Pan Werewolf o ztrátě majetku a času...

Už se setmělo a já pomalu kráčím ke srubu pana Werewolfa. Jak jsem slyšela od kolegyň redaktorek, je to srub opravdu úchvatný. Louče, zapálené a rozvěšené na zdech srubu, tomuto místu dodávají až romantickou atmosféru.

Pana kolejního najdu úplně v nejvzdálenější části zahrady, kde posedává u ohníčku a na klacku opéká nějaký druh masa. Upřímně doufám, že se jedná pouze o špekáčky...

"Dobrý večer, pane Werewolfe," pronesu dost nahlas, aby mě slyšel, ale ne dost na to, aby to někdo mohl pokládat za nevychované. "Mohu na vás mít pár otázek kvůli tomu odpolednímu foajé?"

p. Werewolf: Dobrý večer, slečno. *nehne ani brvou, takže o mě očividně celou dobu věděl* O jakém foajé to mluvíte?

Corvinus Declaratio: No přece o tom ztraceném a znovunavráceném majetku všech hradních obyvatel a o ztrátě celé jedné hodiny času. Již jste zapomněl?

p. Werewolf: Jo, o tomto. *rovzpomene se* Já myslím, že lidé příliš lpí na svém současném majetku. Vždyť se vlastně nic nestalo, mohli by si ho všecek nakoupit zpátky.

Corvinus Declaratio: Mno, upřímně řečeno, nemyslím si, že je nás tu na hradě tolik, co by si mohlo všechen svůj majetek nakoupit zpět. Pokud byste ovšem nehodlal snížit ceny a některé staré kolekce dát znovu do prodeje. *vzpomenu si na některé své drahocené a opravdu ojedinělé kousky vybavení* Kdo si myslíte že má na svých bedrech břemeno odpovědnosti za tento (doufejme že jen nejapný) žertík? Nemyslíte si, že si mezi sebou hřejeme zloděje, který si jen zkoušel, jestli mu to všechno vyjde?

p. Werewolf: No, to se brzy dozvíme, že. Pokud toto byl testovací experiment, tak ho někdo zkusí udělat znovu.
A nemyslím - myslím, že by si lidé nenakoupili tolik krámů, jako mají teď, a naopak věřím tomu, že bychom na Příčné byli schopni zareagovat velmi pružně na zvýšenou poptávku. Za ten zisk by to stálo. *potutelně se usměje*

Corvinus Declaratio: Pane kolejní, *zachichotám se abych odlehčila situaci po poznámce o spoustě mých krámů které mám v majetku*, velice obdivuji vaše zaujetí Příčnou ulicí a myslím, že nejenom za sebe, ale i za své čtenáře mohu říci, že svojí práci odvádíte velice dobře. Ale neodpověděl jste mi na otázku, jestli nemáte na někoho podezření... Kdo by za tím podle vás mohl stát? Myslíte, že nějaký neřád využívá delší nepřítomnosti pana ředitele?

p. Werewolf: Nemám velké množství důkazů na to, abych někoho vůbec nařknul z plánovaného posunu času či dočasné krádeže majetku. Proto se připojím k obecnému přesvědčení a hodím to všecko na škrkny.

Corvinus Declaratio: Dobrá, dobrá. Samozřejmě, když na něco... na cokoli... přijdete, stačí poslat sovu a já se svým brkem budu hned u vás. Pokročme tedy dál, k tomu posunu času, který jste teď zmínil. Podle mých tajných zdrojů jste si něco malého a lesklého schovával do kapsy. Můžete mi tedy prozradit, co to bylo? Obraceč času snad?

p. Werewolf: Proč všechny hned napadne, že by to byl obraceč času? Pohrával jsem si s několika galeony a pak jsem je jen rychle strčil do kapsy, aby mi je moc neokoukali.

Corvinus Declaratio: No, možná proto, že jste ty vaše, jak říkáte, galeony schoval moc nakvap a proto, že jste v tu chvíli vypadal opravdu podezřele. Navíc vaše slova jako "to opravdu nebyl obraceč času"... První, co řekne blázen, je popření skutečnosti. Také jste nevypadal vůbec překvapeně. Spíš jako byste o všem věděl a všechno ovládal... *zamračím se a doufám, že to vypadá odvážně a ne káravě*

p. Werewolf: No, samozřejmě. Nebyl to obraceč času, byly to moje zlaté drobné. A přeci jsem nemohl říct, že to byl obraceč času, to bych tam lhal.

A že jsem nebyl překvapen? Já mám za sebou několik let komunikace se zákazníky, jisté období ve školní radě, dlouholetou zkušenost s profesorským povoláním či zastáváním postu kolejního ředitele... Mě už toho věru moc nepřekvapí. *pokrčí rameny*

Corvinus Declaratio: To asi máte pravdu. *poklesnou mi ramena a zoufale si připadám na špatné stopě* Tak už vás nebudu déle zdržovat od vašeho... ehm... ohníčku. *usměju se a chystám se k odchodu* Přeji dobrou chuť a dobrou noc.

p. Werewolf: *pokývne a dále se věnuje opékání masa* Jinak přeji bezpečnou cestu domů, slečno. *rozloučí se*

***

No to nejste sám, pomyslím si a vydám se na zpáteční cestu do hradu.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář