Nad sklenkou vína s Filiusem Orionisem

Filius Orionis - jedna z nejžhavějších osobností hradu - byl vyzpovídán Corvinem Declaratio o své mateřské koleji, o Sedmiboji, o šéfredaktorování Denního věštce, a dokonce i o dědkovatění.


Byl pokojný sobotní večer, na hradě již vše pomalu utichalo a Pobertův plánek jasně zářil jménem Filiuse Orionise. Škrábání jeho brku a šustění stohů pergamenů, kterými se prokousával, se rozléhalo chodbami, a tak jsem si řekla, že protože ve svém modrém životě pro dnešek nemám zaškrtnuté okénko dobrého skutku, měla bych tuto nepříjemnou skutečnost napravit. I zaslala jsem šlechetně profesorovi sovu s pozvánkou na sklenku u Rosmerty, doufajíc, že bude schopen odolat lákadlům své neskonalé pilnosti a věnuje mi trochu času na rozhovor pro Corvina. Odpověděl obratem, že si zajde pro plášť a sejdeme se na místě. Nutno podotknout, že pláště bylo netřeba. Po dlouhé době nastala teplá sobotní noc, takže profesor nakonec dorazil vcelku nalehko.

Vyčkávavě jsem se usadila v Rosmertině podniku, objednala si svůj oblíbený Sklepmistrův vyprošťovák a zrovna jsem se chystala poprvé si zavdat, když ke "Třem" přirázoval profesor Orionis, rozrazil prudce dveře, popřál rázný "dobrý večer" a luskl briskně na Rosmertu. Ta okamžitě přestala leštit jednu z omlácených sklenic, vytáhla tu s tím nejhezčím srdíčkovým vzorem, bleskurychle do ní nalila Ohnivce a kvapně jej magistrovi donesla. Poděkoval a spokojeně si lokl. Zavánělo mi to rutinou, madam Rosmerta byla očividně výtečně vycvičená.

Corvinus Declaratio: Chodíte sem často?
p. Filius Orionis: Spíš zřídka. Ne, že bych snad nebyl spokojen se zdejším servisem, ale přeci jen... Byl by hřích své úplatky nespotřebovat a poslat je dál, když už jsem je jednou dostal. A míru radno překračovat není, takže se většinou spokojím se zásobami, které mám v kabinetu.


Než jsem stihla tiše zazávidět, všimla jsem si, že můj vyprošťovák je ten tam a já zase sedím jako ryba na suchu. Ne, že bych snad porovnávala svou sklenici s tou profesorovou, ale znáte to… Nedalo mi to a se zájmem jsem se zadívala na jeho korbel, ze kterého se na mě vyzývavě šklebilo srdíčko a vysmívalo se, že moje sklenice je taková nedocválaná houžvička. Byla zhruba třikrát menší. Protáhla jsem obličej, objednala si další drink a jala se do trochy toho nípání.


Corvinus Declaratio: Předpokládáme, že většina těchto "pozorností" pochází od vašich studentů…? Učíte celou řadu předmětů. A zajisté se tam najde i něco od tajných ctitelek, ctitelů a možná i nějakého toho kolegy?
p. Filius Orionis: Nu, a víte, že ani nevím? Při konzumaci postupuji podle pořadí, v jakém jsem je dostal - to aby se něco nezkazilo, to bych nerad - a v současnosti jsem tuším teprve někde v půlce července... Zasekl jsem se na gratulacích za přijetí mezi profesory *usměje se* A samozřejmě - příchozí poštu tohoto typu mi vyřizují skřítci, takže o ní přehled nemám - než na ni dojde.


Profesor si objednal ostružinové víno a nebudeme-li kolem toho dělat velké cavyky, jednoduše ho do sebe kopl. Trochu jsem zvedla obočí, ale protože duchu žurnalisty hovorná oběť vyhovuje, spolkla jsem poznámku. Rosmerta mi mezitím přinesla zmrzlinový pohár, jen tak sama od sebe. Příjemné překvapení, které jsem brala jako povzbuzení, a rýpla jsem trochu hlouběji.
 
p. Filius Orionis: Hmmm... *mne si bradu* Asi ano, asi jsem tomu rád. Nebelvír mi samozřejmě chybí, ačkoli se pochopitelně snažím být s kolejí v kontaktu, jak to jde - ale jistě, už to není ono. Vlastně se dá říci, že o vedení koleje toho vím jen tolik, kolik se dozvím od svých studentů v domácích úkolech na Primusování. Nicméně si teď tak nějak nedovedu představit, že bych byl v rozšiřujícím studiu prakticky bez možnosti vést kolej "přímo" - a jen se díval, jak ji vedou jiní, a byl tím, který "už zažil všechno"... Nemyslím, že by to dělalo dobrotu.

Corvinus Declaratio: A z toho, co se dozvíte od svých studentů, máte pocity jaké?

