Na kus řeči na koberečku

Usaďte se na chvíli do pohodlného ušáku s kouřícím kakaem a sušenkami a pojďte se s Corvinem Declaratio podívat, co nám na sebe prozradili ředitelé našich čtyř kolejí.

Byl to zrovna jeden úplně obyčejný den. Venku za oknem zrovna pršelo, člověk by nevytáhl ani nos, natož aby tomu nepříjemnému dešti vystavoval více částí svého milovaného těla. Usrkávala jsem své oblíbené latte, okusovala svůj safírový brk nad prázdným pergamenem a přemýšlela, o čem že to napíšu zas jednou nějaký ten článek do modrého časopisu.

Kryšpínka, můj soví miláček, do mě pořád šťouchala zobáčkem, že chce někomu doručit dopis. Je to poštovní maniak. Jak nemá u nožky přivázaný dopis, dokáže být pořádně neodbytná. Komu mám tedy napsat?

Ani nevím, proč mě zrovna napadla zmijozelská ředitelka Ked Loben. Snad proto, že je zde jen chvíli a já o ní ani vlastně nic nevím. A tu jsem si uvědomila, že asi jako spoustu letošních nováčků nevím skoro nic o žádném kolejním řediteli naší milované školy. A tak jsem místo jednoho psaní poslala psaní hned čtyři.

***

 

Corvinus Declaratio: Vzpomenete si ještě na svůj první den na Hogu? Můžete nám ho trošku přiblížit? Jak tehdy náš hrad vlastně vypadal?

John Werewolf: Ale, tak vzpomenu si matně. Lidi si pamatují věci kolikrát jinak než vlastně byly. Já si jen pamatuju, že už tehdy, v době, kdy hrad nebyl prostorově a s nabídkou tak daleko, jako je dnes, tak mne okouzlil hned po průchodu hlavní bránou. Bylo v něm něco… magického. A to v něm zůstává pořád, i po těch šesti letech. Jenom je potřeba to vidět a ne před tím zavírat oči, jak dělá spousta lidí tady.

Betelgeuse Orionis: Ano, vzpomínám si moc dobře. Nejprve jsem byla úplně okouzlena, bylo to tu úplně jiné, než jsem čekala, a nemohla jsem se na vše vynadívat. Ten první den jsem prostě jen tak bloumala chodbami a žasla. Netrvalo to ale moc dlouho, asi tak jen do doby, než jsem si všimla, že všichni nováčci dostali od vedení školy nějaké drobné do začátku, za které si mohli pořídit uniformu a kouzelné párátko. Já ovšem nedostala ani svrček a nechápala jsem, kde se stala chyba. Nevěděla jsem, kam se obrátit, bála jsem se, že budu vyloučena, když budu běhat po škole jen ve spodním prádle... Trvalo mi snad dva dny, než jsem konečně narazila ve Velké síni na někoho, kdo mi poradil, co dělat. A to popravdě mé dojmy z e školy trochu zkazilo.

Ked Looben: Hrad vypadal celkem normálně. Bylo zde jen mnohem méně věžiček a v Prasinkách bylo mnohem méně zábavy. Lidí mi přijde, že tu bylo stejně, ale nemyslím, že toho bych si první den všímala.

Letitia te Tiba: Veru, musím dolovať už hodne hlboko vo svojej pamäti. Ale áno, pamätám si to. Náš hrad bol vtedy o hodne menší a mnohé časti ešte neboli dostavané. Blúdila som prázdnymi chodbami a bola som ohromená jeho majestátnosťou. Áno, hoci bola postavená oproti dnešným časom len maličká časť a otovrených bolo len niekoľko chodieb, Veľká sieň a kolejní místnosť, už vtedy na mňa pôsobil ohromným dojmom.

 

Corvinus Declaratio: Který předmět a profesor z Vašeho studentského života se Vám nejvíce vryl do paměti?

John Werewolf: Předmět – to byly jistojistě Kouzelné formule. Tam není moc co pochybovat. A z profesorů – to byla Sefrenie z Ylary, zakladatelka a prvotní stavitelka hradu.

Betelgeuse Orionis: Těžko říct. Měla jsem spoustu oblíbených předmětů a profesorů. Ale nejčastěji vzpomínám asi na hodiny Drobnohledu s profesorkou Judith E. Pixie... I když je to i tím, že jsme byli skvělý kolektiv ve třídě, všechny mé spolužačky byly opravdu velice chytré a přemýšlivé, takže přemýšet společně s nimi byla prostě radost.

Ked Looben: Bylinkářství a Kouzelní tvorové.

Letitia te Tiba: Určite to bola profesorka Sefrenie z Ylary. Najskôr naša kolejní riaditeľka, neskôr profesorka Studia mudlů - môjho prvého predmetu a vypisovateľka mnohých súťaží, ktorých som sa zúčastnila...

 

***

 

Corvinus Declaratio: Dostal(a) jste někdy školní trest? A pokud ano, za co byl?

John Werewolf: Jej, dostal jsem jich několik. Za co byl si už nepamatuju, ale jistojistě vím, že poslední trest, co jsem dostal… No, to už jsem byl fialový zaměstnanec Příčné ulice a trest mi dal sám pan ředitel Elénére.

Betelgeuse Orionis: Ne, ten jsem nedostala nikdy.

Ked Looben: Jasně, už jste viděla někoho ze Zmijozelu, kdo by trest neměl? A za co že byl? Např. od pana profesora Nekra za hlasováni proti svému kolejnímu řediteli a za to, že se nedokázala poučit z předchozich omylů. Od p.p. Midara za to, že jsem mu řekla Míďo, od p.p. Johna: „Ubližuje veleváženému a ctěnému panu profesorovi Johnu Werewolfovi“, od p.p. Amona „Vyplazuje na mě jazyk“ a nebo od téhož profesora: „Je to zelené, odmlouvá to, dělá to hrubky a nazývá mě to citkou“. Nejvíc mě pobavil trest za však vy víte za co, a doufám, že to tentokráte dopíšu.

Letitia te Tiba: No... Ja som bola vzorná študentka a tiež vzorná profesorka. Ale áno, do sklepení som sa bola pozrieť. Pán riaditeľ uviedol ako dôvod, že som sa dožadovala prémií.

 

Corvinus Declaratio: Když se vrátíme do přítomnosti, je Hogwarts v něčem horší než za Vašeho mládí?

John Werewolf: Ale tak, věci se časem mění, vyvíjejí. A Hogwarts, ať už je nebo není virtuální, se tomu také nevyhne. Ale celé jádro Hogwarts netkví v možnostech, které hrad nabízí. Všechno je to o lidech a jen o lidech. Je to o tom, jaké si to tu navzájem uděláme, jak se k sobě budeme chovat. Pokud si někdo chce stěžovat… Však to znáte. Kdo chce psa bít, hůl si najde.

Betelgeuse Orionis: To vůbec. Naopak. Myslím, že je to tu ve všech ohledech lepší.

Ked Looben: Ano je, a bohužel je to v chování studentů. Dříve jsme si sice dělali srandičky jeden z druhého, ale nikdy se to nebralo vážně. Nyní jsou studenti schopni vám po soukromých krbech nadávat a vyhrožovat.

Letitia te Tiba: Horší? Je iné. Dokonca je iné, než by som chcela aby bolo. Ale nemôžem povedať, že horšie. Naša škola sa stále posúva k objektívnej kvalite. Ale platíme za to stratou určitej slobody - už si nemôžeme dovoliť robiť chyby ako kedysi. A takisto sme "trestaní" ak robíme niečo, čo iní považujú za chybu. A zdá sa mi, že je naša škola v poslednom čase hodne zameraná na výkon - získať viac bodov, viac magíkov, viac famfrpálových víťazstiev... A oddych - myslím taký plnohodnotný oddych vypustiť a na nič nemyslieť - je realizovaný len "tlacháním ve VS". Ak by som to mala zhrnúť, chýba mi paradoxne práve tá nedokonalosť prvých rokov.

 

***

 

Corvinus Declaratio: Které místo na hradě patří mezi Vaše nejoblíbenější?

John Werewolf: Věříte, že jsem nad tím nikdy nepřemýšlel?

Betelgeuse Orionis: Mám spoustu oblíbených míst, ale to nejlepší je asi v nebelvírské kolejní místnosti, v křesle u krbu...

Ked Looben: Kuchyně.

Letitia te Tiba: Mám viac obľúbených miest. Raz si najlepšie oddýchnem v súkromí svojho kabinetu, raz si užívam prehrabávanie sa starými vecami v kumbále, inokedy pookrejem pod vplyvom liečivej atmosféry a pokoja v ošetrovni... V poslednom čase sa cítim veľmi dobre v mrzimorskej kolejní místnosti. Moji študenti ma dokážu povzbudiť, potešiť, doplniť chýbajúcu energiu alebo vytiahnuť z hroziacej jesennej depresie. Rada pozorujem ten optimistický ruch a štebot žltých študentov. Áno, momentálne je mojou najobľúbenejšou miestnosťou mrizmorská kolejka.

 

Corvinus Declaratio: Jsem nadšený sovolog, takže mi nedá, abych se nezeptala: kolik sov ve svém sovinci máte? Čím je krmíte a která sova je Vaše nejmilejší?

John Werewolf: Sov mám celkem 18. A pokud si mám vybavit všechna jména, tak se mi jako první vybaví moje úplně první sova – Leontýnka, puštík špuntovní. Moje nejmilejší.

Betelgeuse Orionis: Sov mám 14, krmím je normálním sovím zobem a tou nejmilejší je opelichánek Pollíček.

Ked Looben: Momentálně mám 5 sov, ale plánuji sovinec rozšířit. Krmím je vším možným, vždy mají na výběr různá krmení včetně Multiuniversa. Nejoblíbenější je asi sova jménem "Vo co ti de?!"

Letitia te Tiba: Mám 5 sov. Najčastejšie dostávajú ako krmivo rôzne výživné zmesi. Snažím sa ich obmieňať, aby mali rôznu a vyváženú stravu. Ale asi najčastejšie používam soví zob Multiuniversum. A najmilšia sova? Neviem, všetky mám rada. Každú inak, ale ťažko povedať ktorú viac. Možno Smrtihlávek - sýček hrobařík - to bola moja prvá sova. Dostala som ju do daru od kolegu Gravedigera, keď mi moja celkom prvá sova, Gku-gko, umrela na následky slimačej chripky.

 

***

 

Corvinus Declaratio: Který kousek z Vaší garderoby byste nikdy neprodal(a) a proč?

John Werewolf: Tak je to hned několik kousků, které pro mne mají velkou cenu. Jde hlavně o mé pláště, klobouky nebo třeba o zdobenou halenu.

Betelgeuse Orionis: Takových kousků mám hromadu. Některé bych neprodala proto, že se mi hrozně moc líbí, jiné proto, že jsem je dostala jako dárek od někoho, koho mám ráda. Ale jestli mám říct jeden název, jsou to šaty La rose verte - které jsou jednak opravdu nádherné a jednak jsem je dostala jako nečekaný dárek od Filiuse. A nečekané dárky mě potěší vždycky úplně nejvíc, takže ještě i dnes jsem dojatá, když na ně ve své skříni narazím... Ne, ty bych neprodala ani kdybych měla zemřít hlady!

Ked Looben: Černá perla středověku a kedlubáčky, škoda že je vidět vždy jen jeden. Proč? Protože jsou boží.

Letitia te Tiba: Nemám vo zvyku predávať svoje oblečenie. Ale ak by som predávala, že určite nie tie veci, ktoré som dostala do daru, či už je to korzet hypnóza, alebo prsteň slnečnicový úspech, alebo čokoľvek ďalšie. Ale ak by som mala menovať len jedinú vec, ktorej by som sa naozaj nikdy nevzdala, tak by to bol šperk - jezevčí oko. Bol to môj prvý darček od manžela Gaudiho a nosím ho na krku hádam odkedy som dospelá. Pripomína mi môjho najdrahšieho a zároveň milovanú kolej, z ktorej som vyšla.

 

Corvinus Declaratio: Který magík Vám dal nejvíc zabrat? Na kterého si v nejbližší době „brousíte zuby“?

