Postrach z lesa.
Má to styl, ale bojím se toho. Tedy, vždycky mi říkali, že se v lese nemám čeho bát, že pokud se tam nevydám sama, ale bude mě na mé cestě doprovázet zkušený pan lesník, tak se mi nic nestane. Jenomže, s takovou je les jako růžový háječek, když kráčíte vedle někoho tak děsivého. No řekněte mi, co si mám já, strachy třesoucí se student, počít, když náš pan lesník nosí přes oko pásku jako pirát, vleče sebou lebečku bůhvíjakého studenta a mává nikoli rudou, ale černou růží? Když k tomu připočtu zbylý temný ohoz a prsten zelené barvy, tak by měl tento jinak doufám milý pán zamířit spíše do záhrobí, nežli do lesa. Pro tak mírumilovné prostředí se přece nehodí!