Tu se profesor zamyslel a cosi nesrozumitelného vyžbleptl. Po chvíli vzájemně rozpačitého zírání se magistr zamračil na svou sklenku vína, odkašlal si a zkusil to znovu. S potěšením vám můžeme sdělit, že tentokráte uspěl!

p. Filius Orionis: Z vypracování úkolů získávám především jistotu, že jsou v Nebelvíru stále schopní lidé, kteří by kolej dokázali vynést tam, kde ještě nikdy nebyla - byla-li by jim dána příležitost. Tudíž jsou pocity spíše pozitivního rázu.

Profesor si následně neohroženě objednal další víno. Spokojeně jsem si poznamenala odpověď a počkala, až si znovu lokne.

Corvinus Declaratio: Co byste řekl, že těmto studentům stojí v onom zmiňovaném "rozletu"? Prozatímní nedostatek zkušeností? Jiné koleje? Oni sami?
p. Filius Orionis: Spíš bych to nazval nedostatkem šancí ukázat, co v sobě mají. Nerad bych to více rozváděl.

Corvinus Declaratio: Pojďme se tedy zaměřit na trochu jiný soudek. Nemůžeme se nezeptat na událost, která hýbe hradními zdmi - Sedmiboj. V loňském ročníku jste se zúčastnil a zakončil na sice nevděčném, ale velice úspěšném druhém místě. Jak Sedmiboj prožíváte nyní? Bylo nám řečeno, že jste i částečně zapojil své síly do organizace. Neupadáte však trochu do nostalgie při tom všem?
p. Filius Orionis: Ano, Sedmiboj... Samozřejmě mi není lhostejný, ale o nostalgii se v žádném případě nedá mluvit. Před čtyřmi školními lety jsem během tohoto klání zažíval nejnáročnější období v Bradavicích vůbec; nyní už mi o nic nejde a mohu si Sedmiboj pustit do hlavy jen tehdy, když chci, případně když jsem o to požádán. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Zapojujete se i jako fanoušek a tzv. "držíte palce" svým favoritům v Síni Sedmiboje, nebo se držíte v absolutní nestrannosti a vyčkáváte, jak se vše samo vyvrbí?
p. Filius Orionis: Asi srpec jsem do toho nacpal, ale další peníze již do palcometru vložit neplánuji. Přeci jen předpokládám, že více než podpora anonymní potěší podpora neanonymní.*usměje se*

Corvinus Declaratio: Jakou radu byste tedy, jakožto někdo, kdo si kláním prošel úspěšně až do konce, udělil účastníkům letošního Sedmiboje?
p. Filius Orionis: Aby úkoly neplnili tak, jak by jim samotným přišlo jejich vypracování nejlepší. Aby se pokusili vcítit se do mentality porotců - což je těžké, jde-li o čtyři individuality - a zavděčit se úplně všem půjde jen sotva... Ale pokud chtějí např. vložit do své práce vtip, aby nejprve důkladně zvážili, zda jej pochopí i lidé s nižším IQ, než mají oni sami. *ušklíbne se*


Mé oči poté ulpěly na madame Rosmertě, která usilovně špicovala ušiska a hltala každé magistrovo slovo. Když domluvil, spěšně k němu přikvapila a razantně vstoupila do rozhovoru.

Rosmerta: Ostružinové víno pro Filius Orionis
Rosmerta: Ostružinové víno pro Filius Orionis

Trochu ublíženě jsem se na ni zadívala, doufajíc, že také přinese něco mně. Nevěnovala mi však jediný pohled a zbožně zírala na mého společníka. Ten se zatetelil na lavici a předstíral rozpaky.

p. Filius Orionis: To ani nemuselo být... Ne, ne, Rosmerto, další už si opravdu nedám, děkuji.

Pravděpodobně ranil její city, protože Rosmerta před něj nakvašeně mrskla další sklenicí.

Rosmerta: Ostružinové víno pro Filius Orionis.
p. Filius Orionis: Ale tak... Když už jste ho donesla... Vy víte, jak na mě...

Profesor byl konečně obměkčen a já si pomalu začínala připadat, že zde jsem trochu navíc… Už jsem ty cukrbliky prostě nemohla poslouchat, a tak jsem se ušklíbla na Rosmertu a chopila se statečně slova.

Corvinus Declaratio: Nu, pojďme se podívat ještě na jiný okruh. Jste již nějaký ten pátek šéfredaktorem Denního věštce, který vám vzkvétá pod rukama. Co vás motivuje k tomu vkládat tolik úsilí do tak náročného úvazku? Přeci jen máte už spoustu práce zde na hradě.
p. Filius Orionis: To se těžko definuje. Když jsem byl na začátku září vybrán panem ředitelem pro správu tohoto plátku, chtěl jsem se mu odvděčit - a taky jemu i všem ostatním dokázat, že jeho rozhodnutí bylo správné. Nu a samozřejmě jsem v nové funkci nechtěl udělat ostudu sobě ani svému rodu. Přeci - když mě k něčemu pustí, tak bych to měl dělat pořádně a naplno. Jinak by to mohl dělat někdo jiný.

Corvinus Declaratio: A kde vidíte sám sebe za deset let?
p. Filius Orionis: Sám sebe za deset let snad ani nikde nevidím. Předpokládám, že v té době budu ve svém kabinetu zavalen tak velkým množstvím domácích úkolů, že mě přes ně ani nepůjde spatřit.

Corvinus Declaratio: Takže vás budeme moct zahlédnout pouze v sálu profesorských portrétů? Kdo vlastně vyhotovil vaši podobiznu? Nebo je to snad autoprotrét?

Než se profesor stihl nadechnout, přispěchala zase Rosmerta, tentokráte k mojí osobě. Vecpala mi sklenici vyprošťováku, kterou jsem si rozhodně neobjednala, a usmívala se na mne jako měsíček na hnoji. Co si jako myslí?! Že si u mě najde přízeň, aby mohla s profesorem Orionisem taky rozhovorovat? Pche. Odmítla jsem s tím, že na vyprošťovák už je pozdě. Ta otrlá ženština se však nedala.

Rosmerta: Sklenice mléka pro Larrie Larstonová

A tu už jsem tedy s díky přijala, před spaním je prý mléko zdravé (to jsem si právě vymyslela). A protože se mezitím profesor Orionis stihl nadechnout tak padesátkrát a momentálně už byl nafouknutý jako holub, usmála jsem se a věnovala mu svou pozornost.

p. Filius Orionis: Možná, pokud nezapadám prachem. Nebo pokud se třeba nerozčílím a nevybouchnu... Uvidíme. Jinak - jde o dílo jednoho mého francouzského přítele, kterým završoval své studium Barvokouzlení v Krásnohůlkách. Ačkoli jsem jej samozřejmě musel poupravit, přidal jsem například světlo Orionu, s nímž jsem se portrétovat nenechal. Což mi teoreticky jako čerstvému absolventovi OVCÍ z Barvokouzlení nemuselo dělat problém. Ale stejně jsem v některých okamžicích raději požádal o pomoc s úpravou kolegyni Betelgeuse. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Případně pokud vás nezapálí studenti prvního ročníku Prefektování a primusování, že. Nu, povězte nám ještě, jaký vztah máte k módě? - přejede profesorův oděv očima a pohledem se zastaví na masce zajíce - Demonstrujete oblečením své aktuální rozpoložení, kupříkladu?


Asi jsem neměla upozorňovat na onu nešťastnou událost z hodin Prefektování a primusování, neboť profesor se kapánek rozlítil a mrskl na stůl korbelem vína tak mohutně, že mi trocha toho nápoje přistála v klíně.


p. Filius Orionis: O tom mi snad ani zrovna vy nemluvte! Mám-li správné informace, byla jste u toho taky!

Ano, móda... Totiž, už jsem ji řešil i více, nyní jsem již na nějaké výstřelky opravdu starý, a proto volím extravagantnější modely jen tehdy, chci-li uctít nějakou významnou událost jako například dnešní příchod jara. *zastříhá levým uchem* Rozpoložení... Nu, nikdo z nás se tomu asi alespoň v minimální míře nevyhne, to je logické.


Zahuhlala jsem na Rosmertu, aby magistrovi donesla ještě pár sklenek, ať zapije ten žal nad ztrátou svého milovaného portrétového já, a ptala se směle dále. Profesor už se sotva držel, takže jsem byla poněkud hubatější.


Corvinus Declaratio: Nu tak snad jen na závěr ještě - připadáte si na výstřelky starý. Nebojíte se, že začnete brzy trochu dědkovatět, nebo to máte pod kontrolou?
p. Filius Orionis: Samozřejmě se to snažím mít pod kontrolou, ale to se jistě snaží i ti nejdědkovatější z nejdědkovatějších... Nicméně jsem požádal svého lékouzelníka, aby mi sestavil rozpis pro užívání lektvaru mládí, který dodržuji. Tak to snad k něčemu bude.

Tím náš rozhovor skončil. Vzhledem k tomu, že žádný z nás již neměl sílu na to cokoliv dodat, rozhodla jsem se uzavřít dnešní dobrý skutek mistrovskou třešničkou na dortu. Nabídla jsem statečně profesorovi svou pomoc při návratu na hrad a těšila se, že si to okénko modrého života budu v noci moct vybarvit pěkně sytou barvou. Magistr se však nejspíš zděsil, že by se mnou měl strávit ještě celou cestu na hrad, a tak do sebe obrátil další sklenici vína se slovy, že s "jednou sklínkou na cestu se mu půjde samo". Věru, má pravdu, ten mužský. A my mu tedy přejeme mnoho zdaru v dalším působení na hradě i mimo něj. Díky za rozhovor!