Existuje posmrtný život?

Znáte to. Už od zrození lidstva je mezi námi smrt, smrt, která má milion podob. Stáří, nehody nebo vraždy. Dobrou otázkou by bylo, proč vlastně existuje smrt, když tolika lidem ubližuje. Ale tak to na světě prostě je a bude. Lidi se rodí a po uplynutí času, který jim byl na světě vymezen, umírají. Je to jeden velký koloběh života.

Ale mě by spíše zajímalo, co se děje po smrti? Čeká nás znovuzrození, život v nebi či v pekle, nebo prostě jen vydechneme naposledy, naše duše bude zničena, naše tělo zahrabáno pod zem nebo spáleno a tím to skončí? To přeci nemůže být konec, takové v pohádkách přeci nebývají. Tam vše skončí dobře, ať už je střed jakýkoliv. A být zahrabána pod zemí napořád se mně prostě nezdá jako skvělý konec. Nemluvě o tom, že se bojím, abych se v tom hrobě náhodou neprobudila!

Ale dejme tomu, že by mě čekalo znovuzrození. Narodím se jako nové dítě a budu prožívat další lidský život, kde nebudu ani tušit, kdo jsem byla v minulém životě? Nebo se ze mě stane zvíře či rostlina? To by bylo věru zajímavé, ale zase je tu to "ale"… Žít život jako němý tvor? No, možná by se mi to líbilo, ale něco by mi mohlo chybět. Další otázkou je, jestli můžu nějak ovlivnit, do čeho se po smrti převtělím. Ale i kdyby ta možnost byla, jak si mám vybrat, když netuším, jak žijí jiní živí tvorové na této planetě? Ovšem bylo by to vůbec na této planetě, nebo úplně někde jinde?

Posléze si často říkám, jestli je možné, že už jsem někdy žila a v současném životě si na to nepamatuji. Jestli jsem měla rodinu a přátele, kteří ještě žijí, ale já ne, protože jsem už zemřela a nyní už jsem někdo jiný? Anebo jsem žila před stovkami let? Kdo ví, já tedy rozhodně ne… A věřte, že bych to ráda nějak zjistila. Ale možná by byl způsob, jak to zjistit, a to tvz. "regrese,“ kde se člověk dostane do hypnózy a údajně si je schopný vzpomenout na minulý život. Často se to používá například, když se někdo nevysvětlitelně bojí vody či má v sobě blok, který jeho současný život nevysvětluje.

Pak je tu varianta, že budu žít v nebi, což zní lákavě, ale je nebe skutečně takové, jaké vídáme v pohádkách pro děti? Všude andělé, čisto a bílo? Nebo vypadá úplně jinak? A co budu v nebi dělat? Stane se ze mě strážný anděl s křídly a svatozáří? Nebo budu zametat mraky, a když je náhodou špatně zametu, na zemi se budou dít strašné věci? Ano, trošku fantazíruju, ale proč taky ne, vždyť samotný posmrtný život je fantazírování. A možné je i to, že má duše není pro nebe dost čistá a odnesou si ji čerti do pekla, kde je teplíčko, ale všude kolem samí čerti a kotle, pod které bych měla přikládat? To se mi tedy nelíbí, ale zase je tu možnost, že je peklo úplně jiné, než jak ho známe.

Ve světě se často shledáváme se spojením "světlo na konci tunelu", které se váže ke smrti. Je snad onen tunel průchodem do nového posmrtného života? Či je to jen výplod lidské fantazie, která se už od nepaměti považuje za velice matoucí?

Myslím, že nic z tohohle se před smrtí nedozvím, protože to není v lidských schopnostech, zjistit něco o takovém světě, dokud tam není "pozván"! I když někteří lidé tvrdí, že jim tzv. klinická smrt umožnila nahlédnout do posmrtného, a tudíž, že existuje. Někde jsem četla, že žena, která podstoupila klinickou smrt, sledovala doktory, jak se pokoušejí oživit její tělo. Je tedy možné, že se naše duše oddělí od těla a bude žít samostatně, ve světě duchů, ke kterému se všichni jednou přidáme? Poletují kolem nás miliardy zemřelých duší, které se s námi snaží navázat kontakt? Možností je mnoho, a stále se rojí další a další otázky, ale žádné odpovědi. Jen dohady, které zůstanou pouhými domněnkami až do smrti.

Když jsem psala tuto úvahu, ptala jsem se pár lidí na jejich názor na posmrtný život. A jedna dobrá kamarádka mi řekla o teorii, kde hrají hlavní úlohu astrologická znamení. Říká se totiž, že člověk žije tolikrát, kolik je znamení ve zvěrokruhu. Narodí se jako Beran a postupně prochází celým zvěrokruhem a skončí jako Ryba. Během té doby dostává příležitost splnit na světě věci, které dřív udělal špatně, poučit se z nových chyb, vykonat nové dobro. Když se kruh uzavírá a člověk je ve znamení Ryb, chýlí se prý k tomu, že splní své poslání zde na Zemi. Jeho posmrtné životy končí a lidská duše může v klidu odpočívat. Podle mého je to velice zajímavá varianta života. Nejspíš bych jí i mohla věřit, jen škoda, že si nepamatuji žádný ze svých předešlých životů.

Zrovna teď se nějak nedokážu smířit s tím, že bych po smrti už nic nezažila, že by někdo prostě jen máchl kosou, já bych se skácela na zem, a najednou by byla jen hustá, neproniknutelná tma. Žádné světlo na konci tunelu, žádné nebe ani žádný nový život, jen tma na věky věků.

Někteří lidé mluví o věčném odpočinku. Který bychom nejspíš ani nevnímali, ale prostě já chci věřit tomu, že tou tmou to nekončí! Aspoň se mám na co těšit, a díky své fantazii se toho nemusím bát, tedy alespoň doufám!