Aya Watanabe: „Troufám si říct, že mě Corvinus a právě pozice šéfredaktora na hradě udržely.“

Od složení funkce naší bývalé šéfredaktorky Corvina Declaratio uteklo třičtvrtě roku. Jak už to tak bývá, tak občas musí uzrát správný čas, aby se něco uskutečnilo. Správný čas pro ohlédnutí konečně nastal a vy si nyní můžete přečíst podrobný rozhovor o prvních okamžicích v nejvyšším redakčním křesle, ale také o redaktorské dráze, úspěších až k předání časopisu pod křídla někoho jiného.

V minulém školním roce, dne 2. 2. 2024 se uskutečnil závěrečný kolejní večírek, který se každoročně nese v duchu ocenění, hodnocení, statistik, ale také změn. Jedna velká změna otřásla redakcí Corvina Declaratio, kdy se onoho zimního večera s funkcí veřejně rozloučila tehdejší šéfredaktorka Aya Watanabe. Učinila tak po dlouhých sedmi školních letech. Funkce se na krátký čas chopila její zástupkyně Hayley Moon a následně dosavadní šéfredaktorka Ashley Watfar.

Aya za bezmála deset let, co je na hradě, dosáhla mnohých úspěchů napříč hradními oblastmi. Dlouhé roky vedla famfrpálový tým, usilovně trénovala brankáře (v čemž pokračuje i nadále) a později i chytače, tzv. za minutu dvanáct si chytila památeční zlatonku a dosáhla maximálních studijních úspěchů. Samozřejmě získala havraspárský diadém, ale také se jí podařilo uzmout místo v Síni slávy mezi celohradními snaživci. Tam ji můžeme nalézt ještě na jedné tabuli se jmény, a to u Ceny Roweny z Havraspáru. A když jsem mluvila o maximu, tak opravdu došla až na samý konec, tedy ke zkouškám KOZA, čímž získala přístup k runové magii, a pravidelně se nám tak stará o sesílání kouzel nejvyšších! Cizí jí nikdy nebyla ani práce v laboratoři, jelikož se může pyšnit seznamem připravených nejnáročnějších lektvarů. Během svého pátrání jsem přece jen našla jednu slabinu, a to nedostatečné mlsání BFTJ ve Velké síni.

Dosáhla také mnohých úspěchů v oblasti novinařiny, se kterou aktivně začala v roce 2019. Ta jí v následujícím roce při Udílení novinářských cen přinesla 1. místo v kategorii Redaktor roku 2019, kdy obdržela svou první sošku. O rok později pak už v pozici šéfredaktorky CD získala 2. místo v kategorii Časopis roku a stejné příčky dosáhla i v anketě Brk sympatie. O půl roku později si pak při závěrečné slavnosti za své působení na poli novinařiny odnesla Řád ostrého brku, který byl Aye udělen madam Theresou Veilin Brendi. Následovaly další velké úspěchy ve dvou dalších ročnících UNC, kdy opakovaně vyhrála 1. místo v kategorii Šéfredaktor roku. A nechybí ani opětovné umístění v Brku sympatie, Časopisu roku, či Projekt roku. Ayi seznam nebere konce! Kdo by chtěl detailní výpis, nalezne jej v jejím čarostavu. V minulém roce při závěrečné slavnosti si vysloužila v útrobách věštecké redakce dlouho zahrabanou Čapku z výtisku Denního věštce. Za její dlouholetou a kvalitní práci ji Aye udělila madam Amanda Wright. Ayiny články vydané v Denním věštci jsou k nahlédnutí zde.

A v neposlední řadě samozřejmě skvěle vedla havraspárský kolejní časopis. Ten pod jejím vedením zažil spoustu akcí, vydařených projektů, mnoho vydaných speciálů a ještě víc běžných měsíčních čísel. Dohromady těchto vydání bylo 31! Svou šéfredaktorskou dráhu začala i zakončila speciálem. Ten první vyšel v létě 2020 a byl to Speciál – Po stopách Candora. Poslední speciál, pod nímž je podepsána jako šéfredaktorka, je Speciál – V(r)ánoce 2023.

V současné době ji nadále můžeme pravidelně vídat v kolejní místnosti, na famfrpálovém hřišti, ve sklepení, při plnění kagíků, a především v redakci nejen našeho Corvina Declaratio, ale také Denního věštce.

Jelikož Aya neměla typický článek po jmenování do funkce (jediný článek podobný úvodním funkcionářským rozhovorům napsala sama o sobě, přečíst si jej můžete zde), tak jsem získala skvělou možnost vyzpovídat ji kompletně. Hezky pěkně od začátku. A jelikož sedm let je opravdu dlouhá doba, bylo co zjišťovat a rozhodně na co odpovídat. Co všechno jsem se od Ayuš dozvěděla?

**

Corvinus Declaratio: Ahoj Ayuš, moc děkuji, že jsi svolila a sešla se se mnou k jednomu malému rozhovoru, kde bych spolu s tebou ráda zavzpomínala především na tvé šéfredaktorské období v Corvinovi. *usměje se* Připravena? Zmínila jsem ohlížení se do minulosti –  nedostanu košem, když uběhlo tolik času od složení funkce? *zasměje se*

Aya Watanabe: Ahoj, NiC, já děkuji za příležitost a za to, že rozhovor se mnou děláš zrovna ty. *usměje se* Košem ti určitě nedám, ale je otázka, kolik si toho ještě budu pamatovat. Doufám, že v té hlavě aspoň něco zůstalo. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: To mi lichotíš, děkuji, tak snad si na konci nebudeš říkat opak. *směje se a přisouvá blíž k Ayuš čaj a čokoládové sušenky* Jelikož ses stala šéfredaktorkou v období, kdy jsem se nějak čerstvě vrátila od tučňáků a nebyla jsem příliš aktivní, tak bych se tě v úvodu ráda zeptala, jak se to vlastně stalo, že ses ocitla v šéfredaktorském křesle? Byla jsi oslovena vedením, byl vypsán konkurz… Jak se to celé semlelo a jaké byly tvé prvotní pocity, když to bylo oficiální? *ze zamýšlené minulosti postupuje ještě do dávnější minulosti a doufá, že Aya něco v paměti vyšťourá*

Aya Watanabe: Určitě ne. *zasměje se a vezme si sušenku* To, že se bude šéfredaktor měnit, bylo vlastně téměř jisté. A nejen mně, ale asi každému, kdo v té době byl aspoň trochu aktivní v redakci, protože tehdejší šéfredaktorka Hetty Londsová nebyla. Její aktivita hodně upadala a ke konci mi přišlo, že její práci spíš přebírala Aimée z pozice zástupkyně. Přestože jsem nějak tušila, že bude potřeba nový šéfredaktor, nikdy by mě nenapadlo, že to budu já. Kdyby byl konkurz, pravděpodobně bych se ani nepřihlásila, nikdy jsem si na tuto pozici nevěřila, nepřipadala jsem si po redaktorské stránce dostatečně dobrá; zpětně je to až zvláštní takhle říct, když vím, jak moc mě to bavilo, a troufám si říct, že mi to i šlo. Každopádně v té době jsem  byla nejaktivnějším redaktorem naší redakce a možná i proto mě tehdejší kolejní ředitelka Eleanor Blackfoot oslovila (možná to bylo i na doporučení Aimée, nebo Hetty? To netuším.). Konkurz tedy nebyl, byla ke mně vyslána sova s otázkou, zda bych se Corvina ujala. Ele jsem řekla, že potřebuji chvíli na rozmyšlení, ale zpětně mi přijde, že jsem to měla rozmyšlené hned, myslím totiž, že jsem jí ještě ten den nebo hned ten druhý psala, že to beru. Ten rok mi totiž skončila moje famfrpálová éra, 21. narozeniny klepaly na dveře, a tak jsem pověsila na hřebík všechnu zápasovou výbavu, Forcera uklidila do kumbálu, z hábitu si sundala odznak zástupkyně kapitána a z hřiště plynule přešla do redakce. Bylo to nakonec jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem tu udělala, a ještě přišlo v tu nejlepší možnou chvíli. Troufám si říct, že mě Corvinus a právě pozice šéfredaktora na hradě udržely. Všichni víme, že jsem opravdu hodně žila famfrpálem, a tak se skoro dalo čekat, že moje aktivita výrazně klesne, jakmile přejdu do profesionální ligy (minimálně já to čekala), ale možná právě díky Corvinovi se tak nestalo. *usměje se a zakousne se do sušenky* Mof dobvá. *zahuhlá a ukazuje NiC zdvižený palec*

*

Corvinus Declaratio: Teda, takže jsi vlastně přebrala časopis bez jakéhokoliv zaučení od předchozí šéfredaktorky a tak nějak nasedla do rozjetého vlaku. *kulí oči* Tím se vlastně ukázalo, že ti byly na míru ušity hned dvě hradní funkce, a to celkem odlišného charakteru. Každopádně ses dle všeho v obou našla a dala do vedení maximum. *usměje se* A to, že šéfredaktorské křeslo přišlo jako na zavolanou, aby tě to udrželo na hradě, je rozhodně moc dobře. Asi to byl osud. *usmívá se a spokojeně sleduje sušenku chroupající Ayuš* Zajímalo by mě, zda spolu s upadající aktivitou tehdejší šéfredaktorky upadala i aktivita modrých redaktorů, nebo se drželi a tvůj start byl alespoň po téhle stránce snazší? Nebo jsi snad musela oživovat i redakci? *svraští čelo a napije se čaje*

Aya Watanabe: Ano, je to tak, od předchozí šéfredaktorky jsem neměla zaučení žádné, ale krásně se toho chopila její zástupkyně a moje drahé patrončátko Aimée. Ta mi vše ukázala, vše mě naučila a vždy byla připravena zodpovědět jakoukoli moji otázku, a že jich ze začátku nebylo úplně málo. *zasměje se* Některé dotazy dokonce občas sovy nosily i slečně Lilien Emity Watfar, která měla Corvina na starosti mnoho let přede mnou, ale s mými otázkami si hravě poradila a vděčím jí za to, že jsem se v redakci neztratila a nezůstala pohřbena pod hromadou pergamenů hned v prvním oficiálním týdnu ve funkci. *zasměje se, ale pak najede na vážnější notu* Pokud není aktivní vedení, aktivita lidí pod ním přirozeně klesat začne snad vždycky a Corvinus nebyl výjimkou. Měli jsme nějaké příležitostné redaktory, ale těch stálých bylo opravdu málo. Přebírala jsem na můj vkus dost neaktivní časopis, takhle neaktivního Corvina jsem do té doby nezažila, a že já před svým nástupem do funkce šéfredaktora na hradě už nějaký ten pátek byla. Bylo tedy na mě redakci nějak oživit, a hlavně si v ní udržet stálé novináře, mít nějaké to pevné jádro redakce, o které se můžu opřít. Nebylo to jednoduché, doteď si pamatuji, jak jsem v den vydání napsala třeba tři články, jen aby to číslo mohlo vyjít, jelikož jsem článků od ostatních redaktorů neměla dostatek. Také vyšlo několik čísel po sobě, které se z velké většiny skládaly z těch mých článků. Tehdy jsem to vnímala tak, že je potřeba Corvina za každou cenu udržet aktivního, ukázat hradní novinařině, že se s ním má počítat a že je stále aktivním měsíčníkem, tak jako ty roky předtím (s výjimkou možná posledního roku nebo dvou, které předcházely mému šéfredaktorování). A tak každý měsíc vycházela čísla o šesti až sedmi článcích (v lepším případě i o více) tak, jak to známe teď a i z mých pozdějších let ve funkci, akorát mnoho z těch článků bylo buď mých, nebo pár aktivních redaktorů, kteří postupně do redakce přicházeli. Jednou z prvních takových redaktorek byla Adddie Hazel, to byla moje velká opora v začátcích. Společně jsme tehdy vymyslely skvělý nápad na famfrpálový speciál s názvem Havraní křídla, který se nakonec skládal téměř jen z článků nás obou. *zasměje se* Tak to ale prostě někdy chodí, jednou má redakce aktivní období, jindy je ospalejší. Podobný osud mě potkal už v Létě 2017, kdy jsem přebírala famfrpálový tým, ale tam, pravda, to bylo o něco lepší a měla jsem aspoň základní sestavu a pár náhradníků. Kdysi mi tam moje oblíbená hráčka Mona Phillips řekla, že moje nadšení pro věc je až nakažlivé a že kvůli tomu začala hrát famfrpál, a dokonce se stala zápasovou odrážečkou. Takových bylo tehdy víc a stejná slova jsem pak slýchávala i na postu šéfredaktora. Pokud můj unavený obličej s tmavými kruhy pod očima a určitě nějakou tou skvrnou od inkoustu na tváři působil, že vyzařuje nadšení a zapálení pro redaktorskou činnost, a byl to důvod alespoň pro jednoho redaktora, aby napsal alespoň jeden článek, tak to považuji za úspěch. *zasměje se* Vtípky stranou, Corvinus to prostě nakonec zvládl, po pár měsících do něj začali havrani přispívat a po dalších měsících se mu už dařilo krá-sně a byla potřeba to „jen“ úspěšně udržovat a postupně rozšiřovat a zlepšovat různými projekty či soutěžemi.

*

Corvinus Declaratio: Věřím, že obě tě moc rády podpořily a zaučily! Navíc, i kdyby těch sov bylo kdoví kolik, tak to rozhodně za to dlouhé vedení časopisu stálo! *usmívá se* Je mi to jasné, že málokdo by se asi s neaktivním vedením sám od sebe více angažoval. A tedy, psaní několika článku před termínem, abys mohla vydat, je opravdu šílená představa. Je obdivuhodné, kolik času, úsilí a energie jsi pozvednutí časopisu věnovala. *uznale pokyvuje hlavou* Už dvakrát nám padla zmínka o famfrpálu, a já si tak neodpustím související otázku. Zajímalo by mě, zda jsi využila kromě kouzla osobnosti nějaké další dovednosti a zkušenosti získané vedením famfrpálového týmu poté i na pozici šéfredaktorky? *zazubí se a představí si Ayu hrozící koštětem před uzávěrkou*

Aya Watanabe: Ano, určitě jsem využila spoustu dovedností, které jsem získala během pěti let na pozici kapitána famfrpálového týmu. Ty roky na kapitánovi mě totiž hodně formovaly, naučily mě toho spoustu o práci s lidmi, organizaci, vedení týmu i motivaci, a hlavně mi daly víru v samu sebe a nějaké to sebevědomí a odvahu vystoupit z davu, věřit si a zavelet a stát si za tím, to jsem dřív neuměla a nedělala. *pousměje se* Pokud jsem nějaké získané dovednosti a zkušenosti z vedení famfrpálového týmu nepoužívala záměrně, jistě jsem jich spoustu využila mimoděk, jelikož se tak nějak staly součástí mě samotné, a díky těm sedmi letům ve vedení famfrpálu (dva roky jsem pak ještě působila jako zástupce) jsem se stala v podstatě lepší verzí sama sebe, ať už to zní kýčovitě, jak chce. *zasměje se* Předtím jsem totiž spoustu těch dovedností a zkušeností, které mi vedení famfrpálového týmu dalo, neměla, takže to tak zkrátka je. Určitě to bude i tím, že jsem famfrpálový tým přebírala v době, kdy jsem u mudlů byla podobně stará jako zde, mudlovské Aye bylo necelý měsíc 15 let (kouzelnické 14), to koneckonců je asi i věk na nějaký takový rozvoj, objevování sebe sama a získávání nových dovedností i zkušeností. *usměje se* Teda ale hrozit redaktorům koštětem pár dní před uzávěrkou mě tehdy na šéfredaktorovi nenapadlo, škoda! Zkusím to poradit Ashley! *zazubí se*

*

Corvinus Declaratio: *souhlasně se po celou dobu usmívá* To jsi řekla opravdu krásně! Moc děkuji za otevřenost! A rozhodně souhlasím, že taková příležitost v tom věku, který jsi zmínila, opravdu člověka dokáže neuvěřitelně posunout a formovat. *přikyvuje* Napadá tě i něco, co jsi získala vyloženě díky postu šéfredaktorky? Přibylo něco k tomu, čehos nabyla během famfrpálového vedení? A vyskytlo se na druhou stranu i něco z té druhé strany mince, že ti něco vzal, nebo máš třeba nějakou vzpomínku na vedení časopisu, která je negativní, zraňující, demotivující… Jestli se stalo něco neradostného, něco, co tě trápilo a chtěla by ses o to podělit? Samozřejmě nemusíš. *máchá před Ayuš rukama, aby případné temné vzpomínky, které mají být pohřbené, zahnala*

Aya Watanabe: *souhlasně přikývne* Ano, i post šéfredaktorky mi toho dal hrozně moc. Díky tomu jsem začala do našeho časopisu psát ještě víc než předtím a začala si konečně v tom psaní i věřit. První článek jsem napsala až v Zimě 2018, tedy ve svém 7. ročníku, a to jsem v redakci prosím pěkně od 1. ročníku. *provinile se zašklebí a posílá mávnutí Dunstanovi, který ji do redakce bral* Nikdy ale na to nebyla odvaha, přišlo mi, že tam píší samí kvalitní redaktoři a že bych já přece neměla čím přispět. Jaká hloupost. *rozhodí rukama* Každý má čím přispět a čím dřív to zkusíte, tím dřív to zjistíte. No, já to zjistila dost pozdě, ale ono na redaktorskou činnost není pozdě nikdy, ty to sama víš nejlépe. *usměje se na NiC* Také ses do toho pořádně pustila až pár let dozadu a jak tě to teď baví a jde ti to. To stejné se stalo mně a post šéfredaktorky mě k tomu krásně postrčil a vlastně mě u toho i udržel. Psaní mě začalo o dost víc bavit, a jak už jsem říkala, víc si v něm věřím a i mi přijde, že mi to jde, dokonce mám i pár svých článků, které se mně osobně líbí a jsem na ně pyšná. *usměje se* Dřív bych něco takového o své práci spíš neřekla. Post šéfredaktorky mě také naučil jednat s různými lidmi. To samozřejmě dělá i famfrpálový kapitán, ale u šéfredaktora mi přišlo, že jsem to dělala častěji, jelikož se ti lidé častěji měnili. Tým jsem měla víceméně pořád stálý a nebylo potřeba s hráči tolik věcí probírat, kdežto jako šéfredaktor probíráš pořád něco, ať je to téma nového speciálu, pomoc s vymyšlením osnovy, kontrola článku redaktora... Zlepšilo mě to v komunikaci. *usměje se*

Nějaká špatná, nepříjemná vzpomínka? *zamyslí se* Určitě jich několik je. Začátky byly těžké, občas mě štvalo, že musím napsat dva, tři články, aby číslo vůbec vyšlo, a pak jsem v komentářích nezaznamenala žádnou zpětnou vazbu. Dokonce ani poté, co jsem to opakovaně zmiňovala vedení koleje, že by bylo pěkné, kdyby i časopis brali jako její součást (když to spolu s famfrpálem byla jediná aktivní část koleje, jelikož tehdejší péčkové vedení v té době spíš neexistovalo, než existovalo) a někdo z nich si aspoň jeden článek přečetl a zpětnou vazbu našim redaktorům dal. Já to dělala pokaždé, vždy jsem zanechala komentář, a dokonce posílala i sovy s osobním feedbackem. A proto mě pak mrzelo, že moji redaktoři tam většinou žádný jiný komentář než ten můj  neměli a jiné zpětné vazby se jim nedostalo. Jako by tehdy kolej zapomínala, že nějaký časopis máme. *smutně pokrčí rameny* Další nepříjemné vzpomínky mám na Módní patrolu, těch je docela hodně, to byla moje nemesis a měla jsem s ní takový love–hate relationship. Zmiňovat to radši nebudu, aby tu nebyly zbytečné hroty, ale někdy ti to můžu povědět třeba na nějakém sraze. *zasměje se* Zdravím ale do mudlovského světa Gabrielle Sweet a Lauru de Morganne, které byly ve vedení patroly naopak naprosto skvělé. *spojí ruce v srdíčko a usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Rozhodně souhlasím s tím, že by se měly obavy a stud zkusit hodit za hlavu a prostě tomu dát šanci. Ale jak víme, to se lépe řekne, než udělá. *zasměje se* Ta zpětná vazba u článku je taková zakletá a nebývá samozřejmostí, to je pravda. Ale to si člověk nesmí moc připouštět a nechat se tím demotivovat. *stáhne rty k sobě* A já musím říct, že sovy se zpětnou vazbou od tebe byly ohromně motivující a dost mi chybí! *zazubí se * Mám takový dojem, že naše Módní patrola šéfredaktorům umí přivodit trápení. *vykulí oči* Skvěle jsi mi zase nahrála na mou další otázku. Kdybys měla vybrat své tři nejoblíbenější, nejlepší články, které by to byly a proč? *usmívá se*

Aya Watanabe: Tak to já klidně tradici osobní zpětné vazby obnovím a sem tam ti nějakou tu sovičku pošlu, u tvých článků to vždy stojí za to! *zazubí se* Tyjo ale taková těžká otázka? Co mi to děláš, NiC! *chytne se za hlavu a jde se prohrabat svými články* Nakonec jsem mezi tři nejlepší vybrala překvapivě dva rozhovory. To si člověk řekne, že rozhovor je nejjednodušší článek k napsání, a je to tak, většinou psaním rozhovorů noví redaktoři začínají. Na druhou stranu už tak jednoduché není napsat opravdu kvalitní rozhovor s něčím navíc. A to mi přijde, že se mi v případě těchto dvou rozhovorů docela i povedlo. První je rozhovor s Aimée o jejím působení na postu primusky, je brán z takového méně vážného hlediska. Zobrazuje několik legračních situací a nejenže se u něj pokaždé, co si ho zpětně pročítám, pobavím, také se mi líbí, jak na sebe vše krásně navazuje. Je to doplněné o mou vlastní grafiku, je to originální a dostala jsem na to celé několik krásných ohlasů. *ukazuje NiC článek* Další rozhovor je rozhovor se Sedmerem havraních bratří o famfrpálu. Do rozhovoru šlo z mojí strany spousty práce, havranům jsem upravovala portréty, dešifrovala jejich krákání na moje otázky… ale když jsem to měla hotové, s úsměvem jsem si to šla do korektury několikrát prohlédnout a to se mi skoro nestává. *zasměje se a předloží NiC článek, který vezme z korektury, jelikož vyjde pravděpodobně spolu s tímto rozhovorem ve stejném čísle* A tím, jak i tento článek je  rozhovorem s jedním ze Sedmera, tak ho sem takhle nenápadně přihodím a budu dělat, že jsem nevybrala čtyři své nejlepší články místo tří. On totiž i rozhovor s Vranem zabral spoustu času a i když jsem do něj nedala přidanou hodnotu formou vlastní grafiky, šlo do něj spousty času při procházení starých článků Corvina a rozsáhlý průzkum. Zpětně to docela obdivuji, nechápu, že jsem takový článek napsala, což může znít trochu egoisticky, ale já jsem na něj fakt pyšná. *pokrčí rameny a zakření se na NiC*

Další můj asi nejlepší článek je dle mého tento, kde procházím naší sváteční redakcí, nakukuji přes rameno patrolářům, korektorům, redaktorům… Je to kouzelné a je to jeden z mých oblíbených článků, i kdyby neměl merlinvíjakou kvalitu, má totiž spíš takovou srdcovou hodnotu a nešlo ho sem nezařadit. Mám pocit, že ale zrovna tenhle článek byl loni nominován na Článek roku v UNC 2023 za náš časopis a je to, tuším, dosud první moje nominace ve Článku roku, moc mě potěšila. *usměje se* A nesmím zapomenout na Týden živlů, to je můj úplně nejoblíbenější projekt a doteď mám velikou radost, že se mi povedlo ho spolu s Aimée Leavittovou a Ewenliou Lerche uspořádat. Uskutečnil se již pár let dozadu, ale pro mě to mělo neuvěřitelný symbolický význam, já jsem totiž Týden živlů ve školním roce Zima 2016, ve svém prvním ročníku, s týmem Ohně vyhrála. A bylo úžasné toto tradiční havraspárské klání organizovat. Speciál přikládám zde. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To beru! *zasměje se* Myslím, že sis s náročnou otázkou poradila bravurně! *dolije Ayuš čaj a začne si procházet články, kvůli čemuž se na chvíli odmlčí, což netrvá dlouho, jelikož se dostane k pasáži, kde je navždy do historie vepsáno, že nevrátila školní pohár* Huh. *až jí z toho vyschne v puse a musí se napít a raději na to nepoukazuje* Souhlasím, že odlišit něčím rozhovor udělá opravdu hodně, což se tobě povedlo skvěle! A to nejen v případě rozhovoru s Aimi, ale také se Sedmerem, které podle mě s tebou rozhovory dělá moc rádo! *usmívá se* A pro tebe tenhle článek musí mít speciální význam, když jde o famfrpál a psaní dohromady. *usmívá se* Vánoční putování po redakci je i můj oblíbený článek! Moc krásný! *přikyvuje* Moje další otázka byla na tvůj nejoblíbenější speciál v Corvinovi. Je to právě Týden živlů, nebo ten bereš spíš jako projekt, soutěž, než speciál? Pokud tyhle dvě věci odděluješ, na jaký speciál si vzpomeneš jako první? Nějaký „každoroční“ koncept nebo některý, který se běžně neopakuje? *nacpe si sušenky do pusy a snaží se zajíst stres z toho odhalení*

Aya Watanabe: Málem nevrátila! Pak se našel. *zasměje se a napije se čaje* Týden živlů je spíše projekt, to samé Máte ŠMRNC?, který jsem také znovuoživila já, když jsem uspořádala jeho druhý ročník po spoustě a spoustě let. Toho jsem se totiž také účastnila jako malé havráně, bylo to v mém druhém ročníku. Tyhle dva projekty mám moc ráda a beru je jako projekty, nikoli speciály, a tak je z této otázky vynechám. Ze speciálů se mi jako první vybaví Havraní křídla, famfrpálový speciál, který jsem připravila společně s Addie Hazel. Je to originální speciál, který krásně vyčnívá mezi každoročními speciály, jako je strašispeciál nebo v(r)ánoční speciál. Ze stejného důvodu si také hned po něm vzpomenu na speciál Nevermore II, kdy jsme se vrátili k ikonickému Nevermore speciálu, který vznikl v začátcích Corvina v roce 2010. Spolu se slečnou Any Dawson, slečnou Lilien Emity Watfar, panem Jamesem Watfarem, Aimée Leavittovou a Rézou z Oříšků jsme se jím inspirovali a vytvořili jeho volné pokračování. To byl také moc pěkný speciál, vlastně asi můj nejoblíbenější, i když Havraní křídla se tomu také dost blíží. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: *rozlije se jí široký úsměv po tváři a oči ji září nadšením* Já nestačím zírat s jakou lehkostí na všechno vzpomínáš a jaký máš přehled. Úžasné! *při vzpomínkách na speciály se jí v mysli objeví i některé předchozí* Je na tvém seznamu vlastně vůbec nějaký projekt či speciál, který jsi chtěla realizovat, ale nepovedlo se? Vypadá to totiž, že jsi za své působení uskutečnila vše, co se ti líbilo nebo ti bylo blízké. *usmívá se*

Aya Watanabe: Jé, děkuju. *usměje se* Hmm... Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mě nenapadá. Možná třetí Máte ŠMRNC?, ve kterém jsem se chtěla organizačně realizovat o něco více, ale mudlovské povinnosti mi to nedovolily, načasování nebylo úplně nejlepší, a tak to „spadlo“ na Ashley, která si s tím ale krásně poradila. *usměje se* Tento ŠMRNC se ale uskutečnil až pár měsíců po mém odchodu z šéfredaktora, tak se možná ani tolik do téhle otázky nepočítá. A vlastně jsem si teď vzpomněla, jaké to kolikrát měla Ashley náročné z té organizační stránky, že jsem ráda, že mě tehdy od toho drželi mudlové, asi by mi praskla hlava z toho. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak to je skvělé, že jsi vlastně zvládla vše, co se nabízelo a podle mě ještě víc! *culí se* A jej, takže vlastně štěstí v neštěstí ve výsledku s tím ŠMRNCem. *zasměje se* Jak náročné pro tebe bylo skloubit mudlovské povinnosti s těmi šéfredaktorskými? Pamatuješ na některé období, kdy to bylo nejnáročnější? Přeci jen za tři roky se toho stane dost. *svraští čelo*

Aya Watanabe: Nebylo to náročné nikdy. Funkci bych nebrala, kdybych věděla, že mi zasáhne do mudlovských povinností. *usměje se* Určitě jsem tu zmínila, že nabídka na post šéfredaktora přišla ve správný čas, je to tak i právě z důvodu toho, kde jsem se zrovna v mudlovském životě nacházela. Věděla jsem, že nebudu mít na hradní povinnosti tolik času jako roky předtím, kdy jsem ještě byla zápasovým hráčem a ve vedení famfrpálu, ale zároveň jsem si chtěla udržet nějakou tu aktivitu, realizovat se tady nějak víc, než jen párkrát za čas nahlédnout, napsat úkol a zase jít k mudlům. Funkce šéfredaktora byla pro moje tehdejší období u mudlů jako dělaná. Nejvíce na tom oceňuji, že jsem byla pánem svého času, nemusela jsem na hrad dojít třeba týden v kuse, pokud mě někdy mudlové potřebovali tolik, a že se to párkrát v létě stalo. Tohle by na mé předchozí funkci famfrpálového kapitána bylo nemyslitelné, zde to ale šlo. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To je pravda, že se ten čas dá najít snáz s měsíčním vydáním Corvina, proti tomu famfrpálu. *zasměje se* Pokud se nepletu, nejprve jsi začala přispívat do kolejního časopisu. Po jaké době a jak ses vlastně dostala k psaní do Denního věštce? A jakým článkem jsi svou redaktorskou dráhu ve Věštci otevřela? Byl to dle mého očekávání famfrpál? *schválně to nejde dohledávat a je zvědavá, zda je vedle jak ta jedle, nebo to trefila*

Aya Watanabe: Moje redaktorská prvotina bych popravdě report z celohradní aukce pro spolek Pra-Se-Kou-Mág, který založil Zpytlehněv Zďáblíkov. Byla jsem asi ve svém prvním ročníku, ale reálně jako svůj první opravdový článek počítám až shrnutí famfrpálové sezóny Zima 2019 pro Corvina Declaratio (k nahlédnutí zde). Že bych někdy psala pro Denní věštec, mě nikdy ani nenapadlo, ale nakonec se to k mému překvapení stalo. Došlo k tomu ke konci školního roku Léto 2020, tedy v mém 3. ročníku rozšiřujícího studia. Pamatuji si to přesně, jelikož to byl můj poslední rok, kdy jsem hrála na famfrpálových zápasech. Po tomto roce jsem byla již profesionálním hráčem. Forcer jsem odložila do kumbálu a chopila se brku. Góly už nechytám ve svých milovaných obručích na famfrpálovém hřišti, ale píši o nich do reportáží pro Denní věštec. *zasměje se* Tehdy totiž redaktory právě na reportáže Denní věštec sháněl. Nabídku nám v koleji prezentovala Aimée, byla tehdy primuskou a byla oslovena někým z Věštce. Něco se ve mně hnulo a řekla jsem si, že do toho jdu. A tak jsem sepsala svou první reportáž, kterou si můžete přečíst zde, a po ní následovala spousta dalších a spousta ještě bude. Jen výjimečně pro Denní věštec píši něco jiného než právě famfrpálové reportáže. Občas si ale ode mě můžete přečíst souhrn nominací do čtenářských kategorií UNC (které se pro mě staly již takovým mým tradičním článkem) nebo články z hradních srazů. *mrkne* K famfrpálovým reportážím ještě takhle na závěr nemohu nezmínit, že mým vzorem při jejich sepisování byl úžasný redaktor Nebelbrach Mechacha, jehož reportáže jsem vždy ráda četla v době své famfrpálové kariéry. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak jsem se víceméně trefila! *zazubí se* A ani mě nepřekvapuje, že jsi na nabídku odpověděla, jelikož famfrpál k tobě neodmyslitelně patří. *usměje se* Překonání obav z psaní a aktivní působení ti o rok později zajistilo nominaci od tehdejší šéfredaktorky Hetty a při udílení novinářských cen jsi obsadila první místo v kategorii Redaktor roku. Pamatuješ si, co pro tebe tato první novinářská cena znamenala? Ujistilo tě to? Motivovalo k psaní dalších článků?

Aya Watanabe: To už je docela dávno, to bylo UNC 2019. *zavzpomíná* Já si na to ale pamatuji. Sice jsem v té době UNC nesledovala zdaleka tolik jako pak v následujících letech, kdy jsem byla ještě aktivnější redaktorkou, a hlavně pak šéfredaktorkou, ale nominaci jsem zaznamenala. Velmi mě překvapila, nečekala jsem to. Zpětně mi ale přijde, že to byla pro Hetty vcelku jednoduchá volba, byl to zrovna ten rok, kdy jsem byla opravdu hodně aktivní a psala jeden článek za druhým. Jsem ráda, že toto moje úsilí bylo odměněno nominací, stále si jí moc vážím. Že mi z ní padla ještě soška, je pro mě doteď těžko uvěřitelné. Však já tehdy sdílela první místo s Nebelbrachem Mechachou, ke kterému jsem vždy vzhlížela, a s Helen Miltonovou, která tou dobou psala souběžně do Žlutého Trimela i Denního věštce. Tato soška pro mě tedy samozřejmě znamenala hodně, byla mojí první. O to víc mě mrzí, že jsem na té slavnosti nebyla. Že jsem vyhrála, jsem se dozvěděla od Hetty až po slavnosti. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To dává smysl, pokud nikdo jiný nebyl tolik vidět jako ty. *zubí se* A věřím, že ta radost i zprostředkovaně mimo slavnost byla veliká! *pokyvuje hlavou* A věřím, že o to víc, když tam byla taková jména! *usměje se* V průběhu dalších let sis připsala mnoho dalších umístění v různých kategoriích. Ať to byl Brk sympatie, časopis roku, projekt, nebo dvojnásobné prvenství coby Šéfredkatorka roku. Ten výčet z UNC je neskutečný! Mimo to jsi také získala vážený Řád ostrého brka a v loňském roce ti byla udělena i speciální Čapka Denního věštce. To je dlouhý seznam ocenění. Utkvělo ti nějaké konkrétní v paměti úplně nejvíce? *pročítá si dokola ten seznam*

Aya Watanabe: Jistě najdeme i úspěšnější redaktory, co se UNC týče, ale moc děkuji. *usměje se* Já jsem za každé umístění i nominaci ráda a moje tři sošky jsou jedna z nejcennějších věcí, co v majetku mám. *zazubí se* Nejvíce mi v paměti každopádně utkvěla ta dvě první místa v anketě Šéfredaktor roku 2021 a 2022. Měla jsem velkou radost z obou, jsem vážně moc vděčná, že mě tehdy hradní novinařina vnímala jako nejlepšího šéfredaktora. O něco větší radost možná byla z toho druhého prvního místa, to mi tak nějak potvrdilo, že asi fakt budu dobrá, když mi tu sošku dali podruhé v řadě. *zasměje se* Stejně nadšená jsem ale byla i z Řádu ostrého brka. U toho jsem si nikdy nepomyslela, že by mi mohl být udělen. Sošku UNC jsem už jednu měla, tu za šéfredaktora jsem sice nečekala, ale už to bylo něco známého, v UNC už jsem kdysi nominována byla a pokud bych to měla porovnat s Řádem ostrého brku, tak by se dalo říct, že jsem si možná i uměla představit, že bych ji mohla dostat. Ale že bych někdy dostala tento řád, který jsem vždy vnímala jako něco opravdu prestižního a jen pro ty nejlepší redaktory či jinak novinářsky činné osobnosti, to mě ani trochu nenapadlo a na slavnosti mě to hodně překvapilo. Děkuji sl. Therese Veilin Brendi, že mi řád udělila. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Za mě jsou všechny tvé úspěchy rozhodně naprosto zasloužené! A že jsi byla výbornou šéfredaktorkou, mohu jedině potvrdit! *usmívá se* A pokud Řádu předcházelo tolik práce a potvrzení nejen v podobě umístění, tak si nedovedu představit, že by ti nebyl udělen! *vykulí oči* To by bylo UNC z té jedné strany. Mě by zajímalo, jak pro tebe, coby šéfredaktorku, bylo náročné sepsat nominace na všechny požadované kategorie. Byla to pro tebe vždy jasná volba? Dělala sis třeba v průběhu roku nějaký seznam článků, které by se hodily do jedné z kategorií? Jak takový výběr šéfredaktorky probíhal? *zasměje se*

Aya Watanabe: *skoro až dojatě se usmívá na NiC* Děkuju! Já zbožňovala období UNC jako šéfredaktor! Hrozně mě bavilo procházet si všechna ta čísla, která jsme za ten rok dali v redakci dohromady, pročítat si všechny ty články a projekty a vybírat z nich ty, které bych nominovala. Je to ale velká věc, takhle něco nominovat, a tak jsem si o tom samozřejmě nikdy netroufla rozhodovat sama. Vždy jsem nominace řešila společně se svou zástupkyní Aimée, obě jsme si prošly všechna vydání i články, speciály a projekty, každá jsme si zaznamenala své návrhy na nominace a pak jsme to nějak společně probraly. Byly roky, kdy to bylo jednodušší, ale i roky, kdy se mi opravdu hodně těžko vybíraly nominace, a dokonce byly i kategorie, do kterých jsem některé roky nenominovala vůbec. Postupně jsem na nominacích nepracovala, vždy jsem si to celé prošla, až když ke mně dorazila sova, že bychom jako šéfredaktoři měli začít přemýšlet nad nominacemi a své návrhy zaslat do toho a toho data hlavnímu organizátorovi UNC. Celkově na to vzpomínám ráda a je skvělé, že UNC stále máme, baví mě se na něm podílet i organizačně, s čímž jsem také začala až z postu šéfredaktora, ale drží mě to stále. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Myslím, že tahle veřejná pochvala v podobě nominace, ať už je to do jakékoliv kategorie, redaktory a další členy redakce rozhodně moc potěší. Takže se vůbec nedivím, že tě to bavilo! *usmívá se* V jedné ze svých odpovědí ses zmínila, že byl tvým vzorem autor mnoha článků Nebelbrach Mechacha. Sledovala jsi hradní novinařinu už před svým aktivním zapojením se do redakcí? Pokud ano, byl tehdy někdo další tvým vzorem, nebo motivací k tomu začít psát? *zamyslí se*

Aya Watanabe: Hradní novinařinu jsem před svou aktivní redaktorskou činností téměř nesledovala. Sem tam jsem si pročetla články v Corvinovi, ale zbytek šel mimo mě. Ještě reportáže z famfrpálových zápasů v Denním věštci jsem si pročítala, ale to také ne úplně všechny, většinou jen ty, kde hrál můj tým, nebo ty od oblíbených autorů. Neřekla bych ani tak úplně, že mě někdo motivoval začít psát, ale kromě Nebíka byl mým redaktorským vzorem také pan Edmund Heusinger, od nějž jsem články četla moc ráda, jelikož na nich poznat, že si s nimi dal práci, a vždy byly kvalitně sepsané. A samozřejmě nemůžu zapomenout na pana Jamese Watfara, to byl dokonce nejen redaktorský, ale i šéfredaktorský vzor (zde spolu s panem Dunstanem Merryweatherem) – je zatím jediný, komu se podařilo s Corvinem zvítězit v Časopisu roku. To mně se merlinužel nepodařilo, ale doufám, že Ashley, případně někomu dalšímu se to podaří. Corvinus by si to zasloužil. *usměje se* Z aktuální redaktorské scény obdivuji tebe pro tolik nápadů, tak velkou kreativitu, nikdy nekončící fantazii a talent pro psaní všeho možné. Nejhezčí je ale vidět, jak tě to baví. To ráda sleduji u spousty redaktorů. To nadšení pro psaní je zkrátka krásné a je skvělé, že ho má čím dál tím víc redaktorů. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Teda, mužská čtveřice! A vůbec se nedivím, že ten výběr na ně padl! *pokyvuje hlavou* To časopisové prvenství jsem ti moc přála, každopádně stejně jako ty doufám, že se to zase jednou povede. *usměje se* Teda. *zamodrá se* Moc ti děkuju! Toho si opravdu moc vážím. *souhlasně přikyvuje* Ano, je skvělé, že se ta redaktorská scéna rozrůstá a novinařině se poslední dobou daří velmi dobře! *usměje se* Ráda bych se vrátila k tomu tvému vztahu s Módní patrolou. *zasměje se* Je to dlouhá léta součást Corvina, bývá jmenován vedoucí, který se o chod stará. Bohužel se opakovaně stalo, že po odstoupení vedoucího zůstávala tato corvinovská funkce neobsazená. Povinnosti pak v takovém případě přebírá šéfredaktor. Jak to u tebe bylo s patrolami? Psala jsi je dřív než články, nebo šly ruku v ruce s psaním, nebo tě hodnocení outfitů čekalo až ve chvíli, kdy jsi usedla do šéfredaktorského křesla? Máš představu, kolik patrol jsi za ty roky sepsala? *zvědavě zvedne obočí* Rozvinout ten specifický vztah, který jsi zmínila na začátku, tě nutit nebudu. Ale když už se ptám na všechny začátky… *zasměje se*

Aya Watanabe: Ano, s patrolami jsem začala dříve než s články. Napsala jsem pár patrol již ve svém 4. ročníku, ale to pouze tolik, kolik bylo potřeba na jednu z karet Legend do tehdejší vnitrokolejní soutěže. *zasměje se a předloží svoji první patrolu z dubna 2017* Pár měsíců poté jsem ale napsala i patroly další a téměř každý měsíc jsem aspoň jednou, dvěma, někdy i třemi přispěla, a to až do doby, kdy jsem se rozepsala o něco více a začala jsem do Módní patroly přispívat pravidelně. Nejaktivnější jsem byla v letech 2020 a 2021, kde můžeš najít období, kdy vycházely pouze moje patroly, jelikož patroláři moc nebyli a šéf Módní patroly nějakou dobu také ne. Momentálně v Módní patrole tolik aktivní nejsem, ale ráda bych to napravila a začala zase pravidelně přispívat. *usměje se* Co se celkového počtu patrol týče, tak díky vylepšení redakce, kterému se nám dostalo od úžasného pana Matthewa Whitecrowa, jsem byla schopná ti to spočítat. Měla bych mít ve svém archivu celkem kolem 264 patrol. Je možné, že mi nějaké utekla, nebo jsem nějakou započítala víckrát, ale procházela jsem to dvakrát, tak aspoň těch 260 tam bude určitě. *zasměje se*

*

Corvinus Declaratio: *vykulí oči* Tak to je něco! To je neskutečný! *směje se* Vysoké číslo jsem tedy čekala, ale nějak jsem si v hlavě nedokázala žádné konkrétní představit! *nepřestává se usmívat* Takže patroly byly takový tvůj předskokan, co se toho veřejného psaní týče, jestli to tak můžu říct. *podotkne* Kdybys měla možnost vrátit čas, udělala bys během svého šéfredaktorování něco jinak? Změnila bys něco? *upřeně se na Ayuš zadívá*

Aya Watanabe: *na chvíli se odmlčí a zapřemýšlí* Hm… Ne, nic mě nenapadá, nezměnila bych nic. Kdybych si to měla dát celé znovu (a že bych si to klidně zopakovala), udělala bych vše s největší pravděpodobností stejně jako tehdy. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: V takovou odpověď jsem doufala, protože si opravdu myslím, že jsi odvedla fantastickou práci a byla jsi skvělá šéfredaktorka! *usmívá se* Teď mám pro tebe na odlehčení sérii otázek, které jsou možná nemístné, ale když se rozhodneš, že na ně odpovědět nechceš, tak nemusíš. *směje se*

Aya Watanabe: Moc děkuji, vážím si toho. *usměje se* Otázky mi nemístné nepřijdou, pojďme na ně! *zazubí se*

Kolik celkem článků jsi přibližně napsala? Spousta z nich totiž určitě vyšla pod „Corvinem Declaratio“.

Články jsem si zpětně procházela a přepočítávala. Když k nim připočtu i ty, které jsem vydala pod profilem Corvinus Declaratio, a ne pod svým jménem, vychází to celkem na 100 článků (rozhovor se Sedmerem, který by měl vyjít v čísle i s tímto rozhovorem, tam započítán ještě není).

Dokážeš odhadnout, kolik galeonů jsi do Corvina investovala? A v návaznosti na vydané corvinovské články, jaké sumy ses tak „vzdala“, když ses rozhodla nepobírat výplatu?

Galeonů bude určitě více, ty jsem ti také spočítala. Záznamy jsem si vedla od února 2021 a od té doby doteď jsem na naši redakci přispěla celkem 150 galeonů a 5 srpců. Kolik jsem jich časopisu navíc ještě „ušetřila“ tím, že jsem nikdy nepobírala výplatu za články (a do roku 2023 ani za patroly), už je na spočítání trochu složitější, jelikož ne každý můj článek by byl ohodnocen stejnou částkou, a navíc jsem v Zimě 2023 všechny výplaty zvýšila a odměny jsou tedy jiné než roky předchozí, nerada bych náš rozhovor zdržovala dalším prohrabováním se svými články. *zasměje se*

Jak dlouho ti průměrně trvá napsat článek? Kolik času ti orientačně zabral ten nejrychleji napsaný a kolik času jsi strávila nad tím nejnáročnějším?

Ani s touto odpovědí tě asi moc nepotěším, jelikož zrovna o tom, jak dlouho mi psaní článků zabere, moc přehled nemám. Často sice články píšu najednou, ty poslední jsem ale teď měla vždy rozdělené do několika dní a to se pak ten přehled o době strávené psaním trochu ztrácí. Já ho tedy nemám, ani když články píšu najednou, přijde mi, že při tom psaní ten čas utíká rychleji. *zasměje se* Kdybych ti řekla, že nejrychleji článek zvládnu napsat třeba za půl hodiny, taky to může být tak, že mi přijde, že to byla půlhodina, ale ve skutečnosti to mohlo být déle. Myslím, že ale do půlhodiny bych nějaký nenáročný článek napsat zvládla, rozhovory i rychleji. Jak dlouhá byla nejdelší doba, kterou jsem strávila psaním článku, si ani netroufnu odhadnout, ale nedávno jsem sepisovala rozhovor se Sedmerem o famfrpálu, který vyjde v čísle spolu s tímto naším rozhovorem, a ten mi zabral opravdu hodně času, to bylo několik hodin, ale měla jsem to právě rozdělené do několika dní, takže přesně to určitě říct nedokážu. *usměje se*

Jak moc o nervy byl pro tebe nedodržený deadline a odevzdávání článků na poslední chvíli?

Na další otázku už ale odpověď mám, neboj. *zasměje se* Nedodržená uzávěrka mě nestresovala nikdy. Vždy jsem datum uzávěrky dávala záměrně o několik dní dříve, než jsem měla v plánu vydat, nejen aby se stihly korektury, ale právě aby stihly dorazit i ty články, které běžně chodí pár dní po uzávěrce, vždy se nějaký takový najde a zkušený šéfredaktor s nimi počítá dopředu. *zasměje se* Samozřejmě že někdy ani to nepomohlo a vydání se posunulo. Někdy se posunulo i tak moc, že třeba nevyšlo přesně v ten měsíc, ve který mělo, ale na začátku toho následujícího, takže jsem třeba říjnové číslo vydala s listopadovým datem, to se prostě stává, nikdy jsem si z toho nic nedělala. Nakonec to vždy vše vyšlo, tak o co jde, že… Na kvalitu si člověk musí počkat. *zazubí se*

Jaké vylepšení kolejního časopisu bys nejvíce uvítala? Jedno z pohledu redaktorky a jedno z pozice čtenáře.

K poslední otázce mě napadá pouze seznam rubrik a sérií článků, ten by bylo hezké mít někde napevno. Je to ale něco, bez čeho jsme se obešli dlouhé roky až doteď, tak kdyby se to nepovedlo, nic se nestane. Nic jiného mě ani nenapadá, jelikož náš časopis prošel spoustou změn a vylepšení od doby, co se toho velmi ochotně ujal pan Matthew Whitecrow, kterému tímto ještě jednou děkuji. Vylepšil nám Corvina zatím moc krásně, a i když to jsou většinou věci, které vy, čtenáři, navenek nevidíte, nám to v redakci ulehčuje fungování nesmírně. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To jsou čísla! *uznale pokyvuje hlavou* A je jasné, že ta výplata by se vyšplhala také do neskutečných výšin! *směje se*  Nyní bych tě poprosila o výběr více se hodícího z dané dvojice.

Aya Watanabe:

Havraspárský safírový brk x Čapka Denního věštce

Ranní ptáče x Noční sova

Průběžné vydávání x Měsíční vydávání

Famfrpálová reportáž x Rozhovory se Sedmerem

Horká čokoláda x Čaj

Šéfredaktorka Corvina Declaratio x Famfrpálová kapitánka

Redaktor x Korektor*

* Tady si snad ani nejde vybrat! *chytí se za hlavu* Já jsem korektorka skoro stejně dlouho jako redaktorka, už to ani neberu jako dvě separátní role. V posledních několika měsících jsem ale byla víc korektorka než redaktorka, tak se přikloním k té korektorce. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Tak jsem si tipovala, jaký bude tvůj výběr a byla bych 100% úspěšná! Říkala jsem si, že mi určitě označíš obě pozice! *směje se* Myslím, že jsem se zeptala na tvé začátky, průběh tvého (šéf)redaktorského působení, tak už zbývá jen ten závěr. Kdy jsi začala pociťovat, že nastal čas funkci šéfredaktorky opustit? Ležela ti v hlavě ta myšlenka déle, až uzrál čas, nebo přišla z čista jasna, promyslela jsi to a rozhodla se předat pomyslné žezlo dál?

Aya Watanabe: Na přelomu října a listopadu minulého roku jsem už v hlavě věděla, že tohle bude můj poslední rok ve vedení Corvina Declaratio. Za pár dní to hned věděla moje zástupkyně Aimée, kolejní ředitelce jsem to ale řekla asi až v druhé polovině listopadu. Jistá jsem si ale byla už od začátku toho měsíce. Důvodů pro můj odchod bylo více. Hlavní důvod byl, že jsem věděla, že v následujícím školním roce nebudu schopná dát Corvinovi tolik svého času a energie jako po dobu těch 7 let, co jsem ho měla na starost, a nepřišlo mi fér zůstávat ve funkci, když vím, že bych ji nevykonávala na své maximum, nebyla bych s tím spokojena. Corvinus si zaslouží aktivního šéfredaktora, který na něj má dostatek času, a to jsem věděla, že už mít nebudu. *pousměje se* Dalším důvodem také bylo, že jsem se postupně přestávala cítit dobře v celém tehdejším vedení a nelíbilo se mi, že do mé práce bylo zasahováno více než roky předtím a více, než bych chtěla.  Připomínalo mi to začátky ve funkci a na ty vzpomínám nerada, takže to mě utvrdilo v tom, že funkci na konci toho roku složím a zároveň odejdu i ze Zasedačky, ve které jsem tehdy působila 14. školním rokem v řadě. To, že jsem se pak během roku několikrát přistihla, jak se dokonce těším na konec ledna, až na závěrečném večírku předám funkci dál a odejdu ze Zasedačky, mě jen utvrdilo v tom, že dělám správné rozhodnutí a že je opravdu čas jít dál. Stejně jako přijmout tuto funkci, tak složit ji přesně v tento čas, bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí tady a to říkám s veškerou vděčností všemu, co mě práce šéfredaktorky naučila a co mi dala. *usměje se* Načasování mého odchodu z funkce nemohlo být lepší a jak plynul čas ode dne, co jsem se naposledy zvedla z šéfredaktorského křesla, stále víc a víc cítím, že jsem opravdu udělala dobře, neboť jsem toho zatím nikdy nelitovala. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Chápu, chápu. Děkuji moc za upřímnost! *usměje se* Takže teď je to vlastně rok od oznámení tvého rozhodnutí. To skoro vypadá jako záměr, že jsme se k rozhovoru sešly teď, ehm. *poškrábe se na spánku, protože vůbec* Po sedmi letech jsi sice složila funkci, ale v redakci tě máme naštěstí pořád. *oddechne si* A co teď? Jaké jsou tvé plány do budoucna? Nová hradní etapa? Nebo setrvání v koleji a užívání si odpočinku a volný čas nadále věnovaný novinařině? *zazubí se*

Aya Watanabe: Tak to jsme to také hezky načasovaly. *zazubí se* Co teď? Určitě zůstanu dál v koleji, budu se aktivně věnovat redaktorské a korektorské činnosti u nás v Corvinovi, sem tam napíšu i něco pro Denního věštce, zajdu si s havrany zahrát famfrpál na kolejní tréninky, na individuálním potrénuji brankáře, abych konečně dosáhla té 30. úrovně, občas se objevím také v učebnách, kolejní místnosti nebo na nějakém sraze… Zkrátka to, co doposud, jen bez funkce a možná v menší míře, jelikož občas nastanou doby, kdy budou mudlové vyžadovat více mé pozornosti, což už se teď párkrát stalo a bude se to stávat častěji. Jinak mě ale budete potkávat na hradě i v koleji skoro stejně jako předtím a jako jste potkávali celé ty dva roky, co už uplynuly od mého odchodu z postu šéfredaktorky. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: To jsou skvělé zprávy a mám velkou radost! *usměje se* Tedy určitě nejen já! Chápu, jak jde čas, tak mudlové si tu pozornost začnou žádat více. *pokyvuje* Doufám, že jsem na nějakou důležitou otázku nezapomněla. Napadá tě něco, na co jsem se tě rozhodně měla zeptat a neučinila tak? *usilovně přemýšlí* Kdyby sis sama pro sebe chtěla nějakou vymyslet a odpovědět na ni, teď je ten prostor! *směje se*

Aya Watanabe: *zapřemýšlí* Nic mě nenapadá, přijde mi, že jsi to pokryla vše krásně od začátku až do konce. Byl to velice příjemný rozhovor. *usměje se*

*

Corvinus Declaratio: Moc děkuji za takovou pochvalu! *zubí se na Ayuš* Já moc děkuji tobě, že sis na mě našla čas, a za upřímné a rozsáhlé odpovědi. A taky podrobné statistiky! *usmívá se* Do budoucna ti přeji radostné chvíle na hradě, zasloužený odpočinek a příjemně strávený čas v obou redakcích! U mudlů ať se ti vše daří a jsi hlavně spokojená! *rukama ukáže srdíčko* Chtěla bys v samotném závěru našeho rozhovoru vzkázat něco redakci, čtenářům, nebo třeba svému budoucímu já? *poslední slova se snaží pronést dramaticky, ale cukají jí koutky*

Aya Watanabe: Děkuji moc a nápodobně, ať se vše daří. *usměje se na NiC* Taky děkuji za rozhovor, sice nám trvalo, než jsme se k němu dostaly a než jsme ho pak daly dohromady, ale za mě stál za to a užila jsem si ho. *usměje se* Redakci Corvina bych chtěla vzkázat, ať se jich co nejdéle drží nadšení pro psaní, jelikož z článků občas jde poznat, zda vám dělalo radost je psát, nebo jste je sepisovali jen proto, aby mohlo vyjít číslo. Pište a tvořte pro radost. A nejen pište, ale hlavně tu vy všichni, nejen redaktoři, buďte pro radost a dělejte tu vše, co děláte, hlavně proto, že vás to baví. Jakmile vás něco přestane bavit a nebude vám to dávat tolik radosti jako předtím, dejte od toho ruce pryč, i kdyby třeba jen na chvíli. *usměje se*

**

Všimli jste si někdy, kolik redaktorů je na hradě od A? A že jich je dost i s iniciály AW, je až s podivem! Je tedy až symbolické, že jsem mohla oslovit tři „Áčka“ pro pomyslnou třešničku v tomto článku.

Otázky zněly jasně, a to sedm přídavných jmen, které Ayu nejlépe vystihují, a nakonec vybrat oblíbený článek, který vzešel z jejího brku.

*

Ashley Watfar

Myslím, že nejen Aye, ale i mně zůstane v paměti věta „Ayuš, kdy vydáváš? Já bych možná ještě něco stihla sepsat.“ Nemusím asi nikomu říkat, že už bylo po deadlinu. Ale to máte tak když si v redakci držíte bývalou šéfredaktorku, která je tak trochu na odpočinku... *směje se* A tedy je pravda, nebyla jsem to já, ale mamča Lilča. Každopádně z mého pohledu si Aya vedla moc dobře. Rozhodně to pro ni někdy nebylo úplně lehké, ale ustála to s grácií. Celkově je vidět, jak za ta léta na hogu získala pevnou půdu pod nohama a nebojí se nástrah, které přináší vedení. Každopádně tak, jako je dobrá redaktorka, byla i moc šikovná šéfredaktorka.

Cílevědomá, nebojácná, kreativní, vůdčí, spolehlivá, pracovitá a rozhodná.

Chm, těžko se vybírá jeden článek, protože Aya toho (nejen) za svou šéfredaktorskou kariéru napsala už celkem dost. *směje se* Celkově se mi články od Ayuš líbí, je na nich vždy vidět kus práce. Málokdy píše o něčem, co by jí nebylo nějak blízké, a tak do svých článků mnohdy obtiskne kus sebe. *usměje se* Ať už jsou to famfrpálové články, různé rozhovory, články z UNC, či nyní zpovídání sedmera havranů... je v tom prostě vidět, že Aya umí. Když jsem si procházela články napříč vydáními, určitě bych ráda vypíchla článek Z archivu havraspárských kreslířek, kde Aya krásně vypíchla a vyzpovídala naše kreslířky, které ukázaly i svá nejpovedenější dílka. Líbí se mi, jak se v článku spojila kreativita kreseb s novinářským talentem. Jako skvěle propracovaný článek hodnotím i rozhovor s Aimée – Aimée Leavittová: Za oponou jinak skvělého primusovského představení. A ještě bych ráda vypíchla rozhovory s havrany. Jednak O módě, kráse a stylu s Vranem a také Havrani a Halloween. 
K těmto článkům se bezpochyby přidá i tento rozhovor, ač autorem jsi ty, beru ho jako hodně vydařené společné dílo. *mrkne a zasměje se*

*

Aimée Leavittová

Na Ayuš jakožto šéfredaktorku vzpomínám maximálně pozitivně. Vím, že když nastupovala, nebyla si úplně jistá, jestli je to pro ni to pravé – přece jen, byla to srdcem kapitánka, ráda trávila čas v tabulkách s těmi techničtějšími věcmi, ke Corvinovi si také našla vztah daleko později než k famfrpálu. Nebyla si také novinařinou úplně jistá. Na druhou stranu, Ayuš je odhodlaná, srdcem Havraspárka, takže když se naskytla výzva, kterou může pokořit a zároveň tak pomoci koleji, nezalekla se jí. A já jsem jí za to moc vděčná. Nepřebírala časopis v úplně lehké situaci, ale přesto se té výzvě postavila čelem. Co více, řekla bych, že ji velmi úspěšně pokořila.

Když jsem ještě byla primuska, jestli si dobře vzpomínám, bavily jsme se s Ayuš o tom, jak se snažila mít motivační slova pro každého, říkala si tehdy, že by s tím možná měla problém. Na šéfredaktorovi ale prokázala opak – dokázala posílat povzbudivou zpětnou vazbu na všechny články a zároveň pomáhala redaktorům Corvina růst. Svou práci brala velmi zodpovědně a Corvinus si držel svou aktivitu, dovolila bych si říct, že největší na hradě. Na kvalitě to taky neubíralo, přestože to znamenalo, že Ayuš často musela zatnout své síly a na každém čísle nechala spoustu své práce. A na Corvinovi to bylo vidět.

Kdybych to měla shrnout, možná pro ni trochu neočekávaně, nechala v Corvinovi své srdce. A zanechala v něm tak znatelnou stopu.

Pracovitá, spolehlivá, perfekcionistická, zábavná, odhodlaná, podporující, nápomocná.

Je těžké si vybrat oblíbený článek od Ayuš. Co si budeme, z jejího brku vyšla opravdu hromada článků. Obecně jsem si vždycky ráda četla ty trochu ve stylu Jamese Watfara – rozhovory se špetkou vtipu a šmrncem, například s vánočními aktéry, Vranem. Vyberu ale ještě jiný článek. Možná to bude znít egoisticky, jedná se o rozhovor se mnou, jde ale spíše o pozadí článku. Vlastně připomíná vztah, který jsme spolu jako patronová a patrončecí vždycky měly – mohly jsme za sebou s čímkoliv přijít, tady se tedy hlavně ukazuje, že já jsem si mohla na cokoliv postěžovat a Ayuš mě podržela. Minimálně do té doby, než to mohla zužitkovat v článku. Dělaly jsme si později z těhle přešlapů legraci, stejně tak ze vzniku možného článku, až nakonec opravdu vyšel. *zasměje se* Navíc si s ním Auvajsová dala velkou práci, doplnila ho o autentické ukázky, zkrátka mu dala šmrnc. Takže pro mě je asi nejoblíbenější, ať už z formální, nebo osobní stránky.

*

Addie Hazel

Ayuš na šéfredaktorovi pro mě byla taková jistota. Myslím to tak, že když jsem přišla na hrad a do koleje, tak Aya už vedla Corvina, a to po celou dobu, co jsem v koleji.

Z mého pohledu se Ayuš v šéfredaktorském křesle dařilo. Osobně, když jsem potřebovala pomoc s nějaký článkem, nevěděla jsem, jak ho pojmout, tak jsem věděla, že vždy za ní můžu jít a bez problémů mi poradí.

Zároveň dokázala vyslechnout, i co se týče nápadů. Podpořit ty, které měly potenciál, a u dalších navrhla případné úpravy, nebo možnosti, jak je zlepšit.

Ráda bych Ayuš za ty roky ve vedení poděkovala. Nejen, že díky ní mohlo vzniknout ne málo vydání Corvina, ale i ona sama mě přivedla k novinařině. (A hlavně, kde jinde bych mohla týden psát závěry článků? *směje se*)

Nápomocná, upřímná, pracovitá, spolehlivá, inspirativní, zodpovědná, cílevědomá.

Určitě má Ayuš hodně propracovaných článků, ale první, na který si teď vzpomenu, je historka z našeho kolejního tréninku, kdy jsme plánovali společnou taktiku na zápasy. Tenkrát jsme vymysleli, že proti Zmijozelu nastražíme plyšové hady a tehdejší kapitánku změníme v gumového medvídka.

***

Ayuš ještě jednou ti mockrát děkuji, že jsi svolila k rozhovoru i po tak dlouhé době, která uběhla od tvého předání funkce. Že jsi spolu se mnou zavzpomínala na vše možné a já se mohla dozvědět spoustu zajímavých faktů během rozhovoru mimo záznam! Děkuji ti moc za ty měsíce, kdy jsem se na tebe mohla obrátit v průběhu psaní článků, přijít pro radu a prostě tě dle libosti otravovat. A za všechna ta milá slova a podporu, kterou jsi nešetřila. A děkuji za celou redakci za roky skvělého vedení našeho drahého Corvina Declaratio.

---

Zalíbil se ti článek? Vyjádři svůj názor v komentářích, to je totiž to, co autor článku ocení nejvíce! přidat komentář