Prokletí havraní brány

Krátký příběh vyprávějící o Havraní bráně na okraji jednoho starobylého města. Hanna se vydává prozkoumat tajemství brány, ale co se stane dál?

Na okraji nedalekého starobylého města Stirling hluboko v lese stojí po staletí zapomenutý oblouk známý jako Havraní brána. Místní o bráně mluvili šeptem a málokdo se odvážil byť jen na kousek přiblížit k jejímu kamennému oblouku, který se tyčil do prostoru mezi hustými stromy jako obdivuhodný monument. Pár místních tušilo, kde bránu najít, avšak postupem času si svá tajemství brali do hrobu. Bylo to jako vzkaz k dávno ztraceným časům. Legendy pravily mnoho. Brána prý byla vstupem do světa mrtvých a kdokoliv jí prošel, už se nikdy nevrátil zpět do světa živých. Mnozí jen mávli rukou, ale v každé legendě je vždy trocha pravdy – a někdy mnohem více, než si člověk dokáže uvědomit.

Tento podzim byl neobvykle chladný, vítr se pohyboval rychle mezi stromy a zhnědlé listí opadávalo s tíhou předzvěstí, že přichází něco temného. Hanna, mladá studentka, přijela do Stirlingu navštívit svou rodinu. Vždy milovala historii a znala příběhy o Havraní bráně. Vždy si přála prozkoumat všechna tajemství a konečně věřila, že by mohla odhalit něco, co by nikdo nečekal. Nikdo ve městě s ní o bráně mluvit nechtěl, natož ji tam doprovodit, ale ona i tak nechtěla přestat. Na to byla až moc zvědavá.

„Některé věci musí zůstat zapomenuté,“ říkal každý z města, ale Hanna to nikdy nebrala vážně, spíš jako pověru.

Jednoho chladného večera na konci října se Hanna rozhodla vydat k bráně sama. Byla opravdu zima a severní vítr bičoval místní oblast jako hurikán. Hanna našla kdysi dávno starou mapu, která by měla ukazovat cestu skrze les až k místu, kde prý stála Havraní brána. Vyšla potichu z domu a vydala se přes městečko k lesu, vybavená pouze baterkou, mapou, sešitem a starším fotoaparátem.

Les kolem byl tichý, až zvláštně zlověstný, jako kdyby i temná noc tušila, že se schyluje k něčemu zlému. Hanna držela baterku v ruce a sledovala, jak vrhá dlouhé stíny, které jako by tančily kolem ní. Stále kráčela hlouběji do lesa a sem tam se zastavila, aby se podívala do mapy. Věděla, že jde správně. Po hodině chůze uviděla podivný monument. Brána. Byla přesně taková, jak si ji představovala. Vysoká kamenná konstrukce zdobená reliéfy havranů, kteří ji střeží. Byla zarostlá mechem a lišejníkem, až působila lehce živě. Působila magicky a tajemně. Na vrcholu kamenného oblouku byl vyrytý nápis v zapomenutém jazyce, který Hanna neuměla rozluštit. Přistoupila pomalu blíž a byla zcela pohlcena a fascinována tou děsivou krásou. Nemohla odolat – musí bránu prozkoumat.

Náhle kolem ní proletěl černý havran. Jeho křídla s rachotem rozvířila vzduch, jako by chtěl Hannu varovat před neznámým nebezpečím. Jen se překvapeně rozhlédla a sledovala havrana, ale když se otočila zpět pohledem na bránu, jako by se jí zastavilo srdce. V té bráně už nebyla vidět druhá strana. Jako by na druhém konci nic neexistovalo. Místo něj tam byla jen temnota – černá, hluboká a jako bez života. Hanně přišlo, jako by ta brána vedla do prázdnoty, do světa, kde je jen nicota. Srdce jí bušilo tak rychle. Pocítila chlad, který ji obklopil. Udělala krok zpět, ale něco jako by ji drželo na místě. Brána vyzařovala neviditelnou sílu, která ji začala vtahovat dovnitř. A pak Hanna zaslechla hlasy – tiché šepoty. Něco přicházelo z velké dálky, ale přesto to bylo dostatečně hlasití, aby vše slyšela.

(Ilustrace: Magnus Sigursur)

*

„Pojď k nám, pojď...“ ozývaly se. Znělo to jako výkřiky, jež se snaží prolomit bariéru.

Srdce se jí rozbušilo mnohem více, ale i přesto nedokázala odolat. Krok za krokem se přibližovala k bráně, až se ocitla přímo před ní. S každým pohybem cítila, jak ztrácí kontrolu nad svým tělem. Neznámá síla ji ovládala jako loutku. Pak, aniž by cokoliv udělala, prostě vkročila dovnitř. Svět jako by se kolem ní změnil. Byla zcela pohlcena tmou, ne obyčejnou ale hutnou, plnou stínů, které se pohybovaly kolem jako živé bytosti. Hanna měla pocit, že ji něco sleduje. Něco se skrývá za závojem temnoty. Náhle se před ní objevily podivně vyhlížející osoby. Bledé, průhledné a s prádznými obličeji. Byli to mrtví, uvěznění otroci mezi světy, kteří čekali, až je něco nebo někdo osvobodí.

„Kde to jsem,“ zašeptala Hanna, i když nedoufala, že by jí někdo odpověděl. Ale i přesto přišla odpověď od jedné z těch bytostí: „Jsi na prahu světa mrtvých. Kam létají jen havrani. Brána tě sem přivedla. Tady je konec všeho, co jsi znala.“

Hanna se otočila a chtěla se vrátit, ale brána, kterou prošla, už tam nebyla. Hanna byla uvězněná. Stíny kolem ní létaly rychleji a svíraly ji stále víc a víc.

„Musíš zaplatit cenu,“ ozval se hlas z temnoty. „Kdo projde Havraní bránou, musí zůstat. To je zákon našeho světa.“

Hanna si uvědomila, jakou obrovskou chybu udělala, ale věděla, že už je přílíš pozdě. Stíny ji obklopily a jejich ledové doteky pálily jako oheň. „Pusťte mě!“ zakřičela, ale hlasy stále jen opakovaly: „Musíš zůstat, musíš...“

V zoufalství se snažila běžet pryč, ale nebylo kam utéct. Byla v pasti. V místě, kde čas neexistoval a kde smrt byla věčností a utrpením. Stíny kolem začaly měnit tvar. Jejich tváře byly zakřivené, plné bolesti. Oči měli prázdné a chladné. Hanna cítila, jak její tělo ztrácí sílu a jak je stahována dolů, do světa, kde už nebude existovat ani jedna její část. A pak, když se zdálo, že vše je ztraceno, se za stíny objevilo světlo. Jasný bílý záblesk prořízl temnotu jako nůž. Hanna vzhlédla a uviděla postavu v černém plášti s havraní maskou, která jí zakrývala tvář.

„Není tvůj čas,“ pronesla postava hlubokým hlasem. „Vrať se, dokud můžeš.“

Hanna nemohla uvěřit svým očím. V okmažiku, kdy se k ní přibližovala ta cizí postava, se Havraní brána znovu objevila. Hanna neváhala ani sekundu a rozběhla se zpět k bráně a s posledním výkřikem proskočila kamenným obloukem.

Ocitla se znovu v lese, kolem ní opět panovalo ticho. Tentokrát brána zůstala zavřená. Hanna se zhluboka nadechla, ale věděla, že to, co spatřila, nebyla noční můra nebo sen. Bylo to varování. Od té doby se Hanna snaží varovat všechny, kdo by měli stejně hloupý nápad jako je ona. Dokonce po svých studiích napsala knižní sérii příběhů a legend s názvem Havraspárské stíny.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář