Weilovic študovanou ježibabou!

Naše mo(u)drá primuska už půl hodiny před zahájením své zkoušky nervózně přešlapovala ve Velké síni a opakovala si horečně všechna zaklínadla, která si během sedmi let studia vecpala do hlavy. Nutno říci, že vypadala, jako by každou chvíli měla omdlít hrůzou a nervozitou, takže jsme ji sledovali soucitnýma očima. Jako správní žurnalisti jsme však zůstali pouze v pozici pozorovatelů, a tak je dobře, že naše Weilka nakonec vyplázla na nervozitu jazyk a úderem šesté hodiny zamířila spolu s členy komise na Plácek za hradem. Své OVCE skládala z předmětu Bystrozorství - přípravný kurz, jehož vystudovala celé tři ročníky.

Hned zkraje jsme zaznamenali, že komise věnuje až podezřele velkou péči podmínkám lokality zkoušky. Řeknete si, že možná jen chtěli, aby nám Weilová nenastydla, případně aby se neroztekla horkem, my jsme však napětím nedýchali, protože to vypadalo, že se chystá něco většího. Hlavní zkoušející, madame Belatris Nithelas Malrinová, zprvu zkontrolovala, že nic nepadá, slunce nesvítí, teplota je optimální a vítr nerušivý. Poté, co si otřela nasliněný prst do nažehleného hábitu, vykouzlila židle pro komisi, jejímiž členy byli mimo madame Malrinovou samotnou také Anseiola Renine Rawenclav, Midar Kilahim a Mintaka Orionis. Náš skřítek šmíráček nám rovněž napráskal, že madame Rawenclav dorazila s jasným zpožděním, prý ji "zdržel manžel"!

Když byli všichni přítomní náležitě usazeni a uvelebeni a Weilová se pochlubila, jak krásně naleštěnou má hůlku, mohlo se začít. Jako první přišla na řadu teoretická část. Madame Belatris zkoušku započala odlehčující otázkou, která měla prověřit, zdali je zkoušená řádně při smyslech a schopna komunikace. Dotaz zněl: "Můžete nám zopakovat, jaké bylo vaše téma?" A naše primuska samozřejmě mohla. S ledovým klidem podala správnou odpověď, totiž že tématem její práce byla "Spolupráce bystrozorů s mudly". A radostně si mohla započítat bonusové body.

Patrně se ulevilo nejen Janel, ale také madame Malrinové, neboť si rozepla sako, což jsme si ihned bleskově poznamenali. Odhalila tak slušivý rudý korzet, k dostání u Madam Malkinové, pokud by čtenáři měli zájem.

Následovala tedy série teoretických otázek. Schválně, byli byste schopni je zodpovědět?

* Jak se stavíte k názorům, že spolupráce bystrozorů s mudly narušuje přirozenou rovnováhu mezi světem magie a tím mudlovským?

* Zmínila jste okamžik, kdy si mudlovský předseda začal diktovat služby nad rámec nutnosti a udělal si z bystrozorů (a z čarodějů obecně) sluhy. Která konkrétní poměrně směšná situace předcházela okamžiku, kdy pohár trpělivosti přetekl? Jak byla tato situace konkrétně vyřešena? A kým?

* Došlo někdy k velkému úniku informací, kdy se o existenci bystrozorů dozvěděli mudlové? A pokud ano, jak se tato situace vyřešila?

Že nezvládli? Tak naše Janel to zvládla, heč!
S chutí proto mohla postoupit do druhého kola zkoušky, které sestávalo z několika praktických úkonů. Ono tedy vlastně bylo jedno, jestli chuť má nebo ne, protože madame Belatris zkoušenou uvěznila v magickém kruhu, za který nesměl nikdo krom Janel a jejího figuranta vstoupit. Hlavní zkoušející se tedy obrátila k obecenstvu a hledala dobrovolníka, který by Weilové asistoval jako fackovací panák. Nikdo se nehlásil. Pohádky však konec nebyl. Když totiž madame Bela přislíbila figurantovi čokoládovou žabku, ihned se s vidinou získaného mlsu přihlásila Larrie Larstonová a hupsla k Janel do magického kruhu.

Úkolem zkoušené bylo předvést čtveřici základních bystrozorských zaklínadel, se kterými se setkala v hodinách madame Bely. Těmito zaklínadly bylo kouzlo odzbrojovací, kouzlo překážecí, kouzlo úplného spoutání a kouzlo omračovací. Při zjištění zadání přicházela figurantka do mdlob již sama od sebe, a tak se muselo rychle začít, aby to zkoušená neměla snadnější.

Odzbrojovací kouzlo zvládla Janel Weil mistrně a ještě mistrněji zachytila hůlku své figurantky. Její kousek byl natolik zdařilý, že jsme zaznamenali, jak si slečna Mintaka Orionis pod stolem škrtla jméno Larstonové z ankety Osobnosti Hogwarts. Na to se madame Belatris počala dusit smíchem, tudíž Janel zasáhla a přistoupila k druhému - překážecímu kouzlu. Seslala své Impedimenta a figurantka znehybněla. Chvilku se zkoumalo, zdali se tak stalo kvůli jejímu strachu, nebo to skutečně způsobilo Janelino kouzlo. Bé je správně.

A tak jsme mohli přistoupit ke třetímu zaklínadlu. Bylo na čase, protože figurantka vypadala, že pokud zkoušená nezačne brzy čarovat, asi vezme nohy na ramena. Už už se Larstonová zvedala k úprku, načež žuchla po hlavě do polštářů, naprosto spoutaná Weilovským Petrificem Totalem. S potupným výrazem zírala do polštářové tkaniny. Madame Belatris se osmělila a přišla si na figurantku i sáhnout a náležitě prozkoumat účinnost kouzla. Slečna Mintaka zašeptala, že, citujme: "vypadá tuhá," což by odpovídalo situaci, a tak dostala Janel povolení k provedení posledního zaklínadla. Madame Anseiola zase použila v souladu se situací zbrusu nový termín "likvidace pokusného objektu", což by rovněž odpovídalo.

I vrhla se Weilová na poslední ze svých čárů. Asi už větřila konec a byla celá roztřesená, protože se napoprvé nestrefila a kouzlo jí ulétlo bokem. Bohužel těsně kolem hlavy jednoho z komisařů, profesora Kilahima. Naštěstí jej nestrefilo, tudíž bylo možné již vytušit výsledek zkoušky. Tento dojem byl jen umocněn tím, že druhé kouzlo zasáhlo figurantku přesně do hrudi, a ta se svalila jak široká tak dlouhá znovu do polštářů. Když se konečně probrala, byla jí vecpána čokoládová žabka a byla vyexpedována zpět k obecenstvu. Zkouška mohla pokračovat.

Třetí část byla nejnáročnější. Na Janel čekala další série otázek.

* Na následky jedné z kleteb, o nichž jsme si říkali ve třetím ročníku, se umírá celých 7 dní. Povězte mi o ní a pak ji krátce srovnejte s Dělivou kletbou.

* Je na tuto kletbu nějaká obrana?

* Ohledně obrany proti Dělivé kletbě, existuje štít?

I těchto otázek se Janel Weil zhostila královsky. Nezbývalo než na ni vypálit otázku, která po jejím působivém výstupu vrtala hlavou snad každého z přihlížejících. Slečno Weil, budete se bystrozorství věnovat i nadále? "Těžko říct. Přijímačky na Akademii nejsou nic lehkého, bylo by to spoustu dalších let studia... Nejsem si jistá, jestli bych to vůbec zvládla, berou jen ty nejlepší z nejlepších," zněla odpověď. Všichni z komisařů ji však ujistili, že by se neměla obávat a přijímací zkoušku mohla podstoupit. S těmito povzbudivými slovy se komise odebrala do sborovny, aby náležitě Weilovou a její výkon proprala a vynesla rozsudek.

A ten zněl:

"Slečno Weil, zkoušku jste dnes složila bez ztráty věnečku, jak se říká. Tedy z obou částí za Výbornou. Jednomyslně. Gratuluji."

V tu ránu se na vykulenou Janel sesypaly davy gratulantů, sov a potřásání rukou. Byla odváděna do kolejní místnosti na velkolepou párty a na zápis do čestných řad těch, kteří po sedm let následovali Rowenin odkaz a graduovali s ryze havraspárským štítem.

A tak končí jedna kapitola v životě význačné z havraspárských legend. Kam ji koště zanese v následujících měsících, ví Merlin. Můžeme si ale všimnout, že v kabinetu madame Grey-Slytherin již zažádala o post vyučující. Je tedy možné, že příští rok bude svým nyní ještě spolužákům profesorkou? Možné to je. Ať už to ale bude jakkoliv, pevně věříme, že její kroky budou zdařilé a že od Janel Weil můžeme ještě hodně čekat. Toto je teprve začátek. Tak mnoho štěstí, Weilko naše!