Sfinga pro Zpravodaj Sedmiboje!

Rozhodnutí k uspořádání rozhovoru s "naší" Sfingou bylo vskutku troufalé. I proto jsme prvotní žádost zprostředkovali přes Sfinžinu opatrovkyni a hlavní organizátorku Sedmiboje, madame Elle Sutherland. S radostí jsme přijali kladnou odpověď, jež jen připomněla, že večerní a noční hodiny jsou k rozhovoru nejvhodnější, neboť Sfinga je po večeři a navíc je nyní spíše vzhůru v noci, jelikož se přes den vyhýbá nováčkům a odpočívá.

V krásnou jednu hodinu ranní jsme tedy znovu zkontaktovali madame Elle, která odvětila, že jde zrovna Sfingu, citujeme: "venčit", a rozhovor se bude moci uskutečnit do půl hodiny. Tak se také stalo a my jsme byli přizváni do sfinžiny skryté komnaty. Po počátečních potížích (rozuměje poněkud rušivém bloudění profesora Werewolfa, který údajně hledal zlatou záchodovou mísu a skončil místo toho sfinze málem v pelechu) jsme si konečně mohli pořádně popovídat se samotnou Sfingou i její hlavní hostitelkou. Obě dámy byly více než pohostinné a příjemné. Nutno podotknouti, že Sfinga je skutečně tvorem bizarním a bylo znát, že se nachází v jinačích sférách než pouzí kouzelničtí smrtelníci. I přesto však na otázky odpovídala velmi ochotně a s důstojností sobě vlastní.

***

Sedmibojařský zpravodaj: Začala bych poněkud odlehčující otázkou. Jak jste se dnes měla? *olízne brk*

Sfinga: Měla jsem se poněkud stísněně *protáhne znuděným tónem a upře svůj pohled na Elle Sutherland*

Elle Sutherland: Víte, tady drahá Sfinga dala na naše prosby a vychází ze své komnaty jen v nočních hodinách, to kvůli nováčkům, víme, jak jsou někteří ještě nezkušení a někteří neukáznění, nerady bychom o nějakého přišli tak brzy, že? *omluvně se usměje*

Sfinga: Kdo by však jedl jednohubky, když může mít hlavní chod? *otočí svou hlavu k Larrie Larstonové*

*

Inu, nebudu vám lhát - trochu mě polilo horko. Ztěžka jsem polkla, poznamenala si odpovědi a pokračovala dále. Co zbývalo jiného; rozhovor byl teprve v začátku! A nás zajímala fůra věcí.

*

Sedmibojařský zpravodaj: Takže se váš denní režim nyní dosti liší od toho, který jste měla v průběhu Sedmiboje? Jak jste vlastně své dny trávila, když jsme zrovna neměli tu čest spatřit Vás ve Velké síni? Tedy pokud se mohu zeptat.. *zvědavě se zadívá na Sfingu*

Sfinga: Tady drahá kolegyně, často nosila mi čtení, když nebyla to díla soutěžících, pak čas básně mi krátily. Také zábavu obstarával mi skřítek, co odpovědi na mé hádanky nosil. Kde asi je mu konec... *s prapodivným úsměvem na tváří se zasní*

Elle Sutherland: Ehm, samozřejmě tady drahá Sfinga nebyla jen zde na hradě, občas si vyšla i na pozemky, hlavně do lesa.

Sfinga: Mnoho tvorů jsem tam potkala, však nejprapodivnějším byl ten co po dvou chodil a světlo z jeho ruky zářilo *nepřítomně doplní slova Elle Sutherland*

*

Sedmibojařský zpravodaj: *ošije se při Sfinžině odpovědi, poznamená si ji i dodatek madame Elle a na profesorku se usměje* To zní pěkně. *otočí se znovu ke Sfinze* Zmiňujete tady madame Elle. Nemohu se nezeptat, jaké mezi vámi panují vztahy, po prožití tak zajímavé kapitoly vašich životů?

Sfinga: S úctou se mnou vždy jednala, častou společností mi byla. Také na hádanky mé odpovídala, tedy dobrou smečkou jsme si, i když Vy tomu říkáte jinak. *tázavě pohlédne na Elle Sutherland*

Elle Sutherland: Přátelé, smí-li se to po tak krátké době nazvat *usměje se na slečnu a pokyne Sfinze*

*

Sedmibojařský zpravodaj: Když už jsme u těch vztahů... Hradem kolují velké debaty ohledně Vašeho vztahu ke skřítkům Sedmibojaříčkům. Mohla byste veškeré nesmyslné debaty prosím uvést na pravou míru a prozradit nám, jak a jestli s nimi vycházíte?

Sfinga: Jako s každým jiným tvorem. *odpoví chladně* Uráží mě, že lidé myslí si, jak vše co hýbe se, má zachutnat mi.

*

Sedmibojařský zpravodaj: Ano, to musí být jistě nepříjemné. *pokýve hlavou* Pověděla byste nám tedy, čím se vlastně živíte? Aby se lidé přiučili, že přisuzovat mám takové ostudné vlastnosti je nemístné...?

Sfinga: Tím co z hradní kuchyně donesou mi, však potěšili mě i Košarí a  Ta'Miya. *usměje se*

(pozn. madame Elle: Ta'Miya = Falafel)

*

Sedmibojařský zpravodaj: Když už jsme u toho apetitu a stravy obecně, napadá mě, zdali jste vlastně měla možnost ochutnat lektvary, které pro Vás připravili Sedmibojaři v sedmém úkolu klání?

Sfinga: Vypadaly některé z nich lákavě, však jako víno by jistě nechutnaly, nač si tedy kazit chutě své. Zvlášť-li mysl mou ošáliti jistě měly.

*

Sedmibojařský zpravodaj: Na hrad jste byla přizvána zejména kvůli pomoci s hladkým průběhem Sedmibojařského klání. Jak nyní po skončení Sedmiboje průběh hodnotíte?

Sfinga: Žádné podvody se nekonaly, vše stalo se, jak stát se mělo, jak to již osud nachystán měl. I v tom vašem to tak stálo *ukloní se slečně*

*

Sedmibojařský zpravodaj: Jej, děkuji mnohokrát! A jsem ráda, že klání proběhlo hladce. Povězte nám prosím ještě, jak vnímáte náš hrad a jeho obyvatele po tom půl roce pozorování a vzájemného soužití? Líbí se Vám u nás? Nepostrádáte příliš svůj domov?

Sfinga: Po setkání s lidmi pár, litovala jsem slibu svého, však většina čestných a slušných je zde. A hrad? Svým domovem, ráda bych zvala, neb mnoho hádanek v sobě skrývá. Také pohodlí jsem zde poznala a i to vlídné zacházení poznala, po čem stýskat se mi má?

*

Sedmibojařský zpravodaj: Nu výborně! To určitě čtenáři rádi uslyší. Znamená to tedy, že se Vaší přítomnosti budeme moci těšit i nadále a po delší dobu?

Sfinga: Dohodnuto jest, že tuto komnatu obývati budu, do doby, než první listy naplní svůj osud.

*

Larrie Larstonová: Ach, tak to je naštěstí ještě ve vzdálenější budoucnosti. *oddychne si* Na závěr taková otázka osobnějšího rázu... Víte, před časem jsem slíbila Havraspáru, že pokud se dožiji konce klání, něco se pro něj pokusím zařídit. A tak jsem se Vás chtěla zeptat a hrozně snaživě Vás poprosit, zdali byste mi v budoucích dnech neudělila svůj autogram...? Vyvěsila bych ho v kolejní místnosti pro radost všem. *seskočí z polštářů, uctivě se Sfinze ukloní a nejistě se na ni podívá*

Sfinga: Kolej Havraspárská je tedy vaším domovem? Jistě jste jej již potěšila vítězstvím svým! Však uvidíme, zda jej můžete potěšit ještě více. *pokloní se*

***

Když jsme se s madame Elle klaněli Sfinze a děkovali za vyčerpávající noční rozhovor, na věžních hodinách odbíjela půl po třetí hodině ranní. Nejvyšší čas jít spát. Nezbývá než dopsat tuto poslední tečku za třetím ročníkem Sedmiboje, zaklapnout knihu a jít vzpomínat. Děkujeme Sfinze i všem, kteří "měli v Sedmiboji prsty" za to, jak skvělý třetí ročník klání udělali!

Tak za čtyři roky nashledanou, třeba zase u listů Sedmibojařského zpravodaje. Tentokrát ovšem u čtvrtého ročníku klání!