Sladký život s plísněmi: Rodinný život a děti

Plísní kolonie vzniká většinou ze základů dvou jedinců, převážně opačného pohlaví. Poté počet jedinců v teráriu narůstá velice rychle, protože plísně se rozhodně nemnoží pomalu. Samička plísně má do roka až čtyřikrát jedno až tři plísňátka, která se rodí veliká jen několik málo centimetrů. První týden po narození nevidí ani nechodí, ale později prokouknou a hledí na svět s roztomilostí vlastní jen mláďatům. 

Plísničky se stávají samostatnými mezi sedmým a osmým týdnem života, tedy samostatnými v tom smyslu, že je rodiče mohou ponechat bez dozoru. Plné dospělosti však dorůstají až kolem patnácti či sedmnácti měsíců po narození.

V průměrné rodině se zpravidla vyskytují rodiče, většinou dva a v drtivé většině případů opačného pohlaví. Kromě dvou rodičů se v rodině současně nachází průměrně deset až patnáct plísniček, od kojenců a batolátek přes předškoláčky a školou povinné po puberťáky a čerstvě dospělé jedince. Posledně jmenovaní však rodinná uskupení záhy opouštějí a zakládají si vlastní.

Mezi druhým a třetím rokem  života se mladé plísně párují. Vzhledem k přísně monogamní společnosti plísní se nejedná o přechodné známosti, ale o celoživotní partnersví. Plíseň, která si najde partnera ve svých dvou nebo třech letech, s ním zůstane po celý život a budou společně i vychovávat mláďata, kterých je právě v případě plísní požehnaně.

Plísničky jsou obecně vzato velmi hodné a poslušné děti, které neskličují své nebohé staré plodící rodiče. Sdružují se do typických pískovišťovitých skupinek (uzpůsobených pro potřeby běžné plísně, spíše než o pískoviště se tedy jedná o bazénky s růstovým roztokem), v pozdějším věku do partiček typu "A kde je tady kalcium, kde je?" a "Tady je kalcium, tady!" a v pubertě do naprosto běžných skupin unuděných puberťáků, kteří bezcílně blomcají teráriem a dělají nepořádek.

Všechny plísně pod dva roky jsou samozřejmě školou povinné, a to již od plísní mateřské školky. Bližší informace o vzdělání a práci v plísním světě vám přinese další díl.