Ocenění nejvyšší - Cena Roweny z Havraspáru

Uděluje se jen jednou za celý školní rok. Její získání je snad tou největší ctí, které se vám může dostat. O čem to tady mluvíme? Samozřejmě o ceně naší zakladatelky, Roweny z Havraspáru.

 

Možná teď nechápavě kroutíte hlavou a zvedáte obočí. Jistě,  Cena Roweny z Havraspáru  je super věc, ale jak jí získat?

Odpověď je vcelku jednoduchá – musíte se snažit. Jde totiž o prestižní ocenění pro člověka, který v uplynulém školním roce obdařil Havraspár v Rowenině jméně největším přínosem a nejlépe ctil její modrý odkaz, který naší koleji zanechala. Ne, nejde tady jen o body, nejde jen o to, že přispějete na konto nejvíc srpců, nejde jen o to, že budete dnem i nocí v kolejce, nejde jen o to, že budete přispívat nápady a snažit se vylepšit život v koleji. Kdepak, tak jednoduché to není. Vy totiž musíte dělat tohle všecko!

Moment, stůjte, kam běžíte? Že tohle nejde zvládnout? Že to je moc práce?

Ale kdepak. Ono to tak jen vypadá. Ale vy jste havrani a tohle všecko máte v krvi. Jediné, co musíte, je nechat svůj talent propuknout naplno a máte to v kapse. Samozřejmě, bez nějaké snahy se to neobejde…

Kam zase běžíte? Klid, klid, vezměte si pěkně šálek s kávou a dočtěte to laskavě až do konce! Jak to myslíte, že to nestojí za to? Samozřejmě, že stojí!

Ten, kdo získá Cenu Roweny z Havraspáru, je vlastně požehnán. Je to čest. A obrovská! Nováčci i starší studenti se vám budou klanět, olizovat vám boty a líbat ruce, plazit se po zemi… Dobře, nechala jsem se unést. Ale skoro. A kromě toho, že si vás celý Havraspár bude nesmírně vážit pro to, co pro něj všecko děláte, získáte také jedinečný zápis do Síně slávy, kde bude vaše jméno na plaketce na věky věků, amen.
 
Když už jsme u té Síně slávy, víte, co je tam vlastně za jména? Kdo Cenu Roweny z Havraspáru vlastně získal?
Ale tak samozřejmě o vás nepochybuji, jistě, že to víte. Ale víte co? Pro jistotu si to zopakujeme.

Psal se školní rok Léto 2006, když se poprvé začaly udělovat ceny zakladatelů. Tenkrát bylo na školní slavnosti opravdové pozdvižení. A kdo Cenu Roweny z Havraspáru získal? Nikdo jiný než bývala primuska, osobnost Hogwarts, Snaživec roku, vítězka Sedmiboje a vítězka Bradavické čtyřky a současná hlavní atašé TANK, nezapomenutelná bibi střeštěnka.

Další rok už všichni netrpělivě vyhlíželi, kdo cenu získá tentokrát. I v tomto školním roce zůstala cena naší zakladatelky v rukách dívek a byla kolejním ředitelem přidána přímo do rukou legendární vítězky turnaje Denního věštce, neopakovatelné Ivky Gold.

Přišlo Léto 2007, kdy se Cena Roweny z Havraspáru poprvé a současně prozatím naposledy dostala do rukou jednoho z havraspárských pánů. Nezískal ji nikdo jiný než vítěz Bradavické čtyřky a bývalý famfrpálový kapitán, výjimečný Martin Javor.

Rok nato se už všechno zase vrátilo do "zajetých kolejí" a ocenění se dostalo do rukou další havraspárské slečny. Tentokrát ji nezískal nikdo jiný než vítězka Sedmiboje, modromodrá Phillipa O Connel.

Jak šel čas, přiblížil se konec dalšího roku a další udělování cen zakladatelů. Tentokrát pan kolejní rozhodl, že odkaz Roweny z Havraspáru nejvíce ctila a oslavovala prefektka, primuska a šéfredaktorka Corvina Declaratio, jedinečná Larrie Larstonová.

A jak to vypadalo o rok později? Tehdy na závěrečné slavnosti putoval Rowenin odkaz k prefektce, primusce a bodovému Snaživci roku Janel Weil.

A kdo si na cenu zakladatelky brousil pařátky ve školním roce následujícím, roce Léto 2009? Ale to už přece každý uhádne, není to zase tak dávná minulost! Takže? Ale samozřejmě, oblíbená havranka Clea Haliová.

A tím jsme se dostali do současnosti, tedy lépe řečeno k roku minulému. Na závěrečné slavnosti byla Cena Roweny netrpělivě očekávána. Každý kolejní ředitel při předání ceny zakladatele pronášel dlouhé proslovy. Když přišla řada na pana Johna Werewolfa, celý Havraspár utichl a všichni napjatě sledovali jeho rty. Cenu Roweny z Havraspáru pro tento rok získala originální a nezaměnitelná prefektka Elanius Aine Neil.

 
A jak to bude pokračovat? Bude jedinečná cena naší zakladatelky dále přecházet z křídel k pařátkům modrých slečen, nebo bude jejich dlouhá řada přerušena některým z pánů? To je otázka. A odpověď na ní se nedozvíme dříve než na konci tohoto školního roku na závěrečné slavnosti. A co nám zbývá? Snažit se, snažit se a snažit se být modrý a modřejší, až snad nejmodřejší!