Pohyblivé schodiště – krása nebo muka?

Pohyblivé schodiště je nedílnou součástí Bradavic. Dalo by se říct, že společně s mluvícími a hýbajícími se obrazy naši školu odlišují od běžných mudlovských škol, alespoň co se prostor týče. Je samozřejmé, že s mudlovskými školami nemáme ani tak mnoho společného. Osobně v nich shledávám jakési kouzlo, ale jak se na naše zvláštní schody dívají místní studenti a zaměstnanci? Také tam vidí ono kouzlo, nebo je spíše otravují a raději by se jich zbavili?

Pohyblivé schodiště je, jak jistě všichni havraspárští vědí, vynálezem moudré čarodějky Roweny z Havraspáru. V Bradavicích najdeme celkem 142 schodišť různorodých tvarů a délek vedoucích na rozličná místa v různých dnech či denních dobách. Že se schodiště pohybuje, se dozvídáme z úst nebelvírského prefekta Percyho Weasleyho, když upozorňuje studenty prvních ročníků ve filmovém zpracování prvního dílu Harry Potter a Kámen mudrců, aby „dávali pozor na schodiště, hrozně rádo se mění.“

*

Pohyblivé schodiště můžeme několikrát vidět vyobrazené ve filmech o Harry Potterovi. Setkáváme se s nimi už v prvním díle Harry Potter a Kámen mudrců, kdy nebelvírští studenti Harry, Ron a Hermiona omylem zabloudí do chodby ve 3. poschodí, do které měli v tehdejším roce studenti zakázaný přístup. Naše zlaté trio tam samozřejmě nešlo záměrně, nýbrž je tam dovedlo v tu chvíli nežádoucí postavení schodů, jež zrovna počaly měnit svou polohu. To je dle mého velká nevýhoda tohoto kouzelného schodiště.

Představte si, že někam spěcháte a schodiště se začne měnit. Musíte tedy čekat, než se vrátí do takové polohy, abyste byli schopni skočit na plochu před dalšími schody. To vás může stát cenné vteřiny a máte-li namířeno z některé z učeben v přízemí do učebny ve vyšším patře, může jít i o minuty, neboť schodiště se nepohybuje nějak převratnou rychlostí. Vezměme si například film Harry Potter a Fénixův řád, kde na schodišti opět spatřujeme zlaté trio. Tentokráte mají namířeno do kabinetu profesorky Umbridgeové, neboť jedině přes její krb bylo možné použít letax a dostat se tak na Ministerstvo kouzel, kde se měl nacházet a být mučen Sirius Black, kterého chtěli naši hrdinové zachránit. Po schodišti utíkali, jak nejrychleji uměli, a je mi doteď záhadou, že se jim měnilo přímo pod nohama, a přesto dorazili tam, kam potřebovali. Je to tedy nějak ošetřené a schodiště se vám změní dle toho, kam máte namířeno, nebo měli v pátém díle pouze štěstí, když v prvním díle očividně dorazili tam, kam nechtěli?

**

Na našem hradě nalezneme pohyblivé schodiště také. Merlinžel (pro některé díky Merlinovi) zde ale není pořád jako ve světě Harryho Pottera. Sem tam se objeví, zůstane den nebo dva, udělá zmatek v chodu školy, a pak zase stejně záhadně, jako se objevilo, zmizí. Ale pokaždé, když se objeví, slýchávám otrávené až nešťastné brblání studentů i zaměstnanců. Nejčastěji jde o věty, jako jsou: „Né, už zase Schody!“ nebo „Chjo už zase. To zas nikam netrefím...“

Přeci jen i přes můj osobní názor do sebe tyto řeci něco mají. Je pravda, že hýbající se schody výrazně stěžují orientaci ve škole. Jednou si jdete zatrénovat famfrpál do sborovny, podruhé na ošetřovnu, sovy s dopisem jdete poslat přes dívčí umývárnu či knihovnu a v jiných případech jdete do kolejní místnosti přes kabinety profesorů nebo starý kumbál. Naštěstí jsou místa jako Soubojový či Akademický klub, na která se magie měnícího se schodiště nevztahuje a najdeme je tedy vždy na stejném místě. Zbytek hradu se však změní a na první pokus jen vzácně trefíte tam, kam chcete. Od toho je tu mapa hradu, kterou lze zakoupit na Příčné ulici v obchodě č. 14 Kouzelnické nástroje. Stojí sice 12 galeonů, ale zaručí vám, že se v Bradavicích neztratíte ani v přítomnosti neposlušného schodiště.

*

Jak jsem naznačila již výše, já mám naše pohyblivé schodiště velmi ráda. Je magické, nepřestává mě udivovat a spatřuji v něm i jakousi užitečnost. Dalo by se říci, že se ztotožňuji s názorem našeho kolejního ředitele pana Zendaera Amattise, který poskytl do článku o Rowenině schodišti, jenž vyšel před 7 lety u nás v časopise.

„Jsou úžasné, překvapivé, občas je to dobré pro lenochy - se takhle zamyslím uprostřed schodů, ony se párkrát pootočí a tak, člověk se vozí, nápady přicházejí a ještě mě to nasměruje někam, kam jsem chtěl, ale dočasně zapomněl.“

Co si o těchto schodech ale myslí ostatní? Nedalo mi to a svou zvědavost jsem musela ukojit  následujícími dvěma otázkami, které byl rozeslány mezi náhodně vybrané studenty a zaměstnance.

Corvinus Declaratio: Jaký máš názor na pohyblivé schodiště? Máš měnící se schody rád/a, nebo jsi z nich naopak nešťastný a přeješ si, aby na našem hradě nikdy víc nebyly?

Laura de Morganne: Někdy mě štvou, ale dlouhodobě jsou zábavným zpestřením hradního života. Člověk díky nim zabloudí na místa, kde by se normálně nevyskytnul, jako třeba ke školnímu řádu. *mrkne*

Helen Miltonová: Jak se to vezme. Když slyším ve Velké síni ono zlověstné SKŘÍÍÍP a VRZZ, tak protáčím oči a říkám si:„Ach jo, to zase budu hledat hřiště dvacet let!“ *směje se* Ale na druhou stranu, bez něj by byla nuda ne? Člověk se za dopoledne naučí, kam co vede a není problém.

Trixie Deliah Sinclair: Pohyblivé schodiště z duše nenávidím! Hlavně když se objeví během termínového víkendu nebo zápisu předmětů. To upřímně zuřím! Za mě schodiště zrušit (nebo když tak ho dávat třeba přes letní prázdniny...ale max na den).

Hannabell Cavanaugh: Je mi to jedno, jen když trvá už příliš dlouho, tak je to otravné.

Any Dawson: Je to skvělá součást hradu a učí nás vážit si jeho absenci. Ač tedy Dawsonka nadšeně podporuje pohyblivé schodiště především o termínové neděli, Any si občas myslí, že je až moc často a že i takové schodiště by mělo odpočívat. Od jisté doby mám jistou mapu, takže je život jednodušší. Nicméně pohyblivé schodiště je odkaz samotné Roweny, takže nemůžu schodiště úplně nemít ráda.

*

Corvinus Declaratio: Mate tě přesouvání schodů? Bloudíš na hradě často? Vlastníš mapu hradu či přemýšlíš o jejím zakoupení?

Miraell Eliranne: Našla jsem si vlastní způsob, jak se rychle zorientovat, takže mapa mi přijde jako zbytečná investice, když ty galeony mohu využít třeba v NiTi, že?

Eivli SSelene: Mapu nevlastním a asi nikdy nebudu. Stačí si zapamatovat, pod čím je kolejka, Velká síň a famfrpálové hřiště, které vždycky zmate, protože si nepamatuji, kde jsem v hledání skončila a jak jsem se na něj dostala.

Skylar Blair Anderson: Nu, nejhorší je to na démonkovi - pokud jsem zrovna někde na cestách a chci Hrad navštívit alespoň takto, schody jsou doslova moje noční můra. Člověk musí proklikávat všechny odkazy, než najde to, co hledá... Mapu však nevlastní, pořád mi to přijde jako škoda peněz, které nerostou na stromech!

Elaine Robillard: Mate, nemate. Já zas tak nebloudím, většinou dojdu rychle tam, kam potřebuju, ať už jsou schody nebo ne. Mapu nemám, ale když bych se náhodou hypoteticky ztratila, nemám problém zeptat se kolemjdoucího. Ale většinou to zvládnu prostě nějak dojít. Naštěstí mě za pozdní příchody nikdo nepenalizuje, tak co. *usměje se*

Hekatea Centaurix: Mapu hradu jsem dostala jako velice cenný dárek od slečny Bibi... A ano, musím přiznat, že během školního roku ji používám vcelku pravidelně, když se setkám se schody. Jako student jsem po mapě nejvýš tak pokukovala, sama bych za ni asi těch 12 galeonů nedala.

***

Ať už máte pohyblivé schody rádi, nebo ne, musíte uznat, že v sobě mají jakési kouzlo. Pokud zrovna nespěcháte na hodinu Lektvarů, na kterou jdete pozdě, neboť jste nesledovali čas při famfrpálovém tréninku, zastavte se na chvíli a pozorujte pohybující se schody. Možná si uvědomíte, že nejsou tak špatné a do našeho světa přinášejí cosi magického, neboť jsou vzácným úkazem v našem světě. Kde jinde ještě takové schody najdete?

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář