuje se na tom.

Alex: Jistě, získal... Bohužel ještě žádného, který by se týkal kuchyně.

Innela: Magíků mám celkově asi 14, ale z kuchyně nemám zatím ani jednoho.

***

Moc děkujeme všem dotázaným za odpovědi! Jak vidíte, kuchyně je tajuplným a dosti oblíbeným místem návštěvy. Tak jídlu zdar!

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář