Ztráta majetku a času... spiknutí nebo nehoda?

Zem se chvěje, zdi se třesou, obloha ve Velké síni je temná jak nálada při rozvodu... Sovy ztrácejí orientaci v prostoru a dopisy jednou doručené doručují zas... Kočky jsou nevrlé a ukládají svá důležitá tělíčka do pelíšků, točíc se dokola jako psi... Něco se blíží... Něco horšího než škrkny, něco horšího než připálená krupicová kaše k večeři, něco horšího než kalhoty do zvonu s kapsami na kolenou...

Představte si, že si tak vegetíte na hradě, říkáte si, že byste se mohli jít podívat do skříně, protože vám začíná být trochu chladno a vy si chcete vzít něco malého na sebe. Když však otevřete dveře, za kterými si jako oko v hlavě skrýváte své poklady...  nikde nic! Zavřete dveře, vydýcháte se, ale i když je znovu otevřete, vidíte zase jen holé zdi, prázdná ramínka a prázdný botník...

Představte si, že s křikem přiběhnete do Velké síně a zjistíte, že ani ostatní na tom nejsou lépe. Jinak řečeno, že všichni jsou na tom stejně jako vy. Také žádný majetek a to jak ve skříni, v kleci, v truhle, tak ani v kolejním kumbále. Zkrátka všechno pryč!

Představujete si to? Tak to si možná alespoň zčásti dovedete představit, jaké to bylo pro ty z nás, kteří zažili zhmotnění černé díry přímo ve svých šatnících. Možná si dovedete představit výrazy hrůzy a uširvoucí řev, který zavládl hradem při pohledu na NIC.

To ale není všechno, moji milí. Když panika překonala určitou hranici snesitelnosti, najednou nás všechny pohltila temnota. Temnota tak hustá, že nebylo možné se skoro ani nadechnout. Netrvalo však dlouho a my se vynořili zpět v útrobách Velké síně. Po kontrole jsme zjistili, že majetek je zase na svém místě, ovšem jako by děs při představě chudoby nestačil... Zmizela celá hodina našeho života. Sovy doručily své dopisy podruhé... Odevzdané soutěže neexistují... Kdo navštívil kadeřnictví, jako by nikde nebyl.

Co se to proboha děje? Že by temné síly využily nepřítomnosti pana ředitele? Nebo s tím má něco společného lesklý předmět, který jsme stihli spatřit na tu vzácnou chvilku, než ho pan profesor Werewolf stihl uschovat do kapsy?

***

Zastihnu ho ještě před tím, než mi úplně zmizí v bráně vedoucí do Godrikova Dolu, zřejmě aby se schoval. Brána se však zavírá pomalu a poslední škvíru mezi jeho svobodou a mými zvědavými otázkami vyplní moje bota.

*

Dobrý den, pane profesore *zhatím mu plán na ticho a odpočinek* Je pravda, že v době těsně po návratu majetku na svá místa a po zmizení celé hodiny našeho života, jste byl vidět s Obracečem času v rukou? A jestli ano, co k tomu našim čtenářům můžete říct? Byl jste to vy, kdo vrátil čas či vzal a zase vrátil majetky? A proč?

p. John Werewolf: To je vymyšlenost, toto *naoko se rozhořčí nad mou všetečností* Pro výdej obracečů času je stanoven zvláštní pořadník, do kterého se já nedostanu ani náhodou. A proč bych vracel majetek k lidem? Naopak! Mně by jako správci Příčné prospělo, kdyby si lidé museli všecko nakoupit znova! *nato mi šťouchne do boty a brána se zaklapne*

***

Nu, odpověď mám, již ho nebudu rušit. Alespoň pro tuto chvíli. Teď spěchám zpátky do Velké síně vyptat se na názory ostatních účastníků a postižených touto (možná) nehodou. Stoupnu si na havraspárskou lavici a poprosím o klid.

*

Jistě jste si všimli chvilkové ztráty majetku a následného vymazání celé hodiny našeho života... jak na celou věc pohlížíte a co si o ní myslíte?

Jako první se ke mně přihnala Sharlotte la Libretëa:

Mno... Byla jsem docela mimo, když jsem nic neviděla na PU, potom to začalo vypadávat a já ztratila mou soutěž... Potom už jsem si všimla majetku! Vše bylo pryč... Zase to padlo... Ale to už jsem se rozzuřila! Šla jsem do sovince, ale ouha, žádná sova ani dopisy... Jednoznačně HRŮZA! Nevím, kdo si tu hraje s časem, ale mě to rozhodně štve!

*

Další jekot ostatních překřičela Chloe Phoenixová:

Přijdu do našeho kolejního kumbálu a tam nic, tak si povzdychnu s tím, že se budu muset spokojit se svým skromným majetkem, ale tam taky žádný nebyl, ne že bych tam teda nějaký normálně měla, ale přijít o blbosti vyrabované z jámy pro mě byl opravdový životní šok!!! Tak jsem se teda odhodlala, protože jediné, co mi zbylo, byly peníze, jít něco koupit na Příčnou, ale tam taky nic, žádné zboží! Tak jsem to šla předýchávát do Velké síně, kde panovala velká panika, zvlášť mezi mamonáři, kteří se drželi za srdce a měli infarkt, a tak jsem se škodolibě zasmála a přestala jsem si konečně připadat chudě a šla se smát s ostatními nováčky, protože jsem si jako opravdový nováček zase připadala. A vzpomněla jsem si na to, když jsem přišla poprvé do hradu a taky jsem neměla ještě žádný majetek. A pak přišel ten návrat v čase! Ale naštěstí ne o rok, ale asi jen o hodinu. A to jsem nesla velice těžce, ta hodina byla totiž hodně životně důležitá! Sice jsem jen zabíjela čas ve Velké síni, ale to je jedno, určitě tam probíhal zrovna nějaký veledůležitý rozhovor, o který jsem přišla a nepamatuju si ho, protože někdo vrátil čas. No kdo ví, kvůli čemu a co to bylo.

*

Na další reakci jsem nemusela dlouho čekat. Za rukáv mě zatahala Madidess Leevian a světlo odrážející se od jejího blýskajícího se odznaku mě až oslnilo.

Upřímně, nebýt tady toho zmatkování ve Velké síni, tak bych si toho, že mi chybí majetek, ani nevšimla. Oblečená jsem byla a zrovna jsem neměla nutkání přehrabovat se v šatníku. Když jsem ale na ztrátu byla "upozorněna", okamžitě jsem se šla podívat, co se to stalo. Prvně jsem se dost lekla, protože cena mého majetku už není zrovna nízká, za ta léta jsem si toho docela dost nasyslila a krom toho mám k některým věcím docela citovou vazbu... Jenomže pak jsem se podívala, zjistila jsem, že hodnota mého majetku byla zachována. Sovy v sovinci mám. V případě nouze se mohu převléknout. Takže jsem tak trochu ten majetek přestala řešit a věřila, nebo spíš doufala, že se zase objeví. Což se nakonec stalo *usměje se* Věřím, že ta hodina byla pro mnohé nepříjemná, smazaly se jim soutěže, patrně i odeslané sovy, já jsem v tu chvíli naštěstí zrovna nic nedělala a flákala se, takže mě se to vymazání až tak moc nedotklo. Osobně teda doufám, že už se tyto problémy nebudou opakovat. Kdo ví, příště by se mi mohly vymazat celé čtyři roky mého života a já bych se musela vrátit k béžové!

No to by bylo opravdu nepříjemné, co myslíte?

*

Jako poslední se svou trochou do mlýna přispěla Derryka Fashionová. Pohled do jejích trpících oček byl asi ze všech nejhorší...

Ano, všimla jsem si toho a jsem na to strašně naštvaná!! Někdo si beztak hraje z obracečem času... myslím si, že je to u mě nepřípustné a strašně mě to štve!!! Spadlo mi to všechno, několikrát mě to vyhodilo, pořád to na mě něco házelo a několikrát jsem musela stát před bránou a přihlásit se znovu!!!

***

Celá tato situace je přinejmenším zvláštní. Zřejmě na tom obraceči něco bude a já budu muset vyhledat pana Werewolfa ještě jednou a pokusit se z něj dostat, jak se celá věc vlastně má.

Ještě dnes v noci se tu objeví rozhovor s kolejním havraspárské koleje...

 




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Monny von Schatz
Vydáno:

Komentáře
Mně tato událost vlastně zprvu potěšila, protože když jsem se podívala do šuplíku s došlými soutěžemi (čekajícími na opravení), místo desítek pergamenů tam bylo vymeteno! :-)
Belatris N. Malrinová | 21. 07. 2010