Kris Glowr o psychologii a hloubce svých předmětů

Toulal jsem se chodbami příjemně studeného hradu a přemýšlel, koho bych zkusil vyzpovídat tentokrát. Prošel jsem kolem kabinetů několika kolegů a zastavil se u kolegy Glowra. Tak pojďme na to.

Rychlou chůzí jsem se vrátil do svého kabinetu, čirou náhodou hned kousek od kabinetu mé oběti. Kris má také zálibu v máslovém ležáku, napadlo mě přeci. Sáhl jsem tedy do nádržky s ledovou vodou, kterou mám ukrytou v zadním rohu místnosti, a vytáhl dva poctivě vychlazené ležáky.

Vydal jsem se zpátky ke kabinetu Krise a s nevelkou nadějí jsem zaklepal na dveře. Venku je přece jen hezky a nedivil bych se, kdyby někde zkoumal ty svoje mravence. Zevnitř se však ozval souhlasný zvuk, tak jsem otevřel těžké vyřezávané dveře a vstoupil dovnitř.

"Ahoj, kolego," pozdravil jsem a hned jsem ukázal dvě orosené nádhery v mých rukách. "Podívej, co jsem přinesl, dáš si se mnou? Dva ležáky, speciálně vychlazené u mě v kabinetě." To se samozřejmě nedalo odmítnout, přesto na Krisovi bylo vidět, že mi už už položí otázku, co potřebuju. "Přišel jsem uděla rozhovor do Corvina," předběhl jsem jej, "jak sme se domlouvali, víš co, před pár tejdny". Kris si vzpomněl, usmál se a natáhnul se po jedné z lahví.

Já se mezitím podíval kolem sebe. Dlouho jsem tu nebyl, a od obyčejného stolku, co tu byl posledně, se toho hodně změnilo. Místo starého stolku přede mnou na vykládaném koberci stojí masivní vyřezávaný stůl, jehož velikost se špatně odhaduje kvůli množství pergamenu, pod kterým je zavalen. V koutu místnosti je menší stolek s čajovou soupravou, u kterého je křesílko, na první pohled velmi pohodlné. Po zdech jsou halabala rozvěšeny zajímavé obrázky. Příjemně vybavená pracovna, pomyslím si. Já si však přičaruji moje oblíbené křeslo, do kterého se usadím. Odzátkuji lahev ležáku a dlouhým lokem se napiju. Kris mne napodobí.

"Tak jak to vidíš příští rok?" začnu konverzaci. "Budeš učit něco nového, něco ubereš?"

Krisova tvář značí, že o tomto tématu již hodně přemýšlel. Odkašle si a začne. "Příští rok je stále ve hvězdách. Budu rozhodně ubírat jeden či dva předměty... Jeden určitě... u toho druhého uvidíme po konzultaci s madam inspektorkou," odmlčí se na moment. "Nový předmět prozatím neplánuji, snad jen znovuotevření Zvěromagie od prvého ročníku..." zasněně odpoví.

"Nelze zapřít, že jsem zvědav, které předměty to budou." netajím se jasnou skutečností. "Týká se to i Tajemství mudlovské kuchyně, která bývá často velmi kritizovaná pro svou zaměřenost na mudly? O kterém předmětu ještě uvažuješ?"

Kris se pokusí o úsměv. "Taj mudlovské kuchyně zavřen bude," potvrdí rozhodně tuto informaci. "Na tom jsem se shodl nejen s madam Angelou ale i s její nástupkyní, madam Elle. Přiznávám, že tento předmět byl ode mne trochu krok mimo a bohužel se mi nepovedlo uvést jej do správných kolejí. Za což jsem se taktéž studentům omluvil a vrátil jsem jim i jejich peníze, které museli investovat za přihlášení do tohoto předmětu..." odpoví skleslým hlasem. Narážka na zpětné vracení peněz mne trochu zarazí, rozhodnu se však, že v tom nebudu dál nípat.

