Klenotnice z kolejky

Havraspárská společenská místnost je místo věru živelné a my se nyní podíváme na to, jak to v ní vypadalo poslední měsíc. Copak rozpustilé havranstvo vyvádělo za rozpustilé kousky?

Jako v každém vydání Corvina Declaratio se teď budeme zabývat tím, co ostatní řekli, neřekli nebo si to jen mysleli. Jako první vám ukáži, jak vypadá havraspárská kolejní místnost za oponou, a co se tam děje zajímavého…  


Larriny psí kusy

Jako každý den jsme se pohodlně usadili v křeslech u krbu. Zrovna se vrátila Larrie Larstonová z Mrazákolandu a pozdravovala nás od tučnáků. Nesoucí plnou náruč čokoládek, lízátek a všech možných dobrůtek se zhroutila na křeslo a hrouda sladkostí jí vypadla z rukou. Vtom se objevila Janel, naše primuska, a podívala se podezíravě na Larrie. Ta nevinně zamrkala. Janel se otočila k Larr a povídá: „Doufám, že jsi nenašla mou tajnou skrýš!“

Larrie zavrtěla hlavou a hned jak primuska odešla, šla vyrabovat Janelin koutek sladkostí.  
„…si je snad schovávala na třetí světovou, či co?“ někdo povídal.

A tak nějak to u nás vypadá každý den. Ne, že  
by Janelin sklad byl bezedný, ale umíme si vařit i sami, i když to někdy  
vypadá…no, zvláštně.


Pravá  zima v kolejce

Byl (ne)normální den a naše milá Lilien se rozhodla nás trochu uvolnit. Byl to den, kdy se odevzdávaly eseje, takže napětí a strach, že esej nestihneme, bylo vidět a znát. Lilien přinesla kýble sněhu a házela po kolemjdoucích bílou hmotu. Madí se přidala, a nakonec i já. Larrie lezla po čtyřech - doufala, že ji nevidíme, ale ani ji sněhová koule neminula.




Později jsme s Lilien vybudovaly Mrazákoland i u nás v kolejce. Dřevěný stůl jsme přeměnily na led, vyrobily ledový bar a nechaly sněhová děla, aby zasněžovala kolejku. Chumelilo se jak venku, tak i v kolejní místnosti Havraspáru. Ještě jsme uplácaly sněhuláky a pravé eskymácké iglú a bylo hotovo! Ba ne, ještě pohovka se stala sněhovou, a nesměla chybět naše oblíbená modrá limonáda.


Perličky

A teď jsou na řadě  vyložené perličky. Co kdo řekl    vtipného, dvojsmyslné věty... nu, kdo by to byl neznal?

Debata s Madí

"Ta písmenkiáda je primitivní," povídá Mad.

Odpovídám tedy, že "já ji dělala dva dny, pokud  
nepočítám chrápání, a pak jsem hodinu hledala něco na Ň."

Madi je ovšem v pohotovosti: "A ňitrobrana tě nenapadla?" A valí se smíchy po zemi.

Havraní  řeč - Volume 1

Leelee z Arkony měla potřebu se nám s něčím svěřit:  "…"

A samozřejmě se dočkala patřičné reakce v podobě vyjádření pana kolejního: "Toto je kvalitní názor, Leelee."

Následující konverzace již nepotřebuje komentáře:

Camilla Saw: ...
Any Dawson: ...
Isabella Anne Swan: Ano, též souhlasím!
Annet Slapfootová: !!!...!!!
Larrie Larstonová: .,.?
Katherine Angel: Ano, tento názor musíme všichni přebrat!  
 
Havraní řeč, Volume 2
 
Linn: Jak tomu budeme říkat? Havraní řeč?
Larrie: Linn, myslíš krákání? Nee, hmmm... vyhlašuji soutěž o nejlepší název. Vítěz dostane fazolku!
Madi: Havranština.
Madí: Havraní dialekt.
Linn: Kdo vymyslí nejlepší název, dostane pánvičkou.
Larrie: Ne! Kdo vymyslí nejhorší název, dostane pánvičkou!
Phill: To je přece "vrnění". A jak jsem na to přišla? Havranění...havrnění...vrnění.
 
Vše ovšem uzavřela Leelee.
Leelee: .......!
 
Pokračování příště!

Šéfredaktorka: Theresa Leagwitová
Korektura a vizuální úprava článků: Larrie Larstonová, Madidess Leevian, John Werewolf
Ilustrátoři: Lilien Emity Meissed, John Werewolf
Autoři článků: Larrie Larstonová, Janel Weil, Lilien Emity Meissed, Elennar Hollkin, Thasa Monke Kemanová, Leelee z Arkony, Annet Slapfootová, Linn Rose Lairová

Poděkování: panu Paštičkovi za možnost použití fotografií z jeho archivu. Studentům Nebelvíru a Zmijozelu za to, že si nevezmou osobně vtip zobrazený na úvodním listu. Děkujeme také Mrzimoru, že se necítí dotčeně za to, že jsme je z vtipu vynechali. Trpělivému čtenářstvu, kteří jistě pochopí, že je náš časopis teprve v raném věku.