Havraspár se prsí pýchou; Weilová válí!

Když madame Weil 24.12. večer rozbalovala dárky, ještě netušila, že ten největší dostane až o dva dny později na Štěpána. V úhledném balíčku k ní přivandroval odznak šéfredaktorky Sub Salix. To je tedy pěkný dáreček!

Ale ne, jen žertujeme. Už 2.12., kdy se v ředitelně objevila žádost madame Eillen McFir, t.č. dlouholeté šéfredaktorky Sub Salix, ve které prosila o ukončení svého působení na Hogwarts, očekávala polovina hradu, že v brzkých dnech bude jmenována její nástupkyně.

***

***

Že to bude Janel Weil, to v podstatě nikdo nezpochybňoval. Jak by také mohl? Vždyť profesorka Weil v čítárně Pod vrbou působí již od svých raných studentských let a v podstatě v každém díle se setkáváme s nesmrtelnou poznámkou "Redakční úpravy provedla Janel Weil".

***

***

Co víc, v poslední době jsme madame vídali i u organizace velkolepějších akcí Sub Salixu, jako byl letní Drabble maraton, podzimní Li Shang-yinovo šílenství či nejnověji vánoční projekt "Dárky, dárky, dárečky". Ti, kteří znají Janel Weil i na osobnější bázi, se navíc potýkali s hejnem jejích neodbytných sov, které vytrvale klovaly, pronikavě houkaly a naléhaly, aby dotyční "konečně dopsali to dílo, které mají rozepsané už asi týden měsíc rok dva roky". Zkrátka a dobře - na Janel Weil bylo vidět, že k čítárně má obrovský vztah (aby ne, když kvůli ní vytrénovala speciálně svůj sovinec - a zasvěcení vědí, že ten nečítá dvakrát málo havěti...).

***

(Projekty Sub Salix - zleva: Li Shang-yinovo šílenství, Drabble maraton, "Dárky, dárky, dárečky")

***

Bylo tedy nasnadě svěřit jí vedení čítárny po odchodu jedné z hlavních Subsalixských duší. Protože tohle nebude úkol snadný. Ovšem jakožto havraspárské odchovance madame Weil plně důvěřujeme a jsme na ni náležitě hrdí! Kdo jiný by se mohl tak zručně chopit Subsalixových otěží než právě ona?

***

***

Abychom ale jen nepěli samé ódy a dali prostor i samotné novopečené šéfredaktorce, postupíme k rozhovoru, který se uskutečnil záhy po oficiálním jmenování nových hlav Sub Salixu, Godrikova Dolu a přírůstku do inventáře Zakázaného lesa. Madame Weil se při pohledu na vypasené oznámení na úvodní listině hradu zděšeně zabarikádovala ve své kanceláři na Sub Salix a vykulenýma očima se rozhlížela, protože tohle už nebyla kancelář redaktorky, korektorky a spoluorganizátorky Sub Salix, ale nově také samotné šéfredaktorky.

Ve stavu hlubokých oddechů hodných mizerného maratonce jsem madame Weil zastihla, když se ovívala jedním ze svých pergamenů. Násilně jsem ji dotáhla do Prasinek k Rosmertě, aby do sebe kopla nějaký ten životabudič a sdělila mi své dojmy. Jaké bylo mé překvapení, když si sličná profesorka objednala decentní Pampeliškový čaj a nevinně se usmála. To mě poněkud šokovalo a raději jsem si u Rose objednala Sklepmistrův vyprošťovák. Rozhovor mohl začít.

Seznamte se tedy s novou královnou Sub Salixu!

***

***

Corvinus Declaratio: *vytáhne namachrovaně brk a bonzbloček* Tákže... *sjede pohledem k pampeliškovému čaji před madame Weil* Vy jste se dala na zdravý životní styl? *zajímá se*

Janel Weil: Děláte, jako kdybych snad někdy žila nezdravě! *zapírá zásobu máslového ležáku, horké čokolády a dalších, které má v kabinetu* Však to znáte, kafe tady nemají... *smutně povzdychne a změří si čaj před sebou* Spíš by mě zajímalo, z čeho se vy stále vyprošťujete! *změří si studentku podezřívavě*

***

Nechtěla jsem tužit ledy, a tak jsem taktně zamlčela, že Weilová s čajem z pampelišek je něco, k čemu je vyprošťovák fakt potřeba...

***

Corvinus Declaratio: Já takto prosím přicházím ke svým múzam! Nicméně, dnes tu jsme, abychom Vám co nejsrdečněji pogratulovali k šéfredaktorství na Sub Salix! Jak vám v tuto chvíli je?

Janel Weil: Jé, to vám děkuji! *velkoryse přejde další janel-profesorka.gifdloubání do vyprošťováků* Tak samozřejmě je to skvělé, mít pod sebou správu celé čítárny, je to pro mě ohromná čest. Ne každý ví, že pod vrbou už trávím nějakou tu dobu jako redaktorka a korektorka a kdesi cosi, takže teď mám takový hezký pocit z toho, že už moje jméno někde oficiálně visí, chápete. *pousměje se a radši si rychle lokne čaje* Jinak z toho mám trochu strach, protože v poslední době se neobjevuje příliš velké množství lidí, kteří by chtěli vystavit něco ze své tvorby a vrba nám tak trochu usíná... No, budu s tím muset něco udělat. Zatím jsem ale ve fázi stále-tomu-nevěřím.

***

Při tak zevrubném popisu svého aktuálního rozpoložení madame hlasitě polkla a mávla na Rosmertu, která okamžitě přispěchala.

***

"NAUČILA JSEM SE DOCENIT PRÁCI VŠECH REDAKCÍ NA HRADĚ"

***

Rosmerta: Pampeliškový čaj pro Janel Weil

Corvinus Declaratio: Vidíte, na to jsem se Vás také chtěla zeptat. V Sub Salix působíte téměř od jejího samotného založení. Jak se na svou dosavadní pouť díváte zpětně? Od redaktorky a korektorky přes spoluorganizátorku klání po pravou ruku šéfredaktorky Sub Salix až na samotnou šéfredaktorku (uf). Zní to jako ohromný růstový vývoj. Jak byste porovnala své já před založením Sub Salix a nyní, po získání zkušeností z čítárny? V čem Vás tento vývoj nejvíce obohatil?

Janel Weil: Do čítárny jsem se nedostala hned po založení - ze začátku měla výběr korektorů a dalších na starost Morrigan, druhá ze zakladatelek čítárny, se kterou jsme se vůbec neznaly. Ale po nějaké době, když začali korektoři postupně odpadat, mi Eillen svěřila vstupní heslo... A tak to celé začalo.

A když to tak říkáte, vážně to zní jako obrovský skok! Vlastně mi to nikdy nedošlo... *bezmyšlenkovitě se pokusí zvednout hrníček a popálí si ruku* Auva! Nicméně, porovnání. Rozhodně mi to pomohlo naučit se lépe česky. *ušklíbne se* Když opravujete pořád dokola a dokola cizí chyby, začnete si pak víc všímat těch svých a začnete se jich vyvarovat. Kromě toho jsem se naučila docenit práci všech redakcí na hradě - ať už jde o kolejní časopisy nebo DV nebo cokoli jiného, nikdy není vidět všechna ta práce, co je za výsledkem ukryta. Až když do toho člověk více pronikne, začne tomu trochu rozumět.

A samozřejmě, dalo mi to taky nějaké informace o naší škole. Po jejích chodbách se pohybuje velká spousta lidí s literárním talentem, s dobrými nápady, se schopností vtipně a plynule vyprávět. A jsou to třeba i ti, kteří si to o sobě vůbec nemyslí.

***

janel.gif

(Archivní zaběry: Janel Weil zamlada)

***

Jak pookřála, tak se stala neopatrnou. Tedy, ono je to s tou weilovskou koordinací všelijaké, zasvěcení pochopí (nic ve zlém, madame). Ne nadarmo proto patří mezi základní novinářskou výbavu i krabička poslední záchrany. Tasila jsem tedy své zbraně a jala se zachraňování profesorčiny ruky. Otázek typu "nutné-zlo-nově-jmenované" jsem však madame neušetřila.

***

Corvinus Declaratio: *podává madam několik kostek ledu, aby si schladila popálené prsty* Prosím. *chopí se brku a cosi si nevinně připíše do bonzbločku* To zajisté, příběhy, které ševelí četné větve hradní vrby, jsou magickým aspektem Sub Salixu. Nás by zajímalo, jestli je právě tohle jeden z hlavních aspektů, který Vás k čítárně tolik připoutal? Zcela očividně k ní máte hluboký vztah. Kde můžeme hledat jeho stavební kameny? Kterých aspektů si obzvláště ceníte? *přestane chrlit dotazy a rozmrzele si prohlíží inkoustovou skvrnu na levém palci*

Janel Weil: *leduje si prsty a trochu zděšeně se dívá na slečnu před sebou, protože očividně očekává inteligentní odpověď*
Hmm, těžká otázka... Já myslím, že příběhy jsou základem toho všeho. Odjakživa obdivuji lidi, kteří něco napíšou a pak to ještě ke všemu publikují. Není to jednoduché, protože i tomu, kdo píše opravdu dobře, se vždycky do mozku vkrádá ten protivný hlásek "a co když si lidi budou říkat, že je to blbost". Každý se podvědomě tak nějak bojí toho, co si budou myslet ostatní. A když se někdo rozhodne poslat nějaké své dílko do hradní čítárny, je v tom kus odvahy, alespoň dle mého.

Myslím, že to je ten hlavní důvod - pojí mě k čítárně hlavně úcta k autorům. Ono už jen začít psát dá spoustu práce, což teprve literární dílo dokončit! A pak ho dokonce ještě zveřejnit! Je v tom prostě něco magického, a to je přesně to, čeho si cením. Hmm a dostala jsem se zpět na začátek... *s úsměvem si povzdychne a trochu se děsí další otázky*

***

Rozhodla jsem se, že nesmrtelných otázek již zanechám a přestanu vystavovat madame Weil čirému mordu; vždyť by nebylo od věci, kdyby nám chuděra nějaký ten pátek ještě vydržela v zachovalém stavu. Navíc si už zase objednala další šálek pampeliškového čaje (poznamenala jsem si již třetí čárku!), a to už tuplem skřítci začali uvažovat, jestli profesorce vedle pelechu s nebesy nepostaví dárkové balení nočníků. Moc těmto úvahám nepomohl fakt, že profesorka u Rosmerty při každé volné chvíli orodovala za začlenění kávy do nápojového lístku Tří košťat. Vzala jsem to tedy raději z trochu sympatičtějšího konce.

***

"MÁM RÁDA DÍLA, KTERÁ PŘEKVAPÍ"

***

Corvinus Declaratio: Příběhy, osobnosti autorů, vyjádření... To vše je srdcem naší čítárny. Vám za ta léta rukama prošel takové tvorby nespočet. Dovedla byste specifikovat, jaký typ děl čtete nejraději? Nemusí jít nutně o žánr, hovořím spíš o obecných aspektech daného díla, zdali vás oslovuje v dané tvorbě něco konkrétního? A vzpomněla byste si na nějaké dílo nebo sérii děl, která zejména Vám utkvěla v paměti?

Janel Weil: Mám ráda díla, která něčím překvapí, která nesledují klasické povídkové schéma, ale mají v sobě něco originálního. Taky mám ráda, když je na příběhu vidět, že nad ním autor přemýšlel, dal si s ním práci a že ho psaní bavilo od začátku až do konce. To je na díle vždycky vidět.
A co se týká konkrétních děl... vždycky jsem hltala cokoli z pera kolegyně Belatris, její povídky mají právě tu originální atmosféru, kterou mám tak ráda, stejně jako některé od Ansí nebo třeba Alismy. Během letní Drabble mánie se objevilo také několik drabbles, která mám stále v živé paměti, konkrétně od Mintaky, slečny Márčí i dalších. A samozřejmě, série slečny Elízy, konkrétně Vzpomínka na mě, ve kterých stále pokračuje. A pak stále čekám na další dílko od jedné takové neznámé havraspárské, která kdysi na Sub Salix poslala povídku Pošetilost, nevíte, o kom mluvím? *zašklebí se* Hmm, bylo by toho víc, ale tyhle věci patří k mým nejoblíbenějším.

***

"SUB SALIX NIKDY NEBUDE MÍSTEM, KDE BY SE KAŽDÝ DEN OBJEVOVAL NOVÝ SVITEK, TO BYCH ANI NECHTĚLA"


***

Corvinus Declaratio: Jejej, takových jmen! Vy jste tam asi už fakt dlouho, viďte? *taktně přechází poslední poznámku a s bezelstným úsměvem dělá, že tu modrou nezná* Nu, jsem si jistá, že autory to jistě potěší! Pojďme nyní na poslední z nesmrtelných otázek, které všem nově jmenovaným nadzvedávají mandle. Jste spokojena s aktuálním stavem čítárny? Nebo plánujete nějaké větší změny?

Janel Weil: Tedy, neučili vás, že u dámy se o věku nemluví?! Prý dlouho, pche! *nenápadně v zrcadle na stěně kontroluje, jestli lektvar proti vráskám nepřestal působit*

Se stavem čítárny... Inu, spokojená nejsem, řekněme si to upřímně. Sub Salix nikdy nebude místem, kde by se každý den objevoval nový svitek, to bych ani nechtěla. Příběhy ani básničky se nevyrábějí na počkání a ubíralo by to na jejich kvalitě. Nicméně bych byla ráda, kdyby obyvatelé hradu znovu dostali čítárnu do podvědomí a občas si na ni vzpomněli třeba s literárním úkolem nebo soutěží, kterými se chtějí pochlubit. A když by čas od času poslali i něco, co do té doby ukrývali v nějakém temném šuplíčku, byla bych úplně nejšťastnější. Chtěla bych, aby se o čítárně zase vědělo, jestli mi rozumíte. Ale je to zatím moc čerstvé na to, abych plánovala radikální změny.

*

Corvinus Declaratio: Zajímalo by nás ještě, jaké je vlastně tak trochu zákulisí čítárny, protože pro pouhého kolemjdoucího je to velká lákavá neznámá. Kolik má zaměstnanců, jaká jsou pravidla? Co od vás jakožto od šéfky Sub Salixu může její tým očekávat?

Janel Weil: To má být neznámá! Tajemství je přece zárukou úspěchu. *odolá pokušení vypláznout na slečnu jazyk* Já si jako zaměstnance čítárny představuji lidi, kteří mají o literární tvorbu zájem a kteří mají dostatek času a energie a chuti, aby ji vložili do přepisování svitků s příběhy. Není k tomu třeba mnoho lidí, čítárna je vlastně maličká. Jinak jsem hodná šéfová, jen potřebuji vidět, že daný člověk opravdu něco dělá, je sám iniciativní a nemusím ho do ničeho nutit a kopat... A pak ani nestrhávám platové bonusy!

*

Corvinus Declaratio: *uznale kývne hlavou nad lidumilstvím novopečené šéfky* Pěkné! Takže jaký by měl být proces pro někoho zainteresovaného, který by se do týmu Sub Salixu chtěl zapojit? Je otevřený nábor kupříkladu pro nové korektory? A prochází Vaši zaměstnanci nějakými vstupními testy? *vytrvale na madam civí*

Janel Weil: *ohřívá si ruce nad čerstvým čajem* (Pozn. red.: šestý křížek za večer)
Jak říkám, jsme teprve v začátcích a já si zatím přerovnávám všechny pergameny a provádím nezbytnou inventarizaci. Každopádně i v tomto stadiu přivítám každého, kdo by měl nějaký nápad, jak čítárnu obohatit, co kam přidat, co kde upravit, každého, kdo by měl pocit, že ho tenhle koloběh zajímá a chtěl by se jakkoli stát jeho součástí.

Vstupní testy nevedeme, s každým zájemcem bych jeho návrhy probrala osobně a podle toho bychom se nějak konkrétně domluvili. Vstupní testy se přeci k tomuhle nehodí, nemyslíte? *pousměje se a změří si slečnu Larr pohledem*

***

"SUB SALIX BUDE ZA DVA ROKY TAKOVÁ ALEXANDRIJSKÁ KNIHOVNA"


***

Corvinus Declaratio: *přikyvuje, div si hlavu neutrhne* Tak tak. Už se chýlíme ke konci. Než se vlastně pustíte do své nové role na Sub Salix, mohla byste nám prozradit, kde v aktuální chvíli vidíte čítárnu Sub Salix za dva hogwartské roky?

Janel Weil: Za dva roky? Inu, bude to taková Alexandrijská knihovna, budou se tam sjíždět učenci z celého světa a žasnout nad různorodostí a hlubokomyslností svitků zde uložených!

A pokud nevyjde tohle, tak Sub Salix vidím jako místo, kam budou chodit ti, kteří se budou chtít odreagovat a něco si přečíst, kde bude vždycky dostatek klidu pro každého,kdo ho potřebuje, ale zároveň to nebude to ospalé mlčení, které tam vládne teď. Obyvatelé hradu se budou účastnit pravidelných klání a získání zlatého vrbového proutku nebo speciálního brku či jiné odměny pro ně bude velkou odměnou, které si budou vážit. A hlavně budou všichni vědět, že nějaká čítárna existuje. To mi bude stačit, děkuji.

*

Corvinus Declaratio: Tak já fandím Alexandrijské knihovně, i když to druhé nezní zle, ano. *ušklíbne se* Povězte mi na závěr - jak hodláte svoje jmenování na šéfredaktorku oslavit?

Janel Weil: Ale tak, znáte to, opravím pár úkolů a soutěží, přepíšu nějaký další svitek do čítárny, přemluvím vrbu, aby na sebe nechala navěsit sváteční řetězy; samé takové slavnostní činnosti mám v plánu... Na oslavování budu mít čas tak za rok, možná dva. Zeptejte se pak znovu, jo?

*

Corvinus Declaratio: Za rok za dva se stavím a pozeptám se vás, jak se vám povedla naplnit ta vize Alexandrijské knihovny, tak to vezmeme při jednom. *uculí se* Tak já moc děkuji za rozhovor, bylo to příjemné večerní posezení.

Janel Weil: Já děkuji vám a doufám, že se pod vrbou stavíte dřív než za ty dva roky!

***

Však říkám, že madame Weil využije každou příležitost, aby k vrbě přivábila osazenstvo hradu... Kdyby se tam teď objevila v koruně vrby oděná do růžových bikin, asi by mě to nijak nepřekvapilo. Ale dost řečí.

Pokud vám tento rozhovor nedokázal, že Janel Weil se o Sub Salix postará s královskou péčí, pak jste zkrátka beznadějný případ! My slečně Weil ještě jednou moc gratulujeme a přejeme jí vše nejlepší a nejodolnější, co bude ve své nové funkci potřebovat. Havraspár je na vás hrdý, madame!




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Larrie Larstonová
Vydáno:

Komentáře
A nenapsal to Anonym nýbrž Katelyn vedle bratr a mačkajícího enter...ale taky ti gratuluje! :D
Katelyn | 27. 12. 2010
vivat Uejlováá! Pýchou létáme v oblacích, gratulujůůů!
| 27. 12. 2010
kurňa, to není všechno:P :D článek úžasný, vtipný, prostě takový jaký má být :)
Linn | 27. 12. 2010
Weeeilová no gratulujůůů! :D
Linn | 27. 12. 2010
Krásný článeček! KDyž se sejdou dvě velký esa, nic jiného ani vyjít nemůže:D
A samozřejmě moc moc moc gratuluji (madam) Weilová! +tlaská a hází po své bývalé spolužačce řadu modrý komflet, třpytek a kdo ví čeho ještě:D+
Lilien | 27. 12. 2010