Havraspár: Larrie, Johne - Děkujeme!

Poděkování může být různé. Děkujeme, když nám někdo podá sůl, když nám někdo vysvětlí obtížný úkol či když pro nás někdo vykonal něco, čeho si nějakým vzácným způsobem vážíme. Třetí způsob je poděkování nejvzácnější a zcela odlišné od těch dvou předchozích. Ačkoli na první dvě varianty se může snadno zapomenout, u té druhé už je to obtížnější. A právě takové poděkování bychom dnes chtěli předat dvojici, která pro nás znamenala a pořád znamená mnohé a ač je každý z nás může vnímat jiným způsobem, jedno je společné; všichni si jich tu vážíme a chceme jim nějak vyjádřit své díky za to, co pro nás vykonali.

Je to dvojice, která byla mnohá léta zapsána jako modří opečovávatelé studentů z Havraspáru, který je prováděl kouzelným životem opravdu dlouho. A my bychom rádi, kdybychom je mohli pevně obejmout a přitáhnout zpět. Ovšem i jejich chvíle nadešla a my je tímto chceme vyprovodit ve znamení přátelství a především naděje, že nám nezmizí na věky. Larrie a Johne, schováváme vás pod svá křídla tak, jako jste tolik let schovávali vy nás, a budeme hýčkat vzpomínku na vás a vaše skutky jako to největší havraspárské bohatství.

**

Ještě bychom v rychlosti chtěli poukázat na to, co ti dva za ta léta pro hog dělali a jak se činili.

 

 

 

 

 

 

John Werewolf působil jako prefekt Havraspáru, správce Příčné ulice, člen školní rady a kolejní ředitel. Nyní je skvělým profesorem Čarografiky, Kouzelných formulí a hlavním organizátorem Sedmiboje. Získal několik řádů, ale hlavně je to skvělý člověk, který umí zachovat chladnou hlavu v mnoha situacích, avšak nebojí se promluvit.

Larrie Larstonová bývala prefektkou a dlouholetou primuskou Havraspáru, účastnicí Bradavické čtyřky, je vítězkou Sedmiboje 2010, držitelkou Ceny Roweny z Havraspáru, šampionkou Triwizard Tournament, Osobností Hogwarts léto 2012, hlavní knihovnicí, mladší profesorkou Nitročar a úžasnou slečnou.

**

A tihle dva, kteří toho pro Hogwarts tolik vykonali, nyní opouštějí hrad...

Jejich rozhodnutí se snažíme respektovat, a tak jsme se jim rozhodli alespoň vyjádřit své díky a popřát jim štěstí do další etapy života. I když nás neopouštějí úplně a někteří je uvidí na školním letním kempu, je na čase jim říct, jak moc pro nás znamenají, ač někdy to ani slovy vyjádřit nejde. Havraspár, váš druhý domov, vám děkuje!

***

 

 

 

 

 

 

Annie Reprobate: Jsem na škole teprve jeden školní rok, ale dokázala jsem si vás za tu dobu oba dva moc oblíbit. Moc si vážím vaší práce, protože si moc dobře uvědomuji, jak náročné to někdy všechno bylo. Podle mě jste jedni z nejúžasnějších osob na škole a měli by vás tu nosit na rukou. Jako havraspárská studentka jsem na vás velmi hrdá a doufám, že váš život bude nadále jen plný štěstí, radosti a pocitu naplnění. Díky vám mám touhu se dál vzdělávat a pomáhat Havraspáru být zas hvězdami školy. Děkuji za všechno. *usměje se*

Any Dawson: Aby něco hezkého mohlo začít, musí nejdřív něco hezkého skončit. Smrt tedy není konec, ale začátek dalšího báječného dobrodružství. Neexistují slova, která by vyjádřila vše, co mám na srdci - prostě díky, za všechno.

Píseň

*

Brianag Mac Coileáin: Je pro mě velice smutné se loučit s dvojicí, která mi změnila život a vždy mě povzbudila do nového dne. Byli jste tady pro mě dnem i nocí, kdykoliv jsem byla na vážkách nebo mě tížilo svědomí, mohla jsem se na Vás obrátit. P.p. Johne, nikdy nezapomenu na naše "pokecy" na krbu, někdy se to vymklo, ale vždy mi to nedalo se omluvit, takového člověka jsem totiž nechtěla ztratit. Mdm. Larstoní, vy jste pro mě udělala velkou řádku věcí, na které nikdy nezapomenu. Udělala jste mě silnější a za to Vám děkuji. Byli jste dva první, kterým jsem opravdu věřila. Děkuji mnohokrát za vše! *usměje se*

Caitlin Galbraith: Drahá Larrie, chtěla bych ti moc poděkovat. Nejen za ten poslední rok, kdy mi od tebe chodily naprosto uchvacující reakce na úkoly, a které mi doslova pokaždé rozsvítili úsměv na tváři. Jsi člověk, který je obdařen darem rozšiřovat kolem sebe příjemnou a pohodovou atmosféru, což jsem vždycky na tobě obdivovala. *usměje se* Budeš mi tu opravdu chybět. Vím, že jsme se osobně zrovna moc neznaly, ale za celou tu dobu jsem tě tu brala jako velkou osobnost, vzor, a fascinovalo mě, co všechno děláš pro kolej, tvůj neustálý elán a dobrá nálada. Stejnou pečlivost si pak věnovala výuce a musím říct, a to opravdu upřímně, že lepší výklady jsem tu ještě neviděla, nemluvě o již zmíněných reakcích na úkoly, jelikož takhle se snad žádný jiný profesor reakcím nevěnoval. Takže za to všechno ještě jednou moc moc moc díky! Díky za všechny úžasná milá slova, která mi jen potvrdila, že cesta, kterou se chci v životě vydat, je ta, která je pro mě pravá. Doufám, že se třeba jednou setkáme i kvůli psychologické kariéře obou z nás. *usměje se* Děkuji moc a měj se krásně, ať se ti v životě daří. Drahý sire, děkuji za to, že jste nám byl léta úžasným kolejním a vždy tu pro nás byl. Moc si vás za to vážím jako velmi neobyčejné osobnosti, která nemá obdoby. *usměje se* Moc díky a přeji spokojený život mezi mudly a ať vás moc nepokoušou! *mrkne*

*

 

 

 

 

 

 

Calwen Silvernose: Chtěla bych vám oběma moc poděkovat za všechno, co jste kdy pro školu udělali. Za celé své působení na Hogwarts jste tu byli velkým přínosem, ale i zdrojem inspirace nejen pro Havraspár. Přeji vám oběma hodně štěstí v životě.

Diana de Clairmont: Chtěla bych jim poděkovat za to, že se tak dobře starali o naši kolej. Udržovali dobrou náladu a snad i všechny havraspárčata v dobré náladě. A vůbec, děkuji za to, že jsou. *usměje se*

*

 

 

 

 

 

 

Eliah Tailesová: Larrie a John. Těžko psát. Vy víte, že tu Havraspár bude stále, a to je hrozně důležité. Možná nebudete každý den prohledávat kolej a hledat své protézy, nebo lomcovat rukama nad tichou zasedačkou, ale je spoustu možností, jak se s námi spojit, ať už přes Corvina, nebo přes vaší nejchytřejší Nessie, ovládající počítač. *ďábelsky se ušklíbne* Pro kolej jste udělali mnohé, a já věřím, že se toho vytvoří ještě tolik, že až se sejdeme za pár let, budete moct říct, jsme na vaší práci pyšní. Dali jste koleji náboj, který nás pohání vpřed. Neustále se mluví o tom, že jste ovlivnili Havraspár, ale váš odkaz ovlivňuje i okolí, naše mudlovské okolí. Od poznání Sedmera se cítím více sama sebou, a jsem pyšná na to, když mohu projevit své havraspárství a havraspárské ctnosti. Neříkám, že nehavraspárci je nemají, ale díky Havraspáru a Sedmeru jsem si je začala uvědomovat a být na ně, i sebe, hrdá. Být hrdá na tu krásnou modrou barvu. Díky vám, a pořádně si užijte čerstvý vzduch.

Evelina van Eyck: Děkuji Johnovi a Larrie za to, že nám byli vždy oporou, vzorem, múzou, inspirací a vším co jsme zrovna potřebovali. Naučili jste mě překonávat samu sebe, neustále překračovat hranici své kreativity a hlavně to, jak si najít vlastní cestu, když jsou všechny cesty zatarasené. Naučili jste mě toho tolik, že vůbec nevím, jak vám to vrátím. Pro Havraspár jste dělali první a poslední a já slibuji, že budu též. Jsem ráda, že jsem vás dva poznala a že jsem přišla do vaší éry. Děkuji za všechno a ještě mnohem víc!

*

 

 

 

 

 

 

Hexley Poppler: Nikdy nebudu schopná odvděčit se vám za vše, co jste dokázali, a pouhými slovy vyjádřit svou vděčnost. Přesto nezbývá, než se o to pokusit, tedy, Larrie, Johne, děkuji! Nezapomenu!

James Watfar: I když jsem původně chtěl, nebudu Larrie a Johnovi děkovat za všechny nesmazatelné stopy, které v Havraspáru zanechali. Zaprvé, mnoho z nich udělal John vlčí tlapou při svých návratech z úplňkového lovu, když minul rohožku před kolejní místností, zadruhé, za práci, pod kterou jsou oba podepsaní, se jim děkuje neustále a ještě se nějakou tu věčnost děkovat bude. Ale především, vážení dva Havraspárští, jste vytvořili kolej samotnou. Zanechat po sobě hromadu odkazů, zážitků a vzpomínek, zvládne kde kdo. Zanechat po sobě místo, které tomu všemu dávalo příležitost, smysl, tvar a především barvu, nezvládne téměř nikdo. Vy dva ovšem ano. Díky vám je Havraspár výjimečný, a to bez nadsázky. I když to zní jako příšerně otřepaná fráze, není tomu tak. To, co jste dokázali, se prostě jen nedá dost dobře popsat. Naštěstí všichni modří ví, o čem je řeč. Vytvořili jste něco neskutečného, dech beroucího a neopakovatelného, kolej, která nemá mezi ostatními obdoby a která už dávno znamená mnohem víc, než kousek našeho hradu. Docela určitě jsou vám za ni všichni neskonale vděční a já nejsem výjimkou. Stejně jako se nedá popsat vaše dílo, ani k vyjádření vděku se nedostává vhodných slov. Proto vám tedy, s pochopením a porozuměním, ale přesto s drobnou slzou na víčku a značnými obtížemi, děkuji prostě a obyčejně, bez zbytečného povídání, protože slova nikdy potřebné hloubky nedosáhnou. Děkování může být obyčejné, vy dva obyčejní nejste. Za Havraspár a za všechno, vám děkuju.

*

 

 

 

 

 

 

Justin Angel Sane: Přišel jsem na hrad ve stejnou dobu jako vy dva do čela koleje. Po neslavném působení jsem se vrátil, abych s vámi dožil tu havraspárskou éru. Původně jsem si říkal, že to bude jen dočasně, ale zůstal jsem. Teď odcházíte úplně a já? Já se stal primusem. Kdo by to byl řekl. Oba víte, že jste pro mě ta největší motivace tady na hradě, bez vás bych nebyl tam, kde jsem. Tohle období bude ze všech nejtěžší, ale vím, že z mého života neodcházíte úplně a ta přátelská podpora do života tam bude stále. Není tedy třeba, abych vám psal sáhodlouhé rozlučkové eseje, pro nás jde všechno stejně dál a vše si můžeme kdykoliv říct. Už jsem děkoval u vašeho odchodu z koleje za všechno, co jste pro kolej i pro mě udělali, takže by bylo zbytečné říkat to znovu. Navíc slova díků nejsou laciná, tak s nimi není potřeba plýtvat na stejnou věc několikrát (přestože si to zasloužíte). No a až vás budu otravovat a štvát, tak mi řekněte, ať tu rozlučkovou esej napíšu. *vyplázne jazyk*

Katelyn Auster: Je zvláštní, že obyčejně si člověk dokáže vzpomenout na tisíce věcí, za které by vám chtěl poděkovat a když má někdy jen náznakem vyjádřit obdiv nad vaší prací, derou se mu na jazyk vzpomínka po vzpomínce, dojem přes dojem. V takovou chvíli by o larstonovské a werewolfovské energii vložené do tohoto projektu a vytvoření té nejúžasnější koleje, jaká na hogwarts je, dokázal psát slohovky. Na jedné straně je to přece perfekcionistická Larrie, která se účastnila každého možného klání, vytvořila polovinu havraspárských tradic, všechny ty hodnoty a přátelská pomoc, jakou do mě po ta léta vkládala, a na druhé straně zase John, díky kterému tento hrad roky vzkvétal, vše se zkrášlovalo a stejně tak i fungovala naše kolej. Ale teď? Teď, když člověk ví, že jsou to taková poslední hogwartská slova, rozloučení, že by měl každý vyjádřit obrovský dík právě za to, co pro něj od této dvojice znamená nejvíce? Co když něco zapomenu zmínit nebo nezmíním dostatečně, vždyť toho je tu taková spousta!
Na druhou stranu mám ale ten pocit, že ve skutečnosti už to vlastně všechno víte, protože jste to nejúžasnější vlastně prožívali s námi. Tak jako by bylo na místě toho nyní říct spoustu, mám stejné nutkání nepovědět vlastně vůbec nic, protože je to všechno jasné, protože ode mě už dávno dobře víte, jaký obdiv a úctu k tomu všemu chovám. Navíc vy přece nezmizíte z povrchu zemského a prakticky ani z hogwarts, budete mezi námi i dále, i když možná vaše jména neuvidíme v seznamech. Nechci proto říkat ani to, že jste byli skvělí, udělali jste perfektní práci a že jsme vás měli rádi. Protože vy toho ještě hodně uděláte, skvělí jste a budete a rádi vás stále stejně máme a nepřestaneme.
A tak, i když mě k tomu rozesmutnělé okolí nabádá, pravděpodobně právě teď a v tuhle chvíli nevznesu žádné specifické díky za tamto a tamto vylepšení, ale jenom chci poděkovat osudu, že vás i mě do těchto míst zavál. Že jsem měla tu čest vás poznat tak blízko, jak vás znám, že jste tady celou dobu byli a že s vámi mám tolik společných vzpomínek, kolik stačí k přátelství. To proto, že vzpomínky na vaši práci se sice na nějakou dobu zapíšou do paměti nejednoho člověka, ale zážitky a pocity, ať už ty havraspárské nebo jiné, které má člověk jen jediné, nezaměnitelné a pečlivě střežené, v nás zůstanou mnohem, mnohem déle. Zkrátka a dobře, jak povídal pan Walsh, a Merlin ví, jak moudrá a výstižná tato slova byla: "Lidé zapomenou, co jste jim řekli, ale nezapomenou, jak se s vámi cítili." A já jen děkuji, že na vás a na kolektiv, který jste vytvořili, mám tyto pocitové vzpomínky ze všeho nejkrásnější.

*

 

 

 

 

 

 

Lilien Emity Meissed: Jak jen poděkovat za něco tak nehmatatelného, jako jsou ty nejúžasnější vzpomínky, zkušenosti, porozumění, učení, radost, zábava…? Jak jen projevit dík za něco, co se nedá vyčíslit ani tím nejnapěchovanějším váčkem s galeony? Nenacházím ta pravá slova, kterými bych mohla vyjádřit svojí vděčnost, že mě cesty Roweniny zavedly do cesty vám dvěma. Myslím, že kdybyste pečlivě hledali, zajisté byste našli své podpisy v mé mysli, jelikož jste mě mnohé naučili, ač si třeba neuvědomujete, co všechno. A tak vám děkuji poprvé a to za to, že jste nade mnou nezlomili hůl a ukázali mi, jak se stát lepším člověkem.  Havraspár a celý hog pod vaší pracovitostí vykvetl do bezmezné výše, a proto vám děkuji po druhé za to, že jste nám vytvořili úžasné prostředí pro uplatnění naší fantazie. Vzpomínky, které mi zůstanou na pořád, tedy minimálně do mé senilnosti, jsou vzpomínky, které jsem získala s vámi či díky vám, proto vám děkuji po třetí, za to, že jste mi ukázali krásu modrých srazů a jiných setkání, kterou stojí za to udržet v paměti. Nebýt toho, že člověk dělá chyby, nic by se nenaučil, ale musí tu být někdo, kdo ho na chyby upozorní a řekne mu, jak je to správné. A proto vám děkuji po čtvrté za to, že jste mi ukázali, že s rozvahou a pracovitostí se dojde dál, než se zbrklostí a leností. Páté poděkování vám patří, jelikož mnohé by bez vás nebylo, mnoho lidí by se neprojevilo, mnoho lidí by odešlo, ale vy jste dokázali probudit ty tvory uvnitř nich a díky tomu máme tak skvělou modrou kolej, bez které bych to nebylo ani v nejmenším to pravé. Šesté poděkování je za to, že jste havranům ukázali tu správnou sedmeráckou cestu, která je učila sedmi ctnostem. A víte co? Právě tohle učení nás odděluje od zbytku kolejí, jelikož mnozí z nás se těchto ctností drží a uznávají je. Na závěr jsem si nechala sedmé poděkování, jak jinak, a v tom vám děkuji za to, že prostě jste. Děkuji Larrie a Johne, za vše a hlavně za vás!

Linn Rose Lairová: Chápu vás. Ale i když odejdete, v Havraspáru zůstanete, to však sami víte. *usměje se*

*

 

 

 

 

 

 

Madidess Leevian: No, kde začít… Nejprve bych řekla asi to, že rozhodnutí jim nemám za zlé a chápu ho. Samozřejmě, že mě jejich odchod mrzí, ale ráda bych jim popřála hodně štěstí v jejich mudlovském životě a vůbec ve všem, do čeho se zapojí. Vím, že s odchodem madam Larrie a pana Johna přijde Hogwarts o dva schopné lidi, dva úžasné profesory, dvě osobnosti, které toho Hogu mnoho daly. Zároveň však tímto odchází i přátelé mnoha z nás, lidé, kteří tu byli pro nás, když jsme je potřebovali. Budou mi moc chybět a doufám, že se s nimi ještě někdy potkám. Madam Larrie, sire Johne, držte se!

Nicole Landin: Za tu krátkou dobu, kterou jsem zatím v této škole strávila, jsem sice neměla tu čest poznat sira Johna a madam Larrie jako profesory, ale i tak jsem měla možnost poznat je alespoň skrze jejich práci zde na hradě. Jejich energie, se kterou se oba vrhali do tak nelehkých úkolů jako je např. Sedmiboj nebo vedení knihovny, je opravdu obdivuhodná, stejně jako jejich vlídnost a ochota naslouchat a pomáhat lidem. Nevím mnoho, a také si mnoho netroufám říci, ale za mě - sir Werewolf a madam Larstonová byli a budou těmi nejmo(u)dřejšími dušemi celého Hogu (a to nejen pro Havraspár… i když my Vás máme stejně nejradši. *usměje se* Děkujeme!

*

 

 

 

 

 

 

Nicolette Marique Leroy: Johne a Larrie, v prvé řadě se omlouvám, že můj kratičký text bude neucelený, chaotický atd. Neumím prostě vyjadřovat svoje pocity, ale to už jste slyšeli několikrát, že. *omluvně se zazubí*
A v té druhé řadě bych Vám chtěla opravdu moc a moc poděkovat za všechno, co jste udělali pro Havraspár, hog a především pro mě. Nesmírně si Vás vážím a dlužím oběma obrovský dík za to všechno. Vložili jste ve mě důvěru, o které jsem nikdy dřív nepřemýšlela, že bych mohla získat. Svěřili jste mi pod křídla úžasný TuMoR a další menší, či větší činnosti a také jste mi svěřili plech, který bych si se sebou nikdy nespojila. *usměje se* Jednoduše jste mi věřili, když já si sebou nebyla jistá. Byli jste tu, kdykoliv jsem potřebovala poradit, pomoct a odpovídali jste na moje otravné a hloupé otázky. *zazubí se* Díky Vám jsem získala alespoň malinkou sebedůvěru, že nebudu až tak neschopná a ztracená. Mnohokrát Vám za všechno děkuju! *usměje se*
Jste úžasné osůbky, které jsem hrozně moc ráda poznala a těším se na další okamžiky s Vámi mimo hog. Sledovat Vaši práci na Hogwarts bylo něco úžasného! Celým Hogwarts jste dali neuvěřitelně mnoho, bez Vás by to nebylo takové, jaké to je dnes. Havraspár by bez Vás nebyl takový, jaký ho milujeme!
Vaším odchodem z hog to nekončí, věřím, že i mimo zdi hradu toho s Vámi ještě mnoho a ještě víc zažiju. Můžeme začít třeba letňákem, což bude jistě pořádná párty v modrém stylu na kterou nezapomeneme! *zazubí se* Ještě jednou za všechno děkuju, Johne a Larrie! Mám Vás ráda! *usměje se*

Sarah Sophie Stone: Děkuji Larrie a Johnovi za to, jaký skvělý Havraspár vytvořili. Díky nim si my ostatní každým dnem užíváme nezaměnitelnou atmosféru koleje. Přeju Vám oběma, aby se Vám v další cestě životem dařilo, ale loučit se nehodlám, pořád Vás na určitých místech mít budeme a hlavně, budeme Vás mít v srdci a ve vzpomínkách!

Sophi Ariadne Shirová: Panu profesoru Johnovi děkuji za dlouholeté vedení Havraspáru (i když jsem zažila jen konec) a mdm Larrie moc děkuji za její ochotu a věrnost Havraspáru.

**

A to nejdůležitější poděkování je samozřejmě na konci. Tak, jako vám děkují vaši havraspárští, tak vám svůj vzkaz chce předat i jedinečné Sedmero, však vy dva už budete vědět, jejich řeč přeci znáte!

***

Co dál vám říci naši jedineční? Snad abyste pořád nacházeli zadní vrátka zpět k nám a abyste našli vytoužený odpočinek a vyžití v dalších věcech, které jsou pro vás nyní tak lákavé a především otevřené. Hodně štěstí vám oběma.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář