Vyhodnocení 3. kola Na křídlech havranů
Porota to neměla vůbec jednoduché. Páni porotci se pořád ne a ne rozhodnout. Ale jak vidíte, už Lili obdržela jak rozhodnutí dámské, tak i pánské části poroty. Vůbec jim to rozhodování nezávidím, to vám povím.
Ale teď už jdeme k vyhlašování!
Nejdříve chci zveřejnit velmi povedené logo Na křídlech havranů, které navrhla Yasmin Mia Madisson, které za toto nádherné dílo děkujeme, a až se objeví na hradě, okamžitě ji odměníme!
***
A teď už vyhlášení hlavní části!
Když jsem nahlížel Lil přes rameno u počítání peříček, byl jsem překvapen. Dnes hlavní cena nepoputuje do jahodových rukou, ale do rukou půvabné slečny jménen Yasmin Mia Madisson! Gratulujeme Yasmin, jen co tě vpustí do hradu, dostaneš obě své ceny!
Ano, jak jste si mohli všimnout, Yasmin byla mezi prvními registrovanými! A my jí budeme přát, aby se k nám co nejdříve přidala!
A teď vám již ukážu ty nádherná díla! Krááá
***
Pozn.: Díla byla ponechána ve své autentické podobě a jsou netčená korektory a vizuálními mágy Corvina Declaratio, aby zůstala věrná vzezření, ve kterém dosáhla svého umístění.
***
Yasmin Mia Madisson
Konečně nastal den D. Dnes podniknu výpravu k jezeru v Godrikově dole. Na výlet se vypravuji ještě za tmy. Obloha je tmavá jak můj kouzelnický hábit, jen na východě vidím první náznaky svítání. Brzy se nebe rozjasní úplně a vyjde tolik očekávané slunce.
Skoro běžím, jak se nemůžu dočkat. Sem tam klopýtnu, po tak brzkém budíčku mě nohy ještě pořádně neposlouchají.
V dálce zahlédnu jezero, takže můžu zvolnit, už jsem tu. Musím si to přece pořádně užít a ne všechno jen narychlo proběhnout. Zbývá pár set metrů a už jsem na místě.
To je nádhera! Celé jezero se skrývá v ranní mlze. Ve vzduchu je cítit voda, jako by právě bylo po dešti. Teď brzy po ránu jde z vody chlad, přitáhnu si hábit těsněji k tělu. Na koupání můžu v této chvíli zapomenout.
Ale co to je za zvuky? Aha, můj žaludek se ozývá, vždyť jsem ještě nesnídala. Prozkoumávání tohoto úžasného místa musí chvíli počkat. Usedám na kus spadlého kmene a vybaluji borůvkový koláč. Mňam...
Po pár soustech se můžu soustředit i na něco jiného než žvýkání a polykání. I ptáci už se probudili a teď začínají zpívat svůj koncert. Kromě zpěvu slyším bzučet včely z nedaleké louky a v dálce skřehotá orel nebo jestřáb.
Dopoledne trávím pozorováním života na louce. Miluju luční kvítí, je tady moře barev. Hned kousíček ode mne sbírá baculatý čmelák pyl z nějaké byliny. O pár metrů dál nacházím velikánské mraveniště. Mravenci kmitají rychle sem a tam. Ještě že mi zbyl kousek koláče, nadrobím jim ho, ať si to dnes taky mohou užít.
Teplota začíná stoupat, v hábitu mi je horko. Použiju ho jako deku, natáhnu se na něj a užívám si hřejivé sluneční paprsky. Během chviličky usnu jako špalek.
Probudí mě strašlivá žízeň. V duchu se zastydím, že jsem usla. Takhle to tady prospat... Kolem mne se mihne nějaký pestrobarevný motýl, usedá na violku opodál. Chlubí se svými křídly, pyšně mi na nich ukazuje roztodivné tvary. Úplně bych kvůli němu zapomněla, že jsem chtěla pít. Ještě že je tu kolem tolik vody.
Běžím ke břehu a hledám mělčinu. Tady je. Voda je průzračně čistá, na dně je spousta malých pestrých oblázků. Není tu žádná hloubka, vyzouvám boty a ponožky a už stojím po kolena v chladivé vodě. Trochu si naberu do dlaní a hltavě piju. Chutná výborně. Hned jsem svěží jak rybička. Rybička, rybička... Támhle jací plavou macci. Oranžovobílá těla se lesknou na slunci.
Plesk! Žuch! To jedna makroryba vyskočila nad hladinu a chytla nepozornou mouchu. Na hladině se vytvářejí veliká kola, jak tvor dopadl zpátky do vody. Ani jsem nepostřehla, že mě zmáčela od hlavy až k patě. Nevadí, když už jsem mokrá, tak se alespoň vykoupu.
Nezdržuju se se svlékáním oblečení, potopím se do hlubší vody tak, jak jsem. Viditelnost pod hladinou předčí mé očekávání. Mám pocit, jako bych viděla až na konec jezera. I dýchat pod vodou jako bych mohla... No, zkoušet to raději nebudu. Ryb jsou tu mraky, předhání se v barevnosti a velikosti. Na dně se procházejí zvířátka podobná rakům, jen mají více nohou a klepet.
Pouštím se dále od břehu a to se mi stává málem osudným. Z čistého nebe, nebo spíše z čisté vody, se přede mnou objevuje jakési velikánské vodní individuum připomínající dinosaura s ploutvemi a dlouhým krkem. Nestačím ani zamrkat a už si to na mě otvírá papulu plnou ostrých bílých zubů. Jak moc ostrých, to netoužím vyzkoušet. Obracím se ke stvoření zády a v cukuletu se ocitám znovu na břehu v uctivé vzdálenosti od vodní hladiny.
Zhluboka oddychuju, z oblečení crčí voda, z jedné paže mi stéká pramínek krve. Těžko říct, jak jsem k mému úrazu přišla. Snad mě ta obluda nekousla?! Snažím se vzpamatovat z prožitého šoku. Prohlížím ránu, ale vypadá to spíše na škrábnutí než kousnutí.
U merlinových vousů, netušila jsem, že tu máme lochnesku! A nejspíš pěkně hladovou.
Musím se trošku uklidnit. Usedám pod mohutný buk. Nohy se mi ještě třepou, ale zdivočelé srdce už se pomalounku uklidňuje. To je mi výlet jako řemen.
Stačí pár okamžiků a cítím se opět plná síly. Protřu si oči. Mám pocit, jako bych lépe viděla. Komára, který mi poletuje kolem hlavy, slyším tak dokonale, jako by si na zádech nesl reproduktory. Co se to děje? Do žil se mi vlévá neskutečná energie. Zvednu se ze země a rukou zavadím o kmen stromu. Prásk! Jako bych dostala ránu s tím rozdílem, že tahle vůbec nebolí. Přiblížím se ke kmeni blíže a dech se mi samovolně zatají. Ze stromu jakoby šlehaly malinkaté zlatavé jiskřičky. Přiložím opatrně ruku a okamžitě ucítím mravenčení. Až teď si všimnu, že je to ta zraněná. Zdá se mi, že rána v pokožce zelená. Ale to se mi nezdá, ruka opravdu zelená! Už už chci paži odtáhnout, když náhle zjišťuju, že rána se zaceluje. To je úžasné, už tam nic není. I pramínek krve mizí.
Odstupuji od stromu, abych si ho lépe prohlédla. Na první pohled obyčejný buk. Ale když se podívám pozorněji, zdá se mi, že je trochu jiný než ostatní stromy. Kmen má neskutečně hnědou barvu, listí je neuvěřitelně zelené. Barvy úplně bijí do očí svou zářivostí. Neumím to dostatečně popsat, ale tento strom vyzařuje sílu i ve své barevnosti. Fantastické!
Jak se vzdaluji od stromu, pomíjí i jeho síla. Sleduji ruku, zda se znovu neobjeví rána, ale není po ní ani stopy. Tohle místo si musím vrýt do paměti.
Pokračuji dál. Den se chýlí ke konci a já jsem ještě všechno neviděla. Zastavuju se u borůvčí, abych zahnala hlad a pak se pouštím na další cestu. Je zvláštní, že jsem ještě nepotkala živou duši. Myslím tu člověčí. Na druhou stranu, vůbec mi to nevadí.
Náhle uslyším hukot. Hukot vody. Za okamžik objevuju nádherný vodopád. Není nijak velký, ale určitě stojí zato. Vyvěrá ze skaliska hned kousek od břehu. Voda vytváří úzkou stružku vedoucí přímo do jezera. A hele! Tamhle přímo uprostřed vodopádu vidím malinkatou červenožlutomodrou duhu.
Kousek ode mně se objeví srna i se srnčetem. Přišli se napít. Vůbec se mě nebojí, stojí pár centimetrů ode mě. Stačí jen natáhnout ruku a pohladit to maličké po plyšové srsti. Vydržela bych tu hodiny, ale zdá se, že se začíná smrákat. Musím se vydat zpět.
Na cestě k domovu objevuji místo, které jsem předtím neviděla. Na kousku půdy tu rostou slunečnice. Malé zelené sluníčka. Nechám se unést okamžikem a pozoruju přes listy západ slunce. Je to nádherná tečka za mým výletem.
Dnes jsem nestihla obejít celé jezero, musím se tu někdy vrátit a podívat se i na ta zbylá místa. Už teď se moc těším.
Hodnocení:
John Werewolf: 5 peříček
Asi jako jediné mne natolik zaujalo, že jsem měl pocit, že bych to dovedl číst i dál. Taky se nejvíce věnuje samotnému popisu okolí jezera, předtím i dění uvnitř jezera, což nedělá žádný jiný soutěžící. Pro mne jednoznačně nejlepší.
Anseiola Renine Rawenclav: 4 peříčka
No vidíte, bez vás bych ani nevěděla, co všechno to vlastně v jezeře je … A to bydlím hned vedle!
Petula Laskavá: 5 peříček
Bomba, z toho díla jsem se dozvěděla o jezeru opravdu nejvíce informací a asi se půjdu na ten kmen také brzy podívat… dnes pro mě jednoznačně nejlepší… i bez těch obrázků…
Midar Kilahim: 4 peříčka
Celkový počet peříček: 18
Místo: 1
***
Nebelbrach Mechacha
Bylo by zdlouhavé a vcelku zbytečné popisovat toto idylické místo, proto raději posílám fotografii. Vidíme na ní jezero a Věžičkatou usedlost na jeho protějším břehu. V popředí se div nenacpal do objektivu fotoaparátu p. p. David Nekromacer, napravo od něj pózuje p. p. John Werewolf. U levé okraje fotografie se nachází s nezbytnou flaškou p. p. Ségolas Clermond Revain. V jezeře se koupe manželská dvojice Anseiola Renine Rawenclav a Serge Renine. Nalevo od nich vidíme člověka, který si domek v Godrikově dole zatím nekoupil; je to pan ředitel Nimrandir Elénére, který si sem zaskočil vykoupat svou kachničku, plující v kruzích kolem něj. Na protějším břehu právě p. p. Filius Orionis přesvědčuje p. p. Alismu Bailly Fisto, že si za plat v Denním věštci jistě Věžičkatou usedlost brzy pořídí.
(zde si můžete prohlednout obrázek v plné velikosti: http://a.imageshack.us/img827/8373/jezerovgodrikovedole.jpg
Hodnocení:
John Werewolf: ---
Anseiola Renine Rawenclav: 5 peříček
Tedy, já si říkala, kdo to tam stojí s tím ikonografem. A to vy! Nu, co na to říci. Pěkně vydařená fotografie, ale ne, aby se někdo doslechl, že kolega Ségolas … no však vy víte. Bylo těžké vybrat první místo, vy jste jej vyhrál/a díky nápadu. Nechť má váš kreativní duch stále dost potravy. :)
Petula Laskavá: 3 peříčka
Moc se mi líbí vtipný popisek, ještě kdyby obrázek byl třeba ručně namalovaný, mé srdce by doslova zaplesalo…
Midar Kilahim: 5 peříček
Celkový počet peříček: 13
Místo: 2
***
Sandrine Castellasarraine
Stojaté a temné hlubiny vody,
semtam se pod tíhou větru zavlní.
studenti chtíče po svobodě,
své touhy u jezera si vyplní.
kolem je louka temný les,
v dáli vyje vlkodlak, vlk nebo pes,
Tam na okraji jezera temnými stíny se to kolem hemží,
A vílí zpěv jde slyšet, za hory nad Temží.
Když do vody skočí studentík vesele,
jezerní lidé vztávají z postele,
Svým chladným hlasem k němu promluví,
ať u nich v příbytku nikdá neloví.
Různá havěť tam co ďasovci se podobá,
tam kde je ďasovec, je voda ledová.
Kde voda ledová tam sou chaluhy,
různí stropnatci, mlžky a halduhy.
Jezero zelené a ledové,
studenti nechtějí hlasovat pro nové,
je součást pozemků i součást hradu,
bez něho přišla by škola o parádu.
Hodnocení:
John Werewolf: 1 peříčko
I přesto, že je to takové ukecané (souvětí ve verších), tak to má na pozadí pěkný příběh. Občas teda vadí vymyšlená slova (halduhy?).
