Sobotní předmětové šílenství

Ne každá sobota je stejná. A zrovna tato byla v historii letošního roku výjimečná. Ptáte se proč? Čtěte dále!

11. září 2010 se konal již tradiční zápis na výuku. Přesně v 19:03 byly dveře odemčeny a nedočkaví studenti měli možnost zabrat si ta nejvýhodnější místa.

Do Velké síně jsem se vydala s bonzbločkem a Safírovým brkem v ruce zhruba dvacet minut před otevřením tříd. Říkala jsem si, že již za malou chviličku si budu moci zapsat svůj první předmět. Podobné myšlenky se určitě míhaly v hlavách snad všech přítomných. Po dlouhých a zajímavých prázdninách opět nastala doba únavných úkolů. Čas studentů prosících před jednolitými kabinety o omluvu opět nastal.

*

Sotva jsem překročila práh Velké síně, zaujalo mne dovádění tehdejší primusky Lucy Koralky, která s nadšením sobě vlastním vykřikovala co dvě minuty: "Už! Už!" a jako každý rok i letos se spousta studentů nachytalo. S rozzářenými obličejíčky vyrazili na zápis rychleji než střely. To, že se za chvíli vraceli jak zmoklé slepice, je věc druhá…

*

Další zajímavý kroužek se sešel u havraspárského stolu, kde se pojídaly nejrůznější druhy sýrů. Ementál, který se tentokrát podával smažený, jsem zbaštila já, autorka tohoto článku. Nicméně ne každý sýr měl to štěstí a byl snězen. Některé jsem vyhodila z okna dříve, než se jich stačil kdokoliv dotknout.

*

ZmijozelNebelvírem se nijak významněji neprojevoval. Na jejich zmučených tvářích se leskla obava z toho, že se nedostanou na vytoužený předmět, a ochudí tak svou kolej o cenné body.

*

Osudný zlom nastal v 18:59, kdy ani Lucy Koralka neměla náladu na další žerty. Čas se snad zastavil. Nikdo napjetím ani nedýchal. Zkrátka a jednoduše, ve Velké síni nastalo ticho jako v hrobě. Ale i tento okamžik byl pouze dočasný. Tuto krásnou atmosféru zničila jedna ze studentek svým výkřikem: "Jsem první!" a nám ostatním nezbylo nic jiného, než se hnát směrem k učebnám. Nicméně ne všichni zvolili tuto taktiku. Například já jsem se s nikým o místo boxovat nechtěla, proto jsem se zapsala na Kouzelnické instituce.

Avšak i toto vzrušení za chvíli opadlo a studenti se vraceli zpět na svá místa. Musím však podotknout, že byli o jeden galeon chudší…

Někteří však pořád nevěděli, co dělat roupama, tak se porvali o pár blech. Doufejme, že jim toto nadšení vydrží a budou se stejným způsobem rvát i o body.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Linn Rose Lairová
Vydáno:

Komentáře
Som slávnaa! :D
Lucy | 21. 09. 2010