„Ranní ptáče“
Dnes jsem se probudila v časných ranních hodinách a rozhodla se zajít si do Velké sině na čerstvou kávu. Ovšem to jsem ještě netušila, co to potkám na jedné z chodeb! Ze svého kabinetu se totiž zrovna vyploužila kolegyně Weil, když jsem jí spatřila, měla jsem co dělat, abych nevyjekla. Chvíli jsem nehnutě stála na místě a kolegyni sledovala. Šinula si to kolem mě, ale bylo zřejmé, že mě nebere v potaz. Jak by taky mohla, když měla na očích okurky, panda na krku byla asi to nejroztomilejší, co jsem v tu chvíli viděla, ale určitě jí nenašeptávala, kudy se má dát. Nakonec jsem ještě pohledem přejela její havraspárskou košilku s bačkůrkami, které schovávala pod zhrzeným lila županem a vydala jsem se co nejdál od ní, a horkého čaje – nerada bych běžela na ošetřovnu s opařenou končetinou.
