Monny Whitecrow: „Hvězda odchází!“
Ano, dokonalá, úžasná a všemi milovaná Monny je pryč. Odešla. Avšak bylo by velkým hříchem, kdybychom se s ní nerozloučili hezky v mo(u)drém stylu. Vzpomeňme tedy na jednu z hradních legend a doufejme, že i přes smazání zase jednou tuto osobnost spatříme mezi hradními zdmi.
Je to již řada let, celých 9, kdy malá Monny vstoupila do hradu a našla své místo v Havraspáru. Za ta léta vykonala pro kolej spoustu věcí a nejen pro kolej, ale pro celý hrad. A nyní se rozhodla odejít.
Devět let je hodně času, a proto bychom měli zmapovat alespoň něco z jejího hradního života.
Její první krůčky na hradě se uskutečnily v den jejích narozenin roku 2006, 24. ledna před půlnocí. Od té doby byla koleji oporou v mnohém. Netrvalo dlouho a dostala se do zasedačky, načež obsadila i post pokladnice, na kterém si vedla víc než skvěle. Všichni se před ní měli na pozoru, žádný měšec nezůstal na jejich očích dlouho, protože ho majitel buď rychle schoval, nebo si ho schovala ona… Samozřejmě tím nechci říct, že kradla! Chraň Merlin, jen jsem použila menší metaforu pro tvrzení, které vypovídá, že konto vzkvétalo! A Monny byla ve svém živlu.
Když maličko povyrostla, dokonce měla za úkol proklepnout nové modré tváře nějakým maličkým dotazníkem. Doteď se musím smát jedné památné větě, když velká Monny hodnotila malou Lilien.
Ale pojďme dál!
Určitě všichni víte, jak vypadá Nessie - 
Odznak Roweny z Havraspáru, cena, kterou získávají jenom ti nejlepší z nejlepších modrých. Tento nápad pochází právě z hlavičky Monny. První nositelkou se stala Larrie Larstonová, druhou samotná Monny von Schatz.
Možná se mnoho z nás pozastaví nad tím, že tato úžasná mo(u)drá dívka nemá Cenu Roweny z Havraspáru. Kde se stala chyba? Inu, tak to bývá, někdy se prostě najde někdo, kdo vám ji vyfoukne před nosem, a pak už nějak není příležitost,… Nebo tak nějak to tuším bylo.
***
Další éra v životě Monny nastává v Létě 2011 po složení zkoušek OVCE z Astrologie, které se jí z jistých důvodů podařilo dokončit až napodruhé. Monny oblékla tmavě fialový hábit a stala se průvodkyní v Zakázaném lese. Netrvalo dlouho a nadějná průvodkyně vyštípala hlavního lesníka a převzala jeho místo. Tak začala vládnout lesu.
Možná v té době a možná dřív, kdo ví, se na výpravách začal nějak moc často objevovat jistý fialový. Zkrátím to: netrvalo dlouho a byla svatba! Monny si vzala našeho pana lékouzelníka, Matthewa Whitecrowa, a stala se z ní Monny Whitecrow. Ještě dodám, že svatba se odehrála za svědectví ledních medvědů a několika obyvatel hradu na zimní dovolené. Zanedlouho po svatbě se „narodila“ dcera Mamona von Schatzcrow a Monny se uchýlila do Zmrzlé říše, aby umožnila Mamoně studium v Bradavicích. Věk dítěte těsně „po porodu“ asi nebudeme rozebírat, zabralo by to moc času a stejně bychom to nepochopili.
(Foto ještě za svobodna)
Mamona se pomamila, nekráčela v otcových žlutých šlépějích, ale v matčiných modrých. Dostala se do Havraspáru, kde se stala ozdobou, jako kdysi její matka.
To ale není celé, Mamona se rozhodla vystřídat maminku a už nějaký čas si hraje s tučňáky a ledními medvědy. Jen co dítě zmrzlo, objevila se na scéně opět Monny Whitecrow, která se chvíli pohybovala na volné noze, načež se vrátila na post průvodkyně.
Za ty roky jsme měli možnost navštívit spoustu výprav pod vedením této průvodkyně a málokdy se stalo, že bychom odcházeli zklamáni. Ona měla, a vlastně pořád má, na takové výpravy nezměrný talent.
***
Ale abych nepsala jen já, byla dána možnost i vám - a do mého sovince dorazilo několik milých soviček.
James Watfar: Monny pro mě byla od úplného začátku hradního života jedním z vůbec nejneoddělitelnějších kousků koleje i celé školy. Málokdo je tak úplně a bezezbytku havraspárský a já jsem hrozně rád za každou stopu, která po ní v koleji, ale i na hradě zůstala. Bude chybět, ale jak už to modré osobnosti umí, duchem se jí odejít nikdy nepodaří!
Elysion Blackmoorová
Any Dawson: Když jsem byla malá, chtěla jsem být jako Monny. Ne jako ostatní. Ostatní malí lidičkové chtěli být jako bibi nebo Janel nebo Justin nebo Larrie nebo něco tomu podobného.Tedy příkladný vzor slušnosti, poslušnosti, pilnosti a tak dále. Knížka sem, knížka tam, knihovna, dobrovolné cvičení a úkoly navíc. Ale já chtěla být víc jako Elánka nebo Monny. Jenže pak jsem kvůli Elánce byla v Azkabanu a zůstala Monny. Ten nejlepší vzor! Zatímco každé ráno ostatní kontrolovali své úkoly a na poslední chvíli vylepšovali, já po cestě na snídani přemýšlela, komu podkopnout nohy, zamotat hábit nebo přiotrávit dýňovou šťávu. Během výuky jsem si nepsala podrobné poznámky jako ostatní, ale vymýšlela způsoby, jak hodiny zlepšit. Dnes může hrdě prohlásit “snažila jsem se být jako Monny”. Ze seznamu trestů mám dobrý pocit a doufám, že můžu prohlásit: “Pro budoucí generace vytvořila Monny důležitý odkaz a já v něm míním pokračovat.”
Aya Watanabe: Sl. Monny, byla jste skvělá, určitě. Moc jsem vás neznala, ale doufám, že se i nadále budete mít dobře a bude se vám dařit, tak jako tady, mezi námi. *srdce*
Nebelbrach Mechacha: Jednou na Letňáku jsem si vyzkoušel magii lásky. Napsal jsem tehdy pro Monny báseň:
Nejsi žádná souška.
Nádherná máš ouška.
Směješ se jak lachtan.
A tím vším jsem lapán.
Doufám, že jí ji jednou v budoucnu budu moci znovu zarecitovat.
Nerys Heliabel Ghostfieldová
Madam Monny odešla
tiše jak ševel listí,
že bude se mít dobře,
jsme si docela jistí.
V lese byla královnou,
co všechno měla v merku,
starala se o stromy
i o každou příšerku.
Mnohým z nás se zježily
všechny vlasy na hlavě,
stačilo, by pohlédla
na nás trochu káravě.
Pod jejím vedením se
výpravy pořádaly,
některé si s horory
snad v ničem nezadaly.
Jiné byly poklidné,
jako oheň hřály nás,
když bujaře jsme v lese
společný trávili čas.
Tak v každé větvi, stezce
je trocha péče její
a vzpomínka milá pak
i mezi čaroději.
Madam Monny, kéž dobře
se tam u mudlů máte
a na nás, na hrad i les
vždy s láskou vzpomínáte!
Meggie Ufíková: Video
Andrew Uroboros
V době, kdy jsem jako žlutý špunt coural lesem,
kdy hrál jsem si na machra a hlavy zlobil,
vodila studenty po lese mladá paní.
S Babou Jagou chodila na kafíčko…
Vílám česala kadeře…
Jednorožcům leštila rohy…
…a studenty strkala do děr v kořenech stromů!
Málokdy se všichni ve zdraví vrátili,
ale spokojeností každý jen zářil.
A za tyhle okamžiky Vám patří můj dík, Monny!
Třeba jednou, až dozraje čas, vrátíte se,
aby to kafíčko, kadeře, díry i stromy
marně nedoufaly a nečekaly, že někdy zase v lese…
Hodně štěstí přeje Andy
Emily Moonová: Monny organizovala první letňák, kterého jsem se účastnila a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, v neposlední řadě i díky soutěžím, které si pro nás Monny a spol. připravili. Pamatuji si, jak jsme v parku "vytahovali věci z jezera" před zraky nechápajících mudlovských adolescentů, jak chudák Justin krokoval ulici snad stopadesátkrát, jak nás při sbírání razítek podezřívali, jestli nejsme sekta, nebo jak jsme zinscenovali založení Bradavic hned v několika verzích, jedna byla lepší než druhá. Díky moc za to, že tyhle vzpomínky můžu mít! *usměje se*
Sylvia Belitia Rawison
Oresta Vianueva: Drahá Monny, když jsem si poprvé všimla, že máš podanou žádost o smazání, myslela jsem si, že je to jen žertík mého mozku. Jenže, ať jsem klikala na "Trvalý odchod" kolikrát jsem chtěla, jméno tam stále zůstávalo. A i když tu již nebudeš, vzpomínky tu budou nadále. *usměje se* Všechny ty prosmáté chvíle ve Velké síni tomu, jak tam blbnete. Spousty srandy kopec i mimo hradby školy a nezapomenutelné výpravy, plné tajemna, nápaditosti a překvapení, tu zůstanou pořád. Rozhodně mi budou chybět, ale Tvá přítomnost zde, ještě víc. A tak se s Tebou, s těžkým srdcem loučím a doufám, že se ještě v budoucnu potkáme! *usměje se*
Barbara Arianne Lecter: Drahá Monny! Chtěla jsem ti něco napsat, ale nenapadlo mě co, aby to mělo tu správnou modrou hloubku. Tak jenom krátce: Citron, káva, tůň a žába. *srdce*
Adrianet le Ros: „Rozkopni to a hoď tam trojitýho excela! Hodně štěstí *pusa*“
Larrie Larstonová: Kde jen začít... Když den po tvém odchodu byl takovým prvním dnem zbytku mého kouzelného života. *pousměje se* Nebýt Monny, nebude Larrie, rozhodně ne taková jako dnes. A tak ti, čuní, děkuju. Děkuju za to, že jsi mě našla, chytla a už nepustila. Za to, že jsi při mě stála, ať už jsem byla oprsklý prvňák nebo veledůležitá primuska. Za to, že ses se mnou smála i brečela, bourala mi naivitu, dávala mi lekce, byla mi starší sestrou, neochvějnou oporou a jednou z nejlepších přítelkyň, jaké mám. Za to, že jsi mi ukázala, co je to Havraspár, a naučila mě jeho čárům, ze kterých těžím dodnes. Za všechno společné kreativnění, vyhihňané seance, velkohubé cíle a následující tvrdé dopady, probdělé noci, kravění po hradě, holčičkovské svěřování, módní posmívání, nespočet trapasů, dlouhé skypy a ještě delší hodiny na icq, vynervované OVCE, za precizní hogwartské desky, všechna překvapení, interní vtípky, čuni, Nýmy, Típe a Rýly, rady, trpělivé naslouchání, starost a péči... za začátky, o kterých jsem netušila, že jsou vůbec možné, a které bych na hradě přála každému. Jako by odcházela část mě samotné... Ale až vyhlédnu v noci z okna havraní věže, vím, že tvoje hvězda bude pořád zářit jasně, jako by jí právě někdo dobil baterky. Vždycky pro mě budeš srdcem, rowenovatou inspirací a vzorem jako v dobách první Nessie. A ač jedna odbočka společné cesty oslepla, pořád nás čeká dlouhá dálnice. Protože ty jsi vlastně nikdy neodešla. A proto jsi čarodějka. *usměje se a přiloží k dopisu svazek srolovaných pergamenů* Semper fidelis, Rowena.
***
To bychom měli!
Na závěr bych chtěla říct, že i když se s tebou neloučíme v reálném životě, na hradě budeš všem moc chybět. Jak už jsem řekla, byla jsi a vlastně zůstáváš ozdobou hradu. Tvoje charisma tu zůstává s námi. Měj pořád úsměv na tváři, užívej života… A v kuchyni na viděnou!
Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář
Autor: Lilien Emity WatfarVydáno: 7/2015
