Sovy jsou božské, sovy jsou nejúžasnější, bez sov by kouzelnické společenství nefungovalo. A nekteří jedinci se k nim chovají hrozně! Chudáky celý život sloužící sovy postarší (a nejen ty) hází, pinkají, kopou a já nevím co všechno! Je nejvyšší čas s tím něco udělat! Sovy si zaslouží respekt a proto jsem byla pověřena, aby vzniklo následující:

Rozhovor s novým plechem se obvykle dělá hned, když se funkce ujme. Jenže! To ještě nová držitelka stříbrného plechu naprosto netuší, do čeho se řítí, je plná nadšení a energie, a proto jsem cíleně vyčkala pár měsíců, abych ji zachytila ideálně ve stavu naprostého zoufalství, protože teď už opravdu ví, jaké otrocké práce funkce přináší. Jak se tedy Wronka drží? Už má šedivé vlasy?

Ahoj, jmenuju se Any a jsem princezna, ale je to těžké. Naše škola totiž vůbec neposkytuje vzdělání na princeznovském poli! Jakákoli interakce s malou komunitou princů na této škole je díky tomu skoro nemožná! Rozhodla jsem se podělit se se současnými i budoucími princi o jakési know-how, aby věděli, jak se s princeznami zachází!

Informace z první ruky jsou nejlepší. Kdo chce vědět, jak to opravdu bylo, co se dělo před křovím i za křovím, ať si přečte tento článek.

Když se na Havrnástěnce objevilo oznámení o novém srazu, většina si jen klepala na čelo, že Apríl byl před půl rokem. Sraz v Oxfordu pod taktovkou stařešiny Austerové? Haha, ten byl dobrý. Lidé dokonce ignorovali poznámky slečny Larstonové "ano, myslí to skutečně smrtelně vážně". Ale ona to opravdu myslela vážně, ten sraz doopravdy byl a dokonce tam přijeli lidi! A co se tam vlastně dělo?

Tak som sa zamyslela - zatiaľ vždy mi prišli najprv hodnotenia seminárov a až potom domácich úloh z predmetov. Rozhodla som sa vypátrať, prečo je to tak. A na čo som (ne)prišla? To sa dozviete v článku!

V říjnu proběhl tradiční podzimně laděný havraspárský slet v Praze. Copak modří zase tropili, kdo se zúčastnil a jak se všechno událo?

Pískoviště sem, pískoviště tam. Havraspár je známý svou slabostí pro výstřední hurá akce. Co provedl tentokrát? Otevírá pískoviště po celém světě!

Hrad každým rokem nabere značné množství nadšených prváků. Na chodbách slyšíme jejich veselé štěbetání a smích. Několik týdnů nato však utichnou, chodbami se prochází o značné množství méně prváků a hodně mladých studentů má ustrašený výraz. Že by se na hradě dělo něco děsivého?

Je za námi sice už víc než polovina školního roku, nicméně je ideální čas zavzpomínat na to, jak to celé prožívali nově příchozí studenti na jeho začátku.