„Sbohem lásko, nech mě jít…“
Nevíme, kam přesně se pan ředitel vydává, co si představit pod pojmem Cesta čar. Zda hledání vyššího poznání na Kanárských ostrovech, či pouhý relax v Peruánských Andách. Ať tak, nebo tak, vybaven je vskutku výtečně. Cestovní oblečení, jako dělané pro krádež domorodců, plné kufry čehosi… neznámosi… nejspíše vybavení pro krizové přežití kachniček, či tzv. KáPéZetkuPK (Krabička poslední záchrany pro Kachničky). A jako v každém americkém filmu, i zde musím uronit slzu nad známkou Lásky pana ředitele na jeho tváři. Vždyť Nesnáším loučení, jsem dál a v hlavě mě máš. Fňuk.
10/10
