Mládí Johna Werewolfa

John Werewolf, kolejní ředitel Havraspáru, správce Příčné ulice, zasloužilý profesor, držitel Picatrixova řádu čarodějů a Řádu kouzelného pera, mocný kouzelník, chrabrý ochránce vdov a sirotků, první a jediný vlkodlak na škole, se rozhodl svěřit našemu plátku o do této chvíle přísně utajovaných skutečnostech.

***

Corvinus Declaratio: Jak se tvářil malý John, když se poprvé ocitl v prostorách našeho hradu? Co ho okouzlilo? Do jaké koleje se chtěl dostat? Byl zklamán, že měl tu smůlu a musel studovat v Havraspáru, nebo se z toho naopak radoval?
p. John Werewolf: Malý John chtěl do Nebelvíru, popravdě. Ovlivnění Potterem bylo docela výrazné. Po zařazení do Havraspáru jsem si však brzy uvědomil, že měl Moudrý klobouk pravdu a že v této koleji můžu být šťastný.

Corvinus Declaratio: Jaké neplechy jste se svými spolužáky prováděl? Kdo patřil do vaší party? Jak jste vycházel s profesorem Nekrem? Co všechno jste mu udělal?
p. John Werewolf: Neplechy? Ani snad nic, jen jsme zkoušeli založit první nefalšovaný bulvár na Hogwarts - což se povedlo. Hned první článek vzbudil tolik ohlasů, že jsme museli náš malý časopis zrušit.
S Nekrem? Nijak zvláštně, hodně jsem se orientoval na Havraspár, který jsme svým chováním ovlivnili hlavně s Rolandem, Cedricem a Zdeňkem Vedralem.

Corvinus Declaratio: Sedával jste v první lavici, pomáhal jste profesorům do kabátu a nosil jim svačiny, nebo jste naopak sedával v lavici poslední, kde jste byl kryt svými pilnějšími spolužáky a mohl jste tam vesele tlouct špačky?
p. John Werewolf: Odpovězte si sama.

*

Tak tedy dobrá. Když je to přání samotného kolejního ředitele, nemohu přeci odporovat. Myslím si, že pan Werewolf trávil většinu času pod poslední lavicí, aby unikl rozzlobenému zraku vzteky rudého profesora. Nepochybuji o tom, že když tedy náhodou v hodinách nespal, tak po svém vyučujícím házel kuličky zhotovené z pergamenu, za jejich zády je imitoval a každou chvíli vykřikoval: „Jé, sněží!“ a to i v parném létě. Takže většina jeho spolužáků se ihned běžela podívat k oknu a z hodiny nebylo nic.

*

Corvinus Declaratio: Byl jste také prefektem. Považujete to spíše za omyl vašeho kolejního ředitele, nebo jste si tu funkci opravdu zasloužil a jak jste to udělal?
p. John Werewolf: To je složité. Myslím, že jsem si zasloužil být primusem - ale už v září. Potom jsem na Hog moc nebyl a dostal jsem funkci prefekta, skoro mi to přišlo jako kompenzace, že jsem péčko nedostal v období, kdy jsem byl společně s pár lidmi jasně tahounem koleje. A to rozhodnutí dát mi prefekta - v té době bylo poněkud nešťastné.

Corvinus Declaratio: Jak jste se nakazil lykantropií? V Havraspáru již nějaký ten čas panuje názor, že všechny neplechy musí být provedeny za úplňku, kdy je kolejní indisponován a nemůže zakročit. Je to pravda?
p. John Werewolf: Ježiš, vy o lykantropii mluvíte jako nějaký mudla. Lykantropie není nemoc, to si nejprve ujasněme.
A s touto vyjímečností jsem se už narodil, tento dar mi byl předán z krevní linie mého otce. Co se týče úplňku, tak v mých hodinách Lykantropologie vysvětluji, jak se to vlastně s vlkodlaky za úplňku má.

Corvinus Declaratio: Jak jste si zvykl na ocas? K čemu ho jako vlkodlak používáte? Vlci a občas i psi mají blechy. Trpíte díky těmto malým parazitům také? Jak proti nim bojujete? Používáte nějaký speciální sprej?
p. John Werewolf: Tak samozřejmě v lidské podobě ničím takovýmto netrpím.
Pokud se proměním ve vlka, tak to přestanu tak nějak vnímat. Vyostří se vám trochu jiné smysly, některé jsou potlačeny. Ale to je složitější a na mnohem, mnohem delší debaty.

Corvinus Declaratio: Jak vycházíte s profesorem Reninem? Upíři a vlkodlaci se nemají moc v lásce, že ano. Máte proto ve skříni schovaný ořezaný dřevěný kolík, abyste mu ho v případě nutnosti mohl vrazit do hrudi?
p. John Werewolf: Proti upírům jsou mocnější zbraně jak dřevěný kolík.
Argumenty se řadí k těm nejsilnějším. A se Sergem mám vztahy profesionálně dobré, řekl bych.

***

S touto odpovědí se pan profesor vzdálil a tvářil se velmi vražedně, asi jsem to s těmi otázkami přeci jenom přehnala. Už jsem neměla tu odvahu, abych ho zastavila a kladla mu další, tedy tím byl náš rozhovor ukončen.