Vítězka Sedmiboje používá žezlo jako zbraň!

Je to tak – v Sedmiboji opět zvítězila modrá duše, tradice nebyla prolomena – Larrie Larstonová! Prosím, potlesk! Neméně velký potlesk ale prosíme i pro Jane Mooren, která se umístila jako druhá, a pro Bilkis Blight s krásným třetím místem!

Nejprve bych vám ale Larrie trochu přiblížila. Všichni ji dobře známe – je to současná havraspárská primuska a bývalá prefektka, studentka 5. ročníku, držitelka Ceny Roweny z Havraspáru, šéfredaktorka Corvina Declaratio, pilná studentka a v neposlední řadě vítězka letošního Sedmiboje. Larrie je také milá osoba ochotná kdykoli pomoci.

Určitě vás zajímá, co dostala šéfredaktorka Corvina Larrie za své vítězství, že ano?

Tak tedy, držte se: rovných 100 galeonů, 777 bodů koleji, vlastní kartu do edice čokoládových žabek, putovní žezlo pro krále či královnu Sedmiboje a zápis do Síně Slávy! Heslo Sedmiboje „Věčná sláva a bohatství“ tedy není heslem jen tak pro nic za nic!

A konečně se dostáváme k rozhovoru. I když byla Larrie jako správná hvězda velmi vytížená, našla si na mě čas. *zasměje se*

***

Corvinus Declaratio: Ahoj Larrie, vyhrála jsi Sedmiboj, gratuluji. A děkuju, že jsi přišla.  Moje první otázka bude takováto: Jak ses cítila, když madam Elle vyřkla tvé jméno v souvislosti s vítězstvím?

Larrie Larstonová: *usměje se* Cítila jsem se... šokovaně. Nedovedu to popsat. Třásla jsem se jak osika a nebyla schopna cokoliv říct, jakkoliv reagovat. Sen se mi splnil už s přihlášením do Sedmiboje, ale tohle předčilo i přání, která jsem raději zadupávala do země, protože mi přišla nereálná. Byl to krásný pocit. Dostala jsem víc, než v co jsem kdy doufala. *nevěřícně zakroutí hlavou*

Corvinus Declaratio: Dozajista. A můžeš mi povědět, jak hodláš naložit se získanými penězi?

Larrie Larstonová: Jehe, nu nějak obecně to snad přiblížit mohu, protože jsem zrovna vstala od rozúčtování toho šíleného bohatství. *usměje se* Jak jsem kdysi už říkala Věštci, 10G poputuje k Elanius, neb jsem prohrála sázku. *ušklíbne se* Pak toho spoustu věnuji těm, kteří při mně v průběhu klání stáli a bez kterých bych se jím nikdy nedostala na konec a už vůbec ne na tomto místě. Samozřejmě obdaruji i své kolegy soutěžící, protože bez nich bych se nedovedla tak vyhecovat a protože jsme spolu prožili dosti význačnou kapitolu hogwartského života. Dále tam máme pár dárků pro madame Elle za organizaci, pro porotce za trpělivost, se kterou snášeli naše úkoly, a pro pana řídícího za to, že vůbec umožní konání takovéto soutěže na hradě. Nu a zbytek půjde na kolejní konto. A snad to bude víc jak "zbytek", protože jinak mě Monny spapá. *zazubí se*

Corvinus Declaratio: Tušila jsi, že vyhraješ, nebo to pro tebe bylo absolutním překvapením?

Larrie Larstonová: *zaváhá* Mno, když se včera začala vyhlašovat umístění a šlo to rovnou od třetího místa, tak po vyhlášení Bilk a Janie jsem začala strašně doufat a nějaké to tušení tam snad i bylo. Ale předtím tedy vůbec ne. Po čtvrtém úkolu jsem byla spíš přesvědčená, že budu ráda, pokud splním svůj cíl a umístím se v první polovině. A po zbytek klání jsem žila v hrůze, že zklamu všechny, kteří mi věří, a že se jim nebudu moci podívat do očí. Tak ještě že můžu... *úlevně se usměje*

Corvinus Declaratio: Trochu si zavzpomínáme. Jak se teď díváš na úkoly Sedmiboje, když už skončil? Připadají ti těžší nebo lehčí, když už je máš za sebou? Zhodnoť to, prosím.

Larrie Larstonová: *zamyslí se* Hmm... lehčí mi určitě nepřijdou. Vždycky jsem se snažila k úkolu přistupovat tak, abych z něj neměla vyloženě hrůzu, protože prostě musel být splněn a pokud byl zadán, jeho splnění možné bylo. Ať byl sebetěžší. Vecpala jsem si do hlavy, že jít to musí, a tak to šlo. Ale lehčí mi teď rozhodně nepřijdou, protože mi v paměti vždycky zůstane ten památeční večer zadání druhého úkolu, kdy jsem pod časovým presem panikařila a třikrát úlohu počítala, než jsem si řekla "dost, je to správně, nech toho" a poslala to. To nebyly snadné chvilky. Stejně jako večer odevzdání šestého úkolu, který mi byl silně proti srsti. Nicméně - to jsou věci, které mě drží při zemi a které mi dovolují se z celého klání poučit na nejvyšší možnou míru, odnést si ty cenné zkušenosti, které mi Sedmiboj dal, a nevěřit tomu, že to byla brnkačka. Protože nebyla. *usměje se a lokne si ležáku*

Corvinus Declaratio: Trošičku odbočím – ale ne moc. Jsi ráda, že Sedmiboj skončil? A poznala ses nějak víc se soutěžícími, když jste byli na stejné lodi a stěžovali si (v některých případech) na nestíhání?

Larrie Larstonová: Ráda... Teď je to na chvilku úleva, ale vím, že mi to bude chybět. Rovnou vím, že kdyby to šlo, asi bych si ho dala znovu, a že příští ročník budu slintat po soutěžících, kteří budou mít tu čest. *zasměje se* Byl to fakt báječný zážitek. Co se týče soutěžících - zpočátku jsem ho hodně prožívala s holkama Elenn a Elan a myslím, že nás to docela sblížilo a budeme na to rády vzpomínat. S ostatními jsme se nesblížili tolik, ale jsem ráda, že jsem díky Sedmiboji poznala blíž Bilk a Jane, jsou to báječné holky a je radost si s nimi povídat. S ostatními jsme sem tam prohodili slůvko v Síni a myslím, že mezi námi panovala taková ta soudružná atmosféra lidí, kteří prožívají stejný osud. Do určité míry jsou mi blízcí všichni a nezapomenu na nikoho, se kterým jsem kláním prošla až do závěru. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Trochu netradiční otázka. Jak své vítězství vnímáš? Změní se něco?

Larrie Larstonová: Jej, těžké... *zamyslí se* Já bych řekla, že se nic moc měnit nebude. Hrozně se mi ulevilo, že jsem Havraspár nezklamala a že jsem si nepošramotila důvěru, kterou mám v to, co pro kolej dovedu udělat... Ale jinak jsem to prostě pořád já, jen s rozdílem, že Havraspár mi splnil další sen, a zaryl se mi do srdce ještě hlouběji, než už byl, což se těžko představuje... *rozpačitě se usměje*

Corvinus Declaratio: Kolik času jsi přibližně Sedmibojem ztratila?

Larrie Larstonová: *pousměje se* Neztratila jsem ani minutu, rozhodně se nedá říct, že by to byla ztráta času. Spíš bych použila slovo strávit. *uculí se a rychle začne kalkulovat* Tak když to takhle rychle nahrubo sečtu, viděla bych to na 25 hodin první úkol, 50 minut druhý, 19 hodin třetí, 10 hodin čtvrtý, 23 hodin pátý, 7 hodin šestý a 14 hodin sedmý. Včetně vymýšlení, dolaďování... a vyjma nenaspaných hodin v noci, kdy jsem se děsila, jak asi ten úkol dopadne *zasměje se* Celkem nám to činí tedy asi 98 hodin a 50 minut. To není tak strašné. *překvapeně kouká*

Corvinus Declaratio: Jak ses cítila, když jsi zůstala v Sedmiboji jako jediná reprezentantka z havraspárské koleje?

Larrie Larstonová: No, zprvu dost osaměle, hehm... Po čase jsem objevila výhodu a zároveň nevýhodu toho, že vím přesně, kolik jsem za daný úkol dostala hvězd, protože v průběžném pořadí se přičítaly už jen ty moje. A pak ke konci mě už jen jímala hrůza, když jsem věděla, že jsem zbyla jako jediná, do které může Havraspár vkládat naděje na vysoké umístění. Byla to šílená zodpovědnost a zažívala jsem pár horkých chvilek... Ale jak říkám, zpočátku, když jsme v Sedmiboji byly s holkama všechny tři, jsme si to myslím krásně užily a panovala mezi námi fakt úžasná kolegiální atmosféra a vzájemná podpora. A Elenn i Elan při mně stály i po svých vypadnutích ze Sedmiboje, za což jsem jim hrozně vděčná. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Jsi pyšná na to, že jsi vyhrála a zachovala tak modrou tradici? My zajisté ano… *usměje se*

Larrie Larstonová: *rozzáří se* Nedovedu ani popsat jak! Trochu mi běhá mráz po zádech, že mé jméno visí vedle velikánek a vzorů, kterými pro mne bibi a Phillipa bezpochyby jsou. Jsem strašně ráda, že Havraspár může být hrdý na zachování tradice, ale je nutné si uvědomit, že je to hlavně díky němu samotnému a díky té unikátní rodinné atmosféře, která mi naši kolej charakterizuje. Podpora, kterou jsme s Elenn a Elan obdržely v uplynulém půl roce, byla neuvěřitelná. Stačí malé slůvko, malé povzbuzení... A právě tyhle drobnosti pohromadě člověka nakopnou, postrčí ho dál, motivují ho... Nebýt Havraspáru, nevyhráli bychom. Takže to rozhodně není jen moje vítězství, je to vítězství celé modré koleje. S tím, že já mám tu čest být za to odměněna ještě individuálně, a nikdy to Havraspáru nezapomenu. Pořád budu opakovat, jak jsem za tu příležitost vděčná. *usměje se*

Corvinus Declaratio: Poslední otázka bude oddechová. Jak si užíváš putovního žezla pro krále či královnu Sedmiboje?

Larrie Larstonová: *zašklebí se na žezlo a dá se do smíchu* Nu... Jak jinak než královsky. Je nesmírně praktické, dá se použít jako čestný předmět, ňuchňací rekvizita, drbátko či dokonce jako zbraň. Skutečně multifunkční odměna. *zazubí se* Na lístku u něj se píše, že doba s ním strávená uteče rychleji než samotný Sedmiboj, o čemž nepochybuji. Budu si za ty čtyři školní roky připadat jako bezruká, ale to je za dlouho a do invalidity mě dělí víc jak 700 dní, tak si ho teď užiju. *uculí se*

***

Tak to sami vidíte, Larrie mi na všechny otázky ochotně odpovídala, byla milá a přívětivá. A já snad jen můžu znova pogratulovat a dodat, že Larrie si vítězství opravdu zaslouží.