Kris se mezitím napije dalšího doušku a pokračuje v odpovědi. "A uvažuji ještě o zavření předmětu "Péče o kouzelné tvory"... Ovšem to bude ještě předmětem dlouhé debaty s madam Elle. Uvidíme, jak se to vyvrbí..."

Tato odpověď mne naopak zaskočí, tak rychle dodám další otázku. "Není to škoda, přijít o tak zajímavý předmět, jako je Péče?"

"Péče o kouzelné tvory je velice zajímavý předmět, ale mám spíše s tímto předmětem problém v tom smyslu, že se prolíná s předmětem Taje lesa... Ovšem jak jsem řekl, je to ještě otázka řešení a debaty... Nerad bych tento předmět zrušil, protože si myslím, že se našlo dost studentů, kteří tento předmět měli rádi a dokázali si k němu udělat svůj vztah...," Kris si rukou prohrábne vlasy a v ruce mu zůstane chomáč vlasů, které vypustí ven z okna. Při tom pohledu je mi trochu šoufl, lituju toho, kdo půjde pod jeho okny, a zamyslím se nad tím, proč si nezajde k naší kadeřnici, která s vlasy umí opravdové divy. Poznámku však spolknu a ptám se dál. "A kdybys znovu otvíral Mudlovskou kuchyni, co bys tentokrát udělal jinak?"

Tady už mi do řeči Kris skočí trochu rázněji, za což se vzápětí omluví pohledem. "Kdyby kdyby... Upřímně, Mudlovskou kuchyni bych už neotevíral. Byl to prostě nápad... Který možná ani neměl být realizován. Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, ale vinou toho, že jsem tomuto předmětu nemohl dát tolik, jako například dokáži dát Taji lesa nebo jinému předmětu, nemohl být prostě takový, jaký být měl. Mudlovská kuchyně bude podle mého názoru spíše partií pro ženskou část profesorského sboru. Věřím, že ty by daly tomuto předmětu určitě svůj řád," na jeho tváři je vidět, že by se k tomuto tématu nerad dál vyjadřoval. Proto jeho přání plním a odvádím řeč jinam.

"Často býváš spojován s mudly, celkově mezi nimi trávíš i dost času. V přestrojení chodíš do mudl práce. Nebojíš se, že poznají, že jsi kouzelník? Co tě na mudlech tolik fascinuje? Neplánuješ se pustit do konkurence Nekrovi a Ansi a nezkusit výuku Studia mudlů?" zaměřím otázku směrem k nekouzelnické populaci.

"Mezi mudly začínám trávit více času než je vůbec zdrávo. Začíná mě to děsit samotného," Kris při odpovídání šmátrá ve svém šuplíku a po chvíli vytahuje krabičku sušenek. "Bohužel situace je už taková a jaksi nemám jinou možnost. Přestrojení si myslím, že je natolik dokonalé, že mě jen tak někdo nepozná... Pracuji na uzavřeném pracovišti, kde přicházím s mudly do styku opravdu minimálně," odpovídá a po chvilce přetahování se s obalem sušenek je konečně otevírá a jednu mi nabízí. Hm, oříškové. Ty nemohu odmítnout, a tak si hned dvě beru.

"Jistě - strach z toho, že mě někdo prokoukne, mám. A když už by se něco takového stalo, pevně věřím, že se mi povede to nějak ututlat," Kris si taky vezme jednu sušenku a s chutí se do ní zakousne. Po chvíli pokračuje. "Na mudlech mě fascinuje to, jak si ani nedokáži představit, že zde neexistují jen oni... Všude kolem nich existuje tolik pro ně neznámého a naprosto fascinujícího a oni prostě ani nemají tu snahu se snažit přijít na to, o co vlastně jde. Jejich styl života je natolik uspěchaný, že nemají čas se zamyslet nad svým životem a hledat něco nepoznaného... To je na nich opravdu zvláštní," tázaný se ponoří do podivného stavu mysli, asi zamyšlenost. Proto se připomenu se svou poslední otázkou z tohoto soudku.

