líží se nám prázdniny, u mudlů je to chaos sám, u kouzelníků se uzavírají eseje a postupové zkoušky do dalších ročníků. Do toho nás strašně morduje příšerné vedro. Aneb tohle je poslední chvíle, kdy má člověk chuť do práce. A přesto jí je tolik. Fuj na to.

Původně měla být Corvinova pauza ještě o týden delší kvůli mudlovským povinnostem jeho vedení, nicméně řeknu to na rovinu: už jsem to prostě nemohla vydržet. Přijde mi, že v poslední době nemám co číst.

Chci si zase sednout ke zmrzlinovému poháru na plácku za hradem, uniknout do stínu, otevřít si hradní periodika a zaposlouchat se do šumu zajímavých hlasů, které se z nich linou. A je mi jedno, kterého zabarvení ten hlas bude. Víc než kdy jindy v poslední době slyším buď stále to samé nebo vůbec nic. A to jsou chvíle, kdy vznikají rebelové. Kdy má člověk chuť jít úplně proti proudu. Dusno totiž není jen v počasí. Dusno je v té vší atmosféře přesycené módou, která nás obklopuje. Kdybych nemusela být repre, řeknu, že bych teď nejradši běhala nahatá, abych ukázala, že o hadrech to všechno není.

A tak tedy rebelčím aspoň jinak. A tak jsem se tedy ve shonu všech mudlovských povinností naštvala a rozhodla se, že prostě vydáme a ač to bude číslo štíhlejší než obvykle, kvalita jeho materiálu bude naopak o to vyšší. A tak se také zadařilo.

Jsem hrdá na to, co vám nyní předkládáme. Protože i když jsou to slova a obrazy pocházející z hlasů a per těch nejskalnějších pisatelů Corvina, jsou to hlasy Havraspáru a hlavně - přinášejí trochu čerstvého vzduchu.

Věřím, že to oceníte a čtení tohoto plátku si užijete stejně tak, jako jsme si my v redakci užili jeho přípravu. Tento výtisk nás ohromně bavil a jsem přesvědčená, že to z něj bude cítit.

Tak utíkejte užívat zmrzlinové poháry!
Za redakci,

Larrie Larstonová