John Werewolf: Celkově mi nejvíce dala zabrat pomoc s vytvářením magíků. Ani nevíte, kolik kouzel muselo být aplikováno okolo a uvnitř hradu. Od té doby už magíky moc neřeším, jenom si hlídám, abych získal co nejvíce těch sezonních.

Betelgeuse Orionis: Já popravdě magíky nijak neřeším, takže zuby si nebrousím na žádný. A zabrat mi nejvíc dávají asi ty, které ještě nemám - z těch, co mám, mi zabrat nedal žádný, proto je mám...

Ked Looben: Tak zatím jich moc nemám, ale tipuju, že to bude něco alchymistyckého, s čím se budu trápit celou věčnost.

Letitia te Tiba: Naposledy som dlho zápasila s diablovým osídlom o hnojovú bombu. Je to už takmer tri hog-roky, čo mi tá jediná chýbala do magíka častý host. Neviem, či mi dal najviac zabrať, ale dá sa povedať, že som sa práve o tohto magíka usilovala najdlhšie. A na ktorý si brúsim zuby? Už dlho sa chystám dokončiť si zbierku výukových magíkov. Chýbajú mi už len dva - vypísať 5 seminárov a tuším 5 kvízov. Ale paradoxne, hoci som v čase zavedenia magíkov mala tuším najviac vypísaných seminárov, akonáhle sa zaviedol magík na tvorbu seminárov, akoby inšpirácia utiekla a ja tam mám jednu veľkú potupnú nulu. Ale hádam sa mi niekedy podarí pokoriť aj tieto magíky.

 

***

 

Corvinus Declaratio: Poslední otázka: Koho považuje za svůj vzor v kouzelnickém světě a koho v mudlsvětě?

John Werewolf: Kdysi jsem za velký vzor považoval Sefrenii. Potom jsem vyrostl a mám k ní už „pouze“ respekt. Jinak asi v současné době nemám nijaký výrazný vzor, ani u mudlů ani u kouzelníků.

Betelgeuse Orionis: Žádné vzory bohužel nemám. Ani v kouzelnickém, ani v mudlovském světě. A nevzpomínám si, jestli jsem vůbec kdy nějaké měla - spíš ne.

Ked Looben: Mým vzorem jsem si jen já sama. Nemám vzor v žádném světě. Občas si říkám "chtěla bych to umět jako ona", a tak jdu a naučím se to jako daný člověk, mnohdy i lépe. Ale ještě nikdy jsem si neřekla: "Chci být jako ona."

Letitia te Tiba: V kouzelnickém svete určite profesorku z Ylary. Bola mojou prvou učiteľkou a silne na mňa zapôsobila. A myslím, že dodnes je mnoho vecí, v kotrých by som sa jej chcela viac podobať. Druhou osobou, ktorá bola pre mňa obzvlášť dôležitá a dá sa povedať, že ju považujem za svoj vzor bola Kiareia, jedna stará žena u nás na ostrove. Žila so svojim manželom v domčeku na kraji dedinky. Vždy mali v domčeku čisto, v záhrade veľa kvetov... a vtákov... a hmyzu... a detí. Z tejto ženy, vlastne z oboch manželov vždy vyžarovala láska a pokoj. Ak bolo niektoré z detí smädné, vždy mu podali pohár vody, niekedy stáli vysmädnuté deti v rade na čerstvú vodu z ich studne. A vždy keď som šla okolo, nadšene ma obaja pozdravili "Kabaia Tia-tia!" A mne sa rozjasnil deň, aj keď som náhodou zažila predtým niečo smutné. Tí manželia z Kiribati sú obrazom istých mudlovských manželov, ktorí strážievali detské ihrisko pred našim domom. Chcela by som podobne ako oni šíriť všade okolo seba pokoj, radosť a dobrú náladu. Aby každý, kto ma stretne vedel, že ak budem môcť, rada mu pomôžem.

***

Tak to bylo malé zastavení se s našimi kolejními řediteli v tom každodenním kouzelnickém shonu. Corvinus Declaratio všem čtyřem dotazovaným mnohokrát děkuje za jejich čas a přeje jim hodně pevného zdraví a odvahy na zdolávání malých i větších překážek všedního dne.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář