Budoucnost zářná v očích mých, vypráví o listech nezkrotných. O listech veliké slávy, jasu, o listech pro havraspárskou krásu. – Havraspárská kniha poselství

Aimée Leavittová – dlouhodobá členka modré zasedačky a přátelská duše, na kterou nejčastěji narazíte s šálkem horké čokolády v ruce.

Jak jsou na tom letošní prváci s prozkoumáváním hradu? Kdo už se dostal do kuchyně a kdo nalétal na letové ploše nejvíc terčíků?

Módní patrole se změnilo vedení. Vyzpovídali jsme odcházející Isabell Tenebris a nově zvolenou vedoucí Kennu Astreu Sardothien. Jestli chcete vědět, proč ke změně došlo, jak probíhal výběr nové vedoucí nebo čím si u nové módní nejvyšší šplhnete, čtete dál.

Havraspár je kolej plná elegance, krá-sných studentů, módních milovníků. Není divu, že se pak rádi ukazují na fotkách... To však pravidelně provází jev zvaný havraspárské focení.

Sice jsme teprve ve třetím termínu výuky, avšak už teď tu máme spoustu bodohrotičů a bodové hodiny se plní rychlostí Forceru 2006 Ultra, přesto by mě zajímalo, jak sběr bodů v letošním roce vidí někteří mo(u)dří, a proto jsem se vydala do útrob koleje získat pro vás odpovědi.

Rozhovor s bývalým studentem Havraspáru a nynějším profesorem Zendaerem Amattisem. Co všechno nám o sobě prozradí?

Havrani drží při sobě celoročně, o tom není pochyb. Svá křídla však rozpínají a o kořist, totiž pohár, se derou především v létě. Co však dělají hradní opeřenci v zimě?

Na začátku února k nám do koleje přišli noví prváci a my jsme z nich nadšení. Proč? Podívejte se sami! Otevřete tento článek, dejte se do čtení a vsadím své koště (Forcera určitě ne, Zefyra klidně), že z nich po přečtení článku budete nadšení také.

Indris Elwinor je studentka 5. ročníku, kterou můžete nejčastěji vidět v Ďáblově jámě nebo na famfrpálovém hřišti. Ale víte o ní i něco jiného než to, že sbírá kdejaký poklad v jámě a umí se perfektně trefit potloukem do jakéhokoli terče? Ne? Tak to o dost přicházíte! Ale nebojte, přečtením tohoto článku to můžete napravit.

Potýkáme se s tím jistě všichni – nejen havrani, ale i další obyvatelé hradu a podhradí. Čas od času prostě dojdou nápady, energie, motivace, a my, ač máme času i prostoru požehnaně, sedíme ve Velké síni, zobeme fazolky a zkoušíme pošťuchovat duchy a skřítky. Jak s touhle situací zatočit? A nebo ještě lépe – jak úplnému vyčerpání předejít? A kde nabrat novou inspiraci?