Generace Harryho Pottera

Snad každý příběh chlapce, který přežil, zná. Některé chytl za srdce více, některé méně.

Byl únor roku 2000, kdy do Česka přišel překlad Harryho Pottera a kamene mudrců. Už v té době na něj mnoho lidí čekalo, protože oslavil svůj úspěch v Anglii. A tím začala kvést česká generace Harryho Pottera. Je to generace, která se zatajeným dechem čekala na další knihu, film, nervózně trhaly stránky v diáři, a těšili se na pokračování svých hrdinů. Vlastně oni jsou největšími hrdiny, jelikož si dokázali neokousat nehty do krve a přečkali čekání až do konce. 

Jsem vděčná své mamince, díky které se též mohu považovat za fanouška od prvního dílu, protože ač jsem byla malé pískle v první třídě, první knihu mi přečetla, a vedla mě k těm dalším, které jsem luštila už sama, a většinou úspěšně. Když se nad tím tak zamýšlím, letí to. Harry Potter rostl a my s ním. I trojlístek byl dětmi, a najednou jsou skoro dospělými lidmi. Poznávání pravého přátelství, prvních rozhodnutí, výběr dalších cest a první lásky. I v tomto vývoji osobností vidím kouzlo příběhu o Harrym Potteru.

*

*

O rok později přišel do kin i film, a fanouškům se naskytl úplně nový pohled. V té době už byly v česku dva díly, a najednou jsme mohli vidět Harryho, Rona, Hermionu, Brumbála, všechny zhmotněné. Doteď si pamatuju, jak jsem si představovala Harryho a Ufňukanou Uršulu, a najednou je vidím v televizi. Další obrat. A hlavně do kalendářku každého fanouška se přidaly i datumy s premiérou filmu. 
Filmy jsou vůbec kapitolou sami o sobě. Člověk si získal nějakou představu o ději, a najednou vše viděl jinak.  Neříkám, že lépe, nebo hůře. Jinak. Proto si myslím, že je dobré knihy si přečíst. Takové to filmové překvápko za to stojí. A doba mezi knihou a filmem byla občas opravdu dlouhá, jako by nás v tom chtěli nechat vymáchat. My si pak mohli v kině říkat jen: "No, to mi posol bulvu."


Další a další díly, postupné zatemňování děje, postavy přichází a odchází. Pak je najednou konec. Poslední kniha, poslední filmy. Dodnes to na mě působí trochu strašidelně, protože si troufám tvrdit, že Harry Potter ovlivnil mé dětství (a jaká kniha toto dokáže?), a najednou není na co čekat, co odhalovat. A ono nejen dětství. Dostala bych se bez záliby v Harryho Pottera na Hog, do Havraspáru? Poznala bych lidi, které znám nyní?

Ale když přešel první "šok", člověk si uvědomí, že skončil pouze děj, ale příběh tohoto chlapce a ostatních tu je stále, a můžeme se k němu kdykoliv vrátit. J.K.Rowlingová navíc byla tak úžasná, že v jejích knihách je stále co hledat a objevovat. A když jsou doplňovány o další informace a jiné zdroje (Famfrpál v průběhu věku, Fantastická zvířata a kde je najít,...), není co řešit. Obzory jsou zase rozšířeny, a pomyslná injekce do žil sehnána.

A co v budoucnosti? Bude Harry Potter pro mladé lidi také tak kultovní zážitek. Bude ještě někdo, kdo bude chtít běhat po louce, mávat klackem a řvát Alohomora? Uvidíme. Myslím si, že každý příběh, který prožil takový úspěch, se jednou vrátí. Deset, dvacet let? Nebo déle? Těžko říct. Jsou příběhy, ke kterým se lidé vrací ať jsou staré, jak jsou staré, a já si troufám tvrdit, že takový je i Harry Potter.

*

Aby se tento článek stal správným článkem Corvina Declaratia musela jsem se poptat kolem, a některé spolukolejníky vyzpovídat. Bez toho by snad ani článek nebyl publikovatelný. *pousměje se*

***

Justin Angel Sane: Považuju. Od vydáníjustin-angel-sane.gif prvních čtyř se zvedla vlna fanoušků a toho si člověk nemohl nevšimnout. Do té doby (bylo mi kolem 11-12 let) jsem fantasy nečetl, proto se mi do HP moc nechtělo. Dokonce jsem při první kapitole Kamene mudrců knihu na pár týdnů odložil, protože jsem nechápal, o co tam běží. *rozesměje se* Naštěstí jsem se k tomu vrátil, přečetl první čtyři díly a vytrvale čekal na další. Mimochodem, než vyšel díl pátý, přečetl jsem všechny dosavadní díly ještě 3x. Jako správný fanoušek jsem četl neoficiální překlady. Nutno podotknout, že pátý až sedmý díl už jsem četl jen jednou, ono počáteční šílenství vyprchalo. *usměje se*

*

Nicole LadinJestli patřím ke generaci nicole-landin.gifHarryho Pottera? No, myslím, že jsem tak trochu její ukázkový případ.
Do rukou se mi jako první dostala druhá ze série knih o Harrym Potterovi. Nejsem a nikdy jsem nebyla takový ten rychločtenář, který je schopen přečíst knihu za jeden večer, ale v případě Tajemné komnaty mi to trvalo pouhý den. Co říct - byla jsem uchvácena. *pousměje se*
A jak jsem se teď nedávno dozvěděla, nebyla jsem jediná, kdo potom v noci nemohl spát, koukal do stropu a se strachem poslouchal, jestli se uvnitř zdí jeho pokoje náhodou neplazí bazilišek. *zářivě se usměje*
Ale to jsem byla ještě docela malá.
O pár let později - to jsem byla těžká puberťačka (těžká nejspíš hlavně pro své okolí) - jsem si v sedm ráno jela na koloběžce před knihkupectví vystát dlouhou frontu, abych se následně mohla s ostatními lidmi porvat o jeden z výtisků Prince dvojí krve. Asi jsem nebyla dost velký rváč, proto jsem knihu sehnala až o celý měsíc později.
A k poslednímu dílu série jsem se všehovšudy dostala až na střední škole. Přečetla jsem jej se stejným nadšením, jako tenkrát před lety druhý díl.
Řekla bych, že mě Harry ve své podstatě provedl těmi nejlepšími léty mého života. *usměje se*

***


Tímto článkem nechci říct, že člověk který nehltal Harryho Pottera od dílu k dílu je horší fanoušek, nebo snad nemůže Harryho pochopit, tak jako potterovská generace. To si rozhodně nemyslím, občas snad i naopak. Tímto článkem jsem chtěla vyjádřit pouze a jen můj subjektivní pohled, a takový dík tomu, že jsem mohla být v době, kdy světu fantasy vládl tento malý čaroděj.




Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář


Tiráž Autor: Eliah Tailesová
Vydáno:

Komentáře
Mě bylo akorát 11 let, když se mi do rukou dostal první díl. Četl jsem HP kdekoli a kdykoli.Každý díl mám několikráte přečtený, ale třeba první dva už taková zábava jako prve nejsou. A třeba naa třetí a pátý díl se mi povedlo podívat z nových perspektiv, což mne vtáhlo opět zpět k HP. Těch 14 uteklo opravdu rychle. Neplecha ukončena...
Daresian | 29. 08. 2015
http://data.whicdn.com/images/21988560/tumblr_ly9rteD4qC1r9be82o1_500_large.jpg
:') Příběh chlapce, který přežil jen tak nezmizí, protože bude žít v nás.
Baziii von Schlegels | 22. 08. 2012
Skvělý článek. :) Já jsem to měl trošku jinak. Knihy jsem začal číst až po druhém filmu. To bylo v době, kdy jsem opouštěl svět Pokémonů a vydal se do světa HP a jsem rád, že jsem tak udělal. Každá vzpomínka na HP je parádní. Dnes jsem na vysoké a stejně se k tomu rád vracím a doufám, že brzká budoucnost nám přinese další příběhy HP, alespoň ve formě přeloženého Pottermore. :)
Martinus Reckless | 08. 08. 2012
Eli, to je naprosto úžasný článek :)
Cítím to dost podobně a jsem fakt vděčná, že HP mé celé dětství provázel. Bohužel, nemůžu se řadit mezi ty, co prvně četli, jelikož já prvně viděla první díl v kině a pak jsme k nejbližším Vánocům dostali s bráchou set prvních čtyř knížek. Dost jsme se poprali o to, kdo je bude číst první :)
Podobně jako u Justina, i u mě bylo HP první setkání s fantasy, jelikož já jsem do té doby (co mě bylo asi 8-9 let) hltala jen samé dětské detektivky typu Tajná sedma :D
Doteď si pamatuji ty fronty v knihkupectví a jak jsme pak ve třídě všichni v hodině pod lavicí četli poslední díl, a když někdo něco vyspoileroval, tak jsme ho málem zabili :DD
Jsem ráda, že jsem žila s HP, ale obávám se, že další generace už nebudou tolik chápat to nadšení, co kolem toho za nás vládlo, jelikož upřímně, ono to čekání na knihy i filmy bylo prostě součástí tohoto kouzelného světa :)
Caitlin | 04. 08. 2012