U Krbu s Janel Weil

Nové tváře Havraspáru se rodí výjimečně, avšak těch, které se později stanou legendami Havraspáru, je ještě méně. A hledat démanty v davech bradavických studentů je nesnadné. My jsme však jeden našli, zářil si jasným safírovým světlem... vítejte u krbu s Janel Weil!


Další školní rok končí a nový se už kvapem blíží. Zastavme se na okamžik a představme si jednoho z našich havranů. O koho se jedná? Kdo je tak výjimečný, že jsme o něm napsali článek? Je to  Janel Weil, studentka šestého ročníku držící Cenu Roweny z Havraspáru a hrdě nosící titul Snaživec roku. Tato neobyčejná havraspárka tento uplynulý ročník navštěvovala slovy třicet sedm předmětů a z osmi skládala NKÚ, ovšem celkově dosáhla magického počtu patnácti NKÚ. Za celé studium získala 33 018 bodů, což vychází na jeden ročník po 5 503 bodech. Za kolej by snad i dýchala. Kdyby každý z nás byl aspoň z poloviny takový jako ona, kdo ví? Třeba bychom jako koleje v bodování nebalancovali jen v rozmezí pětimístných čísel… Nuže, pohodlně se usaďte a přesuňte se v mysli do hostince U Tří košťat, kde vznikl tento rozhovo.

Corvinus Declaratio: Jak ses vlastně ocitla na téhle škole? Máte v rodině nějakého kouzelníka, nebo jednoho dne přiletěla sova s dopisem?
Janel: Jak jsem se dostala do Bradavic? Mamka je čarodějka, takže se to tak nějak očekávalo. Když jsem tedy pak sepisovala svou přijímací esej na téma "Mé kouzelné já", musela jsem se snažit, abych jí neudělala ostudu... A měla jsem hroznou radost, když to vyšlo.

Corvinus Declaratio: Který předmět byl první, který jsi studovala? Podle čeho jsi vybírala?
Janel: Hmm, první? Nebyl jeden, byly čtyři. Když jsem sem v prváku přišla, strašně mě dostalo, jaký je výběr toho, co všechno můžu studovat! Nakonec jsem si vybrala Fortunaci - protože mě zaujal název a hrozně jsme chtěla vědět, co to vlastně je, Tajemství cizích řečí, Domácí kouzlení a Literární seminář, protože odjakživa ráda něco sepisuji. Myslím, že už tenkrát jsem vybrala dobře.

Corvinus Declaratio: Pamatuješ si ještě, jaké to bylo v prváku? Byla jsi takový ten plachý student, který píše jen úkoly, nebo jsi od první chvíle hrdě navštěvovala Velkou síň a hledala nové kamarády? Setkala ses s někým, kdo by tě nějak podceňoval kvůli tomu, že jsi prvák?
Janel: Pamatuji si to… Mlhavě. Každopádně vím, že jsem měla o Hogwarts zjištěné první poslední už předtím, než jsem do nich vůbec jen strčila nos - v Návštěvní síni si mě odchytla jedna modrá slečna, která mi ochotně odpovídala na všechny dotazy. Taky jsem se tenkrát během toho čekání naučila Školní řád snad zpaměti. Každopádně když jsem pak vkročila dovnitř, byla jsme klasická stydlivá novačka - do VS jsem nic nenapsala pěkně dlouho. Spíš jsem si nenápadně vydělávala a pak nenápadně psala úkoly. Vážně aktivně žít a seznamovat se jsem začala až později. Asi i díky tomu jsem se nesetkala s tím, že by mě tehdy kdokoli nějak podceňoval.

Corvinus Declaratio: Při tvém pracovním zatížení se mi dere na jazyk otázka: Odhlásila ses někdy pod návalem práce z nějakého předmětu?
Janel: Ehm, nemohla ses mě na tuhle otázku zeptat loni? Do loňska nikdy, až letos. To jsem si toho prostě nabrala moc a nezvládla to tak, jak jsem si představovala. Nějaký ten předmět jsem odhlásit musela, což mě doteď nepřestalo štvát! Ale ne, neřeknu kolik.