Anseiola Renine Rawenclav: ---
Petula Laskavá: 4 peříčka
Velmi hezké, obsažné i čtivé, dobrého umístění jistě chtivé
Midar Kilahim: 3 peříčka
Celkový počet peříček: 8
Místo: 3
***
Hiroshi Kenshin
Okolí potemnívá, jen vlající plaménky svící hážou světlé stíny na chladné zdi pokoje. Usínající chlapec, na měkké, příjemné posteli, pod teplou peřinou zavírá oči. Už na půl spí, na půl sní. Tma. Tma kráčející tmou, přivádějící strach? Necit? Zimu?
Na konci té tmy se objevilo malé, bílé světélko. Pěšina vede kolem radnice, slabě do kopce. Dále stromovou álejí. Chlapec opatrně našlapuje. Na holé kůži mu naskakuje husí kůže. Tak daleko se ještě nikdy v godrikově dole neprocházel. Raději by se vrátil, ale nemůže. Neviditelná, teplá ruka ho pomaloučku táhne dál. Čím výše kráčející chlapec je, světélko se zvětšuje. Už je skoro nahoře, když se vyskytne zdoj světla. Na nebi, krásný půlměsíc do ladného céčka, který oslňoval mladou tvář chlapce. Krátké, vlnité vlasy, lehce přes čelo až k obočí, z pod kterého svítili nazelenalé oči. Byli překvapené. Na plných rtech se pomaloučku vykouzlil úsměv při pohledu z kopce dolů. Pohled, který se mu naskytl, způsobil v jeho těle touhujít dál. Pocit bezpečí, štěstí, něhy, krásy přišel tak náhle, při pohledu na rozprostírající se jezero pod měsíčním svitem. Jezero po celém obvodu obeklínala pláž a tu zase mírné vyvyšeniny. Jezero bylo schované v rokli. O té kráse, se snad dá jen sníti. Kolem dokola ticho. Kráčejíc stále níž a níž, začal vnímat šum převalujích vlnek přes vlnky. Vodní rostliny, které doplňovali zpěv drobných živočichů, které se usídlili na kraji jezera. Vkročil na písek a překvapilo ho, jak je i v nočním životě krásně vyhřátý, jemný, jako kdyby tak skoro žádný nebyl. Malé vlny na pobřeží vyplavovaly písek na břeh a opět zpět stahovaly do vodního světa. Nikde žádný strom, jen ta čistota sama, voda průhledná jako krystal. Obléhající pahorky a na úplném obzoru, měsíc, dodávajíc energii. Zpěv čiré vody, rostlin, živočichů, větříku harmonizující naše smysly. Bylo to až moc krásné, na to aby to byla pravda.
Vše se rozednívá, něco štiplavého do očí bodá. Když se přizpůsobí, vidí nad sebou strop, staré, avšak překrásné lustry. Z levého okýnka hřeje ranní paprsky vycházejícího sluníčka. Chvilku zmaten na posteli v hlubokých myšlenkách, přemýšlejíc nad tím, kde to v noci byl. Už si ani mocnepamatuje, co se mu zdálo. Jen cítil. Cítil se plný chutě do běžného života, bez strachu a beznadějí. Takhle dobře, se náš potulný chlapec, dlouho neměl.
Hodnocení:
John Werewolf: 4 peříčka
Zajímavé zpracování jakoby „ve snu“, v tomto je to originální. Opět mám pocit, že zadání bylo splněno, což dostává tento příběh hned na stříbrnou pozici.
Anseiola Renine Rawenclav: 2 peříčka
Líbí se mi váš styl, píšete poutavě, až člověk musí bez dechu sledovat vašeho hrdinu. Pěkná práce.
Petula Laskavá: 2 peříčka
Hodila by se nějaká korektura, obsahově hezké, stylově vhodné.
Midar Kilahim: ---
Celkový počet peříček: 8
Místo: 3
***
Linn Rose Lairová
Jezero nepřístupné,
skrývá mnoho tajností,
je prostě neústupné,
nepoví nám tajemství.
Co se skrývá se v něm?
To skoro nikdo neví,
představovat si můžeme jen,
jak každému z nás se jeví.
Pro mě je jezero krása,
nesčetná a blyštivá,
nebezpečná spása,
ta je značně líbivá.
V jezeře číhá mořský ďas,
jsou tam i věci krásnější,
až sežerou jednoho z nás,
jezero stane se nebezpečnější.
Kapky vody spřádat budou sít,
tak vznikne jezero naše,
radost z toho všichni budou mít,
vykoupat se půjdou plaše.
Hodnocení:
John Werewolf: 3 peříčka
Z básniček nejsvižnější, mám rád tento rychlejší styl, žádné upovídané souvětí ve verších a tak. Pointa však trochu uniká, prvně se mluví o nějakém nebezpečí, protože ďas někoho sežral a pak se tam půjdou všichni vykoupat? Hmm…
Anseiola Renine Rawenclav: 1 peříčko
Sic mi některé věci v básničce nesedí, ale byl/a jste celkově lepší než zbývající konkurence.
Petula Laskavá : ---
Neurazí, ale ani zvláště nenadchne.
Midar Kilahim: 2 peříčka
Celkový počet peříček: 6
Místo: 4
***
Anita Blakeová
Scházím po pěšině směrem k jezeru. Usednu pod větve okolních stromů a zahledím se do dáli. Pozoruji hory, rýsující se u horizontu. Právě zapadá slunce, jeho poslední paprsky ozařují lesklou vodní hladinu. Lehký vánek vytváří na vodě drobné vlnky, jejichž šepot mi zní v uších. Zavřu oči a vdechuji vzduch, prosycený vůní vody a okolní přírody. Opírám se o kmen nejbližšího stromu a znovu hledím na tu krásu před sebou, užívajíc si ticho a klid kolem. O kousek dál spatřím nějakou studentku, jak kreslí, pravděpodobně zdejší krajinu. Přemýšlím, zdali je ještě někde něco tak krásného, jako jezero v Godrikově dole.
Hodnocení:
John Werewolf: 2 peříčka
Oceňuji povedený obrázek, i drobný příběh k obrázku. Mohlo to být trochu delší, myslím, že se to četlo dobře.
Anseiola Renine Rawenclav: 3 peříčka
Velice hezký obrázek.
Petula Laskavá: ---
Povedený obrázek s hezkým průvodním listem… Jenom mě zaráží, že okolí jezera je tak skoupé na jakoukoliv zeleň či květenu…
Midar Kilahim: 1 peříčko
Celkový počet peříček: 6
Místo: 4
***
Kristie Smithová
Nad jezerem slunce zapadá,sedí u něj lidé dva.
Jeden z nich Godrik Nebelvír ,vlastní zvláštní safír.
Klenot je to pravda krásný,nepříjde vám trochu zvláštní??Mě tedy ano a dost,uvnitř toho safíru je kost.
Tak zahodí Godrik ten kámen a tak zlé kouzlo svrhne si z ramen.Zlé kouzlo v dobré se obrátí jen co se kámen k hladině doklátí.Tak vznikl překrásný jev,jezerní lidé a jejich zpěv.Kdo však neví jak se dá zaslechnout,musí do knihovny mezi knihy si jít lehnout.Přečíst tu správnou až na konec a pak si vzít
svůj ranec,do něj si hezky žaberník dát a nad šachovým zápasem zvolat Šach Mat!!Chystám se na cestu dlouhou,já dělám to s velkou touhou.Jezerních lidí poznat chci zpěv a ne jen slyšet jejich řev.A až tam konečně dorazím zlou vodní příšeru porazím,tak zlá moc z jezera vyprchá jak se zlá příšera ke dnu mrtvá šmodrchá.
Věřte či ten slavný Godrik to dokázal a tak další hrdinný čin se stal.Starosta to město nechal nazvat Godrikovým dolem a obec vedle Godrikovým polem.
A tak má Godrikův důl své jezero a v něm safír těžký jak poleno.
Hodnocení:
John Werewolf: ---
Anseiola Renine Rawenclav: ---
Petula Laskavá : 1 peříčko
Občas rým zvítězil nad obsažností, to mnoho peříček nepohostí. Taktéž pravidla psaní na mudstrojích by bylo záhodno si přečisti, není to však důvod k jakékoliv nenávisti.
Midar Kilahim: ---
Celkový počet peříček: 1
Místo: 5
***
Zde vidíte, že porota to opět neměla jednoduché! Ale musela nějak rozhodnout a také, že rozhodla...
Porotě velmi děkuji a nyní se s vámi loučím, a těším se na vás někdy příště, kráááá.
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Vydáno:
Hiroshi Kenshin | 23. 08. 2010
Janel | 18. 08. 2010
Lilien | 18. 08. 2010
Yasmin Mia | 18. 08. 2010
Moc povedené kolo, všechny příspěvky jsou krásné. Obzvláště mne zaujala ta rozmanitost, jak jsme na to šli každý jinak. :-)
Nebelbrach | 17. 08. 2010