"Neplánuješ se tedy pustit do konkurence Nekrovi a Ansi a nezkusit výuku Studia mudlů?"

Tento dotaz Krise upřímně vcelku pobavil a odpovídal mi s úsměvem od ucha k uchu. "Pokoušet se fušovat kolegům do jejich řemesla? Nikdy. To by mi nebylo moc příjemné, jako zovna kdyby se někdo chtěl pokusit učit můj Taj lesa a jeho života... Takže rozhodně určitě ne," dodal rázně.

"Čím více profesorů na jeden předmět, tím kvalitnějši vyuka předmětu, no ne? Konkurenční prostředí, předhánění se v kvalitě a formě výuky..."

To už však Kris důrazně kroutí hlavou. "S tímhle bych rád nesouhlasil. Možná v některém oboru to tak bude, že čím více profesorů je, tím je to lepší, ale já si dovolím nesouhlasit." Na to má ostatně právo, pomyslím si, ale přeci jen mi to nedá. "Můžu se zeptat proč?"

Kris si povzdechne, proplete si prsty a odpoví. "Snažím se s mými studenty navázat více než vztah profesor versus student. Snažím se navázat kamarádství. Snažím se, aby mé hodiny byly pro ně odpočinkové. Aby měli jistotu, že když budou mít nějaké trable, mohou se vypsat a mít tu jistotu, že jejich problémy a starosti budou navždy skryty v tom pergamentu a nikdo se o nich nedoví. V tom je hlavní síla v mých předmětech. Zvláště v Taji lesa a Zvěromagii... V tom je schováno celé kouzlo těchto předmětů. Jistě, především jde o předání cenných informací, ale já zdaleka v tomto směru nekončím. Snažím se studentům předat i něco ze života a pomoci jim v jejich cestě. Možná to zní až moc šalamounsky a vtipně... Ale já už jsem takový..." Krisovi při odpovídání na čele vyskočilo několik kapek potu. Záviděl jsem mu. Měl tu hroznej hic, já jsem se potil mnohem víc. Napil jsem se tedy svého ležáku a byl jsem donucen na něj použít ochlazovací kouzlo. Snad to nezkazí jeho chuť, přistihl jsem se myšlenkami trochu někde jinde. V té době však už Kris pokračoval ve své odpovědi. "A neříkám, že by některý z kolegů také tohle nedokázal, ale jsem toho názoru, že poté už by to ztratilo to své kouzlo... Nechci tím nikoho hanit, to vůbec ne... Jen prostě mám svůj přístup a ten chci, aby zůstal v mých předmětech nedotčený..." To mne naopak vcelku zaujalo.

"Neuvažuješ tedy naopak o předmětu Psychologie? Nebo celkově o poskytování psychologických pohovorů se studenty? Někde v soukromí hradu, samozřejmě."

"O tomto jsem už uvažoval mnohokráte," odpoví svižně a dolévá si taky svého ležáku. "Ale obávám se, že až tak velké znalosti nemám. Mohl bych si třeba založit nějakou poradnu. Ale proto právě mám své předměty, kde studenti poznají, jaký jsem a co mohou ode mě čekat... A pak už je to jen na nich jestli se chtějí či nechtějí svěřit... Zda tu nabízenou ruku přijmou. A nemám ani zdání, jak by se na takové poskytování rozhovorů tvářil pan ředitel. Aby z toho neviděl ještě něco jiného."

Já však nechávám tuto otázku nedopovězenou a ani nehodlám uvažovat o tom, co jiného by v tom pan ředitel mohl vidět. Na čase se posunout trochu dál, k dalšímu okruhu otázek. "Ty jsi velmi ambiciozní profesor. Hlásíš se na všemožné konkurzy, vlastně na cokoliv, a stále to nevyšlo. Čím si tento neúspěch vysvětluješ?"

"Ambiciozní? Jo, to nevím," zapochybuje trochu. "Konkurzy... Nu, nevyšlo to možná z jediného důvodu. Možná ke mě není taková důvěra, jaká by byla zřejmě zapotřebí... A za to si můžu především sám..." pokračuje sebekriticky. "Jelikož se mi ani moc nepovedlo účinkování v Sedmiboji, kdy jsem byl nucen, vinou mnoha starostí a problémů najednou, být u mudlů víc, než je zdrávo. Bohužel s tím už se nedá nic dělat. Nezbývá mi nic jiného, než se snažit tu důvěru si získat svou trpělivostí a tím, že budu plnit své povinnosti tak, jak mám," v tomto tématu se však nehodlám více zdržovat, o Sedmiboji již bylo namluveno dost.

"Nedávno se otevřel Godrikův důl. Plánuješ koupi nějakého domku? Popřípadě, který by se ti líbil? Neuvažujete s Petulou o oficiálním stvrzení vašeho vztahu a nechcete uspořádat veselku a poté se nastěhovat do společného domku po vzoru Ansí a Serge?" nakousnu otázku, která poslední dny velmi hýbe hradem.

"No... Koupě domku bohužel není zdaleka v mých možnostech. Vím, jak moc dalo práce otevření toho krásného místa a že to je čest pro každého mít svůj vysněný domeček, žel, já budu asi ještě dlouho mít smůlu... Mám vyhlédnutý jeden krásný domeček, ale budu muset ještě dlouho šetřit. Velice mne zaujal domeček s názvem V nebi." Kris na stůl položí malou fotku vybrané nemovitosti.

"V nebi? To ale neni domek poblíž lesa, ne? Čekal bych něco blíž k tvému oblíbenému prostředi," ptám se dále a taktně přejdu to, že mi neodpověděl na otázku ohledně svatby. Ono popravdě, který chlap by se hnal do svazku manželského. Ou jé, Merline.

"Poblíž lesa je domeček už zabraný... Pokud se tedy nemýlím. Jinak bych rozhodně dal přednost lesu. Les je pro mne vším," pronese s úsměvem. "Tam mám svůj srub," odpovím mu přátelsky. "Ale v sousedství je hezká Dřevařská chatka," zkusím mu nabídnout alternativu.

"Že bychom byli sousedé?" mrkne na mne šibalsky. "To by určitě šlo. Nu, uvidíme. Každopádně budu muset ještě dlouho šetřit. Snad se nestane, že mi ho někdo vyfoukne před nosem," zadoufá. Pro mne se však toto téma stalo v novinářsky nezajímavým v momentě, kdy mi řekl, že si ho nyní kupovat nebude. Proto jsem se ještě vrátil k dřívější nevyřčené otázce.

"Zmínil jsi na začátku, že hodláš udělat redukci tvých předmětů. Vcelku nedávno jsem zaslechl, že se chystáš odejít do profesorského důchodu a věnovat se jiným věcem. To už tedy neplatí? Zůstáváš s námi na hradě i další rok?"

Kris pozvedne obočí a zamračí se. "Profesorský důchod? Co to je? Možná jsem uvažoval o mrazáku. O odpočinku. Abych se mohl vydat do vzdálených lesů... Ale o důchodu jsem rozhodně neuvažoval  No, jestli ještě tedy zůstanu ovšem záleží i na tom, zdali mi paní inspektorka povolí otevřít nějaký předmět," pokusí se o úsměv. "Takže nic není nemožné, jak říkaval můj dědeček..."

Pokývnu hlavou nad proneseným moudrem a rozhodnu se, že pomalu ukončím rozhovor. "Měl bys něco, co bys vzkázal čtenářům Corvina?" zeptám se klasickou zavíračkou, jak těmto otázkám říkám já.

"Přeji všem čtenářům klidné a pohodové prázdniny a rád bych všem vzkázal, ať pamatují na to, že život je krátký a proto je potřeba si jej užívat každý den naplno."

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář