Soutěžící na scéně - Larrie Larstonová

Kdo by Larrii neznal? Sympatická páťačka byla po dva školní roky havraspárskou primuskou, poté se musela kvůli nedostatku času odebrat do ledových krajin Mrazákolandu a v letošním roce se už opět v plné síle vrátila ke své milované modré koleji, tentokrát se stříbrným odznakem. Larrie je také velmi úspěšnou šéfredaktorkou havraspárského kolejního časopisu Corvina Declaratio, kterého zase posunula do úplně nových výšin. Hrdá majitelka zasloužené Ceny Roweny z Havraspáru za rok Léto 2008 nezahálí ani na famfrpálovém hřišti, na odrážečském postu je naprostou mistryní a na pozici střelce podává excelentní výkony.

Potkat ji můžeme v Ďáblově jámě, kterou už prochází s viditelnou praxí, v místnosti s kvízy, kde je jako doma, v kolejní místnosti, kde v klidu pracuje na svých esejích a úkolech, i ve Velké síni, kde si ráda povídá se svými přáteli.

Larrie do Sedmiboje - tak zněla jednomyslně volba Havraspáru. A Larrii, která v minulém ročníku Sedmiboje vylosovala Černého Petra a zůstala stát jen krůček před nekonečnou slávou, tentokrát Štěstěna podala svou ruku. A teď, než se dozvíte, co nám na sebe Larrie prozradila, přečtěte si, co si o ní myslí obyvatelé hradu.

***

Monny von Schatz: Larrie je naprosto nejbáječnější člověk, jakého jsem na Hog za celou svou dobu poznala *usměje se* Dokáže kombinovat mudlovský život a Hog. Fascinuje mě,  jak všechno, co vymyslí, září mezi tím, co píší ostatní, jak je schopná najednou vymýšlet novou vnitrokolejní záležitost, utěšovat přátele, tvořit Sedmiboj a do toho všeho aktivně přihlížet všemu, co se v koleji i mimo ní děje... Je naprosto neuvěřitelná. Pamatuju si, jak byla ještě nerozkoukané ptáče a hned vynikla svou prací mezi ostatními prváčky... A od té doby jenom září *úsměv* Je kamarádská, má skvělý smysl pro humor, je nadšená pro věc a má ten dar strhnout svým nadšením i ostatní...
Samozřejmě má i své mouchy, ale to je dobře, protože jen díky tomu vím, že je skutečná *pousměje se*

Madidess Leevian: Podle mě je Larrie jedna z nejúžasnějších osob tady na hradě. Obdivuji, že toho tolik stíhá. Body, Sedmiboj, mudlové, CD a to všecko... Myslím, že já bych tohle rozhodně nezvládla. Je to osoba, která vždycky pomůže a vždycky je ochotna snášet má vztekání se, že "ty články nestihneme" a že "ten úkol vůbec nechápu" *usměje se* Jsem ráda, že je zrovna u nás, v Havraspáru, a že jsem měla tu čest ji poznat.

Bilkis Blight: Larr je prima holka. Mám ji ráda. Když na ni natrefím ve VS, ráda si s ní popovídám. Je taky moc šikovná, nejen co se úkolů do Sedmiboje týká. Musím říct, že obdivuju její nasazení a fantazii. Myslím si taky, že odvedla s redaktory CD obrovskou práci. Dřív jsem Corvina moc nečetla, ale dneska je to můj oblíbený plátek *usměje se*

John Werewolf: Larrie. O ní bych mohl napsat mnohem víc jak jeden odstavec. A přesto mám skoro problém napsat víc než, že ona je jedna z duší Havraspáru. Asi nemá smysl se tu nějak rozepisovat - vím, že ona přesně ví, jak myslím to, co jsem řekl a že naše kamarádství nekončí u obvodových zdí hradu.

Vicky Charmant: S Larrie jsem měla tu čest setkat se i osobně. Je to hodná, milá, přátelská a usměvavá slečna, která je tady kdykoli, když je člověk v nouzi. Zkrátka kamarádka. *usměje se*

***

A přesně tak, jak popsali kolemjdoucí, probíhal i náš rozhovor - přátelsky... a havraspársky. V příjemně chladné noční kolejce jsme se obě usadily do svých oblíbených křesel, před sebou šálky s kávou, a rozhovor mohl začít. Kde jinde než u Sedmiboje.

Corvinus Declaratio: Vraťme se ještě kousek do minulosti. Jaké to bylo, když tě v minulém ročníku Sedmiboje pohár nevybral? *přistrčí před Larr šálek kávy, aby se na to posilnila*

Larrie: *s vděkem se chopí šálku a začne do něj cpát cukr* Jej, to už je dávno. Ale pamatuji si, jako by to bylo včera. *usměje se* Tenkrát jsem byla malá druhačka a neskutečně jsem se na Sedmiboj těšila. Byla jsem ale až příliš horlivá, takže ve chvíli, kdy mě nominovala kolej, jsem si naprosto odmítla připustit, že by mě nevybral pohár. A osud na mě pochopitelně udělal dlouhý nos a dal mi lekci, protože vybraná jsem nebyla. Byl to šok. *při té vzpomínce si raději usrkne z šálku* Pak jsem stála na rozcestí - buďto se ufňukaně stáhnu, nebo se zařídím jinak. A zařídila. Zavedla jsem Sedmibojařský zpravodaj a pustila se nadšeně do činnosti. Dnes jsem ráda, že jsem vlastně ten první ročník nebyla vybraná, protože ty dva roky mne hodně naučily. *mrkne a znovu se napije*

Corvinus Declaratio: My jsme taky rádi, že vznikl zpravodaj! A co letos? Chtěla ses do Sedmiboje dostat od prvního okamžiku, kdy se objevila zmínka, že se soutěž bude konat znovu? Neodrazovala tě smůla z minulého klání? Nebála ses, že na tebe osud udělá dlouhý nos znovu?

Larrie: Rozhodně jsem neváhala, když se zmínky o Sedmiboji objevily. Přes celé ty dva roky byla účast v Sedmiboji mým vytouženým snem a samotné klání se pro mě stalo něčím vyloženě posvátným. Takže odrazená jsem určitě nebyla. *zamyslí se* A myslím, že jsem žádné velké obavy neměla. Paradoxně, že... Ne proto, že bych si byla jistá, že mě pohár vybere, vůbec ne. Tentokrát jsem ale spíš byla připravená na tu možnost, že by se znovu nezadařilo. Koukala jsem na to mnohem střízlivěji a říkala si, že když mě nevybere, nic se nestane a já si znovu povedu Sedmibojařský zpravodaj a budu se hodně věnovat kolejním záležitostem. Ale jistě, když došlo na losování a já nervy málem nedýchala, říkala jsem si, že se půjdu pověsit, když budu mít zase smůlu. *ušklíbne se*

Corvinus Declaratio: Naštěstí se tak nestalo. Určitě sis oddychla. Jaký to tedy byl pocit, když Pohár Sedmiboje konečně vyhodil lísteček s tvým jménem a ty sis mohla říct "Jsem tam!"?

Larrie: *zasměje se při té vzpomínce* No neuvěřitelný. Byla jsem úplně oblbnutá a nevěřila tomu, že tam fakt jsem, že se budu moct účastnit, že se mi ten sen splní. Ale tenhle trans byl jen chvilkový. Pak se ihned dostavila neskutečná nervozita. Ta se mnou zůstala po celou dobu, kdy probíhal první úkol, a dost jsme se spolu skamarádily...

Corvinus Declaratio: Co jsi vlastně dělala jako první v okamžiku, kdy ses dozvěděla, že jsi Sedmibojař? Šla jsi na ležák ke Třem košťatům nebo jsi to nijak neslavila? A když už mluvíš o nervozitě - jak ses s ní při úkolech vypořádala, prozradíš nám to? *dychtivě se nakloní, aby jí neuniklo ani slovíčko, protože recept na nervozitu rozhodně potřebuje*

Larrie: Slavila jsem tak nějak... vnitřně. Šla jsem se projít. Byl krásný večer, tak jsem si obešla školní pozemky, užívala si ten pocit a začínala se hrozně těšit. Co se týká receptu na nervozitu, asi nemohu sloužit. *rozesměje se* Jsem neskutečná panikářka a nervy jsem nikdy neovládala. V prvním úkolu zašly trochu příliš daleko, protože jsem nemohla ani pořádně spát a na nic se soustředit, a to jsem si řekla, že to prr a stop. Že od toho tu Sedmiboj není a musím si ho užít. Od té doby jsem tak nějak klidnější, ale samozřejmě, nervozita přetrvává. I když na zdravější úrovni.

Corvinus Declaratio: Jé a já čekala nějaký superskvělý recept. Tak snad příště *ušklíbne se a zamíchá lžičkou v kávě* Říkáš, že u prvního úkolu jsi hodně panikařila. Nelíbilo se ti tedy zadání? A dá se vůbec o nějakém úkolu říct, že sis ho užila?

Larrie: Tohle je vcelku zajímavé. Když jsem ten první úkol poprvé viděla, nelíbil se mi. Když se ale teď téměř na samotném konci klání dívám na všechny úkoly zpětně, byl ten první vlastně jedním z mých nejoblíbenějších, měli jsme v něm hodně volnou ruku. Ostatní mě vždy v určitém ohledu svazovaly a já se musela naučit být tvůrčí, i když mám vymezené hranice. Ale do určité míry jsem si užila každý úkol, krom toho druhého, ten mě vážně zničil. *ušklíbne se* Nejvíce mě bavil pátý, tam jsem se fakt vyblbla. *pousměje se*

Corvinus Declaratio: Myslím, že můžu říct, že ten se ti vážně povedl, je vidět, že ses vyřádila. Ale co vlastně děláš, když inspirace prostě ne a ne přijít a ty jednoduše nevíš, co s tím *** (doplň si libovolné slovo) zadáním?

Larrie: Mno, zatím jsem měla to štěstí, že se mi to vlastně nikdy nestalo až úplně takhle. Když si přečtu úkol poprvé, vždycky mi naskočí určitá představa, určitý nápad, jak to bude vypadat. Mnohdy nad takovým nápadem mávnu rukou, protože není dost dobrý, dost originální, prostě... "dost". A v takovém případě se mi osvědčila metoda stresu, takže čekám a tak dva dny před uzavřením úkolu začnu panikařit a nápady se linou samy. Nakonec se ale stejně vždycky vrátím k tomu původnímu. Už bych se za tu dobu mohla naučit, že ten první je nejlepší, který budu mít, a nemám nad tím tolik přemýšlet. *odevzdaně se usměje*

Corvinus Declaratio: Tak hlavně že nakonec některý ten nápad použiješ, že. *zamrká* Když tedy přestaneme pitvat úkoly a podíváme se na Sedmiboj obecně - splňuje tvá očekávání? Nebo sis myslela, že to bude něco jiného? A myslíš, že se tenhle ročník nějak výrazně liší od těch předchozích nebo alespoň od toho, který jsi zažila?

Larrie: Tento ročník má očekávání rozhodně splňuje, ale tohle podle mě závisí na tom, jaké si to člověk udělá. Když budu chtít chodit po hradě a remcat, že mi chybí tohle a támhleto, tak si to sama zošklivím. Už je to otřepaná písnička, ale pro mě je Sedmiboj fakt splněným snem a v tomto případě budu vždycky neobjektivní, protože ať by byl jakýkoliv, bude má očekávání naplňovat. *usměje se a znovu si usrkne z šálku* A nemůžu říct, že jsem si myslela, že to bude něco jiného; věděla jsem, že bude náročný. Ale to člověk nepochopí, dokud si to sám nevyzkouší. Tu únavu ke konci klání, kdy vás to sice hrozně baví a hrozně chcete jít dál, ale síly už nestačí. Nedá se to pochopit, dokud to nezakusíte na vlastní kůži. Ale to ty víš. *mrkne* Neřekla bych, že se výrazně liší od předchozích let, spíše má své vlastní kouzlo. Máme sfingu, máme jiné úkoly, které Sedmiboj vytváří, jiné organizátory. Ale myslím, že hlavní duch Sedmiboje byl zachován.

Corvinus Declaratio: Vím *trošku se otřese při vzpomínce na "svůj" Sedmiboj* Nedá mi to a musím se zeptat - při téhle únavě a vyčerpání, při tom, že se ti třeba nějaký úkol nepovedl tak, jak jsi chtěla - chtěla jsi to už někdy vzdát? Neboj, nikdo se to nedozví, když to na sebe prozradíš *nasadí výraz jsem-ztělesněná-nevinnost*

Larrie: *ušklíbne se na mazanou novinářku* Asi zklamu, ale nechtěla. Ani jednou. Byly chvíle, kdy jsem seděla v koutku, fňukala, nadávala si, jak jsem nemožná... a otravovala svá druhá já s tím, jak nic neumím. Ale ať už z vlastní vůle, nebo díky podpoře lidí, kteří stojí při mně, jsem nakonec vždycky znovu vstala, odhodlaná dokázat si, že na to ty síly mám a že Havraspár nemusí litovat, že mě do boje poslal.

Corvinus Declaratio: Tedy tě motivuje hlavně Havraspár a také chuť dokázat ostatním i sama sobě své schopnosti? A existuje něco, kvůli čemu by ses opravdu vzdala? Umíš si představit nějakou situaci, kdy bys nemohla dál pokračovat? Vynechme nějaké smrtelné nemoci *mrkne*

Larrie: *na delší dobu se odmlčí a usilovně přemýšlí* Chmm, tak tohle je zapeklitá otázka. Nedovedu s jistotou říct, jak bych se zachovala v tom a onom scénáři, když jsem ho ještě nezažila. Ale... asi bych se vzdala, kdybych z nějakého blíže neurčeného důvodu byla vyhoštěná z koleje, nevím. Kdybych, řekněme, hodně pokazila úkol, udělala někde chybu, a Havraspár na mě obrátil záda a řekl, že nejsem hodna toho jej v klání reprezentovat. Pak bych se stáhla. Spíš by mě to tedy zdevastovalo natolik, že bych nebyla schopná dál pokračovat. Ještě přemýšlím o podpoře, kterou mi dávají moji "bližní". Nejsem na Sedmiboj dost silná psychicky a nebýt těch, kteří mi podají ruku, když brečím dole v blátě, a řeknou "pojď, půjdeš dál", tak nevím, jestli bych se zvedla a šla. Tam bych se taky bála, že se vzdám. Ale spíš bych pokračovala v tomto scénáři než v tom prvním. *zamyšleně zůstane zírat před sebe*

Corvinus Declaratio: *chvíli vyčkává a přemýšlí o Larriiných slovech* Troufám si říct, že taková situace nenastane, neumím si představit, že by Havraspár někoho "zavrhl" kvůli něčemu takovému, jako je nedokonale vypracovaný úkol *řekne pak pomalu* To asi žádná kolej... ale tady už hádám. Ale přesuneme se k něčemu veselejšímu, že *dolije oběma kávu* Sedmiboj je skoro za tebou. Co si myslíš o posledním, sedmém úkolu? A vypadá to, že snad budeš mít štěstí... *zaváhá* Mno, budeme tomu říkat štěstí... a setkáš se dokonce se sfingou! Těšíš se na to? Poprosíš ji taky o autogram, abychom měli něco na výstavku tady do kolejky?

Larrie: V to já taky věřím, že Havraspár by něco takového neudělal, ale situace jsou rozličné, právě. *vděčně se napije další kávy* Sedmý úkol je... úsměvný. Je to něco úplně jiného a hrozně se na něj těším, fakt strašně. Měla jsem včera v noci noční můry, co nás bude čekat... A jsem ráda, že nakonec je realita takováto a nepodobá se situacím, které jsem si nastínila v noci. Jediné, z čeho mám strach, je, jak říkáš, setkání se sfingou. Uplácat lektvar se siláckými řečmi, že tohle na sfingu bude platit, dovede každý. Když jí ale má opravdu čelit s lektvarem jako jedinou šancí na přežití... Samozřejmě že mám strach. Těším se, ale mám strach. Proto dám do přípravy tohoto lektvaru všechno. Autogram bych do kolejky přitáhla ráda, ale to jaksi bude záviset na tom, jak ten svůj dryák smíchám. Když mě sfinga nespapá, snad si ten podpis vyprosím. *ušklíbne se*

Corvinus Declaratio: Žádné papaní nebude, potřebujeme novou výzdobu! *zakření se* Myslím, že už je načase se rozloučit, aby ses mohla jít na sfingu připravit. Takže už ti jen popřeju hodně štěstí.. nebo, když už jsme u toho, poslední otázka. Máš nějaký talisman pro štěstí? Něco, co by ti mělo přinést úspěch? Nějaký rituál, zaklínadlo, cokoli? Popíjíš někde za rohem Felix Felicis?

Larrie: Felixe nepiju, nedělá mi to dobře na žlučník. *povzdechne si* A stejně je jeho konzumace v rámci Sedmiboje zakázaná. Ale mám talisman, osmistěnnou kostku, kterou mi před pár lety věnovala Monny. Když nevím jak dál, párkrát si s ní při svitu svic hodím a ona už mi poradí, kam se mé kroky mají dál ubírat. *usměje se a dopije kávu*

Corvinus Declaratio: Tak tedy doufám, že ti bude přinášet štěstí i nadále. Děkuju za tvůj čas a velmi příjemný, zajímavý rozhovor... mám o čem přemýšlet *usměje se*

Larrie: Není vůbec zač, to já moc děkuju za zajímavé otázky. *mrkne*

***

Poslední modrá Sedmibojařka se tedy zase o trochu více představila světu. Tak jí držme palce v posledním úkolu.