Pekelná elegance
Jdu si to takhle po hradu, uniforma...šaty...sukně s tričkem...uniforma...elegantní dáma...uniforma. V tu chvíli se zarazím a pohledem se vracím k oné dámě, ve které poznávám svou modrou spolužačku Anitku. Zkoumám Anitku dál a pro sebe si ji hodnotím. Je to originální děvče, to se musí nechat. Sladěné jak by smet, za to bych i v patrole plný počet dala. Jednotlivé kousky se k sobě hodí a nikde se netlučou. Je známo, že černá je barva nenáročná, a s červenými doplňky i pekelná! Mohla by být Anitka náš posel z pekla? Kdo ví, avšak noty v jejich rukou nám dávají naději, že to bude posel mírumilovný!