HOGWARTS? NEVERMORE!

Možná jste to již zažili. Sednete si takhle do tichého koutu Velké síně a pozorujete ten rej. Studenti přichází, odchází, smějí se, tlachají, pláčou, křičí na sebe, laškují. Veselé i smutné kapitoly života tepou hogwartskými zdmi, hmatatelně cítíte tu energii, jež kolem vás proudí. Zavřete oči a vnímáte ten hluk. Támhle někdo fňuká, že nestíhá úkoly. Támhle někdo, že dostal málo peněz za brigádu. Do toho se někteří ze studentů hašteří, kdo že to letos vyhraje ten famfrpálový pohár.  A pak ty oči otevřete.

Sedíte uprostřed vyprahlého palouku. Místo pohodlného tichého koutu Velké síně je vaším stanovištěm vyschlá půda "obohacená" mrtvými stromy a hrobovým tichem. Tam, kde kdysi stával majestátný hrad, sídlo bezmála čtyř set osob, je nyní jen matný otisk v zemi, který pomalu začíná zarůstat trávou. Už není žádný rej, už není žádný smích, žádný pláč, žádné slovní přestřelky. Když se rozhlédnete, spatříte tu a tam, mezi pahýly jednotlivých stromů, vyděšenou tvář. Ta zamrká, zalapá po dechu a po chvíli tupého zírání se odvrátí a zmizí vám zmátožile z dohledu. 

Trůníte si dál, rýpete klacíčkem do zčernalé hlíny a říkáte si, kam se všichni poděli. Co dnes asi dělají? Ti, kteří se na hradě stavěli při dopolední pauze v mudlovské práci. Ti, kteří na něj spěchali, hned jak měli padla v mudlovských ústavech, kde se přetvařovali jak jen to šlo, pouze aby pak mohli být sami sebou na svém hradě. Říkáte si, že si aspoň konečně najdeme jiné uplatnění? Že když za nás rozhodne vyšší moc a brány závislosti a úniku z reality se zavřou, budeme se sebou takříkajíc "něco dělat"? Žít "kvalitní život"? Tyto otázky otevírají brány k četným debatám.

Kolik z vás již bloumalo chodbami hradu a zatoulalo se až do končin slovutné ředitelny? Zastavili jste se v oddělení žádostí o zmražení i v sekci pro žádosti o vyhazov. Vždy jste tam chodili, jen abyste vyslídili, kdo se vzdal (nebo osmělil a vzchopil) tentokrát. Nyní ale ne. Nyní tam stojíte, koukáte na kolonku "Přidat nový příspěvek" a přemýšlíte, jestli to máte udělat. Co by bylo, kdybyste denodenně na hrad nechodili? Kdybyste těch "pár minut" v útrobách Hogwarts neměli a trávili jinak? Pro spoustu z nás je to těžké rozhodnutí a tento krok učiní jen malá skupina lidí, často až v těch nejzazších situacích. Jako to poslední východisko, když už není cesty jinam. Ale co kdyby to bylo jinak? Co kdybyste si vybrat nemohli? Co kdybyste prostě jednoho dne přišli k hradní bráně s vizí toho, že dnes vyplníte tu zajímavou kreslící soutěž, uděláte pár úkolů, zatrénujete si famfrpál a projednáte s přáteli novou kolekci na Příčné ulici, ale hrad by najednou nebyl...? Jen oznámení, že je konec, že hogwarts.czechzone.net se ruší z rozličných blíže neznámých důvodů a že "je nám líto, ale odejděte"?

Corvinu Declaratio ty otázky vnukly do hlavy takového brouka, že jsme se rozhodli věnovat mu první z našich občasných speciálů. Zajímalo nás, jak by tuto situaci snášeli takzvaní "bodohrotiči" a lidé, kteří zde protráví celé dny. Zajímalo nás rovněž, jak na tuto problematiku nahlíží pan ředitel. Děláme ale i průlet jednotlivými ročníky ve snaze zjistit, zdali se názory na Hogwarts a city k nim mění v průběhu věků. Ale ne, nebudeme zde vykládat, co vše tento výtisk nabízí, protože to si již zajisté přečtete sami. A možná, že se u toho i sami zamyslíte nad tou palčivou otázkou "co by, kdyby".

Takže, co byste dělali, kdyby Hogwarts jednoho rána neexistovalo?