A jak to zvládnout?
Je už červen a studentům začíná pomalu ale jistě docházet, že se blíží konečný termín závěrečného odevzdávání esejí. Doteď jste mávli rukou a řekli si: "Ále, vždyť na eseje je ještě hora času!". Obvyklá prokastinace. Jenže den se dnem se sešel a už za několik dní se do těch esejí opravdu pustit musíme.
Existují případy, které všechny eseje udělají hned – těchto výjimek je hodně málo, až pramálo. Dále existují bytosti, které všechny eseje sice nepíšou poslední minutu před půlnocí 13. 6, ale dost často se jim do nich vůbec nechce. A třetí skupinou jsou studenti-flákači, kteří se až do poslední vteřiny flákají, sesmolí nějakou esej a odešlou ji, pokud to stihnou. A abych nezapomněla, existuje ještě čtvrtá skupina "největší flákači všech flákačů". Tito studenti si i přes vědomí, že termín pro eseje končí, nic do adminu nepošlou, a tak k nim automaticky putuje troll a nepostupují do dalšího ročníku. No není to škoda,
po té celoroční práci?
Opět ale záleží na tom, jak to bere každý kouzelník. Někdo nepostoupení do dalšího ročníku nehrotí a řekne si: "Ále, vždyť se nic nestalo, vystuduju znova a pak už postoupím." Jenže takové předsevzetí student buď vyplní, nebo také ne. Pak už by se měl stydět sám před sebou, přece jen, zvládnout esej takový problém není. Když už jste poněkolikáté v xtém ročníku, začíná vás to nudit a nejradši byste se vším praštili. Smažete se? Zmrazíte se? Volba je na vás. A co takhle projednou tu esej opravdu vypracovat? Třeba ve vás dřímá studijní tip a ani o tom nevíte.
A co ti šťastlivci, kteří po splnění eseje postoupí do dalšího ročníku? Můžou se radovat a opíjet se, ale čeho je moc, toho je příliš. Co takhle to nadšení trochu usměrnit? Ne? Jak myslíte. Motat se po Velké síni s velkou boulí na čele, kterou jste si udělali, když jste vypili to velké množství máslového ležáku… Nechme to tak.
A cože to jsou vlastně eseje?
Eseje jsou vlastně takové "ověření" toho, co jste se za hogwartský rok na daných předmětech naučili. Je tu stejné známkování jako u domácích úkolů, ale pokud esej neuděláte a máte jen jediný předmět, pak propadáte a nepostupujete do dalšího ročníku. To tedy znamená, že je nutné, abyste napsali alespoň jednu esej. Esej má mít podle školního řádu 9, 75 palců, ale u každého profesora je to trochu individuální. Někdo chce devět palců, někdo deset, někdo patnáct a někdo třeba jen pět. Každopádně je ale délka eseje zpravidla delší než délka úkolu. Přece jen je to závěrečná esej.
A mně nezbývá nic jiného než doufat, abychom do dalšího ročníku všichni postoupili. Popadněte brky a s chutí do esejí!
» A jak to zvládnout?
» Povídkaříme aneb Soutěžní příběhy Spisovatelského klání
» U krbu s Petulou Laskavou
» Osobnost Hogwarts 2010
» Další aférka George McBrava
» Spisovatelské klání bez odměn
» Letní módní okénko aneb nastavme slunci tvář
» Mládí Johna Werewolfa
» Jiné zvířectvo na hradě
» Vývěska v novém kabátě
» S chutí léta
» Hokus pokus poprvé
Vydání: 10/2010
Technická stránka: John Werewolf
Korektura a vizuální úprava článků: Janel Weil, Larrie Larstonová
Ilustrátoři: John Werewolf, Lilien Emity Meissed
Autoři článků: Elanius Aine Neil, Elennar Hollkin, Janel Weil, John Werewolf, Lilien Emity Meissed, Larrie Larstonová, Linn Rose Lairová, Madidess Leevian
Poděkování: Chci moc poděkovat všem, kteří se zapojili do společného projektu Corvina Declaratio a přiložili své síly ke slepování prvního ze série havraspárských dílek. Všem redaktorům, že si v období uzavírání známek udělali čas na příspěvek do Corvina (v některých případech i na pěkně tlustý špalík článků, že, El ;)). Skřítkům šmíráčkům pak, že si přestali mazat nohy tou nechutně puchnoucí mastí, ze které se redakci zvedal žaludek. Korektorce Weilovce, protože tentokrát asi překonala svůj rekord. A všem čtenářům, protože nám pořád dodáváte novou sílu a inspiraci. Díky!