Corvinus Declaratio: Pamatuješ si na svého patrona? Jaký byl? Můžeme ho ještě potkat v chodbách hradu? Byl ti oporou, nebo přítěží?
Janel: Samozřejmě, pamatuji. Mojí patronkou byla přesně ta slečna, která mi všechno o Hogwarts řekla už předem - Adrienn Janien. Na hradě už ji bohužel nepotkáme, odešla do mrazáku hned během mého prváku a pak byla postupem času smazaná. Když to vezmu kolem a kolem, vlastně se o mě po tom, co jsem přišla do hradu, moc nestarala... Ale já tak byla spokojenější, mohla jsem si všecko projít v klidu sama.

Corvinus Declaratio: Proč jsi tedy jaká jsi? Píšeš soutěže, máš spoustu předmětů. Získáváš bodů mnohem více než ostatní. Co tě k tomu motivuje? To sis dala nějaký závazek? Třeba "každý den napíši dvě soutěže a jeden úkol…?"
Janel: Jejda, tak žádný takový závazek tedy nemám. To přišlo nějak samo. Potom, co jsem se zamilovala do Havraspáru. Prostě, v okamžiku, kdy jsem se zapojila do dění v koleji a získala k ní nějaký vztah, chtěla jsem jí co nejvíce pomoci v cestě za pohárem. A vybrala jsem si tenhle způsob pomáhání - sbírání bodů. A samozřejmě jsem taky sobec - vidět sama sebe takhle nahoře v bodování je prostě fajn. Člověka to potěší, když je to viditelné, že něco dělá, že se někam dostává. Motivuje mě k tomu ale Havraspár. Kdyby to nebyla tak skvělá kolej, nebavilo by mě body sbírat a pomáhat jí tak k vítězství.

Corvinus Declaratio: Co ty a famfrpál? Už se těšíš na další sezónu?
Janel: Famfrpál... Není to úplně moje parketa, abych tak řekla. Každopádně jsem aktivní hráč, už se mi podařilo dosáhnout mistrovství i na odrážeči, takže budu moct mlátit protihráče odrážečskou holí! Na další sezonu jsem zvědavá, těším se, jak to s Havraspárem příští rok na poli famfrpálu dopadne.

Corvinus Declaratio: Máš třeba nějaký svůj oblíbený citát?
Janel: Snad jo, asi "I pád na hubu je pohyb kupředu"... Jen nevím, jestli se to hodí. (smích)

Corvinus Declaratio: Teď chvilka s filozofii. Co myslíš, že je na světě nejjednodušší?
Janel: Nejjednodušší? Myslím, že všechno vzdát a přestat se snažit.. O cokoli. Nechat svět jen tak plynout kolem a nebojovat o svoje místo v něm, nezasahovat do děje.

Corvinus Declaratio: Tak tedy poslední otázka. Co bychom měli udělat my ostatní, abychom byli tak skvělí a úspěšní jako ty?
Janel: Zaprvé děkuji, že jsi mě nazvala skvělou a úspěšnou, i když s tebou nemůžu souhlasit. Jsou tady mnohem lepší než já. Za druhé... Neexistuje žádný recept, návod, jak postupovat. Chce to se prostě snažit, v jakémkoli ohledu. Bavit se s lidmi v kolejce, dělat soutěže, psát úkoly a hlavně si to užívat, protože když vám to nedělá radost, je to celé k ničemu. Chce to najít si tu vlastní cestičku, která bude pro každého nejschůdnější a která ho bude nejvíc bavit. Pak už to přijde samo.


Na závěr bych chtěla napsat jen pár slov… Janel je nejen dobrý student, ale i zábavná společnice. Jestli ji budete chtít poznat blíž, stačí jí napsat a pozvat ji na Máslový ležák a určitě nedostanete jinou odpověď než kladnou. Třeba vám pak osvětlí i taje uctívání pomeranče…
Šéfredaktorka: Theresa Leagwitová
Korektura a vizuální úprava článků: Larrie Larstonová, Madidess Leevian, John Werewolf
Ilustrátoři: Lilien Emity Meissed, John Werewolf
Autoři článků: Larrie Larstonová, Janel Weil, Lilien Emity Meissed, Elennar Hollkin, Thasa Monke Kemanová, Leelee z Arkony, Annet Slapfootová, Linn Rose Lairová

Poděkování: panu Paštičkovi za možnost použití fotografií z jeho archivu. Studentům Nebelvíru a Zmijozelu za to, že si nevezmou osobně vtip zobrazený na úvodním listu. Děkujeme také Mrzimoru, že se necítí dotčeně za to, že jsme je z vtipu vynechali. Trpělivému čtenářstvu, kteří jistě pochopí, že je náš časopis teprve v raném věku.