Hračky se staly neodmyslitelnou součástí našeho života. Je prakticky nemožné potkat nějakého obyvatele hradu bez plyšového zajíčka nebo hadrové panenky. Kdy se vlastně obliba hraček tak moc rozšířila? Proč máme potřebu brát s sebou všude nejrůznější roztomilé postavičky určené dětem? A není za tak nevinným obrazem zábavy mnohem temnější pravda?

Střídání stráží na postu primuse koleje je v posledních letech novou havraspárskou tradicí. Každoročně vídáme zlatý plíšek u někoho jiného a modlíme se, aby už konečně našel někoho, u koho se mu zalíbí. Já pevně věřím, že tu vyvolenou našel v osobě, která jím zdobí svůj hábit v letošním roce.

Před několika týdny se poprvé na hradě objevily osoby s nehezkou bradavicí na nose. V té době ještě nikdo netušil, že jen o několik dní později se bude muset celý hrad bát o svůj vzhled, protože se z toho vyklube zákeřná epidemie, před kterou se někteří neochrání ani zdravotnickou rouškou. V tuto chvíli je již znám lék a ošetřovna se pomalu vylidňuje, ačkoliv si i nadále spousta obyvatel hradu dopřává péči zdravotníka a domácích skřítků a k odchodu se nemá. Doufejme, že se brzy bradavic zbaví všichni a my budeme moci odložit roušky a usmívat se na svět.

Hradní veřejnosti jistě neušla nedávná změna na vedoucím postu čítárny Sub Salix. O své nové funkci i o čítárně samotné nám povyprávěla nová šéfredaktorka, profesorka Lilien Emity Meissed. Nahlédněme spolu s ní do současnosti i budoucnosti čítárny.

Kdo by ji neznal. Monny Whitecrow, za svobodna Monny von Schatz. Na čas se nám ztratila ve zmrzlé zemi a místo ní se tu objevila její dcera Mamona von Schatzcrow. Přes půl roku okupovala havraspárskou kolej, až nakonec vystřídala maminku v kostce ledu. Jaké jsou plány skvělé Monny? Jaké bylo přivítání s manželem a jak to celé vnímá samotný choť Matthew Whitecrow? To vše a ještě víc se dozvíte, když se ponoříte do tohoto článku.

Nezdá se vám, že ve Velké síni chybí něco velmi důležitého? Něco, bez čeho nemůžeme žít? Něco, jehož absence nás dokáže dohnat k šílenství? Pojďte se s námi vydat na tajuplnou cestu za záhadou chybějícího jídla!

Je to již nějaký ten pátek, kdy byly v našem časopisu vydány poslední perličky. Což je samozřejmě ohromná škoda, protože si všichni jistě rádi vzpomenou na některé okamžiky, které jim vyvolaly úsměv na tváři. Poctivě jsem tedy sbírala hlody, výlevy, vtipná prohlášení a vše, co vypustili obyvatelé hradu. V tuto chvíli je perel dostatečné množství, aby mohly opět z truhly vyplout na povrch a připomenout nám tak některé chvíle.

Všichni si jistě povšimli, že havraspárští studenti mají neotřelý názor na módu, který se nebojí prezentovat. Nebojí se ani kombinovat nekombinovatelné a nosit nenositelné; modely našich studentů mnohdy vyvolávají zaujetí, údiv, ale i šok. Ačkoli každý člen koleje nosí rád jiné oblečení, v některých věcech se přesto shodneme všichni. A věřte mi, že teď rozhodně nemluvím o kolejních předmětech.