O skleničce a lidech - část II.

Zde je pokračování předchozího článku. Ano, pořád se motáme kolem té samé skleničky. Tentokrát se na ni podíváme pohledem studentů a zaměstnanců Hogwarts...

...nejen proto, že nás to všechny jistě velice zajímá, ale též proto, že Evelína je hroznější než ptakopysk a ještě k tomu líná a nechce se jí samotné natahovat článek (protože někam odložila svůj mozeček a nemůže nic vymyslet) do vhodné délky, tak zbombardovala hradní obyvatelstvo, aby svými odpověďmi natahovalo článek za ní. Už chápete, co je na tomhle typu článku skvělé?

Ale zpátky k tématu. Eew, kde jsem to skončila? Aha, už vím! Vás zajímají názory ostatních! No dobrá, dobrá. Všem jsem položila stejné otázky; Co si o této skleničce myslí? Tak tady je máme.

(Pozn. red.: Přečtěte si nejprve ultra vytuněný psychologický rozbor pojetí sklenice. Naleznete jej zde v první části článku.)

***

Jako první jsem narazila na jistou profesorku J. Weil. Patří mezi tu milejší část hradu, která ochotně odpoví, i když nemá čas. (Madam, proč tak spěcháte? Musím držet rytmus!) „Zajímavá otázka! Poté, co jsem skleničku podrobila detailnímu zkoumání, usoudila jsem, že je poloprázdná. Mimo jiné taky proto, že jsem se právě vrátila od mudlů, nic nestíhám, nic se mi nedaří... Myslím, že moji náladu netřeba blíže popisovat. Nicméně zkuste se zeptat, až opravím támhletu hromadu úkolů, pak vám možná řeknu, že je napůl plná.“ Madam se rozhoduje podle nálady, to zní nebezpečně.

*

Havraspárskou studentku L. R. Lairovou jsem přistihla, jak žvýká ementál schovaná pod stolem. „Eyckovice!“ zařvala, když jsem ji vytahovala ven (to bude nejspíš nějaký bojovný pokřik), a konečně z ní vypadlo: „No, upřímně řečeno, já nevím. Jakože vím, ale nejsem si jistá. Kdybych byla optimista, řeknu, že je skoro plná, a kdyby pesimista, řeknu, že je skoro prázdná. Ale já nejsem snad ani jedno. Jednou jsem taková, podruhé zas jiná. Nicméně vynasnažím se odpovědět. Upřímně, v tý skleničce není voda! Jen jakýsi kroužek uprostřed! Co to jako je?! No dobřeee. Myslím si, že je napůl plná. Stačí?“ Stačí! Linn se na to kouká správně havraspársky!

*

Profesorka S. E. Smithová chtěla mít taky pravdu: „Tady záleží opravdu na úhlu pohledu. Někdo může říct, že je z půlky plná a jiný, že je zase z půlky prázdná. Na tomhle se nikdy nikdo neshodne. Když se nad tím však zamyslíme, všichni mají pravdu. A co by na tom taky nebyla pravda, že? Já osobně vždycky tvrdím, že je z půlky plná. Prostě beru to tak, že tam je půlka něčeho a půlka ničeho. Což se týká i lidí, vždycky tam je část něčeho a část ničeho. Je to takové vyrovnané a na každém záleží, zda něco doplní či se něčeho vzdá.“ Zajímavá úvaha, že? Za vším hledejte rovnováhu, feng šuej, jin a jang, všechno a nic.

*

Kdežto slečna E. Portmenová na tuto problematiku nemá odpověď... houby! Odpovědi se vyhýbá! „Na tuhle otázku vám bohužel nemůžu dát odpověď, protože jsem tenhle problém slyšela rozebírat tolikrát, že díky tomu už sama nevím, co bych jako první věc řekla, kdybych o tom nikdy neslyšela. Což je myslím hlavní pointa této skleničky, říct bez rozmýšlení tu první věc, která vás napadne.“ Důkaz, jak se slečna raději odpovědi rafinovaně vyhne! Ale i tak mám pro vás vhodnou kategorii, slečno! Ale v rámci ochrany svého vlastního zadku to radši nezveřejním, že jo.

*

Ale pojďme dále. Co si o tom myslí skupinka studentů, kterou jsem přepadla ve Velké síni? Mrzimorský student T. Valdorius to vyřešil jednoduše: „No jelikož mám žízeň, tak plná nezůstane. *Accio sklenička* “. (Teo, musím ti něco říct. Je to jen obrázek.)

*

Nebelvírské lvíče T. Pudlíčková se na to dívá optimisticky: „No přece napůl plná, to vidí každý.“ Víte, já si myslím, že nebelvírští jsou velice optimističtí, protože si jejich primuska J. Mooren myslí totéž: „Řekla bych, že pro ni platí obě možnosti, ale více se mi líbí napůl plná, zní to optimističtěji.“ A co jejich kolejní ředitelka, madam B. Orionis? „Je rozhodně do půlky plná. To znamená, že kdyby mi stála na nočním stolku, musela bych si ji dát dál, než stává obvykle - kdyby se mi totiž tohle všechno vylilo do postele, sušila bych to aspoň hodinu. Což bych nehodlala riskovat, přirozeně.“ Vidíte to? Vidíte to? Co jsem vám to říkala!

*

Zato lvíče z prvního ročníku C. Lokwood je realistka: „Velice obyčejná sklenička naplněná vodou a to buď - podle toho kdo to jak vnímá - zpola plná nebo zpola prázdná. já to vidím na - do polovina je voda.“

*

Zmijozelská prvačka a jájsemúplně všude K. Smithová se nemůže rozhodnout: „No, tak sklenička se mi zdá napůl plná, nevím proč, ale je to tak. Ale když se na ní tak pozorněji koukám, tak je i napůl prázdná, takže vlastně obojí.“ A ještě se dožadovala sušenek jako odměnu!

*

I. A. Swan měla ohromnou radost, když jsem se jí zjevila jak zombík z mlhy v céčkovém horroru: „Ježišmarjá, Ajková, tys mi chyběla!“ Já věděla, že jí moc chybím. Po dojemné scéně se spoustou láskyplných slov se mi z ní podařilo vymáčknout toto: „Takže, sklenička je to pěkná, jen co je pravda, kde jsi ji koupila? Dej mi adresu, určitě se stavím a taky si jich pár koupím. Ale nechápu, proč tady veřejně prezentuješ pouhou prostou polovinu skleničky, když plná vypadá daleko líp (a ano, usuzuješ správně, mám na věc zkrátka realistický pohled - té skleničky je prostě půl!) Nicméně v běžné konverzaci bych ji asi označila jako poloprázdnou čistě proto, že poloplná zní divně a proto, že jsem líná vstát a jít si ji dolít a takhle to zní depresivnějš a je jistá šance, že se někdo slituje a udělá to za mě...“ Kdyby tě to pořád zajímalo, Isko, tak jsem tu skleničku pořídila v příjemném obchůdku „Na skládce“. Jestli ji hrozně moc chceš, měla bys tam ihned zajít a pořídit si ji. Právě ji zdražili o trojnásobek.

*

Havranka Q. Sylie šla na skleničku vskutku magicky. *Queti vytáhla hůlku, nakreslila v prostoru několik čar, a nebezpečně vypadajících klikyháků, mumlaje si u toho zaklínadlo integralum integrae* „Tahle sklenice je méně než poloprázdná.“ *vypadlo po chvíli* „Ne, nejsem pesimista, moje čáry mi právě ukázaly, že toho nevyužitého místa je ve sklenici o něco víc... Vyřiďte prosím těm ptakopyskům, že tato zaklínadla se učí v knize Praktická svarnetika. A jsou ohromě praktická. Zejména tehdy, když se vás někdo zeptá na poloprázdnost sklenice.“ Vyřídím, Queti. Hů-stý!

*

Naše prefektka K. Auster je umělkyně tělem i duší: „Takže krom toho, že je sklenička opravdu krásná a vzdávám postu sklenáři, který ji zhotovil, mám takový trochu odlišný názor na věc. Nechápu, jak myslíš konkrétně otázku, zdali je poloprázdná nebo poloplná, protože já v ní žádnou vodu či jinou tekutou látku nevidím. Co vidím je destička, táceček či jiná příčka kulatého tvaru podélně vložená do skleničky. Tato příčka je bílá a tím pádem splývá s pozadím. Dále mě ještě napadlo, že je sklenička přesně v polovině zdobená tenkým rovným černým proužkem, ale takové skleničky už nejsou tak pěkné.“ Já vím, že bys ji dokázala nakreslit krásněji. Ale to by pak nebyla taková zábava, že!

*

„Jestli je sklenička poloplná či poloprázdná? Myslím, že tato otázka je docela častá a já se nad ní nikdy nezamýšlela, ale všechno je jednou poprvé. Myslím si, že je poloplná, nebo poloprázdná, jak pro koho. Každý to určitě bere jinak. No, já bych to asi brala tak, že když bych si nalila pití jen do poloviny, tak je z poloviny plná. Avšak když bych půlku vypila, tak by byla poloprázdná. Nevím, jestli je na tuto otázku nějaké logické vysvětlení a mě teď žádné jiné nenapadá, takže odpovídám takto. Jinak opravdu nevím jaká je.“ Tohle na mě vyhrkla velmi ochotně N. M. Leroy, která jako jediná duše na hradě miluje, když ji otravní novináři otravují s ještě otravnějšími otázkami. Eew!

*

Pan profesor A. R. Travt na to řekl: „Ani jedno ani dru hé, je to sklenička s okrasným proužkem ve středu.“ Jeho kolega, pan M. White cow... ne, Whitecrow!... na skleničce nevidí nic zvláštního (nejspíš proto, že tam nic zvláštního není): „Je z poloviny plná nějakého nápoje a z druhé poloviny plná prostoru.“

*

A co pan M. Kilahim? Přestože zrovna neměl čas, dokázal mi odpovědět. „Jestli bych Vám mohl říci názor na tuto skleničku?“ *pozoruje obrázek* „Ona je to sklenička? Mně to teda připadá, jak nějaká ta trubka, co to ní můžete foukat, z papíru. Co? Jestli je napůl plná a nebo na půl prázdná? Co já vím? Já jsem tu skleničku nenaplnil do poloviny. Ale když už tedy chcete znát můj názor, ač tedy osobně si myslím, že to žádná sklenička není, a už vůbec není naplněná nebo prázdná, tak je to sklenička, ve které je z poloviny obsažena jakási tekutina.“ *raději to podrobněji zkoumat nebude* Ale to je velice zajímavé, pane profesore! I toto je možné.

*

Miloučká nebelvírská prefektka N. Teacherová o tom ví své. „Sklenička je to vskutku sympatická. Ačkoli si spíš myslím, že je to průhledný kelímek s čárou v prostřed. Kdybych se však pletla, a byla to sklenička a v nějaká tekutina, není to Ko-Fo-La, a tak musím konstatovat, že by mohla být ještě lepší, kdyby byla kelímek s Ko-Fo-Lou.“ Taky o tom vím své! Ko-Fo-La to není a nebude!

*

A co na to říkají dvě mrzimorské studentky? M. Cuthbert ví, že v jednoduchosti je pravda: „Je to jednoduché. Pro žíznícího je to poloprázdné, pro přeplněného, kdo to do sebe má nasoukat, je to poloplné.“

*

E. Willowa je jako správné mrzimorče optimistka: „Z fyzikálneho hladiska je ten pohár viac prázdny ako plný, keďže pohár sa do vrchu rozširuje, čiže horre je väčší objem ako dole... ale ja, ako večný optimista a odporca matematických a fyzikálnych vied budem tvrdiť, že je poloplný!“ A já jsem ráda, že je v ní víc optimistky než matematičky a fyzika.

*

Jako perličku nakonec tu máme dopis od nebelvírské N. z Libelusie (její smích jsem zaslechla až z nebelvírské kolejky; obrázek byl zřejmě vtipnější, než jsem tušila):

„Hezký večer celému osazenstvu modré redakce a samozřejmě čtenářům!

Tato sklenička není ani napůl plná, ani napůl prázdná. Jen ji nějaký škarohlíd vzal, vyměřil v polovině a obtáhl černým nesmazatelným inkoustem!

Navrhuji skleničku po okraj naplnit máslovým ležákem. ;-)

Niane“

***

Zbytek dotazovaných sklenička vůbec nezaujala nebo jim připadala moc ošklivá.

Spokojení? Ne? Stížnosti a žaloby posílejte Larrie Larstonové.

Nakonec bych ráda všem poděkovala za ochotu a čas; rozhodla jsem se zveřejnit všechny odpovědi, protože jsem za každý názor ráda; slibuji, že už nikdy, nikdy nebudu psát podobné články. Protože otravovat lidi je hrozně vysilující a náročné.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář