Nemám slov!
Já nemám slov. Prostě! Si tak v pozdních večerních hodinách procházím hradem, užívám si toho klidu, krásy ticha kolem, upíjím horkou čokoládu, kochám se světlem zapálených svíček a najednou se proti mně zjeví toto. Oblečený neoblečený, učesaný neučesaný. Elegantní kalhoty, boty, růže a k tomu tahle čepice a šála?! Ne, jsem otřesena, doživotně poznamenána a chci lektvar zapomnění. Největší noční můrou ovšem je, že by mě tohle někdy mohlo přijít učit! To je konec.
1/10